411

Práh. Cf. Mkl. Etym. 258., List. fil. XIII.
186. Báti se cizího prahu (do cizího bytu
vejíti). Us. Hrš. Zajíce na prahu chytiti
(upadnouti). U Rokycan. Fč. Na venkově
s večera sedávají sousedé na prahu na kou-
sek řeči. Osv. 1889. č. 7. Cizí prahy pře-
lézati = žebrati. Us. Osv., Dch. Domácí pán
klopýtnul přes vlastní p. (o tom, kdo po-
chybil v něčem, v čem se zná). Osv. Jen
za prahem domácím náležíme sobě. Sk. Ostá-
vejte zdravé, vy domovné prahy, nekročia
viac ces vás moje biele nohy. Lipa II. 263.
Na praze stála, pekná sa zdála, poboskal
som ju, ona sa smála. Obr. Ps. Představa
klesla pod prah védomí; p. popudu. Dk.
P. 12., 30. P. dráždivosti. NA. V. od. II. 8.
Na prahu úst našich sedí povzdech. Vrch. —
P. železniční = dřevěné trámce, na nichž
koleje jsou připevněny. Zpr. arch. P. v hor-
nictví = půlka okrouhlé klády ploskou stra-
nou dolů položená, na níž se staví věnec.
NA. IV. 136. P. u vrat stavidla. NA. IV.
255. — P. říční. Vz Šf. II. 154. Prahy,
porogy Dněpra, jsou velké skály na řece
Dněpru, přese které voda jako přes prahy
s velikou silou dolů padá. Hý. Ss.

Přah, u, m. Ve přahu, im Gespanne.
Dch.

Praha od pražiti, sengen. Tk. I. 4. Krč.
odvádí od prahů, které byly nad Prahou
u Bráníka. Vz Práh (konec v dod.). P. od
prahu: Limen sum: parvo magnum te limine
nomen, magna viris, gestis maxima, Praga
traho. 1614. Wtr. Obr. 489. Cf. Arch. VIL
717. Nové Město založeno Karlem IV. roku
1348. Praha (Nové a Staré město) soojena
roku 1519., ale 1528. zase se oddělila. Vz
Výb. 11. 1273. nn. Nastavěl si celé Prahy
zlatých nadějí do budoucnosti. Šml. Foukej
zase proti Praze (říkají tomu, kdo něco
hloupého řekl nebo učinil). U Chlumce
v Jič. Kšť. Město svaté, veleslavná Praho,
slávy naší nedobytná straho. Sš. Bs. 186.
Ukázati někomu Prahu (vzíti něčí hlavu
od zadu do dlaní a vyzdvihnouti ho). Us.
Fč. Vešlo v přípovídku, že P. jest špitál
vší říše (německé, že do ní vše se hrne).
V 16. stol. Wtr. Obr. 141. Cf. Arch. VIII.
600., Ukaz. 61.— P. = horský hřeben mezi
Příbramí a Rokyc, Krč., vrch v Písecku. P. =
les u Týna nad Vlt, pole u Hor. Brízy na
Plz., u Jamen na Pís. a j. BPr. — z Prahy
Jeroným, vz Jeroným pražský. — z Prahy
Jan, 1435. Jir. Ruk. II. 135. — z Prahy
Vavř. Šb. Dj. ř. 2. vd. 278. — P. Ondřej.
1612. Wtr. Obr. 85.

Přáhati, přáhnouti, vz Příci, List. filol.
XIV. 188.

Přahejšlí = přehoušel. Us. místy.

Prahloupý, stock-, erzdumm. Us.

Prahlý. List. fil. XIII. 184.

Prahmota. Rm. 2., KP. V. 9., Stč. Zem.
269, 681.

Prahnouti po čem, Šml., Hlk Cf. Mkl.
Etym. 251., List. fil. XIII. 183.

Prahora. Cf. Chdt. 12., 20., Frč. G. 52.

Prahorský = prahorní. P. Alpy. Kř.
18.

Prahový. P. prkno, Pdl., ctnosť, virtus
cardinalis. 15. stol. Mus. 1881. 31.

Prahřeben, u, m., der Hauptkamm im
Gebirge. Phl'd. IV. 252.

Prahvozd, u, m., Urwald, m. Šm.

Prach. Cf. Šrc. 130., List. fil. XIV. 96.
Str. 880. b. 4. ř. sh. za atd. polož: poradil
se s Vaňkem, práskl do bot, vzal nohy na
ramena, upláchl. Brs. 151. P. povětrný či
meteorický, Luftstaub, Sl. les, meteoritní,
Stč. Zem. 256.; paličkový (pyl z paliček
rostlinných, z tyčinek). Rgl. exc. Dělati
kolem sebe p. a tum (nadělati mnoho hluku).
Us. Dhnl. Na p. spáliti. Let. 371. Včely zla-
tým prachem halí domek celý. Jakbc. v Osv.
Povaliti něco v p. Osv. Prachem se vléci.
Vrch. Na p. něco rozdrtiti. Zr. Vyhlédni
oknem ven, prachy-li to idú nebo Turci
jedú. Sš. P. 147. Nasel v dějepisech o něm
prachu. Koll. I. 345. Měl peníze, ale už jsou
v prachu (pryč). Slez. Šd. Strachy jeho byly
prachy. Šml. I. 55. Toho (oř) brzo složí do
prachu. Č. Rž. XCIV. Už je dávno prach a
popel (umřel). Tkč. Več-li se koli (tělo)
obrátí leč v prsť leč v prach, leč v páru
kakú. Št. Kn. š. 28. Březnový p. nad zlato.
Němc. IV. 442. — P. střelní. P. bezdymný
(jeho se v rakous. vojště po prvé r. 1890.
užívalo). P. lovecký, myslivecký, chumá-
čový. NA. III. 130. Druh, zásoba prachu;
p. bouchá. Čsk. Má mnoho prachu (lže).
Us. Cf. Šfk. Poč. 235., Schd. 1. 323., Wtr.
Obr 791. — Prachy = neduh. Cf. List. fil.
XIV. 162.

Pracháček, = čku, m. plátno k utírání
prachu. U N. Kdyně. Rgl.

Prachař. Cí. Wtr. Obr. 272., 277.

Prachařiť, Schiesspulvermacher sein.
Slov. Bern., Šm.

Prachárna, sam. u Radnice.

Prachárny, Pulvermühlen, u Mníška.

Prachatice. Cf. Arch. VIII. 600., VIL
717., Pal. Rdh.II. 126. Z P-tic Křišťan vz
Křišťan z Prachatic, Šb. Dj. ř. 279., Pyp.
K. II. 324. — P. = les u Nové Bukové.
Blk. Kfsk. 850.

Prachatka, y, f., Staubblase. Vz Rstp.
56., 473.

Pracheň, chně, f., Prachin, myslivna a
dvůr u Horažďovic. Cf. Rk. Sl.

Práchenka, y, f., polyporus ignarius,
houba. Slov. ZObz. XX1II. 107. Z ní dělají
prachno.

Práchenkový, vz Práchenka. Šd.

Prachenský Jos. Stanisl. naroz. 1829.,
advok., býv. zemský a říšský poslanec, spi-
sov. Vz S. N., Tf. H. 1. 183., Rk. SI. —
P. Jan Eman., nar. 1826., sekretář praž.
magistratu, spisovatel. Vz Rk. Sl.

Prachlík. Na P-ku, samota v Sušicku.
BPr.

Prachlivec, vce, m. P. valchářský. Mllr.
41.

Prachmálo. Sf. Strž. I. 297.

Prachnany, dle Dolany, Prachnian, ves
u Čechtic; P. Nové, Neu-Prachnian, ves
tamtéž. — Z Prachňan Bartoš, f 1506. Vz
Jir. Ruk. II. 135. — Z P. Mik. 1485.-1550.
Ib.

Práchně, ě, f., die Ronne. Sl. les.

Práchnělina, y, f. = práchnivina. Laš.
Tč.