458

II. 1. 615 , Jir. Ruk. II. 141.. 392. — O P.
vz Pal. Rdh. II. 128., Arch. VII. 717., VIII.
600. V P-mi jídají rádi buchty. Vz Sbtk.
Krat. h. 92. Co koukáte na mne, jako P.
na Sv. Horu ? Šml. — Cf. stran gt. (ě) Km.
1886. 28.

Příbramský, ého, m., os. jm. Arch. VIII.
546 , Mus. 1880. 24., 30.

Přibrati co k čemu. Dch. — se kam:
k někomu, k něčemu. Ler., BN. Když sě
tam přibéřeš. ML. 22. a. — se za kým.
Posel se z ním přibral (přišel). Alx. V. v.
2221. — do koho. Já do něho nepřibírám
(ho nepomlouvám). Č. T. Tkč.

Přibrázditi se, herbeischleichen. Šm.

Přibřinkati, přibřinkávati. Vz Břinkati.
P-kával jsem posvátným zpěvům. Kos.

Přibrousiti co jak. P. vápenec do hra-
nolu. Mj. 304. P. krystal kolmo na osu.
Mj.

Přibroušený. — jak: na mdlo. ZČ. I.
472 Plocha hladce p.

Přibručovati. Vz Přibručeti. P-val si
do kroku. Exc.

Přibrukovati, dazu brummen. Lpř.

Přibrzglý, val. přivrslý, slov. = při-
vřený, při krádeži polapený. Vz Brt. D. 66.,
Vck.

Příbudovek, vku, m., vz Příbudek.

Přibulky. Na P-kácb, pole u Pocinovic.
PBr.

Přibůsti se kam s kým. Hrabě i s svými
se tam přibodl (na koni přijel). GR.

Příbuznění a plichtění Sarmatů s Ger-
many. Šf. Strž. I. 401.

Příbuznice. Č. Kn. š. 367.

Příbuzník. Šf. III. 215. a Strž. II. 219.,
251., 472.

Příbuznosť vnitřní, Tš., přípravná, prae-
disponirende V., Sl. les., kmenová, Mus. I880.
428., jazyků. J. Lpř. P. stupnic. Zv. Př. kn.
I. 14. Osa p-sti. Jrl. 143. Cf. Cor. jur. IV.
3. 1. 422., IV. 3. 2. 435.

Příbuzný; příbuzen, zna, o. Mkl. Etym.
56. Cf. Deďuľa, Dever, Deverina, Drusák,
Přívuzný, Sežrati (dod.). P. stupnice. Zv.
Př. kn. I. 14. — komu. Místo p-né na-
šemu. Sš. II. 45. Sluší více příti tomu, pří-
buznější jsi ty komu. Ezp. 2172. — čím.
Slova smyslem p-ná. Us. P. smýšlením.
Dch. — jak. Vnitřně p., Tš., krevně, Osv.
VI. 550., vzdáleně. Stč. Zem. 706.

Přibyl = rybník na Třeboňsku. BPr.

Přibylov, a, m., Přibilow, osada u Skutče.

Přibyňová, é, f. = les na Vsacku. Vck.

Přibyšín, a, m., zašlá ves. D. ol. III.
370.

Příbyt = přírůstek, příbytek. Kzl. 201.

Příbytečný. Nemáme zde přiebytečného
miesta, ale budúcieho hledáme. Hus I. 299.

Příbytek, habitaculum, Ž. wit. Moys. 13.,
habitatio, 131. 13., incolatus. 119. 5. (Gb.).
Nesl si jej ku přiebytku sv. tvému. Anth.
I. 3. vyď. 7. P. u něho učiníme; V jeho
srdce Bóh přichodí a v něm p. činí; P.
každému vedle jeho zaslúženie rozdělie;
Aby člověk vždy pomněl na svuoj p., od-
kud jest přišel neb kam má jíti. Hus II.
207.. 209., III. 4., 179. — P. = přírůstek.
P. tepla. Kod. P. na rychlosti. ZČ. I. 101.

Přibyti. Přibudu — přibydu. Vz Stří-
dání. — čeho (komu). Čímž osvětě vše-
obecné p-lo půdy. Sbn. Tak viecež a viecež
znenáhla přibýváše toho zvuku. Bj. Aby
p-lo jim zbožie jich; Dobroty móž p. i ubyti.
Št. Kn. š. 4., 42. (184.). — kam kdy od-
kud. Na své cestě přibyl Pavel do Galatie
se strany západní. Sš. II. 3. Na svátky při-
byl do Jerusalema. Sš. Sk. 103. Přibylo
k němu poselstvo ze Španěl. Šb. F. Pěkné
hříbě jim p-lo do stáje. Šml. — kde kdy.
V Europě přibývá lidí v létech příznivých
1% ročně. Osv. I. 522. — komu čeho.
Aby jim sbožie přibývalo. Št. Kn. š. 109.
— komu čím k čemu. On sám v sobě
má česť plnú, nic jie jemu vším stvořením
k jeho většiemu blahoslavenstvie nepřibude.
Št. Kn. š. 188. — čeho jak. Dráhy při-
bývá s dobou poměrně. Mj. 152. Křehkosti
přibývá pravidelně s tvrdostí. Mj. 13. Času
p-vá v obráceném čtverečném poměru. ZČ.
I. 249. Potravin přibývá postupem počet-
ním. Osv. I. 520. (524.). Obyvatelstva může
v některém státě jen o jistý určitý zlomek
počtu obyvatelstva přibývati. Osv. I, 522.
— kde. Chleba v ruke nepribýva. Slov.
Rr. MBš. V rukách jí ubývá a v půli při-
bývá (o těhotné). Dvor.

Přibytí, Zuwachs, m. Od toho času všecko
p. i ubytí věci kúpené k témuž kupci má
příslušeti. CJB. 365.

Příbytný, accessorisch. P. při člověku
věc. Kom. Lab. 55.

Přibytý. Aby jiného zápisu pro zbožie
p-té nedělal. Vš. 317. (389.). Mniši k nám
p-tí. Krnd. 29.

Přibývavě-peřený, zunehmend-gefiedert.
P. list. Vz Rst. 475.

Přica = přece. Laš. Tč.

Přicalovati = přicválati, schnell heran-
kommen. P. domů. Val. Vck., Brt. D. 255.

Přicelivý úhel, Kernwinkel, m., v dělo-
střel. Čsk. Vz Celík.

Přícestní, Wege-. Lpř.

Přicestovatel, e, m., der Zureisende.

Příci, vz Přieci.

Přicíditi, mehr reinigen. Bern.

Pricifikát, u, m. = rtuťová masť čer-
vená, ung. hydrarg. rub., rothe Präcipitat-
salbe. Us. u Náchoda. Gth.

Přicifrovati koho, vz Cifrovati. Roll.
Zp. I. 235.

Přicinkovati, auspeilen. Šp.

Přicítiti se komu. Přednášec má se
básníkovi p. Dk. Poet. 509.

Přicmrda, y, m. = přicmrdálek. Tkč.

Přicpatí si čeho kam: tabáku do
dýmky. Us. Rgl.

Přicvankati sa = pomalu, nesměle při-
jíti. Val. Brt. D. 203.

Pricvíkati, pricviknouti = přinutiti, ver-,
anhalten zu etwas. Slov. Rr. Sb., Phľd. IV.
16.

Přicvočiti co nač = cvočky přibiti. NA.
III. 163.

Příč. Cf. Mkl. Etym. 242., List. fil. 1888.
105. Nikdy na příč slova si neřekli. Vm.
Dělati někomu něco na příč, po příč, přes
příč. Us. Rgl. — P. = příčné dřevo. Hdk.