460

O. z D. — co, čeho (k čemu). P-nil sem
k tomu rozličného koření Mst. v. 349 Při-
činije k svým hřiechóm porúhánie; Nepři-
činijte k slovu, ježto vám mluvím, ani jeho
umenijte. BO. Více (hřiechóv) p-nie k prv-
ním hřiechóm. Žvt. otc. 60. a. I p-nie proto
k svému dobrému řemeslu nejedné lsti nebo
křivdy; Z jehož sem jedněch knížek tyto
vybral některé jeho řeči ujímaje a některde
své k jeho přičíněje. Št. Kn. š. 55, 181.—
kde. V tom domě čím víc se člověk p-ní,
tím hůř. Dch. Druhým odplaty v nebesiech
p-nějí. Št. Kn. š. 152. 21. — se k čemu
jak. Přičiň se k tomu s pilností. Arch.
VIII. 106. — co, k čemu odkud: ze
svého. Mus. 1880. 186. — čím. Většími
ranami muky jemu přičinichu. Výb. I. 1173.

Přičinlivosť plni prázdný měsec. Sb. uč.

Přičinlivý. P-vému dvojí život. Bž. exc.

Příčinně, causaliter. Mus. 1880. 430.,
Dk. P. (jako příčina) působiti. Hlv.

Příčinnosť. Nz., Dk. Příslovečné určení
p-sti. Vz Gb. Ml. II. 127.

Příčinný. P. souvislosť, Dk , Osv., Dsch.

I. 161 , činitel, Hlv., princip, Psp., vysvě-
tlovaní zjevů přírodních. Mus. 1880. 423.
Souřadné souvětí p-né. Št. Kn. š. 35.

Příčinosloví, n., Aetiologie, f. Nz. P.
nemocí. Vz Slov. zdrav. 1. 6.

Přičísliti, zuzählen. Kristus nemůže ke
tvorům p-slen býti. Sš. II. 199.

Přičísnutý, gekämmt. Vlasy hladce p-té.
Us. Pdl.

Přičísti. Přičítati něco na něčí vrub.
ZČ.

Přičítavosť, i, f., die Imputation. Dk.
P. 160.

Příčiti. Vz Mkl. Etym. 242., Přiečiti
(dod.). — se (komu). Stroj se příčí, spreitzt
sich. Us. Šmr. 139. Ž. mu sě město přiečí.
Alx. Anth. 1. 3. vd. 36. — se čemu čím.
Křivá jest myšlénka, která svým obsahem
skutečnosti se příčí. Jd. — s inft. Rozumu
lidskému se příčí domnívati se, že . . . Mj.
11. — co: ruce. Hdk., pole = na příč vlá-
četi. BPr.

Příčka. Mkl. Etym. 242. P. die Mittel-
wand, Zwischenwand. P. lodní. Lpř. — P.,
die Transversale. Jrl. 423., Jd. Geom. II.
17. — P. přední u vozu = příční dřevo na
kraji ramen, na němž upevněn hemovník;
zadní = drevo na konci ramen, na němž
jbou pracny. V Kunv. Msk. P. okenní,
Fenstersprosse (zum Fensterflügel). Us. Pdl.
— P. = přřč, příčný záhon. Vz Příčník.—
P. = časté jm. polí v Čech. i na Mor. Orati
na příčce. BPr.

Přičkati = dočkati, vyčkati. Na tom si
malo přická (vydělá). Val. Vck. P. na seně
(čekati větší ceny). Brt. D.

Příčkovaný. P. zeď. NA. IV. 82.

Příčkový. P. okno. Stat. př. kn. 1877.
107.

Příčky, pl., f. = nepřátelství, Feindschaft.
Na příčkách s někým býti. Val. Vck. —
P., adv. = na příč. Položte to p. přes cestu.
Na již. Mor. Šd. Třetí půjde p. Brt. N. p.
164.

Pričľapkati se. Cf. Čľapkati. Kým sa
k nám p-kal. Orl. VIII. 133.

Příčle, die Sprosse. P. žebříku. Us. NA.
III. 62.

Přičleniti, il, ěn, ění, přičleňovati, an-
gliedern. Rk.

Přičmoudlý = přismoudlý. P. kaše, Us.,
slad. KP. V. 267. — P., přičudlý = při-
černalé pleti, ein wenig brunet. P. děvče.
U. Kr. Hrad. Kšť.

Příčna, y, f. = příčná kláda, Querbalken,
rn. NA. III. 163. Vz Příčnice.

Příčná, vz Příčný (dod.).

Příčně pruhovaný, quergestreift. Nz. lk.
Vz Přiečně (dod.).

Příční, vz Příčný.

Příčnica Malá, několik domků u By-
střice pod Hostýnem.

Příčnice = křižovatka, Kreuzweg, m.
Ehr. — P. = příčný záhon; pole u Bolešiu
a j. BPr. P., jm. paseky. MzO. 1890. 129.

Příčník dráhy, vz Příčle. Nz. P. táhlový,
Kreuzkopf, Kolbenstangenkopf, m., Joch, n.
Hř. — P. = pole u Vranovic. Pk., Brt. D.
55. Vz Úvrať.

Příčnosť, contrarietas. MH. 11., Psp.,
Hlv. 20., V.V. 76., Sš. I. 86.

Příčnoštítník, a, m., plagiodera, brouk.
Kk. Br. 382.

Příčnožeberní, transversocostalis.

Příčný. Vz Mkl. Etym. 242. P. dráha,
Transversalbahn, Dch., svah silnice, práh,
svlak, NA., dno, trouba, kotouč, Šp., po-
loha dítěte v životě matčině, Nz. lk., síla,
Šln., pohyb, Stč., bidlo, žerď, Lpř., spona.
Us. Pdl. — P. v log. P. pojmy. Jd. 11. —
P. Příčná, Na Příčné = pole u Bezděkova,
u Libětic a j. Příční, les u Ruprechtic. Pod
Příčním, pole tamtéž. BPr.

Přičudlý, vz Přičmudlý.

Přičurly = nákyslý. Mor. Kurz.

Přičuvati = domluvy poslouchati, Vor-
würfe anhören. Val. Vck.

Příď, i, f., der Vordertheil, prora. P.
saní, Čch., lodi. Vrch. Vz Krh, Přída. —
P. = celá přední část trupu. Stff. Enc. p.

I. 270.

Přidajka (!), y, f. = přídavné jméno.
Kmp. Gr. 121.

Přidale = obratně. Slov. Pochlebník
bývá jen vtedy opovržen, jestli úlohu upří-
mného obdivovatele nehrá dosti p. Zbr.
Múdr. II. 296. Obcuje p. vo svete. Zbr. Hry
124.

Priďaleko, zu entfernt. Slov. I od Peště
i od Prešporka sme trochu p. N. Hlsk. IV.
66.

Přidání. Dskami zemskými větčími při
věně rozličná se p. a milosti ženám od
mužóv jich dějí. Vš. 218. (464.).

Pridanica. Nenie to každému p., non
possumus omnia omneš. Slov. Zátur. Jinak
se slova tohoto neužívá.

Přidanky, pl., m. = pole u Nosislavě
na Mor. BPr.

Přídany = schůzka u mladoženicha tý-
den po svatbě s hostinou spojená. Koll. Zp.

II. 509. Cf. Popravky.

Přiďapaný; -án, a, o = při skutku po-
stižený. Slov. Phľd. VII. 3.

Přidařiti se = přihoditi se, sich ereignen.
Mor. Wrch.