398

Povyrudlý, ein wenig fuchsig geworden,
verschossen. P. rány obrazův. Čch. Živ.

Povysednouti, sich ein wenig heraus-,
hinaufsetzen. Povysedli do vozov a . . . .
Phľd. IV. 20. Na prestol blankytový slnko
povysedne. Ib. VII. 105.

Povysekati, nach einander heraushauen.
Us. Šd.

Povyschýnať, vz Povyschnouti. Ssk.

Povysk, u, m. = výskání. Slov. Rl. Pr.
II. 186.

Povyslyšeti, nach einander allmählig zu
Ende hören. P-šte moje slova. Neč.

Povyspěti, allmählig ausreifen, erwach-
sen, sich zurechtfinden. P-spěl poněkud ve
franc. jazyku. Kos.

Povystati, ein wenig aufstehen. Šm.

Povystáti se kdy. Aby se (koně) po
jízdě povystáli. Arch. VIII. 189.

Povystlaný, aufgebettet. Čch.

Povystouplý. Strom ten byl z lesa jako
p-lý. Hlk.

Povystříti, povystírati, ein wenig ab-
wischen, abreiben; ausbreiten, herauslegen.
Dbš.

Povysušiti, ein wenig trocknen. — co
komu. Č. Kn. š. 133.

Povysvětiti, nacheinander ausweihen.
Biskup už všecky p-til. Šd.

Povysychati, vz Povyschnouti.

Poýšek, šku, m. = povýšení. Slov. Nár.
nov. IV. č. 13.

Povýšení mravy mění, honores mutant
mores. Dch.

Povýšenosť. Kde p., tam pýcha. Bž. exc.

Povýšený. Chlap když jest p-šen, ne-
snadně bude utišen. Anth. I. 3. vd. 34. —
čím. Chvála pokorú p-ná. Št. Kn. š. 104.

— v čem. V úřadě neb v zboží p-šenější.
Hus I. 243.

Povýší, n., die Anhöhe. Rk.

Povyšinouti, vz Vyšinout. Phľd. II. 335.

Povyšitelný, erhöhungsiähig. Nz.

Povýšiti. Vz Povejšatiť (dod.) — abs.
Byl povýšen = oběšen. — koho, čeho.
P-šil jest p-ných. Hus III. 256., Ev. olom.
P-šil sem jich. Hus II. 131. — nač. P. na
mocninu druhého stupně. Us. Pdl. P. ně-
koho na trůn. J. Lpř. — koho zač: za
papeže, za císaře. Šmb. — kde, kam.
Romulus na voze Martově mezi bohy po-
vyšen jest. J. Lpř. Byl na universitě za
doktora povýšen. Us. Cf. Pověsiti (z Alx.
H. 8.) — koho nad koho. Št. Kn. š. 117.

Povyškrábati, povyškrabovati, ein we-
nig auskratzen. — se kam, ein wenig weiter
hinaufkriechen. Us.

Povýšný. Aby mysl byla p-ná. Hus I.

Povyšoupnouti, ein wenig herausschie-
ben, hinaufschieben. P. brejle. Kos.
Povyšpouliti, eiu wenig herausrümpfen.

— co: ústa. Kos.

Povyšší = drobet vyšší. Slez. Šd.

Povytáčka, y, f. = vytáčka, Ausflucht,
Ausrede, f. Phľd. V. 55.

Povytáhnouti co odkud: z vody. Mj.
134., NA. V. 175.

Povýtečně, eminenter, vorzugsweise-Psp.,
8š. Sk. 167., Hlv. Vz Vřaditi (konec).

Povytnouti, povytínati, allmählig her-
aushauen. — co: kořeny. Us. Šd.

Povytrysknouti, ein wenig, allmählig
hervorquellen. — kde. Na tváři rdění po-
vytrysklo. Kká. Td. 33. — čím odkud.
Mnohou slzou z oka p-skla (strasť); P-skly
z hrudi přeplněné písně notou plesnou. Čch.
Mch. 7., 41.

Povyumyti, povyumývati, ein wenig aus-
waschen. Us. Orl. VIII. 76.

Povyvaliti, povyvalovati, ein wenig her-
auswälzen. Vichřice stromy pla, entwur-
zeln. N. Hlsk. XVII. 210.

Povyvříti, ein wenig hervorquellen. Us.

Povyznačiti, ein wenig andeuten, be-
zeichnen. — co čím: plán punkty p. Kká.
Td. 286.

Povyzouvať, ausziehen (Stiefel). Loos.

Povyžiti, examinare. 15. stol.

Pnvzácněť, ěl, ěn, ění, rar werden. Us.
Vhl.

Povzbuzovací, aufmunternd. Dk.

Povzbuzovadlo, a, n., Anregungsmittel,
n. Masaryk.

Povzbuzování. Jednota ku p. průmyslu.
Us. Pdl.

Povzbuzovati, vz Povzbuditi. Šm.

Povzbuzovný = povzbuzný. Šm.

Povzdál státi. Nrd. P. od Glamoče. Sf.
Strž. II. 312.

Povzdálený; -en, a, o, etwas entfernt.
P.Čechové. Šť. III. 378.

Povzdáliti koho proč odkud. Jenž
sú pro hřiechy sebe p-li od tebe. Pravn.
2698.

Povzdech. S p-chem pravil. Mus. 1880.
63.

Povzdechový, Stoss-. P. modlitba. Us.
Pdl.

Povzdělati, povzdělávati se čím: kni-
hami. Us., Tbz.

Povzdiviti se = podiviti se. Ezp. 2028.

Povzdvihnouti, povzdvihovati, vz Po-
zdvihnouti.

Povzdychnouti. — jak. Z ňader p. si
přehluboko. Hdk. P. si z hloubi, z hluboka.
Kká — kdy ke komu. Častěji za dne
p. k Bohu. Mž. 6. — si nad kým. Kká.
K sl. j. 30.

Povzíti. Abyste v své laskavé uvážení
to ráčili p. Žer.

Povzlet. P. ducha, Osv., junný, Cch.
Sl. 69., srdce. Vrch.

Povzletěti. Vzdech povzletl z ňader
mých. Vrch.

Povznášivý, erhebend. P. síla. Dk.

Povzněcený, entflammt, entbrannt. P.
člověk. Vz Povznítiti. — P. = popuzený,
podrážděný. P. nerv. SP. II. 161.

Povzněcovati, vz Povznítiti.

Povznesení, vz Povznešení a Vznésti.

Povznesený, vz Povznešený a Vznésti.

Povznésti, -šen a sen. — co: svůj ná-
rod, svůj hlas. Vlč. — co kam. Á tak
sebe s jinými vždy výše k božstvu p-šel;
P. se na určité stanovisko, Vlč., někoho
na trůn, Šmb., na vyšší stupeň kultury,
Šb. F., na vrchol slávy, Osv., k znamenité
výši. J. Lpř. — se k čemu: k dokona-
losti, k nějaké myšlénce, k vědomí, Vlč.,