417

P. idealná, nadpřirozená, nadrozumová, ne-
proměnná, podmětná, předmětná, přirozená,
prvá, rozumová, věčná. Hlv. Uhoditi na
pravdu. Šml. Nechybili jsme se s pravdou.
Pal. Rdh. I. 174. — P. = shoda řeči atd.
Ž. wit. 11. 2., 14. 3., 25. 3. Není to s prav-
dou ; Jako že pravdu mluvím; Kdyby p.
bylo. Dch. Ešče sem flinty neměl v hrsti
pověza po pravdě, um die Wahrheit zu
sagen. Brt. D. V pouhé pravdě jsem to
myslil. Dvrsk. Z toho všeho pranic p. ne-
bylo. Sá. Neshodovalo by se s pravdou,
kdyby . . . Mus. 1880. 477. P. bodá, ale ne-
špiní. Osv. S pravdou se tajiti. Us. P. na
věky přemáhá, ač na čas poražena bývá;
P. nemá býti opuštěná pro pohoršenie; Ne-
směle p-du praviti; P-dy svobodně brániti.
Hus I. 224., 378., III. 272. Právo chraň,
pravdu braň. Us. Mužně hlediž pravdě v čelo,
i když tě chce znepokojit; byť i srdce kr-
vácelo, p. je též umí zhojiť. Jbl. P. bolesť
ukojí, bezděky jižto plodí. Č. Kn. š. 316.
Kdyby bylo vše p., co lidé povídají, svět
by nestál (prorokovali mnozí i zkázu světa)
Dvorský. P. je trpké, ale zdravé koření.
Jrsk. Krivda za stól sadla, p. u dvier žobre
(žebře). Slov. Tč. To je pravda, jako stará
hradba (slabá). U Kdýně. Rgl. To bude ten-
krát p., až se budou blechy podškubávať;
To je tak p, jako že blecha kašle. Val.
Vck. Kde jazyk svévolný p-du povídá, tam
ho trhají. Vinař. Víno působí, že pravda se
mluví, in vino veritas. P. svědectví mocné
vydává. Wtr. exc. Mluvil jim p-du. Krnd.
185. V pravé p-dě mohu oznámiti. Výb. II.
1592. P. hlavu zbíjí. Dač. I. 70. Ústa mají
vyznati pravdu pro spasení. Št. Kn. š. 16.
Kdo chce všude pravdu mluviť, nenalezne
hospody. Exc. Má-li kdo věřiti, p-du musíš
mluviti. Sb. uč. Ne vše p, co se mluví;
ne vše krása, co se líči; P. má přátely, ale
ne všady. Us. Tč. Bůh pravdu vidí, ale ne
hned poví. Šd. Tuť jest p., co v koti voda.
Drsk. Pravdy vyznánie lúčí rózno přátely.
Hus I. 378 Vyjdeť p. na vrch, jak olej na
vodu; Pro p-du lidé rádi se hněvají; Příteli
k vůli pravdy neodstupuj; P. rozmyslu ne-
potřebuje; P. nenávisť plodí; Vše pomine,
jediná p. nezhyne; P. nezneuctí. Bž. exc.
Nepomůže-li p, nepravda tím méně ; Při
kom pravda, odpoly má vyhráno; Dobré to
dělo, mluviti pravdu smělo; Těžko se p-dě
protiviti; P. oči kole. Lpř. exc. P. peprná,
ale zdravá. Sš. P., zjeví-li se náhle, jako
v hnízdě netopýrů působí: ptáčata křičí,
křídloma tepou a zobáky klobají Sb. uč.
Anděl v pravdě pomáhá a v nepravdě nohy
podráží. Pk. exc. Pravdě do očí bíti. Dch.
P-du vytýkající jest nám milý, jako hřebík
v oku a oštíp v boku. Hkš. exc. Kdyby
každý pravdu kryl, dávno by svět peklem
byl; Kdo na p-du svědčí, ten je lhář větší
(když někdo lže a dovolává se jiného slovy:
Pravda, Josefe!). Us. Brt. Báseň o pravdě
vz ve Výb. I. 381. nn. — V pravdě. V pravé
pravdě mohli by jimi (lidem stínaným) dobře
velikú ulici osaditi. Let. 121. Vidím v prav-
divé pravdě. Kom. Lab. 60. V pravdě Boha
vzývati. Pož. 3. Mnohoj' těch, ješto nemohú
řéci u pravdě, by věřili v syna božieho.

Št. Kn. š. 18. Je to v pravdě tak. Dob. —
P. = pravá jakost věci. Toč pravdum, jak
chceš, p. zostaně pravdum. Slez. Šd. —
P. = věc pravdivá. P. viery křesťanské;
Takéž vám za pravdu pravi. Št. Kn. š. 14.,
42. — P. = ovšem. A p. že se jest tak
stalo. Št. Kn. š. 10. Cf. Gb, Ml. 182. —
P. = právo, spravedlnost. Ž. wit. 9. 5.,
9. 9., 10. 8., 84. 12. Oba mají p-du, sind
im Recht. Dch. To s pravdou neostojí. Šf.
III. 417. a Strž. II. 165. Milovník pravdy
boží a českého jazyka. Osv. 1885. 488.
Kdyby vaše p. mostem byla, nechtěl bych
přes něj. Němc. III. 6. Aby sirotkům a
vdovám p-dy pomáhal. Let. 167. P. nezná
ustoupiti zlobě, kdo jí laje, ten ji zastává.
Tč. exc. Tak aby se jednomu p. dála jak
druhému. Mus. 1828. II 19. Jedno nebude-li
p. vaše svrchovanějšie. Ev. víd. 58. Prvenci
dědinu dáti p. CJB 6. P. stále se rodí, ale
nikdy není. Schiller. Izkať pravdu = hledati
práva. Us. v Dolní Oravě. Km. 1883. 667.
Má-li kto k nim které právo, hledajž prá-
vem a má se jemu p. státi. O. z D. Štítem
obkliúčí tě p. jeho. Ž. kl. Pravdě netřeba
výmluvnosti. P. výborného řečníka nepo-
třebuje. Exc Aby se mi stala p.; Pravdě
nelze zahynúti; P. přemáhá; U každého roz-
umného p. místo má. Výb. II. 505., 728.,
1282. Pravdu vésti. Vš. 88 Stálosť pravdy
a neústupnosť křivdy tvrdé boje mievaji;
P-dě postúpiti, křivdu tupiti; Pravdu ktož
má, na vodu, oheň, vietr nic netbá. Krnd.
204., 213., 216. Konšelé k pravdě ustano-
vení. NB. Tč. 108. Že mi chce dosti od
něho p-dy učiniti. Půh. II. 571. Počne viece
dobývati než jemu třeba a někdy také protiv
pravdě; Pravdu kázati; Nebudú moci tolik
s pravdú dobyti a přičinie proto k svému
dobrému řemeslu nejedné lsti nebo křivdy;
Po pravdě súditi; Aby mohl v trhu činiti
pokoj a pravdu; Neb čím kde další pravda,
tím dalejí Buoh; Pravdu beze lsti jim činí.
Št. Kn. š. 30., 34., 55., 150., 155., 157.. 175.
P. musí před se jíti. Sv. luk. 45. P. se
Rouchem zastírá jak oltář v postě; Pravdu
každý chválí, ale ne každý jí brání. Tč.
exc. Byla kdys p., ale užtě rzí zašla. Lpř.
exc. Přílišná hádka pravdě škodí. Bž. exc.

3. Pravda, y, m. — P. Frant. (vlastně
Hlinka Vojt.), bisk. notář, naroz. 1817. Vz
Tf. H. 1. 125., 200., Hlinka (konec), Bačk.
Př. 60., 74., Rk. Sl., Slavím seš. 34. str.
22. nn. gb. Dj. ř. 279., Pyp. K II. 545.,
Tf. Mtc. 166. — P. Jan Litovanský. 1618.
Jg. H. 1. 614.

Pravděnka, y, f., zdrobn. pravda. Na
mú milú p-ku. Brt. P. 80.

Pravděpodobně, wahrscheinlich. Mus.
1880. 581.

Pravdepodobnosť. Z toho s velikou
p-stí souditi lze, že . . Mus. 1880. 398.

Pravdičký, ganz wahr. Na moju p-čú
pravdu se tak stalo. Mt. S. I. 115.

Pravdivě, wahrhaft atd., vz Pravdivý.
P. mluviti, něco líčiti, vypravovati. Us. Pdl.
Zákon boží p. kážíc. Pož. 3.

Pravdivec, vce, m. = kdo miluje pravdu.
Šd.