Předchozí (458)  Strana:459  Další (460) |
|
|||
459
|
|||
|
|||
Kr. v. 823, Mlč. 181. - P. = příčné pole,
záhony orané na příč jiného pole. Dnes žneme na příči, na příčích, vozíme hnůj na příč. Us. v záp. Čech. BPr. Cf. Příčka, Příč- nice, Příčný, Příčina. Přičakati, exspectare. Ž. kl. (327.).
Přičapati za kým = přijíti. Sš. P. 765.
Příčastie, n. = příčestí. Ht. Sl. ml
Příčastiti = příčast přijímati n. podá-
vati, communiciren. Šd. Příčenka křivohubá. Čs. lk. I. 94.
Přičepcovati si dívku = oženiti se s ni.
Rl. ČM. IX. 33. Přičepený; -en, a, o, angeheftet, příčep-
kami upevněný. Vz Rst. 475. Příčepka, y, f., Halfter, Haftfaser, v bo-
tan Sl. les., Rst. 475. Příčeš, ecthyma. Nz. lk P. příjičný, e.
syphiliticum. Vz Slov. zdrav. 451. Přičesaný; -án, a, o, aufgekämmt. Vlasy
pečlivě p-né. Vlč. Příčesek, sku, m. = účes. Čch., Dch.
Antický p. se zlatou čelenkou jí výborně slušel. Jrsk. Vz násl. Příčeska, y, f. = učes, die Frisur. Bkř.
Rk. Příčesný. P. neštovice, Ecthymapustel.
Nz. lk. Příčesť, i, f. = příčes (nemoc). Vz Slov.
zdrav. 451. Příčeští. Noha, již sítí smrti zachvácená
jsouc vázla. Kom. K otci puštěna jsoucí takto mluvila. V. Přiveden jsa do sněmu dlouho odpíral. V. Otázán jsa odpověděl. V. Takovými příklady i já pohnut jsa vy- dal jsem ... Štr. Ještě mládencem jsa bitvu svedl. V. Roznícen byv k Bohu volal jsem. Kom. Cf. Brt. S. 10. 2. c, 116., Brt. D. 195, Mkl. S. 843. nn. Na jihových. Mor. Vz Osv. 1884. 58. (Brt.). P. v: -1, -m, -n, -t Vz List. fil. 1886. 386. Part. praet. pass. sloves intransit. ve slov. nářečích. Napsal J. Polívka. V List. fil. 1886. 253.—257.— Cf. i Rod trpný, GP. 158, Gb. Ml. I. 139., 143., II 169 P. činné mívá význam opta- tivní. Čert to vzal! Zdrávi byli. Zdráv se prošel. Brt. D. 195. Přičestiti se k někomu. Výb. II 3.
Příčestný, vz Příčestní. P. souvětí. Mus.
1880. 139. P. znak, charakter participiorum. Šf. III. 523. Příčestový. P. věta. Vz Příčestný. Sš
I. 149. Příčetnosť, i, f., die Zurechnungsfähig-
keit. Dk. P. 160., Dch. Příčetný, additiv. P. délka přímky, úhel.
Jd. Geom. III. 3., 4. Příčin, u, m. = přičinění. Slov. Bern.
Příčina = snažnosť. Pal. Rdh. I. 184.
Studoval na své p-ně (svým přičiněním, když mu rodiče nemohli pomáhati). Us. Vk. Bez p ny (přičinění ženy). Pal. — P. = co přičiněno. P. = kvas, který se přidává do díže, aby těsto dříve kynulo Nalej do díže p-nu. U N. Bydž. Kšť., Hk., Vk. A mohl-liby k jeho dobrému co učiniti, neb kde p-nou jakou k tomu býti. 1532. Mus. 1880. 497. — P. = původ. P. celkovitá, causa totalis, částečná, c. partialis, činná, duchovní, hlavní, c. principalis, hmotná, c. physica, konečná, |
c. finalis, látková, c. matenalis, mravní, c.
moralis, nedostatečná, c. deficiens, nutná, c. necessaria, obdobná, analoga, pravá, c. vera, přímá, c. per se, případná, c. perac- cidens, rozhodovací, různorodná, c. aequi- voca, stejnorodná, c. univoca, svobodná, c. libera, tvůrčí, účinkující, účinná, c. efficiens, všeobecná, c. universalis, výtvarná, c. for- malis, zvláštní, c. particularis. Hlv, Dk., ZČ., Psp., Vch. P-ny pohybu, ZČ. 1. 5, změn vnější a vnitřní. Ib. 1. Kde tomu p. ? Ht. Sl. ml. 207. Kdo jest tvé b-sti na p-ně? Koll. Zp. II 240. Ona je moc na p-ně, že přišel v nic. Val. Vck. Nechuť k Slovan- stvu byla na p-ně, že ... . Šf. Strž. I. 3. (440.). Vše, co se děje, musí míti p-nu. ZČ. 1. 5. (Mj. 2.). Jejich p-nou v strachu jsem zůstával. Ler. Příčinu z nějakého starého plotu ulomiti. Reš. Může se něco přiváděti ve dvojí p-ně. Kom. P-nu k dobrým skut- kom dáti. Št. Kn. š. 79. (61.). Tou p-nou tam šel, aby mnohým kázal. BR. II. 453. b. Tou příčinou za spravedlivé jsem usoudil. Mus. 1888. 41. — Ad Pozn. Navštěvoval zemi za příčinou vybírání peněz. Výb. II. 1568. Kdyby nebylo slušno p-nou krátkosti to poodložiti. Št. Strž. I. 63 Za kterou p-nou jsme všecka svědectví sebrali; Za kterou p-nou i obšírné země zaujímají. Šf. Strž. I. 76., 192. Žádal jsem, aby nic ne- měnil p-nou mou (pro mne); By tam Nešel z p-ny stíhání a úkladů (že mu tam úklady stroji); Vzal ho s sebou z p-ny delší roz- mluvy. Kom. Tou p-nou (= proto) to vy- povídají. Kom. Lab. 95.— P. = příležitosť. Dostati příhodné p-ny, aby jim něco mlu- viti mohl. Ler. Petr Vok jal se město zve- lebovati, aby ve všelikých příčinách ná- ležitě bylo opatřeno. Mus. 1880. 438. — P. = věc atd. Kdyby tam byl za mou p-nou. Us. Msk. — P. = vina. To nebylo mou p-nou. Us. Vk. — P. = přirozená potřeba, die Nothdurft. Ona nemůže už ani na svou příčinu. U Hořic. Hk. — P. = barva pečiva, die Farbe des Gebäckes. Šp. — P. = ves. Cf. Arch. VIII. 600 — P. = příč, příčné pole. Na P-nách, pole u Roudy na Plasku, u Selčan. BPr. — P-ny, Gränzgebiet, n., Gränzfelder a p. Stalo se to na naších p-nách. U Kojet. Wrch. Příčinek = přičinění. Nedbati obyčejův
a p-kův. Chč. — P. = příčina, pobudka. Hněvati se bez p-ka. M. Nenávisť ta byla p. k rozplození sv. čtenie. M. To pohanstvu p. by k božej milosti M. — P. = occasio, příležitosť. P. vám dáváme chlubiti se za ny. BO. — P. v truhle = přítruhlík. Val. Brt. D. 256. Přičinění. Takoví běhové naším a jiných
lidí mluvením samým toliko opraveni býti nemohú, nebude-li tomu statečného p. Arch. IV. 9. Přičiniti. — abs. Svět nikdy neodčiní,
esli nepřičiní. Sk. — co. I to p. Ler. Jeden něco p-ni, druhý zase ujme. V. Kázal jim hroby zlaté p. Pass. mus. 370. — čeho (komu) Jesus přičiní slov. Hr. ruk. 133. A pakliť p-ním sedmé i osmé (knížky). Št. Kn. š. 2. Tím mi smutku p-li. Sv. ruk. 170. Práv svých p. nebo ujíti. VI. zř. 554, |
||
|
|||
Předchozí (458)  Strana:459  Další (460) |