406

Požčati. Požčaj mně šátka hedbávného,
bílého ručníčka. Sš. P. 130.

Požčeti, požčiti z požičiti. K tomu utvo-
řené iterativum zachovalo se v mor. požčať.
Také dvú peněz máme svému synu požčeti
(půjčiti). Výb II. 919.

Požčka, y, f = půjčka. Požcky s plačem
choďu dom. VSlz. I. 227.

Poždati. By p-la ta pohanská zběř ten
čásek malý. Kat. 2825. — Sv. ruk NM.
425.

Poždurati, poždurnouti, vz Pozdurcnouti.
Na již. Mor. Šd., Vck. Vz Pozdurnouti.

Poždurcaný, vz Poždurcnouti.

Požebernice, e, f., das Brustfell, die
Rippenpleura. Nz. lk., Šv. 67. Vz Pohrud-
nice.

Požebračiti = polámati. P. ruku Zlín-
sky. Brt. D. 254.

Požega, y, f., mě. v Slavonii.

Požeh. V p. něco dáti = spáliti. Pal.,
Jrsk.

Požehnaně na mne působil. Koll. IV.
283.

Požehnání apoštolské, biřmovaných, bi-
skupské, hřbitova, kajicníka, kněze novo-
svěceného, kostela, lidu po mši, manželů,
manželského sňatku, odpustkové, svatby
stříbrné a zlaté, úvodnice atd. Hnoj. Při-
jměmž všichni p. našim hřiechóm na zba-
venie, našim dušiem na spasenie. Vý1b. II.
24. — Cf. Jg. H. 1. 731. — P. = zdaření.
Vinšování hojného p. božského. Pož. 1. Pro
boží p. nemůže ke stolu (má mnoho dětí)
U N. Bydž. Kšť. Škaredé krávy, šumné
dívky a zhnilé hospodyně — špatné po-
žehnání v domě. Slez. Šd. Pán Bůh dává
p., ale do chléva sám nevhání. Bž. exc.

Požehnanina, y, f. = žehnanina. Hnoj.

Požehnaný jest každý, jenž přikázánie
božie plní; Zachováš-li přikázanie božie,
p-ný budeš v městě, p-ný na roli. (Deut.
28. . Hus I. 378., 304. — čím: úrodou. J.
Lpř. P-ný je dětmi a kupovaným chlebem
Slov. Rr. Sb.

Požehnati komu. Ž. wit. 5. 13., Brt. S.
3. vd. 52. e. P. Požehnej své dceři. Kls. —
čeho. Ž. wit. 27. 9., Brt. S. 3. vyd. 52. e.
P — co. Ž. wit. 108. '28., Brt. S. 3. vyd.
52 e. P. — co čím. Svú rukú vodu po-
žehnal Hr. rk. 19. Křížem čelo požehnal.
Vrch. Král věčný nás p-hnej požehnáním
svatým Brt. N. p. 608. — komu čím. Pán
Bůh vám ráčil p. dítkami. Žer. 344. —
komu nač. Již čas p. na zuby tomu gram-
matikování. Pal. Rdh. I. 60. — komu jak.
Pán Bůh jim na všech stranách p-val. Vlč.
— kde. Na peci Pánboh nepožehná. Rr.
MBš.

Požehnejpánbůh. Lepší je chvála Bohu
než p. Us. Bž.

Požehovačka, y, f. = požehovací stroj.
KP. V. 383.

Požehrati na koho. Dělník, naňhožto
požehral Pán. Št. Ř. 110. a.

Poželeti. Ž. kl. (326.). — abs. Rostlina
p-la = pred časom dospela, zakrpatela, istú
neprirodzenú barvu dostala. Slov. Zátur. —
koho v čem. Pož. 226.

Poželice = zašlá ves. D. ol. IV. 633.

Poženov, a, m., les u Leskovic na Pa-
covsku. BPr.

Požer = sevlák. Slov. ZObz. XXI. 266.

Požeračka = strouha sbírající luční vody.
Osv. 1886.

Požerák, jícen, der Schlund, oesophagus
Kartáček na vyčištění p-ku; roztažení p ku,
Oesophagodilatation, Speiseröhrenektosie;
řez p-ku, aesophagotomia, katarrh, Speise-
röhrenkatarrh, krvácení, -blutung, leptání
p-ku, Oesophagoätzung, nedostatek p-ku,
-mangel, ochrnutí, -lähmung, polyp, -polyp,
proděravění, -Perforation, prohlížení či vy-
šetření, -skopie, rakovina, -carcinom, -krebs,
křečovité stažení, Oesophagismus, trhlina,
-ruptur, zánět, oesophagitis (hnisavý, eitrig,
katarrhový, katarrhalisch, leptavý, corro-
dens, příjičný, o. syphilitica, tuberkulosní,
tuberculosa), změklosť, změkčení, oesophago-
malacia, zúžení, -ptenose. Ktt. exc.

Požerákový, oesophageus, Schlund-,
Speiseröhren-. P. zúženina, Oesophagus-
strictur. Nz. lk. P. křeč, Oesophaguskrampf,
nádor, -geschwulst, svalstvo, -musculatur,
zrcadlo, -spiegel, žíla, Oesophagealvene, pí-
štěla, -fistel, sliznice, -schleimhaut, trhlina,
ruptur, vředy, -geschwüre. Ktt. exc.

Požérať = požírať. Bern.

Požetice, ves zaniklá v Hrad. Blk. Kfsk.
23.

Poževa, y, f. = strava, die Kost. V Srb-
cích na Hané. Bkř.

Požialiť = poželeti. — kde. Nad mojou
mohylôčkou nemá kdo p. Sldk. 443., Sl.
spv. II. 102.

Požičati, požičiavať = půjčiti. Slov. Slav.,
Němc. VII. 22. Radnej daruj nežli požičávaj.
Slov. Tč. — komu. Zle je, keď si človek
požičiavať musí, horšie je, keď mu nechcú
požičať. Čkžk. VIII. 66. Drahá perla svej
dobroty nepožičá tebe (tobě). Glč. II. 107.

Požičavka, y, f. = půjčka. P. koňa kazí,
i podkovy tratí, někdy dobre, že sa z koňa
aspoň chvost navrátí. Glč. II. 272.

Požičavna, y, f., die Leihbank. Slov.
Ssk.

Požiček, čku, m., das Borgen, die ge-
borgte Sache. Šm.

Požíčeti, vz Pójčěti (dod.). Iterat. k po-
žičiti. Kak sě sbožným dušiem duch sv. po-
žičí. Krist. 112. a.

Požičiavanisko, a, n.= půjčování. Jaké
p., také vracanisko = jaká půjčka, taková
oplátka. Slov. Phl'd. III. 3. 289.

Požičiavanka, y, f. = půjčka, půjčo-
vání. Slov. D. Šk. II. 41.

Požičiavatel, e, n. = požičitel, der Lei-
ter. Slov. Loos.

Požičitel, e, m. Ž. wit. 108. 11.

Požičiti, požičovati z požitčiti. Cf. Po-
žitek (konec). Ž. wit. 36. 26. — čeho komu.
Že požičí penieze svého. Št. Kn. š. 174.
Všech jazykóv jim řeči p-čil. Sv. ruk. 297.
Požič mu toho, gönne es ihm. Laš. a opav.
Tč. Neděkoval jsem z daruov, jichžto mi
jest p-čil. V. Ps. fol. 134. b. Jemu náš otec
šesti set kop gr. p-čil. Půh. II. 579. Požič
nám času. Ž. kl. 140. b. Požič mi tří chle-
buov. Ev. olom 274. (229., 144.). P. komu