389

Poukazovník, a, m., der Assignator. Šp.

Poukle. Cf. Rstp. 518.

Pouko, a, n. = pouch (výdumek; širší
konec vejce, pouk). V již. Čech. BPr.

Poukrovna, y, f. = louka u Stráže na
Domažl. BPr.

Poukryti, poukrývati, ein wenig ver-
decken. Líce p. Vc. Lab. 238. — co čím:
víčkem. Čch. Živ.

Poukrytý, ein wenig verdeckt. Jako
slunce tvář, kdy svítá, zpola ještě p-tá
Čch. Petrkl. 46.

Poule = míč, z něm. Ball. Mor. Knrz.

Poulovice, dle Budějovice, Paulowitz,
sam. u Kasp Hor.

Poumenšiti, poumenšovati. Nyní se mi
ho (psanie) poumenšuje. Arch. VII. 79.

Poupadlý, ein wenig herabgekommen,
pokleslý. P. vlasť, převaha Němců, Šf. Strž.
II. 306., 542., převaha něčí. Šmb. S. II. 271.

Poupě polož za Poupátkový. Cf. Mkl.
Etym. 257. Poupata dubová, Mllr. 49., 72.,
topolová, 49., 72. — P. Frt., sládek, † 1806.
Jg. H. 1. 607.

Poupěcí = k poupěti se vztahující. Kod.

Poupětství, n., die Kronenlage. Sl. les.

Poupomenouti, poupomínati nač. Šf.
Strž. I. 585.

Poupratati = pokliditi. Keď koně po-
čistil a všetko p-tal. Slov. Dbš. Sl. pov. I.
410.

Pouprostraniti Šf. Strž. I. 13.

Pour Josef, nar. 1846., řed. měst. sirot-
čince na Hradčanech v Praze, spisov. Vz
Rk. Sl.

Pouralí, n., die Gegend am Ural. Šf.
Strž. II. 20.

Pousedati. Až srdce z toho pousedá.
Jakubec.

Pouschnouti, nach und nach verwelken.
Věnce p-chly. Šf. III. 90.

Pousilovati, sich anstrengen, bemühen.

— se. Dbš. SI. pov. I. 79., N. Hlsk. III.
352

Pousínati, nach und nach einschlafen.
Tábor zvolna p-ná. Čch.

Pouska, y, f. = poustka. Tbz.

Pousleplý, ein wenig geblendet. P-lé
na přízraky oči moje hleděly. Štulc. I. 78

Pousmání, das Lächeln. P. rtoma hrá
Vc. L. 240.

Pousmáti se jak: čtveračivě, vlídně.
Us. Sá.

Poustatý, müde. Slov, Phľd. III. 1. 50.

Poustenník = poustevník. Pass mus.
284.

Poustevničiti, il, ení = poustevníkovati.
Již v mladosti jsem p-čil. Kká. Š. 100.

Poustevník, phaethornis superciliosus,
pták. Brm. II. 447. — P., Paustewnik, sam.
u Třeboně. — P., os. jm. Vz Rk. Sl.

Poustevníkovati oprav v: poustevní-
kovati.

Poustí, n., Oeden, dvůr a myslivna u
Třeště.
Poustka = pusté etc. místo. Hr. rk. 387.

— P. = poustevna. Tbz. — P., Pauska,
ves u Neštědic; Paustka, hájovna u Volyně
a u Loun. P. na Plasku = místo při statku

bez stromů pouze za pastvinu sloužící. BPr.
Cf. Rk Sl.

Poustkovice, e, f. = tůně u Loužné na
Planicku. BPr.

Poustnouti, nul, utí, wüst, öde werden.
Rk.

Poustraniti komu co. Šf. Strž. I. 570.

Pousychati, nach und nach trocken wer-
den. Phľd. VI. 267.

Poušť, cf. Mkl. Etym. 267. P. lesní. Kká.
Pouště starého světa. Krč. G. 96. Na púšti
lesu libanského, in saltu. Bj. Syn pouště.
Šmb. — P., Einsiedelei, myslivna u Be-
chyně; Pauscht, myslivna u Sedlčan a ves
u Kralova Městce; Paust, sam. u Pelhři-
mova; P. u sv. Jiljí, St. Egidi, sam. u Po-
čátek; P. u sv. Vojtěcha, St. Adalbert, sam.
u Nepomuk. PL. Cf. Rk. Sl.

Pouštadlo, hydrant. Wld. P. lékařské,
der Schnäpper.

Poušťatelný. P. slova, verba persuasoria.
Greg. Vz List. fil. 1882. 120.

Pouštění. P. litiny z peci. NA. IV. 173.

— P., spust, otvor, jímž se z vysoké peci
vypouští roztopená litina. NA. IV. 164. —
P. žilou. Vz Slov. zdrav.

Pouštivec, vce, m. P. tepla = dobrý
vodič tepla. Kv. 1870. 308., Kod. Uv. 234.,
254.

Pouť = cesta. Mkl. Etym. 258. Cf. Rk.
Sl. Putovalo slunko denní svou pouť. Exc.
P. pozemskou (život). Šml. Na této své
pouti časné. Mž. 109. P. Slovanů do Moskvy
r. 1867. Pal. Rdh. III. 304., 308. — P. =
nábožná cesta etc. Cf. Zbrt. 289. Švestková
p. (o sv. Václavě). U Rokycan. Fč. Šel na
púť k sv. Jakubu. Pass. mus. 355.

Pouta, y, f. = pouť. U Něm. Brodu.
Brnt.

Poutací, fesselnd. P. moc. Dk. P. 85.

Pontaný, festgehalten. P. teplo. Kk.

Poutati co: něčí pozornosť. Osv., Mus.

— koho več: v řetěz. Kká. K sl. j. 93. —
co, se k čemu. Záliba k něčemu se poutá.
Dk. Něčí pozornosť k sobě p. Šmb.

Poutavost, i, f., die Anziehbarkeit. Dk.
P. románu.

Poutavý, fesselnd. P. sloh, Dk., povídka,
vypravování, Mour., malba, Mus., přednáška,
román, Us., pohádka. Mus.

Poutce. Sú spřežena v jedno pútce. Alx.
H. v. 281. (HP. 66.).

Poutcový. P. kosti (temenné), ossa breg-
matis. Nz. lk.

Poutec. Vlasy na hlavě dlouhé poutcem
na dvě strany rozdělené. Koll. IV. 238. —
P. = šev, rozpar, die Fugennaht, der Nabel-
streifen, Achäne, v bot. Sl. les., Nz. — P. =
vrchol úhlu, der Winkelscheitel. Čsk. —
Cf. Pútec.

Poutečko, vz Pouto.

Poutíčko, vz Pouto.

Poutichlý kraj, Č. Kn. š. 251., zápas.
Jrsk.

Poutíkalý, flüchtig. Šm.

Poutko. Rosc. 99.

Poutkvěti, ěl, ění, ein wenig stecken,
fix bleiben. — kde. Oka záblesk poutkvívá
na něm touhy plný. Čch. Bs. 77.

Poutní místo. Dch.