Předchozí (410)  Strana:411  Další (412) |
|
|||
411
|
|||
|
|||
Práh. Cf. Mkl. Etym. 258., List. fil. XIII.
186. Báti se cizího prahu (do cizího bytu vejíti). Us. Hrš. Zajíce na prahu chytiti (upadnouti). U Rokycan. Fč. Na venkově s večera sedávají sousedé na prahu na kou- sek řeči. Osv. 1889. č. 7. Cizí prahy pře- lézati = žebrati. Us. Osv., Dch. Domácí pán klopýtnul přes vlastní p. (o tom, kdo po- chybil v něčem, v čem se zná). Osv. Jen za prahem domácím náležíme sobě. Sk. Ostá- vejte zdravé, vy domovné prahy, nekročia viac ces vás moje biele nohy. Lipa II. 263. Na praze stála, pekná sa zdála, poboskal som ju, ona sa smála. Obr. Ps. Představa klesla pod prah védomí; p. popudu. Dk. P. 12., 30. P. dráždivosti. NA. V. od. II. 8. Na prahu úst našich sedí povzdech. Vrch. — P. železniční = dřevěné trámce, na nichž koleje jsou připevněny. Zpr. arch. P. v hor- nictví = půlka okrouhlé klády ploskou stra- nou dolů položená, na níž se staví věnec. NA. IV. 136. P. u vrat stavidla. NA. IV. 255. — P. říční. Vz Šf. II. 154. Prahy, porogy Dněpra, jsou velké skály na řece Dněpru, přese které voda jako přes prahy s velikou silou dolů padá. Hý. Ss. Přah, u, m. Ve přahu, im Gespanne.
Dch. Praha od pražiti, sengen. Tk. I. 4. Krč.
odvádí od prahů, které byly nad Prahou u Bráníka. Vz Práh (konec v dod.). P. od prahu: Limen sum: parvo magnum te limine nomen, magna viris, gestis maxima, Praga traho. 1614. Wtr. Obr. 489. Cf. Arch. VIL 717. Nové Město založeno Karlem IV. roku 1348. Praha (Nové a Staré město) soojena roku 1519., ale 1528. zase se oddělila. Vz Výb. 11. 1273. nn. Nastavěl si celé Prahy zlatých nadějí do budoucnosti. Šml. Foukej zase proti Praze (říkají tomu, kdo něco hloupého řekl nebo učinil). U Chlumce v Jič. Kšť. Město svaté, veleslavná Praho, slávy naší nedobytná straho. Sš. Bs. 186. Ukázati někomu Prahu (vzíti něčí hlavu od zadu do dlaní a vyzdvihnouti ho). Us. Fč. Vešlo v přípovídku, že P. jest špitál vší říše (německé, že do ní vše se hrne). V 16. stol. Wtr. Obr. 141. Cf. Arch. VIII. 600., Ukaz. 61.— P. = horský hřeben mezi Příbramí a Rokyc, Krč., vrch v Písecku. P. = les u Týna nad Vlt, pole u Hor. Brízy na Plz., u Jamen na Pís. a j. BPr. — z Prahy Jeroným, vz Jeroným pražský. — z Prahy Jan, 1435. Jir. Ruk. II. 135. — z Prahy Vavř. Šb. Dj. ř. 2. vd. 278. — P. Ondřej. 1612. Wtr. Obr. 85. Přáhati, přáhnouti, vz Příci, List. filol.
XIV. 188. Přahejšlí = přehoušel. Us. místy.
Prahloupý, stock-, erzdumm. Us.
Prahlý. List. fil. XIII. 184.
Prahmota. Rm. 2., KP. V. 9., Stč. Zem.
269, 681. Prahnouti po čem, Šml., Hlk Cf. Mkl.
Etym. 251., List. fil. XIII. 183. Prahora. Cf. Chdt. 12., 20., Frč. G. 52.
Prahorský = prahorní. P. Alpy. Kř.
18. Prahový. P. prkno, Pdl., ctnosť, virtus
cardinalis. 15. stol. Mus. 1881. 31. |
Prahřeben, u, m., der Hauptkamm im
Gebirge. Phl'd. IV. 252. Prahvozd, u, m., Urwald, m. Šm.
Prach. Cf. Šrc. 130., List. fil. XIV. 96.
Str. 880. b. 4. ř. sh. za atd. polož: poradil se s Vaňkem, práskl do bot, vzal nohy na ramena, upláchl. Brs. 151. P. povětrný či meteorický, Luftstaub, Sl. les, meteoritní, Stč. Zem. 256.; paličkový (pyl z paliček rostlinných, z tyčinek). Rgl. exc. Dělati kolem sebe p. a tum (nadělati mnoho hluku). Us. Dhnl. Na p. spáliti. Let. 371. Včely zla- tým prachem halí domek celý. Jakbc. v Osv. Povaliti něco v p. Osv. Prachem se vléci. Vrch. Na p. něco rozdrtiti. Zr. Vyhlédni oknem ven, prachy-li to idú nebo Turci jedú. Sš. P. 147. Nasel v dějepisech o něm prachu. Koll. I. 345. Měl peníze, ale už jsou v prachu (pryč). Slez. Šd. Strachy jeho byly prachy. Šml. I. 55. Toho (oř) brzo složí do prachu. Č. Rž. XCIV. Už je dávno prach a popel (umřel). Tkč. Več-li se koli (tělo) obrátí leč v prsť leč v prach, leč v páru kakú. Št. Kn. š. 28. Březnový p. nad zlato. Němc. IV. 442. — P. střelní. P. bezdymný (jeho se v rakous. vojště po prvé r. 1890. užívalo). P. lovecký, myslivecký, chumá- čový. NA. III. 130. Druh, zásoba prachu; p. bouchá. Čsk. Má mnoho prachu (lže). Us. Cf. Šfk. Poč. 235., Schd. 1. 323., Wtr. Obr 791. — Prachy = neduh. Cf. List. fil. XIV. 162. Pracháček, = čku, m. plátno k utírání
prachu. U N. Kdyně. Rgl. Prachař. Cí. Wtr. Obr. 272., 277.
Prachařiť, Schiesspulvermacher sein.
Slov. Bern., Šm. Prachárna, sam. u Radnice.
Prachárny, Pulvermühlen, u Mníška.
Prachatice. Cf. Arch. VIII. 600., VIL
717., Pal. Rdh.II. 126. Z P-tic Křišťan vz Křišťan z Prachatic, Šb. Dj. ř. 279., Pyp. K. II. 324. — P. = les u Nové Bukové. Blk. Kfsk. 850. Prachatka, y, f., Staubblase. Vz Rstp.
56., 473. Pracheň, chně, f., Prachin, myslivna a
dvůr u Horažďovic. Cf. Rk. Sl. Práchenka, y, f., polyporus ignarius,
houba. Slov. ZObz. XX1II. 107. Z ní dělají prachno. Práchenkový, vz Práchenka. Šd.
Prachenský Jos. Stanisl. naroz. 1829.,
advok., býv. zemský a říšský poslanec, spi- sov. Vz S. N., Tf. H. 1. 183., Rk. SI. — P. Jan Eman., nar. 1826., sekretář praž. magistratu, spisovatel. Vz Rk. Sl. Prachlík. Na P-ku, samota v Sušicku.
BPr. Prachlivec, vce, m. P. valchářský. Mllr.
41. Prachmálo. Sf. Strž. I. 297.
Prachnany, dle Dolany, Prachnian, ves
u Čechtic; P. Nové, Neu-Prachnian, ves tamtéž. — Z Prachňan Bartoš, f 1506. Vz Jir. Ruk. II. 135. — Z P. Mik. 1485.-1550. Ib. Práchně, ě, f., die Ronne. Sl. les.
Práchnělina, y, f. = práchnivina. Laš.
Tč. |
||
|
|||
Předchozí (410)  Strana:411  Další (412) |