395

úzko). Němc. P. zrcadlový. ZČ. III. 37. Cf.
Pavlaka (dod.). — P. oční. Sejmi ze mne
zlú povlaku, já řku, temnosť mého zraku.
Pravn. 2175. P. oparový, pannus herpeticus,
trachomový, trachomatosus, z neštovicovi-
tého zánětu spojivky, p. ex conjunctivite
pustulosa, ze zrnitého zánětu spojivky, p.
ex conjunctivite granulari; povlaka hrubá
či tlustá, p. crassus, rohovky, p. corneae,
suchá, p. siccus, tenký p. tenuis, úrazová,
p. traumaticus. Ktt. exc. — P. = síť na
koroptve. Tenat zaječích 15, item p. sněžný
se všemi potřebami. 1539. Soud. kn. opav.
Povlakový. P. plachta, Lpř., kosť, der
Deckknochen, chroustavka, -knorpel, buňky,
-zellen. Nz. lk.
Povlašiti, italienisiren. Šm.
Povléci (se čím). Nebe černými oblaky
se povlačuje. Výb. II. 1507. Náruživosti
mysl mrákotou povlékají. Sš.
Povleka. Cf. Mkl. Etym. 379. b.
Povleka, rostl. Cf. Rstp. 1257.
Povleklý, belegt. P. jazyk.
Povléknouti, vz Povléci.
Povlovně byli vyvedeni. Bart. 48. —
Bl. 279.

Povlovný. Cf. List. fil. XIII. 183, Mkl.
Etym. 396. a.

Povltaví, n. = krajina při Vltavě, die
Moldaugegend. Tl. M. 19.

Povod = oprátka. Starého neuč v p Št.
N. 128. 22.

Povoď, i, f. = povodeň. V čas p-di. Laš.

Tč. U Rožnova. Šd. Jak tak přijdě veliká

p., to jich tam zatopí. Slez. Šd. Vz Povodí.

Povodec, das Leitseil. Uvázal kůň za p.

1520. Kom. soud. Wtr.

Povodeň. Z toho přišel povodeň. Výb.
II. 1539. P-dní postižený. Povodně v Čech.
Tk. VI. 126., VII. 85., Let. Rejstřík.

Povodí, n. = povoď, povodeň. To p. na-
dělalo škody. Slez. Šd.

Povodění slova nějakého (odvození). Mus.
1880. 58.

Pôvodina, y, f., das Original. Slov.
Čítával všetkých (autorů cizojazyčných)
v p-ne. Sldk. 704.

Pôvodiště, ě, n. = původiště. Slov.
Loos.

1. Povoditi co odkud. Tato jména od
Thussův a Lapův povozujeme; Své pojití
od Římanů p-vali,. Šf. Strž I. 186., II. 319.
— čím (kdy). Úmysl, jímž jsem při spi-
sování toho díla povozován byl: Jeho slovy
p-zován (veden) jsa zdržeti se uemohl,
aby . . . Šf. Strž. II. 118.

Povodnina, y, f., das Original. Slov.
Ssk.

Povodňovačka, y, f. = strouha k za-
vodňování luk. U Hořic. Hk.

Povodňování, n., die Bewässerung. P.
luk. Us.

Povoj = svlačec, convolvulus, die Winde.
Slez. Šd.

Povoja. Vtedy já, šuhajko, vtedy budem
tvoja, keď na našom stole vykvitne p. Koll.
Zp. 1. 149.

Povojenka, y, f., rostl. Stuhy z poľnej
p-ky. Slov. Phľd. VII. 105.

Povojník, das Wickelband. Na hore
rastie rojovník, hotuj si, mladucha, p. Koll.
Zp. I. 152.

Povojovati, devincere. P. smrť. Ž wit.
Ambr. 260. b.

Povol, das Cediren. Omylům oprav v:
vmykům

Povoláni básnické. Dk. Poët. 181. Stav
kněžský za p. si zvoliti. Mus. 1880. 470.

Povolaný kritik. Sbn.

Povolati koho kam. Bůh ho k sobě
povolal (zemřel). Us. Tkč. Vyhnance domů
p. J. Lpř. P. někoho na učitelskou stolici.
Mour. — koho (gt). Povolal purkmistrů v
Výb. II. 1382. Kázal p. k večeři slepých
etc. Krnd. 162. P-lal všech andělóv. Adm.
14. — na koho. Ž. wit. 55. 10. P-lal na
židovku: Milá Davidko. NB. Tč. 27. Oře,
oře, přeorává, máti na ňu povolává. Sš. P.
135. — koho kým. Ty Nikolu nikdy ne-
povoláš (nejmenuješ) svojim mužom. Slov.
Orl. II. 240.

Povole, e, f., Wille, Freiheit, die man
sich gönnt. Tč. Stávala se ta p. Sš. Sk. 247.

Povolenosť, i, f., die Passirung an Holz,
Getreide usw. Dch.

Povoli, adv., zastr. = po vůli. Když
člověku bradu holí, nemůž p. mluviti. Mark.

Povoliti. — abs. Struna, klín, šroub
p-lil. Us Dnes p-lo (nemrzne). Us. Povo-
lující s činícím jedné pokuty hodni jsou.
Výb. II. 1632. — komu. P. hříchu, Mž.
19., prchlivosti, Sá., něčí křehkosti, Št. Kn.
š. 95., někomu příměří. Šmb. Povol svému
srdečku. Osv. By mu povolila. Výb. II. 19.
Strana straně p-la. Šml. Tomu p-lil. Pass.
mus. 428. Povol sobě, synku milý, dokud
je tatíček živý. Pís. Málo si p-lí služebné
děvčátko ; Povol si, děvečko, pokud jsi
panenkú, šak si nepovolíš zavija hlavěnku.
Sš. P. 532. — o čem. Ona jemu v tom
p-lí. Hr. rk. 371. Všichni mu v tom povo-
lichu. Ib. 17. P. si v jiedlu, v nápoji, Krnd.
30, v tělesné žádosti. Št. Kn. š. 184. Tak
se děje v postní časy, p-lují sobě o masi.
Dh. 105. — co čím: šroub šroubovákem.
Us. Pdl. — k čemu: k nečistotě. Št. Kn.
š. 75. — komu čebo proč. Kakžkolivěk
z dluhu má jeden druhému skutku těles-
ného p.; Té (berně) sú byli najprv páni
dobrým úmyslem pro obecné dobré p-li;
Žeby jeden druhému pro jeho křehkosť
p-lil. Št. Kn. š. 67., 156., 90. Povolil jí
toho. Šch. 27. 30. P-liž mi rovného. Výb.
II. 42. — jak (komu, k čemu v čem).
Podlé toho, jakž jest pilně v tom své mysli
p-vala; Kdyby sobě z dobré vóle povolila
oba; Když jest obec k tomu p-la bez při-
nuzenie dobrovolně; Podlé úkolóv dřevních
p-lijí páni berni. Št. Kn. š. 70., 84., 155.,
156. — kde. Kámen ve zdi p-lil. Us. Dch.
— co kdy. Při větší zákazce p-lují ob-
chodníci srážku, zvláštní výhody. Us. Pdl.

Povol'kati sobě. Koll. St. 482., N. Hlsk.
I. 2., Dbš. Sl. pov. IV. 45.

Povolky, adv. = volky, nach Willen,
gemächlich. Slov. a mor. Od krovia ku kru
p. sa krúti, zobe borôvky. Phľd. VI. 256.
Lepší můj hoblíček než sedlácké volky,
dyž si ho nabrúsím, jide mi p. Sš. P. 544.