392

Pověderné, ého, n. = plat z vědra.

Mus. 1888. 456.

Pověděti. Bl. 320. výslovně povídati
klade za rčení moravské. — abs. Nedo-
povězeno. Pal. Rdh. III. 279. Jakož jest
povědieno. Št. Kn. š. 15. To je také: po-
vedala (= nejisté). Slov. Zátur. — co. Štil-
fride, toť povídám, že já tvé síly dnes ohle-
dám. Výb. II. 44. Ten, jenž všecko p. chce,
co ví, musí potom slyšeti, co nerad chce.
Ten poví černé bílé (vše). Slez. Šd. Korbel
a deti najskôr pravdu povedia. Slov. Orl.
IX. 246. — co komu. I povědě jim. Št.
Kn. š. 10. (3.). Povídati něco čepicím a
kabátům (marně mluviti). U N. Brodu. Rč.
Hned sem si povídal, že ... . (jsem si my-
slil). Na Hané. Bkř. Nepovedz ty, povedia
tebe (tobě). Slov. Orl. IX. 247. Povec (po-
vedz) babe, hneď je to všade. Slov. Rr. Sb.
Že otce jim povídáše Boha. Ev. olom. 226.
— o čem (kdy proč). Povědieti o tom
bude moci. Št. Kn. š. 25. O tom si svým
časem více povíme. Us. Pdl. O kterýchžto
létech pro snadnějšie srozuměnie užitečné
jest nenic povědieti. Vš. 253. O té by nikdo
n-děl (neřekl, že ...) Prss. — jak. P. něco
bez chlúby. Žk. Aby se naplnilo, což jest
povědíno skrze proroka. Bbl. 1425. Aby
pod přísahú pověděl pravdu. Št. Kn. š.
148. Tys pověděl ústy svými. Hr. rk. 95.
Povím z duše (upřímně). Kká. Td. 344. —
ke komu. Pověděchu k němu jeho salači,
satellites. BO. — kde. Jakožtě sám ve
čtení p-děl pověsť. Št Kn. š. 17. — na
koho. Anča malá, nepovedaj na Janíčka.
Sl. ps. 54. — proč. To na útěchu nám
p-děl. Kat. 1926. — co zač. Křivdy nemá
povědieti za pravdu. Št. Kn. š. 150. —
s kým. Sedać, sedać jako sedać, dybych
moh s milu povědać (rozmlouvati). Sš. P.
599. Už spolu povědaju = mluví, už se ne-
hněvají. Brt. D. 254. — že. Povídali, že mu
hráli — ztracenej marš (říkají tomu, kdo
lže). Us. Rgl.

Povedľa = povedle, vedle. Šiel p. Slov.
Phľd. X. 162.

Povedie lesa. Val. Brt. L. N. I. 225.
Vz předcház.

Povědomí důstojnosti lidské. Dk. Dj. f.
75.

Povědomosť = vědomosť. P-sti o něčem
nabyti. Mus. Udržovali se stále v p-sti
všech nových zjevů v literatuře. Dk. Roz.
fil. 187. Lid náš zpívá tyto písně bez jasné
povědomosti, anť smysl jejich již vyvětral.
Koll. Zp. II. 487. — Poznam. V poslední
řádce oprav Dej v: Děj.

Povědrné, ého, n. = posudné. Wtr. Obr.
50.

Pověchula, y, f. = převzdívka ženské
nestálé povahy. U Star. Jičína. Vhl.

Pověj, e, f, das Wehen. Já vznášám
sa na jarných vánkov hybkom p-ji. Slov.
Phľd. II. 337. — Byla strašná pověj. Kmk.
Kuk. II. 117.

Pověje, Augenlid.

Povejšati, popovejšati. Na velikonoční
pondělí odpoledne po pomlázce chodí děti
někam za humna na trávník nebo na louku
s červenými vejci, kde je do výšky vyha-

zují o závod, kdo výš a je pak na zem
padati nechávají, aby se vidělo, kdo má
pevnější. Té hře říkají popovejšati častěji
než povejšati. Ve Zbirovsku. Lg.
Povelení, n., xélevói?. Šf. Strž. II. 230.

Povelikonoční zasedání říšské rady.
Us.

Povelitelno, gebieterisch. Slov. Phľd.
II. 204.

Povelitelný, gebieterisch. Slov. Sokl.
I. 429.

Povelka, y, f. = menší trubka, jíž ná-
čelníci hasičští povely dávají, Signalhuppe,
Doppelhuppe, doppeltönige Huppe. Tlm.

Povelník, a, m. = podvelitel, Abthei-
lungskommandant. Tlm.

Pověncovati = posplétati (travinou).
Obilí je načisto pověncováno. U Olom. Sd.

Pověnčiti = ověnčiti, ganz bekränzen.
Us.

Pověnouti, vz Pováti.

Pověnutie, n., vz Věnutí (dod.). AlxP.
65.

Pověra. Kdo z p-ry se živi, na samé
věří divy. Sb. uč. O pověrách v jihových.
Moravě táhnoucích se ke štědrému večeru,
k svatbě, k šestinedělkám, k hospodářství,
k nemocem atd. vz v Osv. 1884. 149. nn.,
Sbn. 15., 414., Zbrt. 289.-290., Mus. 1888.
353. nn. O p. domažlických vz Mus. 1889.
349. Cf. Mkl. Etym. 389. a.

Pověrák = potykač, pacholík. Us. Rjšk.
Vz Poděrák.

Pověrečnosť. O p-sti našich předků vz
v Mus. 1864. 28. nn., 1863. 22. nn.

Pověrek = tyč, na které dčber nosí,
v Táborsku pověren, ostorium. Sv. ruk
317. a.

Pověren, vz Pověrek (dod.).

Pověřitelný, wem kreditirt werden kann;
legitimirbar. Msr.

Pověřiti koho čím. Dílem tím pověřeni
byli Konst. a Methoděj. Sb. vel. III. 53. —
koho kde. P. někoho u někoho = posta-
rati se, aby mu jistou summu peněz vy-
platil, aby jeho směnky do jisté summy
přijal. Skř.

Pověrný = pověrčivý. Rk.

Po veselu = vesele. Ja ci povim p. Sl.
ps. 16.

Pověsiti co kde. Nad vozem pak vz
letnú zpáru proti slunečnému varu orlice
bě povýšena. Alx. H. 8. Dle List. fil. 1885.
283. lépe; pověšena.

Pověsmo, vz Kúdele (dod.), Mkl. Etym.
392. b.

Povesno = pověsmo. Bern.

Povesnový. P. plátno (měkké, lepší).
Vz Zrebový. Slov. ZObz. XXIII. 204.

Povesný, ého, m., praeco, hlasatel. B.
olom. Josue 3. 2.

Pověsť. Cf. Bž. 230., Šf. III. 634. P. =
povídačka atd. Národní p. vypravuje o pří-
hodách a skutcích, jež nejsou sice veskrze
pravdivy, ale vztahují se způsobem pří-
měrným buď k osobám v národě kdysi
nějak činným, buď k místům ve vlasti ně-
jak známým. Vz Lpř. Baj. Aesop. 23. Ná-
rodní pověsti 1. mythologické čili bajeslovné
(Göttersagen); 2. dějepisné či epické (histo-



	392

	Pověderné, ého, n. = plat z vědra. Mus. 1888. 456. Pověděti. Bl. 320. výslovně povídati klade za rčení moravské. — abs. Nedo- povězeno. Pal. Rdh. III. 279. Jakož jest povědieno. Št. Kn. š. 15. To je také: po- vedala (= nejisté). Slov. Zátur. — co. Štil- fride, toť povídám, že já tvé síly dnes ohle- dám. Výb. II. 44. Ten, jenž všecko p. chce, co ví, musí potom slyšeti, co nerad chce. Ten poví černé bílé (vše). Slez. Šd. Korbel a deti najskôr pravdu povedia. Slov. Orl. IX. 246. — co komu. I povědě jim. Št. Kn. š. 10. (3.). Povídati něco čepicím a kabátům (marně mluviti). U N. Brodu. Rč. Hned sem si povídal, že ... . (jsem si my- slil). Na Hané. Bkř. Nepovedz ty, povedia tebe (tobě). Slov. Orl. IX. 247. Povec (po- vedz) babe, hneď je to všade. Slov. Rr. Sb. Že otce jim povídáše Boha. Ev. olom. 226. — o čem (kdy proč). Povědieti o tom bude moci. Št. Kn. š. 25. O tom si svým časem více povíme. Us. Pdl. O kterýchžto létech pro snadnějšie srozuměnie užitečné jest nenic povědieti. Vš. 253. O té by nikdo n-děl (neřekl, že ...) Prss. — jak. P. něco bez chlúby. Žk. Aby se naplnilo, což jest povědíno skrze proroka. Bbl. 1425. Aby pod přísahú pověděl pravdu. Št. Kn. š. 148. Tys pověděl ústy svými. Hr. rk. 95. Povím z duše (upřímně). Kká. Td. 344. — ke komu. Pověděchu k němu jeho salači, satellites. BO. — kde. Jakožtě sám ve čtení p-děl pověsť. Št Kn. š. 17. — na koho. Anča malá, nepovedaj na Janíčka. Sl. ps. 54. — proč. To na útěchu nám p-děl. Kat. 1926. — co zač. Křivdy nemá povědieti za pravdu. Št. Kn. š. 150. — s kým. Sedać, sedać jako sedać, dybych moh s milu povědać (rozmlouvati). Sš. P. 599. Už spolu povědaju = mluví, už se ne- hněvají. Brt. D. 254. — že. Povídali, že mu hráli — ztracenej marš (říkají tomu, kdo lže). Us. Rgl. Povedľa = povedle, vedle. Šiel p. Slov. Phľd. X. 162. Povedie lesa. Val. Brt. L. N. I. 225. Vz předcház. Povědomí důstojnosti lidské. Dk. Dj. f. 75. Povědomosť = vědomosť. P-sti o něčem nabyti. Mus. Udržovali se stále v p-sti všech nových zjevů v literatuře. Dk. Roz. fil. 187. Lid náš zpívá tyto písně bez jasné povědomosti, anť smysl jejich již vyvětral. Koll. Zp. II. 487. — Poznam. V poslední řádce oprav Dej v: Děj. Povědrné, ého, n. = posudné. Wtr. Obr. 50. Pověchula, y, f. = převzdívka ženské nestálé povahy. U Star. Jičína. Vhl. Pověj, e, f, das Wehen. Já vznášám sa na jarných vánkov hybkom p-ji. Slov. Phľd. II. 337. — Byla strašná pověj. Kmk. Kuk. II. 117. Pověje, Augenlid. Povejšati, popovejšati. Na velikonoční pondělí odpoledne po pomlázce chodí děti někam za humna na trávník nebo na louku s červenými vejci, kde je do výšky vyha-	zují o závod, kdo výš a je pak na zem padati nechávají, aby se vidělo, kdo má pevnější. Té hře říkají popovejšati častěji než povejšati. Ve Zbirovsku. Lg. Povelení, n., xélevói?. Šf. Strž. II. 230. Povelikonoční zasedání říšské rady. Us. Povelitelno, gebieterisch. Slov. Phľd. II. 204. Povelitelný, gebieterisch. Slov. Sokl. I. 429. Povelka, y, f. = menší trubka, jíž ná- čelníci hasičští povely dávají, Signalhuppe, Doppelhuppe, doppeltönige Huppe. Tlm. Povelník, a, m. = podvelitel, Abthei- lungskommandant. Tlm. Pověncovati = posplétati (travinou). Obilí je načisto pověncováno. U Olom. Sd. Pověnčiti = ověnčiti, ganz bekränzen. Us. Pověnouti, vz Pováti. Pověnutie, n., vz Věnutí (dod.). AlxP. 65. Pověra. Kdo z p-ry se živi, na samé věří divy. Sb. uč. O pověrách v jihových. Moravě táhnoucích se ke štědrému večeru, k svatbě, k šestinedělkám, k hospodářství, k nemocem atd. vz v Osv. 1884. 149. nn., Sbn. 15., 414., Zbrt. 289.-290., Mus. 1888. 353. nn. O p. domažlických vz Mus. 1889. 349. Cf. Mkl. Etym. 389. a. Pověrák = potykač, pacholík. Us. Rjšk. Vz Poděrák. Pověrečnosť. O p-sti našich předků vz v Mus. 1864. 28. nn., 1863. 22. nn. Pověrek = tyč, na které dčber nosí, v Táborsku pověren, ostorium. Sv. ruk 317. a. Pověren, vz Pověrek (dod.). Pověřitelný, wem kreditirt werden kann; legitimirbar. Msr. Pověřiti koho čím. Dílem tím pověřeni byli Konst. a Methoděj. Sb. vel. III. 53. — koho kde. P. někoho u někoho = posta- rati se, aby mu jistou summu peněz vy- platil, aby jeho směnky do jisté summy přijal. Skř. Pověrný = pověrčivý. Rk. Po veselu = vesele. Ja ci povim p. Sl. ps. 16. Pověsiti co kde. Nad vozem pak vz letnú zpáru proti slunečnému varu orlice bě povýšena. Alx. H. 8. Dle List. fil. 1885. 283. lépe; pověšena. Pověsmo, vz Kúdele (dod.), Mkl. Etym. 392. b. Povesno = pověsmo. Bern. Povesnový. P. plátno (měkké, lepší). Vz Zrebový. Slov. ZObz. XXIII. 204. Povesný, ého, m., praeco, hlasatel. B. olom. Josue 3. 2. Pověsť. Cf. Bž. 230., Šf. III. 634. P. = povídačka atd. Národní p. vypravuje o pří- hodách a skutcích, jež nejsou sice veskrze pravdivy, ale vztahují se způsobem pří- měrným buď k osobám v národě kdysi nějak činným, buď k místům ve vlasti ně- jak známým. Vz Lpř. Baj. Aesop. 23. Ná- rodní pověsti 1. mythologické čili bajeslovné (Göttersagen); 2. dějepisné či epické (histo-