Předchozí (400)  Strana:401  Další (402) |
|
|||
401
|
|||
|
|||
Až do p-ho večera. Šmb. Byl p. večer.
Zr., Mcha. V p. noci. Us. Pdl. P. pokání. Jr. K. 2. V p. chvíli. Co pozdější, málo kdy hodnější; Pozdější málo kdy lepší, selten kommt was Besseres nach. Dch. Pozdná po nehode rada. Slov. Rr. Sb. Pozdníče. Toto p. věd (dějepisné umění).
Šf. Strž. I. 4. Pozdnina, y, f. = pozdní úroda. Šd.
Pozdnomestný. P. trest (pozdní msty).
Msn. Or. 86. Pozdnosť, i, f., die Späte. Slov. Šm.,
Bern. Pozdobiti, ein wenig verzieren. Šm.
Pozdohněvati se koho = dohněvati,
konečně rozhněvati. Us. Vck. Pozdola, unterhalb. P. Trnavy chodníčok
krvavý. Koll. Zp. I. 367. — Zátur., N. Hlsk. XIV. 125. Pozdomlúvati se s kým = vyvaditi se,
auszanken. Mor. Vck. Pozdrav šavlí, šermířský, vojenský, zá-
pasnický. Us. Rgl. Jaký pozdrav pán Bůh, takový bodej zdráv. Lb. Pozdrava, y, f. = pozdrav. Rk.
Pozdravenec, nce, m., der Rekonvales-
cent. Šm. Pozdravení tvé, salutare tuum. Z. wit.
118. 41. a j. P. křesťanské, při kýchání. Hnoj. 94., 108. P. zdvořilé lidem bývá pře- milé. Sb. uč., Flš. exc. — P. s nemoci. Vz Slov. zdrav. — P. = přední čásť klobouku, kde je frča, za niž zastrkují voničky a péra. Má klobouk p-ním na bok, do zadu atd. Mor. Hrb. Obr. 32., 89. Pozdravica, e, f, Begrüssungsschreiben,
n. Hrvát. Šd. Pozdravitel. Ž. wit. 118. 81.
Pozdraviti. — abs. Buď p-ven! Us.
Dch. Pozdrav pán Bůh. Us. Němc. — koho (gt). Malují anděla, an pozdravuje panny Marie. Hus II. 236. P-vuje vás Turek na pražském mostě (vyřizuje příchozí z Prahy). Us. Tkč. — jak. P. někoho upřímným hla- sem. Sá. Ten, jenž tak mnoho mne skrze vás p-vuje. Hus II. 9. Pozdravuj ho na sto- krát, odkaž službu jemu, že ho verne mi- lujem, že ho v srdci nosím, že by ešte při- šiel k nám, že ho pekne prosím. Sl. ps. 76. — se kdy. Po tom sbití p-vil ( = uzdra- vil) sě byl. NB. Tč. 108. — koho odkud čím. Slavík s větve dolů popěvkem je po- zdravuje. Hdk. Pozdravkati sa s kým = pozdraviti.
Phľd. VII. 252. Pozdravný, Begrüssungs-. P. telegramm.
Us.
Pozdvihnouti co. St. Kn. 18. Rytíř p-hl hledí. Zr. Pozdviha dřevo proti němu po-
teče. Výb. II. 45. — co nač. Sklenku na něčí zdraví. Vlč. — co kam: milosť k Bohu. Št. Kn. š. 68. (150.). P. k někomu obličej, Vlč., oči v nebe, Ev. olom., ruce do výše, Hrts., k někomu zraky. Osv. — čeho kam. Pozdvihnětež k nebi svých očí. Výb. II. 1685. — čeho k čemu. Některých k jeho chvále pozdvihují. Hus I. 84. — co jak odkud. P. s namáháním tělo své z lenošky. Hrts.— odkud nač. Poznání krásy lidi z bídných zeměplazů p-hlo na syny boží. |
Vlč. — kde. A to pověděv přede zrakem
jejich p-žen byl. Sš. Sk. 5. — komu čeho čím. Mladý čáp nosem (zobákem) p-huje jemu (starému) křídl i jeho všeho. Hus I. 150. — se čím. Muž marný pýchou se po- zdvihuje. Sš. I. 74. — čeho na koho. P-huje na mne sousedů (štve je). Wtr. exc. — se v čem. P-hna sě v Bohu prosí naj- prve. .. Hus I. 320. — jak. Tak musí vě- řící pozdvihnúti rozumu přese všecky věci stvořené. Hus I. 62. Mlaty mocným po- zdvihly se vzmachem. Vrch. — co kdy o čem. Hodněj' mi se zdálo, abych po víře, naději a milosti o něm (o pateři) řeč p-hl. Št. Kn. š. 45. — se, insurgere. Ž. wit. 3. 2. marg. — se čemu. A protož nepozdvihuj sě srdce tak vysokým věcem. Výb. II. 532. Pozdvihovánek, nku, m. = zvonek, jímž
pozdvihování se oznamuje. Tay. Bš. 20. Pozdvižené, gehoben. Lpř. Sl. I. 44.
Pozdvižení sv. Kříže (slavnosť od r. 629.).
Vz Šmb. S. I. 226. Povzdychati = umříti. — proč. Ana-
niaš i manželka jeho pro neupřímnosť a klam povzdychali. BR. II. 405. — P., auf- seufzen. Z bolných ňader těžce povzdych- nula. Č. Kn. š. 62. Pozdy ondy = pozde onde. Brt. D. 175.
Pozední pilíř, pilíř po zdi, Wandpfeiler,
m. Nz., NA. I. 19. Pozednice. Cf. Wtr. Obr. 403.
Pozejtří, übermorgen. Žer. 1591.
Pozemeček, čku, m. = malý pozemek.
Lpř. Pozemečný = pozemkový. P. daň. Pdl.
exc.. Bor. 528. Pozemí = přízemí. Domové tmaví obzvl.
u p. Koll. III. 166. Pozemkář, e, m. = vlastník pozemků.
J. Lpř. Pozemkový. P. zboží, vlastnictví, Osv.,
Mus., renta, Kzl., důchod, šlechta, úvěr, Dch., parcella. Pdl. Pozemní město, Lpř., stavba, Pdl., ma-
gnetičnosť, Mjr. 358., pilíř (u mostu), NA. IV. 228., vojsko. Nz. Pozemník, a, m. = gruntovník. Dch.
Pozemnostní, Grundbesitz-. P. arch. Dch.
Pozemské = pozemství, svobodný statek
zemanský, das Allod, opak manství. Z man- ství vyňal a za p. (zboží) přijal. Soud. kn. opav. Pozemský. P. kůra (= země), Dch.,
stavba (opak vodní, vz Pozemní), J. Lpř., dalekohled (= obyčejný). Mj. Pozemstvo. Pal. Rdh. I. 407. P. = po-
zemské (dod.). Zem. des. opav. Pozemšťanka, y, f, die Erdbewohnerin.
Čch. Bs. 146. Pozer, u, m. = pozor. U Křetína na Mor.
Knrz. Pozernosť, i, f. = úhlednosť, speciositas.
Kat. v. 1635. Er. čte chybně: pozornosť. Jir. Mor. Pozhora = podle hořejšího konce. Slov.
|
||
|
|||
Předchozí (400)  Strana:401  Další (402) |