401

Až do p-ho večera. Šmb. Byl p. večer.
Zr., Mcha. V p. noci. Us. Pdl. P. pokání.
Jr. K. 2. V p. chvíli. Co pozdější, málo kdy
hodnější; Pozdější málo kdy lepší, selten
kommt was Besseres nach. Dch. Pozdná po
nehode rada. Slov. Rr. Sb.

Pozdníče. Toto p. věd (dějepisné umění).
Šf. Strž. I. 4.

Pozdnina, y, f. = pozdní úroda. Šd.

Pozdnomestný. P. trest (pozdní msty).
Msn. Or. 86.

Pozdnosť, i, f., die Späte. Slov. Šm.,
Bern.

Pozdobiti, ein wenig verzieren. Šm.

Pozdohněvati se koho = dohněvati,
konečně rozhněvati. Us. Vck.

Pozdola, unterhalb. P. Trnavy chodníčok
krvavý. Koll. Zp. I. 367. — Zátur., N. Hlsk.
XIV. 125.

Pozdomlúvati se s kým = vyvaditi se,
auszanken. Mor. Vck.

Pozdrav šavlí, šermířský, vojenský, zá-
pasnický. Us. Rgl. Jaký pozdrav pán Bůh,
takový bodej zdráv. Lb.

Pozdrava, y, f. = pozdrav. Rk.

Pozdravenec, nce, m., der Rekonvales-
cent. Šm.

Pozdravení tvé, salutare tuum. Z. wit.
118. 41. a j. P. křesťanské, při kýchání.
Hnoj. 94., 108. P. zdvořilé lidem bývá pře-
milé. Sb. uč., Flš. exc. — P. s nemoci. Vz
Slov. zdrav. — P. = přední čásť klobouku,
kde je frča, za niž zastrkují voničky a péra.
Má klobouk p-ním na bok, do zadu atd.
Mor. Hrb. Obr. 32., 89.

Pozdravica, e, f, Begrüssungsschreiben,
n. Hrvát. Šd.

Pozdravitel. Ž. wit. 118. 81.

Pozdraviti. — abs. Buď p-ven! Us.
Dch. Pozdrav pán Bůh. Us. Němc. — koho
(gt). Malují anděla, an pozdravuje panny
Marie. Hus II. 236. P-vuje vás Turek na
pražském mostě (vyřizuje příchozí z Prahy).
Us. Tkč. — jak. P. někoho upřímným hla-
sem. Sá. Ten, jenž tak mnoho mne skrze
vás p-vuje. Hus II. 9. Pozdravuj ho na sto-
krát, odkaž službu jemu, že ho verne mi-
lujem, že ho v srdci nosím, že by ešte při-
šiel k nám, že ho pekne prosím. Sl. ps. 76.
— se kdy. Po tom sbití p-vil ( = uzdra-
vil) sě byl. NB. Tč. 108. — koho odkud
čím. Slavík s větve dolů popěvkem je po-
zdravuje. Hdk.

Pozdravkati sa s kým = pozdraviti.
Phľd. VII. 252.

Pozdravný, Begrüssungs-. P. telegramm.

Us.
Pozdvihnouti co. St. Kn. 18. Rytíř p-hl

hledí. Zr. Pozdviha dřevo proti němu po-
teče. Výb. II. 45. — co nač. Sklenku na
něčí zdraví. Vlč. — co kam: milosť k Bohu.
Št. Kn. š. 68. (150.). P. k někomu obličej,
Vlč., oči v nebe, Ev. olom., ruce do výše,
Hrts., k někomu zraky. Osv. — čeho kam.
Pozdvihnětež k nebi svých očí. Výb. II.
1685. — čeho k čemu. Některých k jeho
chvále pozdvihují. Hus I. 84. — co jak
odkud. P. s namáháním tělo své z lenošky.
Hrts.— odkud nač. Poznání krásy lidi
z bídných zeměplazů p-hlo na syny boží.

Vlč. — kde. A to pověděv přede zrakem
jejich p-žen byl. Sš. Sk. 5. — komu čeho
čím. Mladý čáp nosem (zobákem) p-huje
jemu (starému) křídl i jeho všeho. Hus I.
150. — se čím. Muž marný pýchou se po-
zdvihuje. Sš. I. 74. — čeho na koho.
P-huje na mne sousedů (štve je). Wtr. exc.
— se v čem. P-hna sě v Bohu prosí naj-
prve. .. Hus I. 320. — jak. Tak musí vě-
řící pozdvihnúti rozumu přese všecky věci
stvořené. Hus I. 62. Mlaty mocným po-
zdvihly se vzmachem. Vrch. — co kdy
o čem. Hodněj' mi se zdálo, abych po víře,
naději a milosti o něm (o pateři) řeč p-hl.
Št. Kn. š. 45. — se, insurgere. Ž. wit. 3. 2.
marg. — se čemu. A protož nepozdvihuj
sě srdce tak vysokým věcem. Výb. II. 532.

Pozdvihovánek, nku, m. = zvonek, jímž
pozdvihování se oznamuje. Tay. Bš. 20.

Pozdvižené, gehoben. Lpř. Sl. I. 44.

Pozdvižení sv. Kříže (slavnosť od r. 629.).
Vz Šmb. S. I. 226.

Povzdychati = umříti. — proč. Ana-
niaš i manželka jeho pro neupřímnosť a
klam povzdychali. BR. II. 405. — P., auf-
seufzen. Z bolných ňader těžce povzdych-
nula. Č. Kn. š. 62.

Pozdy ondy = pozde onde. Brt. D. 175.

Pozední pilíř, pilíř po zdi, Wandpfeiler,
m. Nz., NA. I. 19.

Pozednice. Cf. Wtr. Obr. 403.

Pozejtří, übermorgen. Žer. 1591.

Pozemeček, čku, m. = malý pozemek.
Lpř.

Pozemečný = pozemkový. P. daň. Pdl.
exc.. Bor. 528.

Pozemí = přízemí. Domové tmaví obzvl.
u p. Koll. III. 166.

Pozemkář, e, m. = vlastník pozemků.
J. Lpř.

Pozemkový. P. zboží, vlastnictví, Osv.,
Mus., renta, Kzl., důchod, šlechta, úvěr,
Dch., parcella. Pdl.

Pozemní město, Lpř., stavba, Pdl., ma-
gnetičnosť, Mjr. 358., pilíř (u mostu), NA.
IV. 228., vojsko. Nz.

Pozemník, a, m. = gruntovník. Dch.

Pozemnostní, Grundbesitz-. P. arch. Dch.

Pozemské = pozemství, svobodný statek
zemanský, das Allod, opak manství. Z man-
ství vyňal a za p. (zboží) přijal. Soud. kn.
opav.

Pozemský. P. kůra (= země), Dch.,
stavba (opak vodní, vz Pozemní), J. Lpř.,
dalekohled (= obyčejný). Mj.

Pozemstvo. Pal. Rdh. I. 407. P. = po-
zemské (dod.). Zem. des. opav.

Pozemšťanka, y, f, die Erdbewohnerin.
Čch. Bs. 146.

Pozer, u, m. = pozor. U Křetína na Mor.
Knrz.

Pozernosť, i, f. = úhlednosť, speciositas.
Kat. v. 1635. Er. čte chybně: pozornosť.
Jir. Mor.

Pozhora = podle hořejšího konce. Slov.