405

BO. — koho nač, kam. Nač mne jest po-
zval. Št. Ř. 175. a. P. někoho na svatbu,
Krist. 81. b., na večeři, ZN., na hody, 15.
stol. Mnč. R. 61. P. k hodům. 15. stol. Mnč.
R. 61. Pozval Hladu na zemi. Ž. wit. 104.
16. Pozvav svých sluh před se. Pass. mus.
370. Král těch měščen před se pozvav.
Výb. I. 301. Pozval jich do svého domku.
Pass. mus. 387. Pozva k sobě sv. Kateřiny.
Výb. I. 291. Pozvavše k sobě všecko množ-
ství křesťanuov. Pass. XIV. A pán pozova
ho před se; Stav, do kteréhož jest Buoh
jej pozval. Št. Kn. š. 58 , 176. Budú po-
zváni u věčnú radosť. Št. Kn. š. 22. Pozval
k sobě těch králuov. 14. stol. Mus. 1888.
104. — jak. Menší kolon pozvali (nazvali)
jménem komma. Dk. — kdy. Bužané v po-
tomních časech pozváni jsou (= nazváni)
Velynjané. Šf. Strž. II. 128.

Pozvazovať = posvazovati, alles ein-,
zusammenbinden. Bern.

Pozvedati, vz Pozdvihnouti.

Pozvíce, lépe: nejvíce. Kal. č. has. VI.
66.

Pozvolati někoho někam = tajně, stra-
nou ho poodvésti, bei Seite führen. Val.Vck.

Pozvolitel, e, m., der Erlauber. Šm.

Pozvolniti, ein wenig lockern. — co:
pohyb. NA. IV. 223., Prss.

Pozvolný, allmählig, langsam. P. dokva-
šování, KP., ochlazování. Kk.

Pozvoniti. Let. 481.

Pozvršovať. Cf. Zvŕšať. Slov. Ev. šk.
I. 127.

Pozvučeti kam. Hlas pozdravení tvého
p-čal v mé uši. Pass. mus. 278.

Pozvučí, n., vz Pozvuk.

Pozvyčítati, alles vorwerfen. — co komu:
Us. Šd.

Pozvyháněti, nacheinander forttreiben.

— koho. Laš. Tč.

Pozvyhybovati se komu. Všeci se mu
p-li, alle wichen ihm aus. Laš. Tč.
Pozvyklízeti, nacheinander aufräumen.

— co. Brt.

Pozvypadati, nacheinander ausfallen Už
všecky zuby mu pozvypadovaly. Laš. Tč.
Pozvypláceti, nach einander bezahlen.

— co: dluhy. Brt. D.
Pozvyskakovati, nacheinander heraus-
springen. Všeci oknem p-li. Us. Tč. P-li
z vozu. Brt. D.

Pozvysmykovati, nach und nach hin-
ausschleppen. Myši žito ze stodoly do svých
pelechů p-ly. Tč.

Pozvystavěti, nacheinander aufbauen,
aufstellen. Kupci své krámy už p-věli. Tč.

Pozvýš komíhati, hochwippen. Čsk. Ihned
p. krčmy rozchádza sa dolina vo dvoje. Orl.
VIII. 48.

Pozvýšený, etwas erhöht. SP. II. 21.

Pozvytrhovati, nach und nach heraus -
reissen. — co. Brt. D

Pozvytřipati, vz Vytřípati. Všecko mu
p-pal. Brt. D.

Pozvyžadovati = vyžádati. P-li si to
na něm, aby jim to udělal. Laš. Tč.

Pozyv, u, m. = pozvání, vyzvání. Šmb.
S. II. 165., 234., LObz. XXIV. 129.

Pozývati. Km., Kyt. 1876. 53., Čch.

Pozývavě, einladend. Dch.

Požádání, concupiscentia. Z. wit. 105.
14.

Požádanosť, i, f. = pozádalost. Rk.

Požádati čeho. Kto požádá cizie ženy.
Hus II. 254. — čeho na kom: pomoci na
zemích okolních. Let. 450. — čeho po kom :
po poslích. J. Lpř. — čím. Ni srdcem kdy
(sem) požádala. Hr. rk. 179.

Požadavek, dle Nz. nesprávně m. po-
žadek, požádka. P. ethický Dk. P. záko-
nitý; p-kům vyhověti. KB. IV. Veliké p-ky
činiti lépe: mnoho si osobovati, mnoho žá-
dati. Vz Brs. 2. vd. 184.

Požadek. Nz. Vz předcház.

Požádka, vz Požadavek (dod.).

Požadlivý čeho = požadlavý. Laš. Tč.

Požadník, a, m. = žadatel.

Požaha, y, f. = bělavé mráčky. Jsou-li
p-hy, neprší. U Kr. Hrad. Kšť. U Ronova.
Rgl. — P. a Požahy, pl. = zaniklá ves
u Skřípova na Opavsku. Pk.

Požahavý = požehavý. Rk

Požalostiti si nač = požalovati si. Kal.
Ústř. mat. 1886. 77.

Požalovati si komu jak. Nech sa tej
mamičke horko p-jem. Sl. ps. 127.

Požár. Cf. Šf. III. 545., 498., Žéci, Wtr.
Obz. 791. Požár přemoci, opanovati. Dch.
P. trávy na planině. Hlb. I. 276.—280. —
P. přen. P. války. Lpř. V oko vášně jí
vrhly p. Vrch. — P., der Sonnenrauch. Nad
dálkou temných hor poslední p. plál. Mcha.
Máj. 5. vd. 31., 5. — Němc. Nár. bibl. IV.
30. Alpské požáry. Vz Alpský. — P. =
místo ohněm vymýtěné, které se potom leho-
tami osadilo. U Uher. Hrad. Tč. Cf. Žďár,
Žár = žďár. A pán kázal mně zaručiti,
abych ten požár stavěl aneb osadil; Kúpil
p. NB. Tč. 169., 261. — P. = spáleniště.
Mus. 1887. — P. Když po dešti oblaka se
roztrhují, tedy skuliny, kudy slunce pro-
zařuje, nazývají požáry. Lg., J. Lpř. —
Cf. Mkl. Etym. 406. b. — P. = myslivna
u Chlumce v Jič.; samota u Lhenic na Pís.;
les u Kovářova a Mladé Vožice. Na P-řích,
pole u Oslova. PBr. Cf. Požáry.

Požárecký, ého, m., os. jm.

Požařiska, pl., n. = trať polí v Kateři-
nicích u Vsetína. Vck.

Požářiště, ě, n., die Brandstätte. Črm.,
Khl.

Požárné škody, Brandschaden, Nz., po-
kladnice, Šp., hlídač, Pr. tr., služba, Feuer-
dienst, hotovosť, jeřáb, Dch., telegraf, auto-
mat. Us. Pdl. Vz násl.

Požárový, Brand-, Feuer-. P. policie,
řád, Pr. tr., opona, hák, Čerm., stříkačka.
ZČ. Cf. Požárný (i dod.).

Požartovať = požertovati. Bern.

Požáry, dle Dolany, sam. u Něm. Brodu ;
P. Horní, Ober-Poschar, myslivna; P. Dolní,
Unter Poschar, dvůr u Jílového. Na P-řích,
dvůr v Tábor. Blk. Kfsk. 146.

Požast. Cf. Brm. I. 235.

Požčaj, e, m. = půjčka, Aby se bosor-
kám nedalo přístupu do domácnosti, nesmí
na bílou sobotu nic býti na požčaji. Mor.
Brt. L. N. II. 149.



	405

	BO. — koho nač, kam. Nač mne jest po- zval. Št. Ř. 175. a. P. někoho na svatbu, Krist. 81. b., na večeři, ZN., na hody, 15. stol. Mnč. R. 61. P. k hodům. 15. stol. Mnč. R. 61. Pozval Hladu na zemi. Ž. wit. 104. 16. Pozvav svých sluh před se. Pass. mus. 370. Král těch měščen před se pozvav. Výb. I. 301. Pozval jich do svého domku. Pass. mus. 387. Pozva k sobě sv. Kateřiny. Výb. I. 291. Pozvavše k sobě všecko množ- ství křesťanuov. Pass. XIV. A pán pozova ho před se; Stav, do kteréhož jest Buoh jej pozval. Št. Kn. š. 58 , 176. Budú po- zváni u věčnú radosť. Št. Kn. š. 22. Pozval k sobě těch králuov. 14. stol. Mus. 1888. 104. — jak. Menší kolon pozvali (nazvali) jménem komma. Dk. — kdy. Bužané v po- tomních časech pozváni jsou (= nazváni) Velynjané. Šf. Strž. II. 128. Pozvazovať = posvazovati, alles ein-, zusammenbinden. Bern. Pozvedati, vz Pozdvihnouti. Pozvíce, lépe: nejvíce. Kal. č. has. VI. 66. Pozvolati někoho někam = tajně, stra- nou ho poodvésti, bei Seite führen. Val.Vck. Pozvolitel, e, m., der Erlauber. Šm. Pozvolniti, ein wenig lockern. — co: pohyb. NA. IV. 223., Prss. Pozvolný, allmählig, langsam. P. dokva- šování, KP., ochlazování. Kk. Pozvoniti. Let. 481. Pozvršovať. Cf. Zvŕšať. Slov. Ev. šk. I. 127. Pozvučeti kam. Hlas pozdravení tvého p-čal v mé uši. Pass. mus. 278. Pozvučí, n., vz Pozvuk. Pozvyčítati, alles vorwerfen. — co komu: Us. Šd. Pozvyháněti, nacheinander forttreiben. — koho. Laš. Tč. Pozvyhybovati se komu. Všeci se mu p-li, alle wichen ihm aus. Laš. Tč. Pozvyklízeti, nacheinander aufräumen. — co. Brt. Pozvypadati, nacheinander ausfallen Už všecky zuby mu pozvypadovaly. Laš. Tč. Pozvypláceti, nach einander bezahlen. — co: dluhy. Brt. D. Pozvyskakovati, nacheinander heraus- springen. Všeci oknem p-li. Us. Tč. P-li z vozu. Brt. D. Pozvysmykovati, nach und nach hin- ausschleppen. Myši žito ze stodoly do svých pelechů p-ly. Tč. Pozvystavěti, nacheinander aufbauen, aufstellen. Kupci své krámy už p-věli. Tč. Pozvýš komíhati, hochwippen. Čsk. Ihned p. krčmy rozchádza sa dolina vo dvoje. Orl. VIII. 48. Pozvýšený, etwas erhöht. SP. II. 21. Pozvytrhovati, nach und nach heraus - reissen. — co. Brt. D Pozvytřipati, vz Vytřípati. Všecko mu p-pal. Brt. D. Pozvyžadovati = vyžádati. P-li si to na něm, aby jim to udělal. Laš. Tč. Pozyv, u, m. = pozvání, vyzvání. Šmb. S. II. 165., 234., LObz. XXIV. 129.	Pozývati. Km., Kyt. 1876. 53., Čch. Pozývavě, einladend. Dch. Požádání, concupiscentia. Z. wit. 105. 14. Požádanosť, i, f. = pozádalost. Rk. Požádati čeho. Kto požádá cizie ženy. Hus II. 254. — čeho na kom: pomoci na zemích okolních. Let. 450. — čeho po kom : po poslích. J. Lpř. — čím. Ni srdcem kdy (sem) požádala. Hr. rk. 179. Požadavek, dle Nz. nesprávně m. po- žadek, požádka. P. ethický Dk. P. záko- nitý; p-kům vyhověti. KB. IV. Veliké p-ky činiti lépe: mnoho si osobovati, mnoho žá- dati. Vz Brs. 2. vd. 184. Požadek. Nz. Vz předcház. Požádka, vz Požadavek (dod.). Požadlivý čeho = požadlavý. Laš. Tč. Požadník, a, m. = žadatel. Požaha, y, f. = bělavé mráčky. Jsou-li p-hy, neprší. U Kr. Hrad. Kšť. U Ronova. Rgl. — P. a Požahy, pl. = zaniklá ves u Skřípova na Opavsku. Pk. Požahavý = požehavý. Rk Požalostiti si nač = požalovati si. Kal. Ústř. mat. 1886. 77. Požalovati si komu jak. Nech sa tej mamičke horko p-jem. Sl. ps. 127. Požár. Cf. Šf. III. 545., 498., Žéci, Wtr. Obz. 791. Požár přemoci, opanovati. Dch. P. trávy na planině. Hlb. I. 276.—280. — P. přen. P. války. Lpř. V oko vášně jí vrhly p. Vrch. — P., der Sonnenrauch. Nad dálkou temných hor poslední p. plál. Mcha. Máj. 5. vd. 31., 5. — Němc. Nár. bibl. IV. 30. Alpské požáry. Vz Alpský. — P. = místo ohněm vymýtěné, které se potom leho- tami osadilo. U Uher. Hrad. Tč. Cf. Žďár, Žár = žďár. A pán kázal mně zaručiti, abych ten požár stavěl aneb osadil; Kúpil p. NB. Tč. 169., 261. — P. = spáleniště. Mus. 1887. — P. Když po dešti oblaka se roztrhují, tedy skuliny, kudy slunce pro- zařuje, nazývají požáry. Lg., J. Lpř. — Cf. Mkl. Etym. 406. b. — P. = myslivna u Chlumce v Jič.; samota u Lhenic na Pís.; les u Kovářova a Mladé Vožice. Na P-řích, pole u Oslova. PBr. Cf. Požáry. Požárecký, ého, m., os. jm. Požařiska, pl., n. = trať polí v Kateři- nicích u Vsetína. Vck. Požářiště, ě, n., die Brandstätte. Črm., Khl. Požárné škody, Brandschaden, Nz., po- kladnice, Šp., hlídač, Pr. tr., služba, Feuer- dienst, hotovosť, jeřáb, Dch., telegraf, auto- mat. Us. Pdl. Vz násl. Požárový, Brand-, Feuer-. P. policie, řád, Pr. tr., opona, hák, Čerm., stříkačka. ZČ. Cf. Požárný (i dod.). Požartovať = požertovati. Bern. Požáry, dle Dolany, sam. u Něm. Brodu ; P. Horní, Ober-Poschar, myslivna; P. Dolní, Unter Poschar, dvůr u Jílového. Na P-řích, dvůr v Tábor. Blk. Kfsk. 146. Požast. Cf. Brm. I. 235. Požčaj, e, m. = půjčka, Aby se bosor- kám nedalo přístupu do domácnosti, nesmí na bílou sobotu nic býti na požčaji. Mor. Brt. L. N. II. 149.