459

Kr. v. 823, Mlč. 181. - P. = příčné pole,
záhony orané na příč jiného pole. Dnes
žneme na příči, na příčích, vozíme hnůj na
příč. Us. v záp. Čech. BPr. Cf. Příčka, Příč-
nice, Příčný, Příčina.

Přičakati, exspectare. Ž. kl. (327.).

Přičapati za kým = přijíti. Sš. P. 765.

Příčastie, n. = příčestí. Ht. Sl. ml

Příčastiti = příčast přijímati n. podá-
vati, communiciren. Šd.

Příčenka křivohubá. Čs. lk. I. 94.

Přičepcovati si dívku = oženiti se s ni.
Rl. ČM. IX. 33.

Přičepený; -en, a, o, angeheftet, příčep-
kami upevněný. Vz Rst. 475.

Příčepka, y, f., Halfter, Haftfaser, v bo-
tan Sl. les., Rst. 475.

Příčeš, ecthyma. Nz. lk P. příjičný, e.
syphiliticum. Vz Slov. zdrav. 451.

Přičesaný; -án, a, o, aufgekämmt. Vlasy
pečlivě p-né. Vlč.

Příčesek, sku, m. = účes. Čch., Dch.
Antický p. se zlatou čelenkou jí výborně
slušel. Jrsk. Vz násl.

Příčeska, y, f. = učes, die Frisur. Bkř.
Rk.

Příčesný. P. neštovice, Ecthymapustel.
Nz. lk.

Příčesť, i, f. = příčes (nemoc). Vz Slov.
zdrav. 451.

Příčeští. Noha, již sítí smrti zachvácená
jsouc vázla. Kom. K otci puštěna jsoucí
takto mluvila. V. Přiveden jsa do sněmu
dlouho odpíral. V. Otázán jsa odpověděl.
V. Takovými příklady i já pohnut jsa vy-
dal jsem ... Štr. Ještě mládencem jsa bitvu
svedl. V. Roznícen byv k Bohu volal jsem.
Kom. Cf. Brt. S. 10. 2. c, 116., Brt. D.
195, Mkl. S. 843. nn. Na jihových. Mor.
Vz Osv. 1884. 58. (Brt.). P. v: -1, -m, -n,
-t Vz List. fil. 1886. 386. Part. praet. pass.
sloves intransit. ve slov. nářečích. Napsal
J. Polívka. V List. fil. 1886. 253.—257.—
Cf. i Rod trpný, GP. 158, Gb. Ml. I. 139.,
143., II 169 P. činné mívá význam opta-
tivní. Čert to vzal! Zdrávi byli. Zdráv se
prošel. Brt. D. 195.

Přičestiti se k někomu. Výb. II 3.

Příčestný, vz Příčestní. P. souvětí. Mus.
1880. 139. P. znak, charakter participiorum.
Šf. III. 523.

Příčestový. P. věta. Vz Příčestný. Sš
I. 149.

Příčetnosť, i, f., die Zurechnungsfähig-
keit. Dk. P. 160., Dch.

Příčetný, additiv. P. délka přímky, úhel.
Jd. Geom. III. 3., 4.

Příčin, u, m. = přičinění. Slov. Bern.

Příčina = snažnosť. Pal. Rdh. I. 184.
Studoval na své p-ně (svým přičiněním,
když mu rodiče nemohli pomáhati). Us. Vk.
Bez p ny (přičinění ženy). Pal. — P. = co
přičiněno. P. = kvas, který se přidává do
díže, aby těsto dříve kynulo Nalej do díže
p-nu. U N. Bydž. Kšť., Hk., Vk. A mohl-liby
k jeho dobrému co učiniti, neb kde p-nou
jakou k tomu býti. 1532. Mus. 1880. 497.
— P. = původ. P. celkovitá, causa totalis,
částečná, c. partialis, činná, duchovní, hlavní,
c. principalis, hmotná, c. physica, konečná,

c. finalis, látková, c. matenalis, mravní, c.
moralis, nedostatečná, c. deficiens, nutná,
c. necessaria, obdobná, analoga, pravá, c.
vera, přímá, c. per se, případná, c. perac-
cidens, rozhodovací, různorodná, c. aequi-
voca, stejnorodná, c. univoca, svobodná, c.
libera, tvůrčí, účinkující, účinná, c. efficiens,
všeobecná, c. universalis, výtvarná, c. for-
malis, zvláštní, c. particularis. Hlv, Dk.,
ZČ., Psp., Vch. P-ny pohybu, ZČ. 1. 5,
změn vnější a vnitřní. Ib. 1. Kde tomu p. ?
Ht. Sl. ml. 207. Kdo jest tvé b-sti na p-ně?
Koll. Zp. II 240. Ona je moc na p-ně, že
přišel v nic. Val. Vck. Nechuť k Slovan-
stvu byla na p-ně, že ... . Šf. Strž. I. 3.
(440.). Vše, co se děje, musí míti p-nu. ZČ.
1. 5. (Mj. 2.). Jejich p-nou v strachu jsem
zůstával. Ler. Příčinu z nějakého starého
plotu ulomiti. Reš. Může se něco přiváděti
ve dvojí p-ně. Kom. P-nu k dobrým skut-
kom dáti. Št. Kn. š. 79. (61.). Tou p-nou
tam šel, aby mnohým kázal. BR. II. 453. b.
Tou příčinou za spravedlivé jsem usoudil.
Mus. 1888. 41. — Ad Pozn. Navštěvoval
zemi za příčinou vybírání peněz. Výb. II.
1568. Kdyby nebylo slušno p-nou krátkosti
to poodložiti. Št. Strž. I. 63 Za kterou
p-nou jsme všecka svědectví sebrali; Za
kterou p-nou i obšírné země zaujímají. Šf.
Strž. I. 76., 192. Žádal jsem, aby nic ne-
měnil p-nou mou (pro mne); By tam Nešel
z p-ny stíhání a úkladů (že mu tam úklady
stroji); Vzal ho s sebou z p-ny delší roz-
mluvy. Kom. Tou p-nou (= proto) to vy-
povídají. Kom. Lab. 95.— P. = příležitosť.
Dostati příhodné p-ny, aby jim něco mlu-
viti mohl. Ler. Petr Vok jal se město zve-
lebovati, aby ve všelikých příčinách ná-
ležitě bylo opatřeno. Mus. 1880. 438. —
P. = věc atd. Kdyby tam byl za mou p-nou.
Us. Msk. — P. = vina. To nebylo mou
p-nou. Us. Vk. — P. = přirozená potřeba,
die Nothdurft. Ona nemůže už ani na svou
příčinu. U Hořic. Hk. — P. = barva pečiva,
die Farbe des Gebäckes. Šp. — P. = ves.
Cf. Arch. VIII. 600 — P. = příč, příčné
pole. Na P-nách, pole u Roudy na Plasku,
u Selčan. BPr. — P-ny, Gränzgebiet, n.,
Gränzfelder a p. Stalo se to na naších p-nách.
U Kojet. Wrch.

Příčinek = přičinění. Nedbati obyčejův
a p-kův. Chč. — P. = příčina, pobudka.
Hněvati se bez p-ka. M. Nenávisť ta byla
p. k rozplození sv. čtenie. M. To pohanstvu
p. by k božej milosti M. — P. = occasio,
příležitosť. P. vám dáváme chlubiti se za
ny. BO. — P. v truhle = přítruhlík. Val.
Brt. D. 256.

Přičinění. Takoví běhové naším a jiných
lidí mluvením samým toliko opraveni býti
nemohú, nebude-li tomu statečného p. Arch.
IV. 9.

Přičiniti. — abs. Svět nikdy neodčiní,
esli nepřičiní. Sk. — co. I to p. Ler. Jeden
něco p-ni, druhý zase ujme. V. Kázal jim
hroby zlaté p. Pass. mus. 370. — čeho
(komu) Jesus přičiní slov. Hr. ruk. 133.
A pakliť p-ním sedmé i osmé (knížky).
Št. Kn. š. 2. Tím mi smutku p-li. Sv. ruk.
170. Práv svých p. nebo ujíti. VI. zř. 554,