402

Pozhova, y, f. = pozhovění. Šm.

Pozhověti nač. Abych na flotu englickú
p-věl (počkal). Žer. 1591. P-te mi do vánoc.
Us. Brt.

Poziabnutý = pomrzlý. Slov. LObz.XVIII.
51.

Pozimek. Nachsommer oprav v Nach-
winter.

Pozínút. Ž. kl. (326).

Pozírač, e, m., der Besichtiger. Šm.

Pozítrajší, übermorgig. Slov. Bern.

Pozítří, n., der übermorgige Tag. Šm.

Pozlacování. Vz Šf. Poč. 361., Schd. I.
358., 362.

Pozlacovatel, e, m. = pozlacovač. Šm.

Pozlačovačský, Vergolder-. P. práce.
Us. Pdl.

Pozlata. Alx. H. v. 116. (HP. 62.).

Pozlatistý. Dbš. Sl. pov. III. 87., Sl. ps.
176.

Pozlatiti koho (= nabiti mu). Osv. 1885.
908. Wtr. exc.

Pozlátka, y, f. = pozlátko. Uzlatiti něco
dobrou p-tkou. Laš. Tč. — P. = kokotice
(plevel). Laš. Brt., Wrch.

Pozlátko zelené pro knihaře, žluté, vel-
rybí. Ktzr. — Schd. I. 353., 358.

Pozlehnouti se oč = opříti se oč, sich
an etwas stützen. Mor. Vck.

Pozlobený, etwas erzürnt, ärgerlich. Byl
dnes jakýsi p-ný. Ud. Šd.

Pozmatený, etwas wirr gemacht. Šm.

Pozměna. Dk. Aesth. 141., 535.

Pozměněný; -en, a, o, ein wenig ge-
ändert. Druhé p. vydání (knihy). Us. —
čím. Bájesloví stejné a jen tu i tam míst-
nostmi p-né. Koll. III. 62.

Pozměniti co. Šf. III. 52. — co kde:
v něčem. Dk. Aesth. 62. — čeho. P-niv
hlasu pravil. Výb. II. 1335.

Pozmeškati. Ačkoliv sněm p. musím.
Arch. VII. 163.

Pozmětený; -en, a, o. Kdež by bylo
věno roztržité neb některým obyčejem p-né.
Vš. 221. Vz Pozměsti.

Pozmínka, y, f. = zmínka. O dětech
nebylo ani p-ky. Řezn.

Poznačený; -en, a, o, vz Poznačiti.
Podíl jen p-ný (naznačený), angezeigter
Quotient. Nz. — čím. Básně jeho literou
S p-né. Šf. III. 313.

Poznačka, y, f. = poznačení. Šd.

Poznadostati, nacheinander bekommen.
— co. Všecek chléb, co ho kde kady pozna-
dostáváł, zadrobíł do polévky. Mor. Brt. D.

Poznak. Nz.

Poznale, kennbar. Bern.

Poznamenání. Vz Jg. H. 1. 731.

Poznámkový, Anerkennungs-. P. slou-
pec, -spalte. Nz. P. vydání klassika (s po-
známkami).

Poznánčík, a, m. = z Poznaně. Pyp. K.
II. 171.

Poznání činné, demonstrativné (dokazné),
důkazné, důkladné, habitualné, nadsmyslové,
nedokonalé, nesoujemné, obdobné, podmí-
něné, podružné, prorocké, skutečné, smy-
slové, soujemné, účastné, umové, Hlv., me-
tafysické, positivní, theoretické, ZČ. I. 1.,
2., postupné od jednotlivosti k celku, od

zvláštního ke všeobecnému, od výjevu k zá-
konu, od pouhého názoru k ponětí věde-
ckému. ZČ. I. 6. P. krásy, Vlč., sebe sama.
Dk. P. 116. Již rozumem svým ku p. Boha
přijíti můžeme. MH. 4. A jakž takž počne
sv. Trojici poznávati, jaks myslí chytaje
nějak, ale však nepopadna p-ním plným.
Št. Kn. š. 25. Je o p. delší, kratší, větší,
menší atd. Dch., Brt. D., Vlč, Šd.

Poznaný = setlený, modrig. Mor. Brt. D.
301.

Poznapitý = napilý, angetrunken. Val.
Vck.

Poznatek. Pal. Rdh. I. 343., Mus. 1888.
195., Nz., Jd. 3. vd. 79. P. smyslový, du-
chovní. Hlv.

Poznatel. Ev. olom. Tys p. všech úmy-
slóv. Pravn. 150.

Poznatelně, kenntlich, kennbar. Bern.

Poznatelný. Psp., Vcb. P. svět. Pal.
Rdh. I. 334. — čím. Přítomnosť zeleni li-
stové v částkách rostlinných nebývá vždy
zelenou barvou p-ná. SP. II. 103.

Poznati co koho. P. obraz trojice sv.
St. Kn. š. 25. (5.)· P. cěsty, Alx., Boha,
Ev. olom., něčí jmě. Ž. kl. Jakž koho lidé
poznají, tak jej za to podnes mají. Výb. I.
915. Nejtěžší věc jest sama sebe p. yv&&o
ótavtóv. — po čem. Po náčiní poznáš ře-
meslníka. Slez. Šd. Po ní nepozná, že je
dívka. Brt. D. Veď milosť po skutciech po-
znáš. Št. Kn. š. 42. P. gazdu po statku (po
dobytku). Slov. — co kde. Poznal jsem
to již na něm, ich hab's bei ihm schon weg.
Dch. Darmo se pokoušejí v těch Galatech
předky svoje poznávati. Sš. II. 3. Nepo-
znáš-li toho na sobě. 1450. Mus. 1884. 242.

— se. Abychom poznajíc se. Št. Kn. š. 9.
Poznal a polepšil se. Dch. I poznal se, že
(= přiznal se). Výb I. 614., II. 1034., Kn.
rož. č. 113. I táhl jej z sucha (v mučírně),
až mu ruce vyvrátil a on se nic nepoznal,
i když byl pálen. Let. 372. — koho, co,
se v čem (kdy). Jak bych Míninku v ta-
kové dámě poznal! Vlč. Abychom Boha ve
vlastnostech jeho p-li. MH. 7. Ale ty pravdy
nemohou snadně v svých pravostech pořád-
ných toho času poznány býti. 1512. Mus.
1883. 364. Ve svém hřieše se poznal. Pass.
mus. 284. Neb často v některém by se jeden
poznal (přiznal) a druhého by zapřel. Št.
Kn. š. 148. (5.). — co čím. P. něco roz-
umem; A druzí jsú, že proto milují Boha,
že sú ho p-li písmem. Št. Kn. š. 180., 140.
Něco jediným pohledem p. ZČ. I. 281. Či-
chem poznáváme kuřáka, kupce, koželuha
atd. Mj. 19. A žel, ni Slávu Sláv se bra-
trem nepoznal. Kká. K sl. j. 224. — jak.
Zcela dobře ho poznal. Mtc. 1. Ktož Boha
pozná lépe, ten větší žádostí ho miluje. Št.
Kn. š 36. — co zač. Jestliže to za dobré
poznáš. Bart. 120. Aniž jej pán za svojeť
nepozná. Sš. I. 85. Vždy sem ho za svého
milého Boha poznal (uznal). Pass. mus. 432.

— proč. Zrak jejich tmou jich tváří ne-
poznává. Kká. K sl. j. 31. — kdy. Ostatně
je vám zdrávo, že jste záhy a při nepatrné
příčině p-li, kam.... Sá. — co od čeho.
A včil už nepozná panenky od ženy. Brt.
N. p. I. 15.



	402

	Pozhova, y, f. = pozhovění. Šm. Pozhověti nač. Abych na flotu englickú p-věl (počkal). Žer. 1591. P-te mi do vánoc. Us. Brt. Poziabnutý = pomrzlý. Slov. LObz.XVIII. 51. Pozimek. Nachsommer oprav v Nach- winter. Pozínút. Ž. kl. (326). Pozírač, e, m., der Besichtiger. Šm. Pozítrajší, übermorgig. Slov. Bern. Pozítří, n., der übermorgige Tag. Šm. Pozlacování. Vz Šf. Poč. 361., Schd. I. 358., 362. Pozlacovatel, e, m. = pozlacovač. Šm. Pozlačovačský, Vergolder-. P. práce. Us. Pdl. Pozlata. Alx. H. v. 116. (HP. 62.). Pozlatistý. Dbš. Sl. pov. III. 87., Sl. ps. 176. Pozlatiti koho (= nabiti mu). Osv. 1885. 908. Wtr. exc. Pozlátka, y, f. = pozlátko. Uzlatiti něco dobrou p-tkou. Laš. Tč. — P. = kokotice (plevel). Laš. Brt., Wrch. Pozlátko zelené pro knihaře, žluté, vel- rybí. Ktzr. — Schd. I. 353., 358. Pozlehnouti se oč = opříti se oč, sich an etwas stützen. Mor. Vck. Pozlobený, etwas erzürnt, ärgerlich. Byl dnes jakýsi p-ný. Ud. Šd. Pozmatený, etwas wirr gemacht. Šm. Pozměna. Dk. Aesth. 141., 535. Pozměněný; -en, a, o, ein wenig ge- ändert. Druhé p. vydání (knihy). Us. — čím. Bájesloví stejné a jen tu i tam míst- nostmi p-né. Koll. III. 62. Pozměniti co. Šf. III. 52. — co kde: v něčem. Dk. Aesth. 62. — čeho. P-niv hlasu pravil. Výb. II. 1335. Pozmeškati. Ačkoliv sněm p. musím. Arch. VII. 163. Pozmětený; -en, a, o. Kdež by bylo věno roztržité neb některým obyčejem p-né. Vš. 221. Vz Pozměsti. Pozmínka, y, f. = zmínka. O dětech nebylo ani p-ky. Řezn. Poznačený; -en, a, o, vz Poznačiti. Podíl jen p-ný (naznačený), angezeigter Quotient. Nz. — čím. Básně jeho literou S p-né. Šf. III. 313. Poznačka, y, f. = poznačení. Šd. Poznadostati, nacheinander bekommen. — co. Všecek chléb, co ho kde kady pozna- dostáváł, zadrobíł do polévky. Mor. Brt. D. Poznak. Nz. Poznale, kennbar. Bern. Poznamenání. Vz Jg. H. 1. 731. Poznámkový, Anerkennungs-. P. slou- pec, -spalte. Nz. P. vydání klassika (s po- známkami). Poznánčík, a, m. = z Poznaně. Pyp. K. II. 171. Poznání činné, demonstrativné (dokazné), důkazné, důkladné, habitualné, nadsmyslové, nedokonalé, nesoujemné, obdobné, podmí- něné, podružné, prorocké, skutečné, smy- slové, soujemné, účastné, umové, Hlv., me- tafysické, positivní, theoretické, ZČ. I. 1., 2., postupné od jednotlivosti k celku, od	zvláštního ke všeobecnému, od výjevu k zá- konu, od pouhého názoru k ponětí věde- ckému. ZČ. I. 6. P. krásy, Vlč., sebe sama. Dk. P. 116. Již rozumem svým ku p. Boha přijíti můžeme. MH. 4. A jakž takž počne sv. Trojici poznávati, jaks myslí chytaje nějak, ale však nepopadna p-ním plným. Št. Kn. š. 25. Je o p. delší, kratší, větší, menší atd. Dch., Brt. D., Vlč, Šd. Poznaný = setlený, modrig. Mor. Brt. D. 301. Poznapitý = napilý, angetrunken. Val. Vck. Poznatek. Pal. Rdh. I. 343., Mus. 1888. 195., Nz., Jd. 3. vd. 79. P. smyslový, du- chovní. Hlv. Poznatel. Ev. olom. Tys p. všech úmy- slóv. Pravn. 150. Poznatelně, kenntlich, kennbar. Bern. Poznatelný. Psp., Vcb. P. svět. Pal. Rdh. I. 334. — čím. Přítomnosť zeleni li- stové v částkách rostlinných nebývá vždy zelenou barvou p-ná. SP. II. 103. Poznati co koho. P. obraz trojice sv. St. Kn. š. 25. (5.)· P. cěsty, Alx., Boha, Ev. olom., něčí jmě. Ž. kl. Jakž koho lidé poznají, tak jej za to podnes mají. Výb. I. 915. Nejtěžší věc jest sama sebe p. yv&&o ótavtóv. — po čem. Po náčiní poznáš ře- meslníka. Slez. Šd. Po ní nepozná, že je dívka. Brt. D. Veď milosť po skutciech po- znáš. Št. Kn. š. 42. P. gazdu po statku (po dobytku). Slov. — co kde. Poznal jsem to již na něm, ich hab's bei ihm schon weg. Dch. Darmo se pokoušejí v těch Galatech předky svoje poznávati. Sš. II. 3. Nepo- znáš-li toho na sobě. 1450. Mus. 1884. 242. — se. Abychom poznajíc se. Št. Kn. š. 9. Poznal a polepšil se. Dch. I poznal se, že (= přiznal se). Výb I. 614., II. 1034., Kn. rož. č. 113. I táhl jej z sucha (v mučírně), až mu ruce vyvrátil a on se nic nepoznal, i když byl pálen. Let. 372. — koho, co, se v čem (kdy). Jak bych Míninku v ta- kové dámě poznal! Vlč. Abychom Boha ve vlastnostech jeho p-li. MH. 7. Ale ty pravdy nemohou snadně v svých pravostech pořád- ných toho času poznány býti. 1512. Mus. 1883. 364. Ve svém hřieše se poznal. Pass. mus. 284. Neb často v některém by se jeden poznal (přiznal) a druhého by zapřel. Št. Kn. š. 148. (5.). — co čím. P. něco roz- umem; A druzí jsú, že proto milují Boha, že sú ho p-li písmem. Št. Kn. š. 180., 140. Něco jediným pohledem p. ZČ. I. 281. Či- chem poznáváme kuřáka, kupce, koželuha atd. Mj. 19. A žel, ni Slávu Sláv se bra- trem nepoznal. Kká. K sl. j. 224. — jak. Zcela dobře ho poznal. Mtc. 1. Ktož Boha pozná lépe, ten větší žádostí ho miluje. Št. Kn. š 36. — co zač. Jestliže to za dobré poznáš. Bart. 120. Aniž jej pán za svojeť nepozná. Sš. I. 85. Vždy sem ho za svého milého Boha poznal (uznal). Pass. mus. 432. — proč. Zrak jejich tmou jich tváří ne- poznává. Kká. K sl. j. 31. — kdy. Ostatně je vám zdrávo, že jste záhy a při nepatrné příčině p-li, kam.... Sá. — co od čeho. A včil už nepozná panenky od ženy. Brt. N. p. I. 15.