473

147. — čemu. By toliko židům přiležalo
(přináleželo). Bart. 349. Příleží-li súdci,
když . . . Vš. 86. (143.). Země jim nejblíže
p-žející. Dač. 217. Bohu moc p-ží. Krist. 8.
Této modlitbě p-ží dar ducha sv. Hus I.
333. Křesťanské pokoře p-ží. Jel. Enc. m.
Které pokuty konšelóm p-ží,. Výb. II. 319.
Ta jednota p-ži sv. duchu. Št. Kn. š. 26. —
kam. Mnoho zemí, kteréžto sem p-ží. Mand.
46. b. — komu po kom. Ty statky by
jemu měly p. po matce. Wtr. exc. — s inft.
V tom potazu každému pánu a vládyce
p-žie mluviti. Vš. 76.

Příležitosť k hřiechu táhne i ku zlej
pověsti. Slov. Tč. P. učí, ku čemu kdo
súcí; P. lítá a pilný ju chytá. Laš. Tč.

Příležitostný. P. báseň, Šf. III. 269.,
Mour., Dk. Aesth. 606. a Poet. 129., výklad,
KB. 111., řeč, Daneš, potřeba, dar. Us. Pdl.
Vz Příležitý.

Příležitý = příležící. Psaní p-tá dodej,
beiliegend. Žer. — komu. Ze všech zemí
králi p-cích. Bart. 306. — P. = příhodný,
příslušný. Na každém p-tém místě. Pož.
91. Čas p-tý je tomu silný, kdo je v práci
pilný. Tč. — komu. Název celému kmenu
p-tý. Šf. Strž. II. 345. — P. = příležitostný.
O básních p-tých vz Bačk. Písm I. 47.

Přilíciti co k čemu. Něco k něčemu
přilicovati a přirovnávati. č. Kn. š. 112.

Přilicovací (orientovací) bussola, Orien-
tir-Busolle. Nz.

Přilicovati, vz Přilíciti.

Přihnání, n., die Adhäsion. ZČ. I. 247.
Vz Přilnavosť. P. kapalin k tělesům pev-
ným. ZČ.

Přilínati, adhäsiren. — abs. Těla v do-
tek byvši uvedena přilínají. ZČ. I. 247. —
k čemu. P. k sobě mohou buď pevná tě-
lesa, buď pevná tělesa k tekutinám, jakož
i tyto mezi sebou; Přílíná-li deska k jiné
silou n grammů. ZČ. I. 247., 248. Vz Přil-
nouti.

Přilínavosť, i, f., Adhaesion, f. Rk.

Přilínávý, adhaesiv. Rk.

Přilípavý neduh. Kar. 8., zánět, adhae-
sive Entzündung.

Přílipka, y, f. Cf. Brm. IV. 2. 294.-295.

Přílist, u, m., Beiblatt, n. Sl. les. Vz
Rst. 476.

Příliš se slovesy P. Boha milovati i žádný
nemóž. Št. Kn. 35. (9.). To by bylo přes
p., gar zu stark. Dch. — S adj. Takéž
viera jedna jest p. malá a druhá p. veliká.
Št. Kn. š. 29. — S adv. P. převráceně se
miluje; Ač's jej rozhněval p. velmi; P. ča-
sto. St. Kn. 8. 2., 17., 156.

Přílišený = přílišný. Hr. ruk. M. 629.

Přílišiti = nadsazovati, übertreiben. Ve
své řeči přilišuje poněkud Festus. Sš. Sk.
275.

Přílišník. Nesmířlivý u víře p. Třk. II.
214.

Přílišnosť. Každá p. obracuje se v te-
sknost. Výb. II. 791. V rúše a v takových
věcech móž býti hřiech z p-sti. Št. Kn. š.
164. Hodné jest, aby ten den lépe lidé bez
p-sti pojedli. Hus I. 116.

Přílišný. P. žalosť. Výb. I. 15. P. utr-
pení, milosť, chvála, naděje. Št. Neb jedni

mají neplnú vieru a druzí přielišnú. Št. Kn.
š. 8. Marně tratie zbožie skupí i p-šní. Hus

II. 300. P. vysoké mysli. Smil.
Přilit. Cf. Rstp. 1073.
Přiliteření, n., Alliteration. Nz., Dk.
Přílitový. P. rostliny, gentianeae verae :

hořec, zátulan, hořepník, přilit, prostřelenec,
nostřek, zeměžluč, žarcanka, ploskoplodka,
ďubanka, puchatka. Vz Rstp. 1071. nn.

Přilitý. Forma k desce přilitá. NA. IV.
200

Příliv zvýšený, Spring-, snížený, Nipp-
fluth. Stč. Zem. 762.

Přílivový obvod řeky (kde se v moře
vlévá). Vz Ott. I. 301.

Prill a, m., os. jm. P. Frant., JUC. a
tajemník čes. společnosti pro úvěr hypot.
v Praze. Vz Tf. H. 1. 197.

Přilnavost. ZČ. I. 247., Ott. I. 198.,
MS. 25.

Přilnouti, adhaerere. Ž. wit. 21. 16.
a j. — kam jak. Nevinní p-li jsú v mne.
Ž. brn. Podlé zákona přítažnosti tím lépe
přilne jedno těleso k druhému, čím . . . .;
Tak pevně k sobě přilnou. ZČ. I. 247., 248.
K tomu jednomyslně a skutkem p-li. Šf.

III. 325. P. k něčemu celou myslí, s celým
srdcem. Osv. I. 162. Nechť mi jazyk přilne
k dásním mým, nebudu-liť na tě pomníti.
Výb. II. 1632. Ale boží mocí tak k nim
jich rúcho p-lo, jakž . . . Pass.

Přilnulosť = přilnutí, Adhaesion. Nz.,
Vnč. 19.

Přilnulý. P. šat, Čch. Sl. 117., těleso.
ZČ. I. 247. P. či oskulační rovina; Těsně
p. rovina. Vnč. 3., 4.

Přilnutí, n. = přilnulosť. P. kapaliny
k tělesu pevnému. ZČ.

Přilnutosť, i, f. = přilnulosť, přilnutí.
Šp.

Příloh. Mkl. Etym. 162., Phl'd. VI. 6.,
Hdž. Šlb. 88.

Příloha obrázková, románová, střihová.
Us. Pdl. P-hy k úřednímu zadání. Bor. 33.

— P. = přídavek, vedlejší příjem. Těžko
žíti, když příjem malý a příloh žádných.
Slov. Džl.

Přilomiti. A vrzal šmytcem, jak vrzal,
přilamoval prsty, jak přilamoval. Kmk.
Kuk. II. 211.

Přilouditi se kam: do světnice. Sá.
P. někoho na svou stranu. Us. Rgl.

Přiložený čím. Hrob kamenem p-ný,
zugedeckt. Výb. I. 422.

Přiloží, n., der Schluss am Rock. Šp.

Přiložiti = připojiti, Hr. ruk. P. 10.;
přikryti, ib. U. 654.; přičítati. Ib. D. 247.

- Ž. wit. 61. 11., 40. 9., 143. 12. — čeho.
Praví, že musil svého přiložiti (dodati).
Výb. I. 1019. — co kam. P. něco k spi-
sům, Šp., k někomu své srdce, Osv. I. 266.,
Č. Kn. š. 57., Osv. I. 273., Sv. ruk. 146.,
závaží na misku, ZČ. I. 247., Mj. 101.,
snažnost na něco, Št. N. 119. 31., se k muži,
Št. Kn. š. 83., k někomu svú mysl, ib. 22.,
k něčemu sluch, Arn. 2395., oko ke sku-
lině. Us. Mohl by více příkladů shledati,
kdoby k tomu pilnou bedlivosť p-žil. V.
Všichnu snažnost k svému spasenie p. Hus
II. 409. Kterýž lékař tak velikú péči móž