475

Přímětek = poznámka, scholion. Nz. —
P. zdobivý, epitheton ornans. Vch. Ar. 40.
Přímětice, ves u Znojma.
Přímětník, vz Rstp. 932., Mllr. 30., 97.

— P., phlyctaenosis. Vz Přímět, 1.
Přímětnosť, i, f. Záhada p-sti. Dk. Dj.

f. 227.

Přímětový zánět spojivky bez osutiny,
Conjunctivitis phlyctaenulosa sine exanthe-
mate.

Přímice = pila se hřbetem ve dřevě za-
puštěným. Us. Hk.

Přímič pateře = přímidlo, náčiní k tělu
připevněné, aby člověk byl nucen tělo přímo
držeti, druh šněrovačky, der Geradhalter.

Přímičký, ziemlich aufrecht. Rst. 476.

Primiční, Primiz-. P. slavnosť, pože-
hnání. Us. Pdl.

Přímidlo, vz Přímič (dod.).

Přimíchání, n. = přimísení, die Bei-
mengung. Šp.

Přimíchaný, přimíšený, beigemengt.

Přimíchati polož za Přimíchanina.

Přimíliti se. Přimíliti se komu. Výb. I.
923.

Přímíněčně = s přímínkou. Sš. Sk. 247.

Přimínění. Výb. II. 863.

Přimíniti. P., aestimare. Ž. wit. 87. 5.

— k čemu. Ze jest třetího člověka k nim
přimínil a požádal. NB. Tč. 197. Slyším,
že jsem byl také k tomu přimíněn ; A p-nil
také k tomu týž p. Burjan. Arch. VII. 145.,
VIII. 108. Nevezmeš jména p. Boha svého
nadarmo t. j. nepřimieníš ho ke lži. Hus
I. 286.

Přímínka. Dávám JMti na vědomie, že
sem učinil příměřie s p. Jiříkem s tú p-kú,
že . . . Arch. IV. 17. S takovými přímien-
kami. Arch. VIII. 505., 524. a j. tam. —
P, synecdoche. Vz Náznamek (dod.), Sš.
Sk. 199.

Příminký = přímičký. Rk.

Přímíří, vz Příměří.

Přimířiti. Tu se luňák k ní přimieří.
Ezp. 349.

Přímířný = přiměrný, Waffenstillstands-.
Aby listy přímieřně učinili. Arch. VII. 302.

Přimísiti co, čeho, se k čemu. P. se
k čemu; křivdy ku pravdě. Št. Kn. š. 45.,
148. Raději s pravdú trp odsúzenie, než by
co p-sil křivdy. Ib. 147. K veselí jeho ne-
přiměsí sě cizí. BO. — kdy. Za minc-
maistrstvie Rotlebova tolik sú mědi p-li.
Št. Kn. š. 161.

Přimislav, a, m., os. jm. Pal. Rdh. 124.

Přímiti. Mkl. Etym. 266. — co: témě.
Kká. Křiveniny své máme p. Kom. — co
kam. K nebi rámě přímí. Kká. K sl. j. 17.

Přimítka, y, f., die Hinzufügung (eines
Lautes). Nz. A poznání to nejde z p-ky,
nébrž z dožití a ze zkušenosti. Sš. II. 109.

Přimítnouti, vz Přimetati. Sš. Sk. 255.

Přímivý sval, arrector pili. Pečírka.

Přímka. Cf. List. fil. XIV. 175. P. prosto-
pádní (svislá, kolmá, má-li směr jako šňůra
se závažím visícím; svislice, kolmice), vodo-
rovná či horizontalní (vodorovnice, má-li
směr jako voda tiše stojící), šikmá (kloní-li
se stranou), rovnoběžná (rovnoběžnice, ro-
vnoběžka), Exc.; řídící (přímky = tři pevné

mimoběžné přímky, podlé nichž se pohy-
buje přímka, má-li vytvořiti hyperboloid
jednoduchý). S. N X. 256., hlavní, největ-
šího spádu, obzorná (v persp.), promítající,
rozpolující, úběžná (unendlich ferne), zá-
kladní (v persp.), Jrl. 423., Jd. Geom. I.
9., IV. 29., NA. V. 81., omezená, styčná,
povrchová, vertikalná, Jrl. 5., 189., 191.,
404.; přímky různoběžné, rozbíhavé, mimo-
běžné, průmětné (Projections-), rovných
mocností, Jd. Geom. I. 7., IV. 29., 68., nor-
malné, těžné, poledníkové, uzlové (v astron.),
NA. V. 2., 138., 392., 394.; p. Eulerova,
Čs. math. X. 270., součinitelů, vyrovnávací.
Zpr. arch. IX. 75., 76.

Přimknouti. Sv. ruk. NM. 63. — co.
Biřič přimekl vrata. Wtr. exc. Přimkla
snivá noc svůj pohled němý. Kká. K sl. j.
171. — co kam. Dívku p. na hruď blahem
rozechvělou. Čch. SI. 57. P. se k čemu. Vz
Zaškvrknouti. Ticho, šuhaj, ticho, přimkni
sa k okienku. Bl. Ps. 35. — co jak. Víčko
jen z polovice. Hlk. S. I. 26. — Poznam.
Poslední dvě řádky v Slov. vynech. Vz
Přimčieti.

Přimknutý, vz Přimknouti. Seděl k zemi
p-tý. Šír. Pt.

Přímkový. P. souřadnice, Čs. math. X.
177., obrazy poledníku. Stč. Zem. 441.
Přimlknouti. Prziemylknú, conticescent,
Ž. wit. Ann. 9., prziemkni, taceas, ib. 27. 1.,
prziemykl (sem), silui, ib. 38. 3., prziemkly,
siluerunt. Ib. 106. 29.

Přímluva = řeč. Cf. Cor. jur. IV. 3. 2.
435. P-vy k nemocným. R. Smolík. 239.
Až se i jiným potom líbiti žádaly v p-vách
dvorských. Št. Kn. š. 84., 75.— P. = před-
mluva. Slovo předmluva jest neštítenské.
Vz List. filol. 1888. 125. — P. = prosba.
Abyste nás ráčili v své paměti mieti dobrú
p-vú před jeho milostí. 1466.

Přimluviti se čemu. Přimlúvajž se
ktož chce kterému (vodě n. vínu). Výb. I.
928. Přimluv se Kristu pánu. Brt. N. p.
589. — se k čemu. Vrať se duše, vrať se
se mnú, p-vím se k mému synu. Sš. P. 25.
K něčemu se p. Hr. rk. 403., Mus. 1880.
499. (citat z r. 1532.), Št. R. 72. b., Krnd.
122. Psal mi, bych se k vám (u vás) p-vil.
Arch. VII. 403. Chciť se k vaší řeči p. Výb.
II 289. — kde (komu jak). Učinil psaní,
v němž obšírně jim přimlouval, aby ....
Mus. 1880. 456. Ať se p-ví (Ludmila) před
Bohem. Výb. II. 239. — komu z čeho.
Náhle nemluv proti Bohu, ani jemu z toho
pacholka přimlúvaj (domlouvej). GR. (Mus.
1862. 379.).

Přímluvka. Pustiti od p-vek dvorských.
Št.

Přímluvně, fürbitterisch. Bern.

Přímniti. Mój zápisník úmysl svój přímní
a přátelstvie změní. Vš. Jir. 292.

Přímnouti se = přijmouti, ujmouti se.
Kytka se přímne, přímla. U N. Kdýně. Rgl.

Přímnožek, augmentum. Šf. III. 593.,
Nz.

Přimnožiti komu čeho. Pane, přimnož
nám viery. Hus II. 50. — se komu kolik
kdy. Letos se mi o dvě měřice ovsa p-lo.
Us. Tč.