420

Pravomil = Justin. Kld.

Pravomila, y, f. = (sv.) Justina Šd.,
Kld.

Pravomíra, y, f. = pravá míra. Msn.
Or. 31

Pravomluva, y, f., die reine Sprache.
Dk. Poet. 516,

Pravomoc. Stárek. Mrav. 25., Skočd.
559., Bor. 126., 129., 142, Šmb. S. II. 33.

Pravoň, ě, m. = Probus. Kld.

Pravonož, rechtsbeinig. V tělocv. Rgl.

Pravopaž, rechtsarmig. V tělocv. Rgl.

Pravopis. Vz také Bž. 38., Bačk. Písm.

I. 193, Gb. Příspěvky k čes. pravopisu 5.
nn , Ht. Zv. (počátek), Příspěvky k historii
českého p-su a výslovnosti strčes. Musejní
spis č. 117. (z r. 1872.), Kvř. Ml. 12,—13.,
Ht Sr. ml. 141, Tf. Mtc. 92 , 124., 125.,
Zl. Jg. 50., 74., 75 , 132., 177., 178., 180.
až 199., 209., 266 , 350., 392. P. český jest
většinou etymologický. Prk. v Kroku III.
415. O p. etym. a fon. vz také List. filol.

II. 179., o p. bratrském ib. III 232. P.
vůbec; p. český a jeho historie. Vz Gb. Ml.
II. 222.

Pravopísebník, a, m., der Orthograf.
Fryčaj.

Pravopisný. P. hádky r. 1846. Vz Pal.
Rdh. I. 193.-211., Mus. 1846. 785. až 803.
P. cvičení, chyba, pravidla. Pdl.

Pravoplatně, rechtsgiltig. Šmb.

Pravopřestupství, n., Gesetzübertretung,
f. Sm.

Pravopsání, n , vz Pravočtení.

Pravořečnosť, i, f, das Richtigsprechen;
die Lehre davon, nauka pravého vyslovo-
vání, die Orthoepia. Nz.

Pravořečný, orthoëpisch. Nz.

Pravorhetorský, echtrhetorisch. P. umě-
ní. Dk. Aesth. 327.

Pravořízek, zku, m. = druh truhlářské
pilky, Fuchsschwanz, m. Dch.

Pravorohý, gradhörnig. Lpř.

Pravoruč = pravopaž. Rgl.

Pravoručka, y, f. = pravák-

Pravorukosť, i, f, Rechtshändigkeit, f.

Pravorušný, das Recht verletzend. P.
plémě vlasť mi vyrvalo. Č. Kn. š. 372.

Pravoslav, a, m. = (sv.) Justus. Šd.,
Kld.

Pravoslava, y, f. = Justa. Kld.

Pravoslavný národ. Pal Rdh. I. 35

Pravosloví, n., die Rechtslehre. Dk. Dj.
fil. 69.

Pravosrdí, n, dextrocardia.

Pravostav, a, m. = stav pravý, povaha
pravá. SŠ. II. 156

Pravostný, billig (moral). Rk.

Pravostranný, rechtsseitig. P. tlak. Zpr.
arch. VIII. 58.

Právosudstvo, a, právosúdie, n. Slov.
Biel. Uh. 14. (Czm.).

Pravot, u, m. = rozepře. Toto slovo
zavrhl Tomsa ve své grammatice. Vz Pra-
vota.

Pravotárský = právnický. P. časopis
Slov. Ruttk. 11.

Pravotění. S mocným p. užitku nemá.
Slov. Tč. — Koll. III. 50. Čím väčšia bieda,
tým viac p. LObz. XXIV. 203.

Pravotník, a, m., die Process führende
Parthei. Slov. Šd.

Pravotnosť. Dověřuji se do p-sti vaši.
Pal. Rdh. III. 269.

Pravotný = spravedlivý. Rozumný a p.
čtenář uzná. Pal. Pdh. III. 214. — P. P.
cesta, Rechtsweg, Phľd. IV. 544., řád, Pro-
cessordnung, náklad, Processkosten. N. Hlsk.
II. 140, XXI. 51.

Pravotočivosť, i, f. = snaha v pravo
se točiti. KP. V. 600.

Pravotočivý, nach rechts sich drehend.
P. lodyha, rostliny. Rosc. 44., Hg. 117. Vz
Točivý.

Pravotvárnosť, i, f., Orthomorphismus,
m. Stč. Zem. 409.

Pravotvárný, orthomorphisch. P. zobra-
zení povrchu zemského. Stč. Zem. 188.

Pravoučec, čce, m., der Jurist. Jdi
k p-cóm neb k juristám. Hus 1. 101.

Pravoúhelně, rechtwinkelig. P. zahnutý.
Us. Pdl.

Pravoúhlý. Nz. P. trojúhelník, průmět,
Jd. Geom. I. 27., II. 3., soustava, promítání
(Projection), Jrl. 209., 423., osnova souřad-
nic. ZČ. I. 10.

Pravouk, a, m. = pravoučec. Hus III.
321., 322.

Pravovárečník, a, m., der Bräuberech-
tigte. Stat. př. kn. 1877. 33., Vchř.

Pravovárečnosť, i, f., die Bräuberech-
tigung.

Pravovárečný, bräuberechtigt P. druž-
stvo, měšťanstvo. Us. Pdl., Vchř., BPr.

Pravovati, parare. P-vuje zemi déšť. Z.
kl. (326.). A vždy nižšie (zpořiezenie) skrze
vyššie sebe má pravováno býti. Št. Kn. š.
122. Poloz před Pravovec.

Pravověra, y, f. = pravověří. Sbn.

Pravověrnosť. Pal. Rdh. II. 317.

Pravověrství, n., Orthodoxie. 1649.

Pravovinný. P. kyselina. Rm. 125.

Pravoznalství, n, vz Pravověda. Rk.

Pravožij, e, m. = (sv.) Lebrecht. Šd.

Pravšady, allüberall. Posp.

Pravšední, ganzalltäglich. Čch. Bs. 188.

Pravšivec, vce, m., elender Lauskerl,
nadávka. Brt. N. p. 548.

Právuk, a, m. Práv-ukové, to věz, ne-
doučení o božiem zákoně. Hus I. 188.

Pravý. Mkl. Etym. 264. P. = rovný, rec-
tus. Ž. wit. 7. 11. — P. = náležitý atd. P.
Bůh, Výb. II. 22., 9., Pož. 3., Št. Kn. š.
15., 19., tělesenství, Pass., příčina něčeho,
Us., súdce, víra, Št. Kn. 146., 8., nábožen-
ství. 1512. Mus. P. jádro, des Pudels Kern,
Dch., křesťan. Pass. To je p. obluda. Výb.
II. 8. Vzal to za pravý konec; Střelil, uho-
dil do pravého; To's přišel na pravého. Us.
Dch. Váhy mají býti pravé. Mj. 76. Mluví
o tom s pravým zápalem. Sbn. To je pravý
opak toho. Us. Přijal k sobě člověčství
pravé; P. miera Boha milovati jest....;
Když jej z p. chuti miluje; Bude nás súditi
s p. spravedlností. Št. Kn. š. 20., 36., 185.
P. svědci jsou buď ti, kteří lépe vypoví-
dali a na přísaze zmatečné prošli, buď ti,
kteří jsou vyššího stavu než svědci soupe-
řovi. Kn. rož. čl. 134., 144. — P. = podlé
okolnosti atd. Sblúditi s pravé cesty. Št.



	420

	Pravomil = Justin. Kld. Pravomila, y, f. = (sv.) Justina Šd., Kld. Pravomíra, y, f. = pravá míra. Msn. Or. 31 Pravomluva, y, f., die reine Sprache. Dk. Poet. 516, Pravomoc. Stárek. Mrav. 25., Skočd. 559., Bor. 126., 129., 142, Šmb. S. II. 33. Pravoň, ě, m. = Probus. Kld. Pravonož, rechtsbeinig. V tělocv. Rgl. Pravopaž, rechtsarmig. V tělocv. Rgl. Pravopis. Vz také Bž. 38., Bačk. Písm. I. 193, Gb. Příspěvky k čes. pravopisu 5. nn , Ht. Zv. (počátek), Příspěvky k historii českého p-su a výslovnosti strčes. Musejní spis č. 117. (z r. 1872.), Kvř. Ml. 12,—13., Ht Sr. ml. 141, Tf. Mtc. 92 , 124., 125., Zl. Jg. 50., 74., 75 , 132., 177., 178., 180. až 199., 209., 266 , 350., 392. P. český jest většinou etymologický. Prk. v Kroku III. 415. O p. etym. a fon. vz také List. filol. II. 179., o p. bratrském ib. III 232. P. vůbec; p. český a jeho historie. Vz Gb. Ml. II. 222. Pravopísebník, a, m., der Orthograf. Fryčaj. Pravopisný. P. hádky r. 1846. Vz Pal. Rdh. I. 193.-211., Mus. 1846. 785. až 803. P. cvičení, chyba, pravidla. Pdl. Pravoplatně, rechtsgiltig. Šmb. Pravopřestupství, n., Gesetzübertretung, f. Sm. Pravopsání, n , vz Pravočtení. Pravořečnosť, i, f, das Richtigsprechen; die Lehre davon, nauka pravého vyslovo- vání, die Orthoepia. Nz. Pravořečný, orthoëpisch. Nz. Pravorhetorský, echtrhetorisch. P. umě- ní. Dk. Aesth. 327. Pravořízek, zku, m. = druh truhlářské pilky, Fuchsschwanz, m. Dch. Pravorohý, gradhörnig. Lpř. Pravoruč = pravopaž. Rgl. Pravoručka, y, f. = pravák- Pravorukosť, i, f, Rechtshändigkeit, f. Pravorušný, das Recht verletzend. P. plémě vlasť mi vyrvalo. Č. Kn. š. 372. Pravoslav, a, m. = (sv.) Justus. Šd., Kld. Pravoslava, y, f. = Justa. Kld. Pravoslavný národ. Pal Rdh. I. 35 Pravosloví, n., die Rechtslehre. Dk. Dj. fil. 69. Pravosrdí, n, dextrocardia. Pravostav, a, m. = stav pravý, povaha pravá. SŠ. II. 156 Pravostný, billig (moral). Rk. Pravostranný, rechtsseitig. P. tlak. Zpr. arch. VIII. 58. Právosudstvo, a, právosúdie, n. Slov. Biel. Uh. 14. (Czm.). Pravot, u, m. = rozepře. Toto slovo zavrhl Tomsa ve své grammatice. Vz Pra- vota. Pravotárský = právnický. P. časopis Slov. Ruttk. 11. Pravotění. S mocným p. užitku nemá. Slov. Tč. — Koll. III. 50. Čím väčšia bieda, tým viac p. LObz. XXIV. 203.	Pravotník, a, m., die Process führende Parthei. Slov. Šd. Pravotnosť. Dověřuji se do p-sti vaši. Pal. Rdh. III. 269. Pravotný = spravedlivý. Rozumný a p. čtenář uzná. Pal. Pdh. III. 214. — P. P. cesta, Rechtsweg, Phľd. IV. 544., řád, Pro- cessordnung, náklad, Processkosten. N. Hlsk. II. 140, XXI. 51. Pravotočivosť, i, f. = snaha v pravo se točiti. KP. V. 600. Pravotočivý, nach rechts sich drehend. P. lodyha, rostliny. Rosc. 44., Hg. 117. Vz Točivý. Pravotvárnosť, i, f., Orthomorphismus, m. Stč. Zem. 409. Pravotvárný, orthomorphisch. P. zobra- zení povrchu zemského. Stč. Zem. 188. Pravoučec, čce, m., der Jurist. Jdi k p-cóm neb k juristám. Hus 1. 101. Pravoúhelně, rechtwinkelig. P. zahnutý. Us. Pdl. Pravoúhlý. Nz. P. trojúhelník, průmět, Jd. Geom. I. 27., II. 3., soustava, promítání (Projection), Jrl. 209., 423., osnova souřad- nic. ZČ. I. 10. Pravouk, a, m. = pravoučec. Hus III. 321., 322. Pravovárečník, a, m., der Bräuberech- tigte. Stat. př. kn. 1877. 33., Vchř. Pravovárečnosť, i, f., die Bräuberech- tigung. Pravovárečný, bräuberechtigt P. druž- stvo, měšťanstvo. Us. Pdl., Vchř., BPr. Pravovati, parare. P-vuje zemi déšť. Z. kl. (326.). A vždy nižšie (zpořiezenie) skrze vyššie sebe má pravováno býti. Št. Kn. š. 122. Poloz před Pravovec. Pravověra, y, f. = pravověří. Sbn. Pravověrnosť. Pal. Rdh. II. 317. Pravověrství, n., Orthodoxie. 1649. Pravovinný. P. kyselina. Rm. 125. Pravoznalství, n, vz Pravověda. Rk. Pravožij, e, m. = (sv.) Lebrecht. Šd. Pravšady, allüberall. Posp. Pravšední, ganzalltäglich. Čch. Bs. 188. Pravšivec, vce, m., elender Lauskerl, nadávka. Brt. N. p. 548. Právuk, a, m. Práv-ukové, to věz, ne- doučení o božiem zákoně. Hus I. 188. Pravý. Mkl. Etym. 264. P. = rovný, rec- tus. Ž. wit. 7. 11. — P. = náležitý atd. P. Bůh, Výb. II. 22., 9., Pož. 3., Št. Kn. š. 15., 19., tělesenství, Pass., příčina něčeho, Us., súdce, víra, Št. Kn. 146., 8., nábožen- ství. 1512. Mus. P. jádro, des Pudels Kern, Dch., křesťan. Pass. To je p. obluda. Výb. II. 8. Vzal to za pravý konec; Střelil, uho- dil do pravého; To's přišel na pravého. Us. Dch. Váhy mají býti pravé. Mj. 76. Mluví o tom s pravým zápalem. Sbn. To je pravý opak toho. Us. Přijal k sobě člověčství pravé; P. miera Boha milovati jest....; Když jej z p. chuti miluje; Bude nás súditi s p. spravedlností. Št. Kn. š. 20., 36., 185. P. svědci jsou buď ti, kteří lépe vypoví- dali a na přísaze zmatečné prošli, buď ti, kteří jsou vyššího stavu než svědci soupe- řovi. Kn. rož. čl. 134., 144. — P. = podlé okolnosti atd. Sblúditi s pravé cesty. Št.