Předchozí (418)  Strana:419  Další (420) |
|
|||
419
|
|||
|
|||
Právnický. P. osoba. O slohu p-kém
bývalém a nynějším vz Mus 1845 519. nn., Ukaz. 62. Právnictví. Starší p. vz Mus. 1886. 644.
až 647., Hš. Dod. k Jg. I. 19. Pravno, a, n., Deutsch-Proben, v Nitran-
sku. Pokr. Pot. 303. Cf. Phľd. II. 25. Pravnukyně, ě, f. = pravnučka. Šm.
Pravo. V p. hleď! Rechts schaut! V p.
bok! R. um! V p. čelím! V p. v čelí! R. Front! V p. se říď! R. richt euch! V p. zatoč! R. schwenkt! V p. v před! R. vor- wärts ! Krátce v p. obrať! Kurz r. um! V p. na zad zatoč! R. umkehrt schwenkt! V p. na zad obrať! R. umkehrt! Čsk. Právo = co pravé jest atd. A tak roz-
ličnými činy viece milujem s právem pří- vuzné viece. Št. Kn. š. 42. — P. = mravní mohutnosť atd. Nebo slove p. jako nějaké pravidlo, podlé kteréhož soudcové lidské spravedlnosti rozeznávají a po něm co po nějakém pravidle příhody a rozličné pří- padnosti lidské rozsuzují. Kol. 3. P. justi- tia, Ž. wit. 14. 2. a j., lex, 39. 9., 70. 4., judicium 9. 5., meritum 7. 5 P. přirozené — platné dříve všeho zákonodárství positiv- ního. P. a) obecné, jus publicum, b) ob- zvláštní, jus privatum a) přirozené, j. na- turale, ß) všech národův a lidí, j. gentium, y) městské, j. civile, ď) dávním zvyklým užíváním přijaté, j. consuetudinum. Vz Výb. II. 1554. nn. P. k světlu, Lichtrecht. J. tr. P. nabylé, j. adventitium, zadajné, j. abdi- cabile, nezadajné, j. inabdicabile, Stárek 363., lidské, pravidelné či všeobecné, jus commune, nepravidelné či vyjimečné, j. sin- gulare, donucující či absolutní, j. publicum, doplňující, suppletorní či dispositivní, ma- jetkové, Vermögens-, obligační, Obligations-. Bdl. exc. P. dědické, vz Pal. Rdh. II. 247. nn., staroslovanské, Pal. Rdh. II. 212. nn., české veřejné i soukromé, vz Ukaz. 35., staročeské. Cf. Pal. Rdh. II. 146. nn., Mus. 1835. IV. 399. nn. P. horenská, horničí, manská, městská, poddanská či selská, zem- ská vz v Jir. Ruk. II 136. P. česká knížete Kunrata Oty asi od r. 1080. Vz Pal. Rdh. II. 215. Z práva, von Rechtswegen. Št. Kn. š. 154. 25. Na myšlení p. nejde, Gedanken sind zollfrei. Exc. Není práva, v němž by žid nedovedl nalézti mezery ve svůj pro- spěch. Mt. 1. Váš úřad moje rozkazy val- chuje a právo mi kroutí. Osv. 1884. 434. Práva jak pavučina, brouk je probije a na mouchu vina. exc. P. je pavučina, kterou bohatý prorazí a chudý se v ní chytne. Us. Dbv. V dlani své kdo drží moc, má p. Vrch. V hřmotu vojenském a mezi železem práva mlčie, inter arma silent jura. Vš. 187. Pán popřel a p. uteklo. 1610. Wtr. Ktož práva neumí (nezná), ten při sprave- dlnosti bloudí. Výb. II. 1322. Neznání práv žádnému k výmluvě nepostačí. Ib. 1556. Pán Bůh pokání činícímu odpouští, právo nezapomíná (křivdy učiněné). Mus. 1884. 92. Doktor v práviech. Let. 87. Nařízení a ustanovení, kteráž sobě lidé v obcech za právo ustanovují. Kol. 3. Horší p. než meč. Právo psané a vypověděné věčší jest moci, nežli které se zakládá na zdání. Výb. II. |
1320. Pro dar nepřevraciuj práva. Alx. Ne-
mož-liť dobrota prospěti na nich, ale ukaž p. svého panovánie. Št. Kn. š. 98. Nebť kněžský řád pod ižádnú daň neslušie pá- nóm z práva. Št. Kn. š. 154. Za právo jest (es gilt, es besteht zu Recht), kterak v soudu zemském sedají. Vl. zř. 1. Nekonaj nič po- dľa práva, ale s právom. Rr. MBš. Každé právo má svoje miesto. Slov. Orl. IX. 246. Jedny ruce p. píší, jedny je maří. Lpř. exc. Kde jest málo, sám král tratí p. Us. Brt. Výklad na právo zemské. Vz Výb. I. 972. O vedení práva. Vz ib. 974. Kde práva hledati? Vz ib. 975. O p. staném. Vz ib. 991. O spravedlnosti a právu. Vz Výb. II. 1553. (Kold.). Pomůcky ku poznání staroč. práva i řádu soudního. Pal. Rdh. II. 146. až 174., Mus. 1835. IV. 399.—432. Cf. také Spravedlnosť (= právo), Ukaz. 8.—9., Cor. jur. IV. 3. 1. 419.-425., IV. 3. 2. 434 , Ukaz. 35., St. Kn. š. 147,—149., Hš. Dod. k Jg. I. 31.-32., II. 47., 61., Jg. H. 1. 733., Kn. rož. 131., Zříz. Jir. 469., 697., Vš. 464 — P. = soud, soudcové. P. menší. Tov. 118., Kn. drn. LXXXIII. Dal si vyvécť p. (kom- missi) na tú rolu. U Star. Jičína. Vhl. Ža- lovala na právě. NB. Tč. 208. Kde by sa, chlapečci, kde by se nás bralo, dyž nás dycky voďá přeď hranické právo (k od- vodu). Mor. Brt. D. Na vyšší právo se vrci (appellovati). Výb. I. 1048. Peníze (zatím) na p. (u soudu) složeny byly. Výb. II. 1590. Ani právu do něho (domu) vcházeti zabra- ňovati nemám. Wtr. Obr. 122. — P. = pře. Buď o to p. NB. Tč. 246. Práva někomu pomáhati. Št. Kn. š. 154. — P. = znamení moci právní. Právo čtyřčtvrtečné (šibenice o 4 sloupech). Hdk. Uměle řezaná berlice n. žezlo s řetízkem — znak práva. Dch — P. = exekuce. Ten p. vésti má na jeho dě- diny po nálezu panském. Vš. 83. — P. = soudní okres. Na právě sv. Anéžky shořely 34 domy. Beck. II. 3. 554. Na hranici práva kroměřížského zavraždili ho. Pk Proto že v jiném právě přisedí (ansässig ist, wohnt). Sob. 83. — P. = mučení. Káži tě v městské p. (žalář) dáti, dokud se nepoznáš (= ne- přiznáš), cos kde nalezl. Pass. mus. 368. — P. = způsob. V nichžto (dnech) vše osenie ktviechu: žito, víno, dřevo, tráva, každé podlé svého práva. Alx. Anth. I. 3. vyd. 35. — P. = křížek na bičisku vyřezaný. Pastevčí p. Mor. Brt. Dt. 240. — Cf. Ukaz. 8., 35., Wtr. Obr. 478. Pravobarevný. P. kanafas. Us. Pdl.
Pravobřehý, rechtsufrig. Dch.
Pravočech, a, m. = řádný Čech. U Žam-
berka. Dbv. Pravočtení, n. Návod k p. a k pravo-
psání. Šf. III. 384. Pravodatný Zevs. Mns Or. 156.
Pravodatstvo, a, n., Legislatur, f. Nej-
starší pomníky p-stva slovanského. Jičínský. Pravohroznový. P. kyselina. KP. V. 13.
Pravoklas, a, m. = (sv.) Themistokles.
Šd. Pravokrásný = krasocitný, aesthetisch.
Nz. Pravokřesťanský, echtchristlich, ortho-
dox chr. DŠk. I. 24. |
||
|
|||
Předchozí (418)  Strana:419  Další (420) |