419

Právnický. P. osoba. O slohu p-kém
bývalém a nynějším vz Mus 1845 519. nn.,
Ukaz. 62.

Právnictví. Starší p. vz Mus. 1886. 644.
až 647., Hš. Dod. k Jg. I. 19.

Pravno, a, n., Deutsch-Proben, v Nitran-
sku. Pokr. Pot. 303. Cf. Phľd. II. 25.

Pravnukyně, ě, f. = pravnučka. Šm.

Pravo. V p. hleď! Rechts schaut! V p.
bok! R. um! V p. čelím! V p. v čelí! R.
Front! V p. se říď! R. richt euch! V p.
zatoč! R. schwenkt! V p. v před! R. vor-
wärts ! Krátce v p. obrať! Kurz r. um! V p.
na zad zatoč! R. umkehrt schwenkt! V p.
na zad obrať! R. umkehrt! Čsk.

Právo = co pravé jest atd. A tak roz-
ličnými činy viece milujem s právem pří-
vuzné viece. Št. Kn. š. 42. — P. = mravní
mohutnosť atd. Nebo slove p. jako nějaké
pravidlo, podlé kteréhož soudcové lidské
spravedlnosti rozeznávají a po něm co po
nějakém pravidle příhody a rozličné pří-
padnosti lidské rozsuzují. Kol. 3. P. justi-
tia, Ž. wit. 14. 2. a j., lex, 39. 9., 70. 4.,
judicium 9. 5., meritum 7. 5 P. přirozené —
platné dříve všeho zákonodárství positiv-
ního. P. a) obecné, jus publicum, b) ob-
zvláštní, jus privatum a) přirozené, j. na-
turale, ß) všech národův a lidí, j. gentium,
y) městské, j. civile, ď) dávním zvyklým
užíváním přijaté, j. consuetudinum. Vz Výb.
II. 1554. nn. P. k světlu, Lichtrecht. J. tr.
P. nabylé, j. adventitium, zadajné, j. abdi-
cabile, nezadajné, j. inabdicabile, Stárek
363., lidské, pravidelné či všeobecné, jus
commune, nepravidelné či vyjimečné, j. sin-
gulare, donucující či absolutní, j. publicum,
doplňující, suppletorní či dispositivní, ma-
jetkové, Vermögens-, obligační, Obligations-.
Bdl. exc. P. dědické, vz Pal. Rdh. II. 247.
nn., staroslovanské, Pal. Rdh. II. 212. nn.,
české veřejné i soukromé, vz Ukaz. 35.,
staročeské. Cf. Pal. Rdh. II. 146. nn., Mus.
1835. IV. 399. nn. P. horenská, horničí,
manská, městská, poddanská či selská, zem-
ská vz v Jir. Ruk. II 136. P. česká knížete
Kunrata Oty asi od r. 1080. Vz Pal. Rdh.
II. 215. Z práva, von Rechtswegen. Št. Kn.
š. 154. 25. Na myšlení p. nejde, Gedanken
sind zollfrei. Exc. Není práva, v němž by
žid nedovedl nalézti mezery ve svůj pro-
spěch. Mt. 1. Váš úřad moje rozkazy val-
chuje a právo mi kroutí. Osv. 1884. 434.
Práva jak pavučina, brouk je probije a na
mouchu vina. exc. P. je pavučina, kterou
bohatý prorazí a chudý se v ní chytne.
Us. Dbv. V dlani své kdo drží moc, má p.
Vrch. V hřmotu vojenském a mezi železem
práva mlčie, inter arma silent jura. Vš.
187. Pán popřel a p. uteklo. 1610. Wtr.
Ktož práva neumí (nezná), ten při sprave-
dlnosti bloudí. Výb. II. 1322. Neznání práv
žádnému k výmluvě nepostačí. Ib. 1556.
Pán Bůh pokání činícímu odpouští, právo
nezapomíná (křivdy učiněné). Mus. 1884.
92. Doktor v práviech. Let. 87. Nařízení a
ustanovení, kteráž sobě lidé v obcech za
právo ustanovují. Kol. 3. Horší p. než meč.
Právo psané a vypověděné věčší jest moci,
nežli které se zakládá na zdání. Výb. II.

1320. Pro dar nepřevraciuj práva. Alx. Ne-
mož-liť dobrota prospěti na nich, ale ukaž
p. svého panovánie. Št. Kn. š. 98. Nebť
kněžský řád pod ižádnú daň neslušie pá-
nóm z práva. Št. Kn. š. 154. Za právo jest
(es gilt, es besteht zu Recht), kterak v soudu
zemském sedají. Vl. zř. 1. Nekonaj nič po-
dľa práva, ale s právom. Rr. MBš. Každé
právo má svoje miesto. Slov. Orl. IX. 246.
Jedny ruce p. píší, jedny je maří. Lpř. exc.
Kde jest málo, sám král tratí p. Us. Brt.
Výklad na právo zemské. Vz Výb. I. 972.
O vedení práva. Vz ib. 974. Kde práva
hledati? Vz ib. 975. O p. staném. Vz ib.
991. O spravedlnosti a právu. Vz Výb. II.
1553. (Kold.). Pomůcky ku poznání staroč.
práva i řádu soudního. Pal. Rdh. II. 146.
až 174., Mus. 1835. IV. 399.—432. Cf. také
Spravedlnosť (= právo), Ukaz. 8.—9., Cor.
jur. IV. 3. 1. 419.-425., IV. 3. 2. 434 , Ukaz.
35., St. Kn. š. 147,—149., Hš. Dod. k Jg.
I. 31.-32., II. 47., 61., Jg. H. 1. 733., Kn.
rož. 131., Zříz. Jir. 469., 697., Vš. 464 —
P. = soud, soudcové. P. menší. Tov. 118.,
Kn. drn. LXXXIII. Dal si vyvécť p. (kom-
missi) na tú rolu. U Star. Jičína. Vhl. Ža-
lovala na právě. NB. Tč. 208. Kde by sa,
chlapečci, kde by se nás bralo, dyž nás
dycky voďá přeď hranické právo (k od-
vodu). Mor. Brt. D. Na vyšší právo se vrci
(appellovati). Výb. I. 1048. Peníze (zatím)
na p. (u soudu) složeny byly. Výb. II. 1590.
Ani právu do něho (domu) vcházeti zabra-
ňovati nemám. Wtr. Obr. 122. — P. = pře.
Buď o to p. NB. Tč. 246. Práva někomu
pomáhati. Št. Kn. š. 154. — P. = znamení
moci právní. Právo čtyřčtvrtečné (šibenice
o 4 sloupech). Hdk. Uměle řezaná berlice
n. žezlo s řetízkem — znak práva. Dch —
P. = exekuce. Ten p. vésti má na jeho dě-
diny po nálezu panském. Vš. 83. — P. =
soudní okres. Na právě sv. Anéžky shořely
34 domy. Beck. II. 3. 554. Na hranici práva
kroměřížského zavraždili ho. Pk Proto že
v jiném právě přisedí (ansässig ist, wohnt).
Sob. 83. — P. = mučení. Káži tě v městské
p. (žalář) dáti, dokud se nepoznáš (= ne-
přiznáš), cos kde nalezl. Pass. mus. 368. —
P. = způsob. V nichžto (dnech) vše osenie
ktviechu: žito, víno, dřevo, tráva, každé
podlé svého práva. Alx. Anth. I. 3. vyd.
35. — P. = křížek na bičisku vyřezaný.
Pastevčí p. Mor. Brt. Dt. 240. — Cf. Ukaz.
8., 35., Wtr. Obr. 478.

Pravobarevný. P. kanafas. Us. Pdl.

Pravobřehý, rechtsufrig. Dch.

Pravočech, a, m. = řádný Čech. U Žam-
berka. Dbv.

Pravočtení, n. Návod k p. a k pravo-
psání. Šf. III. 384.

Pravodatný Zevs. Mns Or. 156.

Pravodatstvo, a, n., Legislatur, f. Nej-
starší pomníky p-stva slovanského. Jičínský.

Pravohroznový. P. kyselina. KP. V. 13.

Pravoklas, a, m. = (sv.) Themistokles.
Šd.

Pravokrásný = krasocitný, aesthetisch.
Nz.

Pravokřesťanský, echtchristlich, ortho-
dox chr. DŠk. I. 24.