Předchozí (405)  Strana:406  Další (407) |
|
|||
406
|
|||
|
|||
Požčati. Požčaj mně šátka hedbávného,
bílého ručníčka. Sš. P. 130. Požčeti, požčiti z požičiti. K tomu utvo-
řené iterativum zachovalo se v mor. požčať. Také dvú peněz máme svému synu požčeti (půjčiti). Výb II. 919. Požčka, y, f = půjčka. Požcky s plačem
choďu dom. VSlz. I. 227. Poždati. By p-la ta pohanská zběř ten
čásek malý. Kat. 2825. — Sv. ruk NM. 425. Poždurati, poždurnouti, vz Pozdurcnouti.
Na již. Mor. Šd., Vck. Vz Pozdurnouti. Poždurcaný, vz Poždurcnouti.
Požebernice, e, f., das Brustfell, die
Rippenpleura. Nz. lk., Šv. 67. Vz Pohrud- nice. Požebračiti = polámati. P. ruku Zlín-
sky. Brt. D. 254. Požega, y, f., mě. v Slavonii.
Požeh. V p. něco dáti = spáliti. Pal.,
Jrsk. Požehnaně na mne působil. Koll. IV.
283. Požehnání apoštolské, biřmovaných, bi-
skupské, hřbitova, kajicníka, kněze novo- svěceného, kostela, lidu po mši, manželů, manželského sňatku, odpustkové, svatby stříbrné a zlaté, úvodnice atd. Hnoj. Při- jměmž všichni p. našim hřiechóm na zba- venie, našim dušiem na spasenie. Vý1b. II. 24. — Cf. Jg. H. 1. 731. — P. = zdaření. Vinšování hojného p. božského. Pož. 1. Pro boží p. nemůže ke stolu (má mnoho dětí) U N. Bydž. Kšť. Škaredé krávy, šumné dívky a zhnilé hospodyně — špatné po- žehnání v domě. Slez. Šd. Pán Bůh dává p., ale do chléva sám nevhání. Bž. exc. Požehnanina, y, f. = žehnanina. Hnoj.
Požehnaný jest každý, jenž přikázánie
božie plní; Zachováš-li přikázanie božie, p-ný budeš v městě, p-ný na roli. (Deut. 28. . Hus I. 378., 304. — čím: úrodou. J. Lpř. P-ný je dětmi a kupovaným chlebem Slov. Rr. Sb. Požehnati komu. Ž. wit. 5. 13., Brt. S.
3. vd. 52. e. P. Požehnej své dceři. Kls. — čeho. Ž. wit. 27. 9., Brt. S. 3. vyd. 52. e. P — co. Ž. wit. 108. '28., Brt. S. 3. vyd. 52 e. P. — co čím. Svú rukú vodu po- žehnal Hr. rk. 19. Křížem čelo požehnal. Vrch. Král věčný nás p-hnej požehnáním svatým Brt. N. p. 608. — komu čím. Pán Bůh vám ráčil p. dítkami. Žer. 344. — komu nač. Již čas p. na zuby tomu gram- matikování. Pal. Rdh. I. 60. — komu jak. Pán Bůh jim na všech stranách p-val. Vlč. — kde. Na peci Pánboh nepožehná. Rr. MBš. Požehnejpánbůh. Lepší je chvála Bohu
než p. Us. Bž. Požehovačka, y, f. = požehovací stroj.
KP. V. 383. Požehrati na koho. Dělník, naňhožto
požehral Pán. Št. Ř. 110. a. Poželeti. Ž. kl. (326.). — abs. Rostlina
p-la = pred časom dospela, zakrpatela, istú neprirodzenú barvu dostala. Slov. Zátur. — koho v čem. Pož. 226. |
Poželice = zašlá ves. D. ol. IV. 633.
Poženov, a, m., les u Leskovic na Pa-
covsku. BPr. Požer = sevlák. Slov. ZObz. XXI. 266.
Požeračka = strouha sbírající luční vody.
Osv. 1886. Požerák, jícen, der Schlund, oesophagus
Kartáček na vyčištění p-ku; roztažení p ku, Oesophagodilatation, Speiseröhrenektosie; řez p-ku, aesophagotomia, katarrh, Speise- röhrenkatarrh, krvácení, -blutung, leptání p-ku, Oesophagoätzung, nedostatek p-ku, -mangel, ochrnutí, -lähmung, polyp, -polyp, proděravění, -Perforation, prohlížení či vy- šetření, -skopie, rakovina, -carcinom, -krebs, křečovité stažení, Oesophagismus, trhlina, -ruptur, zánět, oesophagitis (hnisavý, eitrig, katarrhový, katarrhalisch, leptavý, corro- dens, příjičný, o. syphilitica, tuberkulosní, tuberculosa), změklosť, změkčení, oesophago- malacia, zúžení, -ptenose. Ktt. exc. Požerákový, oesophageus, Schlund-,
Speiseröhren-. P. zúženina, Oesophagus- strictur. Nz. lk. P. křeč, Oesophaguskrampf, nádor, -geschwulst, svalstvo, -musculatur, zrcadlo, -spiegel, žíla, Oesophagealvene, pí- štěla, -fistel, sliznice, -schleimhaut, trhlina, ruptur, vředy, -geschwüre. Ktt. exc. Požérať = požírať. Bern.
Požetice, ves zaniklá v Hrad. Blk. Kfsk.
23. Poževa, y, f. = strava, die Kost. V Srb-
cích na Hané. Bkř. Požialiť = poželeti. — kde. Nad mojou
mohylôčkou nemá kdo p. Sldk. 443., Sl. spv. II. 102. Požičati, požičiavať = půjčiti. Slov. Slav.,
Němc. VII. 22. Radnej daruj nežli požičávaj. Slov. Tč. — komu. Zle je, keď si človek požičiavať musí, horšie je, keď mu nechcú požičať. Čkžk. VIII. 66. Drahá perla svej dobroty nepožičá tebe (tobě). Glč. II. 107. Požičavka, y, f. = půjčka. P. koňa kazí,
i podkovy tratí, někdy dobre, že sa z koňa aspoň chvost navrátí. Glč. II. 272. Požičavna, y, f., die Leihbank. Slov.
Ssk. Požiček, čku, m., das Borgen, die ge-
borgte Sache. Šm. Požíčeti, vz Pójčěti (dod.). Iterat. k po-
žičiti. Kak sě sbožným dušiem duch sv. po- žičí. Krist. 112. a. Požičiavanisko, a, n.= půjčování. Jaké
p., také vracanisko = jaká půjčka, taková oplátka. Slov. Phl'd. III. 3. 289. Požičiavanka, y, f. = půjčka, půjčo-
vání. Slov. D. Šk. II. 41. Požičiavatel, e, n. = požičitel, der Lei-
ter. Slov. Loos. Požičitel, e, m. Ž. wit. 108. 11.
Požičiti, požičovati z požitčiti. Cf. Po-
žitek (konec). Ž. wit. 36. 26. — čeho komu. Že požičí penieze svého. Št. Kn. š. 174. Všech jazykóv jim řeči p-čil. Sv. ruk. 297. Požič mu toho, gönne es ihm. Laš. a opav. Tč. Neděkoval jsem z daruov, jichžto mi jest p-čil. V. Ps. fol. 134. b. Jemu náš otec šesti set kop gr. p-čil. Půh. II. 579. Požič nám času. Ž. kl. 140. b. Požič mi tří chle- buov. Ev. olom 274. (229., 144.). P. komu |
||
|
|||
Předchozí (405)  Strana:406  Další (407) |