469

erhitzte sich. Posp. P-zí do sebe (pozdra-
vuje se). Val. Vck. — se supin. Přijde
oběti obětovat. Bj. Ottud přide súdit. Strč.
žalt. z 14. stol. — s inft. Neprijdú viac
lúpiť do zeme. Ht. Sl. ml. 206. Přišla k němu
hospodařit. Sá. Přišlo mně jiť do vojny.
U Vsetína. Vck. Přišlo sa mi tam podívať
(napadlo mi). Mor. Vhl. Přišlo mu na vojnu
jeti, musel ženku opustiti. Sš. P. 131. Až
jim přišlo od sebe se rozloučiti. Osv. I.
266. Svět každému mil, ale přijde se roz-
loučiti a ním. Pk. Odtavad má přijíti súdit
živé i mrtvé. Št. Kn. š. 13. — s adv. (jak).
Přišlo mu to vhod. Šmb. Nesměl jí s tím
ani zdaleka p. (se zmíniti). Sá. Nehoda ta
nepřišla maní. Šml. Obeslání přišlo nena-
dále. 1534. Jednu věc mnohokrát prodá a
vždy zíště, že druhdy ta věc úplné jemu
darmo přijde. Hus I. 218. Nemóž nám to
zde p. úplně. Št. Kn. š. 52. Ľahko prišlo,
ľahko išlo. (Cf. Jak nabyl, tak pozbyl).
Slov. N. Hlsk. XXI. 247. Čo ľahko príde, to
ľahko ide. Ib. 52. Ten úředník přišel pryč,
lépe: dostal se od nás, dostal se jinam, byl
přesazen. Ta skvrna přijde pryč šp. m.:
se odstraní, se vypere a p.; To lešení přijde
pryč m.: se sklidí, se odstraní, se složí a p.
Vodička. Nyní to přišlo již tak daleko, že
se hněvají m.: došlo již na to. Brt. S. 3.
vd. 174.

2. Přijíti. Přijmouti. Výb. II. 1450. Tvar
připnouti jest původem i stářím svým opráv-
něn. List. filol. 1883. 132. Synon.: dostati,
obdržeti, nabyti, dojíti, dosíci. Vz Mus. 1845.
531. — abs. I mosí lichviti, krásti, přijí-
mati, chudinu dráti. St. Kn. š. 103. — co:
odění (apprehendere), pokutu (puniri), Ž.
wit. 34. 2., 36. 28., něčí modlitbu. Ž. wit.
P. něčí návštěvu, vklad (do záložny), na-
bízenou korunu, kandidaturu, vyzvání k sou-
boji, objednávky, Us. Pdl., něčí prosbu, Let.
241., ruku, Vlč., titul nějaký, Šb. F., jazyk
a obyčeje vítězův, název krále, J. Lpř.,
zpověď, požehnání, Výb. II. 14., 38., člo-
věčstvie, tělesenstvie, pokánie, manželstvo,
biskupstvie, opatstvie, papežstvie, smrť,
božie tělo. Št. Kn. š. 19., 20., 31., 66., 126.,
147., 171. — k čemu. Podávaný sobě úřad
k sobě přijímal. Mus. 1880. 230. Prosili,
aby je kníže k lásce a ochraně přijal. Mus.
1880. 37. Správu království k sobě přijal.
V. Abyste úřad i pečeť k sobě přijali. Bart.
Přivolení srdce, kterýmžto přijímáme k sobě
všecko učení. Pož. 64. Přijal k sobě člo-
věčstvie. Št. Kn. š. 20. — kam. P. něco
do zástavy. Lpř. Něčí způsoby na se p.
J. Lpř. Přijmi mne k sobě do slávy ne-
beské. Mž. 25. Pravdúť jest do nebe přijíti.
Št. Přijímajíc jeden druhého do svých do-
móv. Št. Kn. š. 89. Tiší (mansueti) v dě-
dinu przijmu zemi, hereditabunt. Ž. wit.
36. 11. — co zač. P. něco za pravdu, něčí
zámysly za své. J. Lpř., Šmb. — odkud
(kým). Řeka ta přijímá z obou stran
mnoho přítoků. Us. Pdl. Dary, které jsme
od tebe p-li. Us. Naučení od někoho p.
Bart. 137. Psaní od posla jsem přijal. Žer.
Jeden od druhého lásku p-li. BN. Věci,
ježto snahu přijímachu od vod, irrigabantur
aquis. B0. Masné tělo přijal duchem sva-

tým z sv. Marie. Št. Kn. š. 14. — kdy.
V čas velikonoční velebnou svätosť oltárni
p-mati. Mž. 17. Že jest ona nic statku muže
svého po jeho smrti nepřijela. NB. Tč. 48.
Velmi jest dobré, ktož přijímá, čím móž
častějie, buď to ob den neb každý den.
Hus I.. 331. — jak. P. něco hodně, nále-
žitě, Mž., pochvalně, plně a vděčně, Šml.,
návrh jednohlasně, Pdl., peníze na úrok.
Us. Pdl. P. někoho v dobrovolnosti, 1515.
Mus., s milostiú, Alx., s pochodněmi a svě-
tly, BO., se slávou, Šmb., chladně, Us.,
mile, Alx., s otevřenou náručí, Šb. Stř.,
vlídně, přátelsky, Hrts., ostýchavě a zdrá-
havě. Šml. Ktož přijme spravedlivého ve
jmě spravedlného. Št. Kn. š. 34. Přijměmž
všichni požehnánie našim hřiechóm na zba-
venie. Výb. II. 24. Vírou přijímají evan-
gelium. Pož. 16. — koho kam čím. Spo-
lek, kterým paní Alina z Lomnice přijala
pana Václava Berku na statek veselský.
Žer. — co kde. Přijal v životě Marie panny
člověčenství. Pož. 18. — proč. Rány, kteréž
jem já pro tě přijal. GR. — na čem. Kte-
rakž nás ten král rozsúdí, přijmemež na
tom dosti. GR. Ktož na tom chce přijieti,
mož to ve dsky kladeno býti. Vš. 214. —
co v čem.. Když jej v svátosti přijímáme
tělesně. Št. Kn. š. 53. — se. Stromy se
p-ly. Val. Brt. V Třeboňsku. Msk., Kld.
Dá to pán Bôh, azda sa mi přijme. Sl. ps.
185. Fiala, fiala, bodaj's sa přijala. Sl. ps.
347. Nepřijalo mně sě sirdcze křivé, ad-
haerere. Ž. wit. 100. 3. — se kde. Sazenice
v zahradě dobře se přijaly. U Rokycan a j.
Fč. — se čeho. A toho se přijmu (při-
držím), co . . Kšch. 5. Kto sě přijme vilnic.
BO. Přijal se čáróv neb vědem, neb věšťby
neb lékóv. Št. Kn. š. 11. (8.).

Přijízdný, im Wagen angekommen; zu-
gänglich für Wagen, Pferde, Schiffe. Šm.

Přijížděti koně, dressiren. Čsk. — P.,
vz Přijeti.

Příjma. Aká příjma, taký výdanok. Slov.
Orlo. IX. 246.

Příjmení. Výb. II. 1623., 1593., 1186.,
1616. O p-ních, o jm. rodných a dědičných
neslýcháno před 13. stol., tehdáž měli jen
osobní jména. Vz Pal. Rdh. I. 115., Mus.
1832. 1. 60. P. ženských osob odvozená od
mužských a naopak a p. dcer, vz Jméno
(dod.). Kterým příjmím nazuove své slu-
žebníky. Blázn. 134. a. P. česká. Vz Km.
1883 289. nn.

Příjmenný název = příjmení. Msn. Or.
134.

Přijmenovaný. Karel později pitomým
p-ný. Šmb. S. II. 209. (304.).

Přijměti koho k čemu čím: prosbami,
dary. Us. Pdl.

Příjmětný. P. koření. Ruk. kd. Vz Pří-
mětný.

Přijminky, pl., f., Gefälle. Kmp. Gr. 28.

Prijmolist, u, m., Recepisse, n. Slov
Ssk.

Příjmový. P. sloupec, -colonne, položka,
-post, Šp., daň, Einkommensteuer. Us. Pdl.
Prijsť = přijíti. Slov. Šd.,
Přik Bohusl.. 1782. Jg. H. 1. 615.