464

Prievodca, e, m. = průvodce. Slov. Loos.

Prievodčí = průvodčí. Slov. Loos.

Prievodničiť, Wegweiser sein, führen.
Slov. Loos.

Prievodník, a, m = průvodce. Slov. Loos.

Prievodný = průvodný. Slov. Loos.

Prievora, y, f. = ohrada. Slov. Phľd.
VIII. 173., Hdž., Rr. Sb.

Prievoz, u, m. = přívoz. Slov. Loos.

Prievozné, ého, n. Vz Přívozné. Slov.
Loos.

Prievzdušný = vzduchu přístupný. P.
miesto. Slov. ZObz. XXIII. 138.

Priezer, zru, m. P., ináč prievidza, svetlé,
priezorné miesto pomedzi les. Slov. Hrbň.,
Zátur. P. je v lese medzi stromami otvo-
rené miesto. DŠk. V. 373.

Prieziv, u, m. Vz Průzev. Slov. Loos.

Priezočivec, vce, m. = bezočivec, nehan-
blivec. Slov. Phľd. V. 71.

Priezor, u, m. = průzor, průhled. Slov.
P-ru pred nimi nebolo ani na krok voľného.
Orl. VI. 100.— P. = přehlídka, Musterung.
Odbývali pri Paríži p. vojska. N. Hlsk. IV.
213.

Priezť, i, f. = premrznutie, prechladnutie.
Slov. Phľd. 1886. 210., Czm. 125.

Priezvisko, a, n., der Vor-, Zu-, Familien-
name. Slov. Loos., Phľd. III. 3. 253.

Priezvon, u, m. Prázdninu do klátu vy-
dlabaného člnku t. j. ten vnútorní jeho prie-
stor na Považí menujú zvonom; je-li ale
v prostriedku prietrž zvona t. j. dva vy-
dlabané prázdniny v jednom kláte, tak tú
v stredku činka nechanú a miesto lavičky
upotrebovanú prietrž nazývajú priezvonom.
Nár. nov. V. č. 24.

Priezyvka, y, f. = převzdívka, der Spott-
name. Slov. Phľd. III. 3. 253.

Přifařenosť, i, f., Angehörigkeit zu einer
Pfarre. P. obce. Pdl.

Přifařiti, einpfarren. Rk.

Přiglániti = zaplaviti, überschwemmen.
Vz Pod-, Zaglániti. Val. Vck.

Přihajdati = přijíti. Už p-dal dóm. Val.
Vck., Brt. D. 256.

Přihájek, jku, m., les u Počernic. D. ol.
III. 446.

Příhanlivě, tadelswürdig. Tš. Laok. 46.

Příhanný smysl. Dk.

Příhata, y, f., vrch. Mzr. 3.

Přihazovací prodej = aukce, dražba,
Auction, f. Nz.

Přihazovati, vz Přihoditi.

Příhbí na ruce. Vz Ruka. P. stébla =
kolínko. Lpř.

Přihladiti. A ty diovča prihlaď sa, prijdú
k tebe vohladcia. Potom sa já p-dím (vy-
strojím), keď sa na nich nahladím (nahle-
dina). Slov. Koll. Zp. I. 160.

Příhlas = znak, Charakter. Šf. III. 600.
Vz Význak. — P. = ictus metricus. Dk.
Poet. 220. P. stopy. Dk. Poët. 224. — P. =
přihláška. Slov. Dostal od konduktora zva-
chel všelijakých p-sov, manifestov a plaká-
tov. Puld. IV. 106. — Zbr. Lžd. 109. —
P. polní = pokřik, Feldruf. S. N. XI. 57.

Příhlasce, e, m. = kdo se přihlásil. Us.

Příhlasčík, a, m. = příhlasce. Slov. Ev.
šk. III. 267.

Přihlásiti se kam: pod něčí korouhev.
Osv. I. 167. — se kde: ve škole, u setníka
a p. Us.

Přihlasovati = iktovati. P. stopu. Dk.

Přihlášený; -en, a, o, angemeldet. Po-
hledávka ku konkursní podstatě p-ná. Pr.

Přihláška, die Anmeldung.

Přihlašovací, Anmelde-, P. list, lístek,
Šp., skladiště. Zpr. arch.

Příhled, u, m. = přihlédnutí, der Ein-
blick; die Reflexion. Nz., Dk.

Přihlédnouti čemu jak. Zloděj bram-
borům notně přihlédl (hodně jich pobral).
Us. — k čemu: k soudům, Let. 394., k svým
obyčejóm. Hus II. 65.

Přihlížitel, e, m., Zuschauer; Aufseher,
m Šm.

Příhloba, y, f. = čásť vesla (rukojeť) na
plti. Celé veslo skládá se z lopaty a p-by.
Val. Vck.

Přihlouplý, etwas dumm. Us. Šml.

Přihnaný kam. Dobytek na trh p-ný.
Us. Pdl. Věc před pány (v súdě) p-ná.
Výb. I. 969. — P., eingeklagt. Nejvyšší
písař od nižádné p-né věci před pány nemá
nic bráti. O. z D.

Přihnati. — co. Déšť přihnal žito (po-
ložil). Us. Kšť. — se za kým. Osv. I. 269.

— co, se kam (odkud). Přihnal se ze
školy domů. Us. Pdl. Posměvači lidi k za-
hynutí přihánějí. Jel. Enc. m. 47. Dobytek
na trh p. Us. Pdl. (Alexandr) dotud jézdu
v cestě děla, až i přihna do Arbiela. Alx.V.v.
2329.

Přihniličeti, mehr teig werden. Šm.

Přihniti, etwas anfaulen. Šm.

Přihnojiti, il, en, ení, přihnojovati, zu-
düngen. Us.

Přihnouti co kam: pohár ke rtům.
Vrch. K slunci se přihýbati. Mtc. 1.

Přihoblovati, dazu hobeln; glatt hobeln.

— co jak: prkno dokonale p. KP. IV. 64.
Válec v tu stranu na rovno p. Mj. 139.

Příhoda divná, Troj., hrozná. Hus III.
431. Ve zlé p-dě býti. Výb. II. 14. P. a roz-
ličné případnosti lidské. Kol. 3. O p-dách na
cestě i na místě stalých. Ler. Vzal to z omylu
a p-dy. Wtr. exc. P. čelem obrostlým pro-
svitl, potom se lysinú svítí, fronte capil-
lata, post haec occasio calva. Sv. ruk. 240.
Pro rozličný rozbroj a p-dy tohoto světa.
Št. Kn. š. 68. P-dú sě jest tak přihodilo.
Bj. By nebyly zlé p-dy, byl by svět jako
hody. Us. Bž. — P., y, m., os. jm.

Přihodilý k něčemu, sich zu einer Sache
treffend. Lpř.

Přihoditi se kam. Kteří jste p-li sem.
Let. 516. — kdy. V takovém chvátánie
móž se při zápisu p. ukrácenie. Vš. 321.

— se jak. Kterak to muož člověk poznati,
kterým to činem (= způsobem) p-dí se ?
Hus III. 188. — se komu. BO. Pakli se
komu neštěstí p-dí. Št. Kn. š. 130. — kde.
Já již myslila, že se mezi vámi Bůh ví co
p-lo. Sá. A to se p-zí na svatbách. Hus
II. 365. — proč. Pro tu nesvornosť mnoho
se zlého p-zie. Št. Kn. š. 65. — s inft.
Pakli se komu p-dí kletu býti. St. Kn. š.
28. — že. P-dí se, že .. . BO.