Předchozí (477)  Strana:478  Další (479) |
|
|||
478
|
|||
|
|||
Připamatovaný, in Erinnerung gebracht.
Dáti někomu něco na p-nou. Us. Připankování, n. V ,vládyka pán1 zna-
mená vládyka stav a řád jeho šlechtický a slovo pán jest zde pouhý titul či jak se tehdá říkalo, p. Mtc. 1882. 182. Připařený; -en, a, o, angebrüht. Šp.
Přípas. Příjme v 2. ř. oprav v: přijme.
Pripätie, n , der Bergfuss Slov. Ssk.
Připatiti, anfersen V tělocv. Rgl., Čsk.
Přípatka, y, f. = skrčka, přípatmo, der
Schafsprung. V tělocv. Rgl. Přípatmo. Předskok p. = přípatka. Čsk.
Připatřiti se čemu V obbraze dřevních
Skythů, připatříme-li se mu dobře, vi- díme . . .; Připatříme-li se dobře obyčejům Slovanů. Šf Strž 316., 407. — k čemu. Jen k tomu p-me. Sš. J. 277. Připavuzovati seno = pavuzou připev-
niti, mit dem Heubaum befestigen. Us. Připažditi, připažiti, anschultern, Arm
senken. Čsk., Rgl. Připažený; -en, a, o = ztuha přiléha-
jící, angepasst. Rst. 476. Přípecek. Dbš. Sl. pov. VII 13., Btt.
Sp. 15., Koll. Zp. 11. 121., Orl. II 326. Připéci se kam. Aby se kaučuk na
horké železu nepřipekl. Šmr. 60. Přípečky, pl, m. = ovoce v peci ještě
nedosušené, měkké. Mor. Bkř. Přípečný cukr, Pfannenzucker, m.
Přípeka, y, f. = črenový kámen, Pfannen-
stein, v hutn. Hř. Připepřiti co jak kde. V poznámkách
jemnou sůl humanistickou Erasma kališni- ckým pepřem připepřuje. Jel Enc m. XII. Přípěstí, n., die Handwurzel. Rk.
Připíjeni, n , das Zutrinken. P. z lásky.
Zbrt. Poet. mr. 44. R. 1556. zapověděl sněm p. o plnou a o polovici. Bor. Děj. dioec. 331. Připíjeti, vz Připiti.
1. Připíliti. Mkl. Etym 246.— odkud.
P. s výše hradu Tš. Laok. 16 Připilka, y, f., sam. u Volenic na Strak.
BPr. Připínač, e, m , der Anschliesser. P. va-
gonů. Pdl. Připínák, a, m P. jelení, lipoptena cervi,
die Hirschlausrliege Sl. les. — P kluzký. Cf. Brm. IV. 509. — P., u, m. P. v zámku. Vz Okolík Prípinný, Vorspann-. P-ně kone. Slov.
Rr Sb. Přípisek, glossa. Pal. Rdh. III. 252.,
Šf. III. 259. Souvěký p. Šf. Strž. 11. 449. Připiti komu čeho jak. Po pintě sobě
vína p-její. Ler. Připiti — co (kam) komu: křížek na
prsa. Tbz. Vagony k vlaku p. Us. Pdl. Nekonečnosť mým myšlénkám křídla p-ná. Vrch.— čím: nohy Hřebíkem k kříži. Hr. ruk 117. — Cf. List. fil. 1883. 132. Připitomělý, etwas dumm, bornirt. Nár.
nov. Připlahnouti se = přilézti. Laš. Wrch.
Příplamek, mku, m = podplameník. Slov.
Dbs. Sl. pov. I. 279., Er. Sl. čít. 72. Připláskati, připlasknouti = připleskati.
P. něco ke zdi, na zeď. U N. Kdýně. Rgl. |
Připlaščiť = připlaštiti.
Připlaštiti = přiraziti, připleskati. Val.
Vck. Příplat, u, m. = příplata. Pdl. exc.
Příplata = záplata. Nižádnýť příplaty
z Nového sukna nepřišije k vetchému oděvu. B. mik. Mark. 2. Příplavný. P. stanice, Landungsstation.
Řeky z moře p-né, schiffbar. Lpř. SI. II. 188 Připlekať na telati = plekáním (napá-
jením) přichovati (na teleti). Val. Brt. D. 248 Přípletek = pentle do lelíku připletená,
do hřívy. Mor. Rgl., Kld, Nl. Přípletka, y, f. = přípletek (dod ). Mor.
Rgl. Připlichtiti. Města vždy se ráda někde
p-tí podlé svého obyčeje. Arch. VIII. 244. — se k čemu. Jazyk její (ženy) ke všem věcem p-tí se. Mark. Příplod, u, m., Zuwachs an Kindern.
Měl s ní p. Urbář ostrav. Připlozováni, epigenesis, generische o.
virtuelle Präformation, Erzeugung durch Anfügung der Theil Nz. Připlutí, u., das Heranschiffen. Lpř.
Připlvať = připlynouti. Slov. Bern.
Připlynouti, vz Připlouti. Apoll 145. a.
Prípna, ě, f., Flössband, n. Slov. Bern.
Připodobení, vz Přirovnání.
Připodobený; -en, a, o, verglichen. Lpř.
Připodobiti. Připodobnati, assimilare.
Ž. wit. 27. 1. co čemu. Připodobnati se svému otci. Št. Kn. š. 47. Až mě světu p-bil. Kká. Td. 23. Bohové připodobnivše se lidem sestoupili k nám. Sš. Sk. 168. Neroďte se jim p-niti; Utrhač p-bnává sě psu Hus I. 291., 383. — k čemu. P-bnati co k čemu. Št. Kn. š. 85., 108., 162., 140. Různé samohlásky vespolek se stýkající rády k sobě se připodobují. Ndr. — čím čemu, k čemu. P. se někomu hlasem. Lpř. Sl. 1. 185. P-bňuje je srs í k bůvolu, nohami k slonu. Har. II. 112. Připodobnati, vz Připodobiti. Ž. kl.
(328), Št. Kn. š 47- 14. Připodobování samo-, souhlásek, ve
větách vztažných, úplné, neúplné, postupné, zpětné. Ndr. §. 24., 43., 44., 919.—921. Připochlebiti se komu. Pánům p. se
chtěl. Let. 430., Žer. Herodesovi se při- pochlebiti chtěvše. BR. II. 9. b. Připojení, zabrání, annexe. Vz Ott. II.
410. Připojisko, a, n. = připojiště. Dk. Dj.
f. 111. Připolovičný, ungleichhälftig. P. list. Vz
Rst. 476. Připomenouti. — co. Proč bych obecný
lid p-nala? Jel. Enc. m. 51. — kde (o čem, v čem). V následujících verších Petr p-ná o tom, co . . . Sš. Sk. 129. Aby i u jiných ve všem dobrém p-nán byl. 1598. Mus. U věci té p-náme zvláště to, že ... . Mus. 1880. 221. — nač: na starší příklad. Osv. I. 525. — odkud. Z oněch přemnohých p ná Lukáš jediného Filippa. Sš. Sk. 95. Připomínek, nku, m., ein Geschenk zum
Andenken. Rk. |
||
|
|||
Předchozí (477)  Strana:478  Další (479) |