478

Připamatovaný, in Erinnerung gebracht.
Dáti někomu něco na p-nou. Us.

Připankování, n. V ,vládyka pán¹ zna-
mená vládyka stav a řád jeho šlechtický a
slovo pán jest zde pouhý titul či jak se
tehdá říkalo, p. Mtc. 1882. 182.

Připařený; -en, a, o, angebrüht. Šp.

Přípas. Příjme v 2. ř. oprav v: přijme.

Pripätie, n , der Bergfuss Slov. Ssk.

Připatiti, anfersen V tělocv. Rgl., Čsk.

Přípatka, y, f. = skrčka, přípatmo, der
Schafsprung. V tělocv. Rgl.

Přípatmo. Předskok p. = přípatka. Čsk.

Připatřiti se čemu V obbraze dřevních
Skythů, připatříme-li se mu dobře, vi-
díme . . .; Připatříme-li se dobře obyčejům
Slovanů. Šf Strž 316., 407. — k čemu.
Jen k tomu p-me. Sš. J. 277.

Připavuzovati seno = pavuzou připev-
niti, mit dem Heubaum befestigen. Us.

Připažditi, připažiti, anschultern, Arm
senken. Čsk., Rgl.

Připažený; -en, a, o = ztuha přiléha-
jící, angepasst. Rst. 476.

Přípecek. Dbš. Sl. pov. VII 13., Btt.
Sp. 15., Koll. Zp. 11. 121., Orl. II 326.

Připéci se kam. Aby se kaučuk na
horké železu nepřipekl. Šmr. 60.

Přípečky, pl, m. = ovoce v peci ještě
nedosušené, měkké. Mor. Bkř.

Přípečný cukr, Pfannenzucker, m.

Přípeka, y, f. = črenový kámen, Pfannen-
stein, v hutn. Hř.

Připepřiti co jak kde. V poznámkách
jemnou sůl humanistickou Erasma kališni-
ckým pepřem připepřuje. Jel Enc m. XII.

Přípěstí, n., die Handwurzel. Rk.

Připíjeni, n , das Zutrinken. P. z lásky.
Zbrt. Poet. mr. 44. R. 1556. zapověděl sněm
p. o plnou a o polovici. Bor. Děj. dioec. 331.

Připíjeti, vz Připiti.

1. Připíliti. Mkl. Etym 246.— odkud.
P. s výše hradu Tš. Laok. 16

Připilka, y, f., sam. u Volenic na Strak.
BPr.

Připínač, e, m , der Anschliesser. P. va-
gonů. Pdl.

Připínák, a, m P. jelení, lipoptena cervi,
die Hirschlausrliege Sl. les. — P kluzký.
Cf. Brm. IV. 509. — P., u, m. P. v zámku.
Vz Okolík

Prípinný, Vorspann-. P-ně kone. Slov.
Rr Sb.

Přípisek, glossa. Pal. Rdh. III. 252.,
Šf. III. 259. Souvěký p. Šf. Strž. 11. 449.

Připiti komu čeho jak. Po pintě sobě
vína p-její. Ler.

Připiti — co (kam) komu: křížek na
prsa. Tbz. Vagony k vlaku p. Us. Pdl.
Nekonečnosť mým myšlénkám křídla p-ná.
Vrch.— čím: nohy Hřebíkem k kříži. Hr.
ruk 117. — Cf. List. fil. 1883. 132.

Připitomělý, etwas dumm, bornirt. Nár.
nov.

Připlahnouti se = přilézti. Laš. Wrch.

Příplamek, mku, m = podplameník. Slov.
Dbs. Sl. pov. I. 279., Er. Sl. čít. 72.

Připláskati, připlasknouti = připleskati.
P. něco ke zdi, na zeď. U N. Kdýně. Rgl.

Připlaščiť = připlaštiti.

Připlaštiti = přiraziti, připleskati. Val.
Vck.

Příplat, u, m. = příplata. Pdl. exc.

Příplata = záplata. Nižádnýť příplaty
z Nového sukna nepřišije k vetchému oděvu.
B. mik. Mark. 2.

Příplavný. P. stanice, Landungsstation.
Řeky z moře p-né, schiffbar. Lpř. SI. II.
188

Připlekať na telati = plekáním (napá-
jením) přichovati (na teleti). Val. Brt. D.
248

Přípletek = pentle do lelíku připletená,
do hřívy. Mor. Rgl., Kld, Nl.

Přípletka, y, f. = přípletek (dod ). Mor.
Rgl.

Připlichtiti. Města vždy se ráda někde
p-tí podlé svého obyčeje. Arch. VIII. 244.
— se k čemu. Jazyk její (ženy) ke všem
věcem p-tí se. Mark.

Příplod, u, m., Zuwachs an Kindern.
Měl s ní p. Urbář ostrav.

Připlozováni, epigenesis, generische o.
virtuelle Präformation, Erzeugung durch
Anfügung der Theil Nz.

Připlutí, u., das Heranschiffen. Lpř.

Připlvať = připlynouti. Slov. Bern.

Připlynouti, vz Připlouti. Apoll 145. a.

Prípna, ě, f., Flössband, n. Slov. Bern.

Připodobení, vz Přirovnání.

Připodobený; -en, a, o, verglichen. Lpř.

Připodobiti. Připodobnati, assimilare.
Ž. wit. 27. 1. co čemu. Připodobnati
se svému otci. Št. Kn. š. 47. Až mě světu
p-bil. Kká. Td. 23. Bohové připodobnivše
se lidem sestoupili k nám. Sš. Sk. 168.
Neroďte se jim p-niti; Utrhač p-bnává sě
psu Hus I. 291., 383. — k čemu. P-bnati
co k čemu. Št. Kn. š. 85., 108., 162., 140.
Různé samohlásky vespolek se stýkající
rády k sobě se připodobují. Ndr. — čím
čemu, k čemu. P. se někomu hlasem.
Lpř. Sl. 1. 185. P-bňuje je srs í k bůvolu,
nohami k slonu. Har. II. 112.

Připodobnati, vz Připodobiti. Ž. kl.
(328), Št. Kn. š 47- 14.

Připodobování samo-, souhlásek, ve
větách vztažných, úplné, neúplné, postupné,
zpětné. Ndr. §. 24., 43., 44., 919.—921.

Připochlebiti se komu. Pánům p. se
chtěl. Let. 430., Žer. Herodesovi se při-
pochlebiti chtěvše. BR. II. 9. b.

Připojení, zabrání, annexe. Vz Ott. II.
410.

Připojisko, a, n. = připojiště. Dk. Dj.
f. 111.

Připolovičný, ungleichhälftig. P. list. Vz
Rst. 476.

Připomenouti. — co. Proč bych obecný
lid p-nala? Jel. Enc. m. 51. — kde (o čem,
v čem). V následujících verších Petr p-ná
o tom, co . . . Sš. Sk. 129. Aby i u jiných
ve všem dobrém p-nán byl. 1598. Mus.
U věci té p-náme zvláště to, že ... . Mus.
1880. 221. — nač: na starší příklad. Osv.
I. 525. — odkud. Z oněch přemnohých
p ná Lukáš jediného Filippa. Sš. Sk. 95.

Připomínek, nku, m., ein Geschenk zum
Andenken. Rk.



	478

	Připamatovaný, in Erinnerung gebracht. Dáti někomu něco na p-nou. Us. Připankování, n. V ,vládyka pán¹ zna- mená vládyka stav a řád jeho šlechtický a slovo pán jest zde pouhý titul či jak se tehdá říkalo, p. Mtc. 1882. 182. Připařený; -en, a, o, angebrüht. Šp. Přípas. Příjme v 2. ř. oprav v: přijme. Pripätie, n , der Bergfuss Slov. Ssk. Připatiti, anfersen V tělocv. Rgl., Čsk. Přípatka, y, f. = skrčka, přípatmo, der Schafsprung. V tělocv. Rgl. Přípatmo. Předskok p. = přípatka. Čsk. Připatřiti se čemu V obbraze dřevních Skythů, připatříme-li se mu dobře, vi- díme . . .; Připatříme-li se dobře obyčejům Slovanů. Šf Strž 316., 407. — k čemu. Jen k tomu p-me. Sš. J. 277. Připavuzovati seno = pavuzou připev- niti, mit dem Heubaum befestigen. Us. Připažditi, připažiti, anschultern, Arm senken. Čsk., Rgl. Připažený; -en, a, o = ztuha přiléha- jící, angepasst. Rst. 476. Přípecek. Dbš. Sl. pov. VII 13., Btt. Sp. 15., Koll. Zp. 11. 121., Orl. II 326. Připéci se kam. Aby se kaučuk na horké železu nepřipekl. Šmr. 60. Přípečky, pl, m. = ovoce v peci ještě nedosušené, měkké. Mor. Bkř. Přípečný cukr, Pfannenzucker, m. Přípeka, y, f. = črenový kámen, Pfannen- stein, v hutn. Hř. Připepřiti co jak kde. V poznámkách jemnou sůl humanistickou Erasma kališni- ckým pepřem připepřuje. Jel Enc m. XII. Přípěstí, n., die Handwurzel. Rk. Připíjeni, n , das Zutrinken. P. z lásky. Zbrt. Poet. mr. 44. R. 1556. zapověděl sněm p. o plnou a o polovici. Bor. Děj. dioec. 331. Připíjeti, vz Připiti. 1. Připíliti. Mkl. Etym 246.— odkud. P. s výše hradu Tš. Laok. 16 Připilka, y, f., sam. u Volenic na Strak. BPr. Připínač, e, m , der Anschliesser. P. va- gonů. Pdl. Připínák, a, m P. jelení, lipoptena cervi, die Hirschlausrliege Sl. les. — P kluzký. Cf. Brm. IV. 509. — P., u, m. P. v zámku. Vz Okolík Prípinný, Vorspann-. P-ně kone. Slov. Rr Sb. Přípisek, glossa. Pal. Rdh. III. 252., Šf. III. 259. Souvěký p. Šf. Strž. 11. 449. Připiti komu čeho jak. Po pintě sobě vína p-její. Ler. Připiti — co (kam) komu: křížek na prsa. Tbz. Vagony k vlaku p. Us. Pdl. Nekonečnosť mým myšlénkám křídla p-ná. Vrch.— čím: nohy Hřebíkem k kříži. Hr. ruk 117. — Cf. List. fil. 1883. 132. Připitomělý, etwas dumm, bornirt. Nár. nov. Připlahnouti se = přilézti. Laš. Wrch. Příplamek, mku, m = podplameník. Slov. Dbs. Sl. pov. I. 279., Er. Sl. čít. 72. Připláskati, připlasknouti = připleskati. P. něco ke zdi, na zeď. U N. Kdýně. Rgl.	Připlaščiť = připlaštiti. Připlaštiti = přiraziti, připleskati. Val. Vck. Příplat, u, m. = příplata. Pdl. exc. Příplata = záplata. Nižádnýť příplaty z Nového sukna nepřišije k vetchému oděvu. B. mik. Mark. 2. Příplavný. P. stanice, Landungsstation. Řeky z moře p-né, schiffbar. Lpř. SI. II. 188 Připlekať na telati = plekáním (napá- jením) přichovati (na teleti). Val. Brt. D. 248 Přípletek = pentle do lelíku připletená, do hřívy. Mor. Rgl., Kld, Nl. Přípletka, y, f. = přípletek (dod ). Mor. Rgl. Připlichtiti. Města vždy se ráda někde p-tí podlé svého obyčeje. Arch. VIII. 244. — se k čemu. Jazyk její (ženy) ke všem věcem p-tí se. Mark. Příplod, u, m., Zuwachs an Kindern. Měl s ní p. Urbář ostrav. Připlozováni, epigenesis, generische o. virtuelle Präformation, Erzeugung durch Anfügung der Theil Nz. Připlutí, u., das Heranschiffen. Lpř. Připlvať = připlynouti. Slov. Bern. Připlynouti, vz Připlouti. Apoll 145. a. Prípna, ě, f., Flössband, n. Slov. Bern. Připodobení, vz Přirovnání. Připodobený; -en, a, o, verglichen. Lpř. Připodobiti. Připodobnati, assimilare. Ž. wit. 27. 1. co čemu. Připodobnati se svému otci. Št. Kn. š. 47. Až mě světu p-bil. Kká. Td. 23. Bohové připodobnivše se lidem sestoupili k nám. Sš. Sk. 168. Neroďte se jim p-niti; Utrhač p-bnává sě psu Hus I. 291., 383. — k čemu. P-bnati co k čemu. Št. Kn. š. 85., 108., 162., 140. Různé samohlásky vespolek se stýkající rády k sobě se připodobují. Ndr. — čím čemu, k čemu. P. se někomu hlasem. Lpř. Sl. 1. 185. P-bňuje je srs í k bůvolu, nohami k slonu. Har. II. 112. Připodobnati, vz Připodobiti. Ž. kl. (328), Št. Kn. š 47- 14. Připodobování samo-, souhlásek, ve větách vztažných, úplné, neúplné, postupné, zpětné. Ndr. §. 24., 43., 44., 919.—921. Připochlebiti se komu. Pánům p. se chtěl. Let. 430., Žer. Herodesovi se při- pochlebiti chtěvše. BR. II. 9. b. Připojení, zabrání, annexe. Vz Ott. II. 410. Připojisko, a, n. = připojiště. Dk. Dj. f. 111. Připolovičný, ungleichhälftig. P. list. Vz Rst. 476. Připomenouti. — co. Proč bych obecný lid p-nala? Jel. Enc. m. 51. — kde (o čem, v čem). V následujících verších Petr p-ná o tom, co . . . Sš. Sk. 129. Aby i u jiných ve všem dobrém p-nán byl. 1598. Mus. U věci té p-náme zvláště to, že ... . Mus. 1880. 221. — nač: na starší příklad. Osv. I. 525. — odkud. Z oněch přemnohých p ná Lukáš jediného Filippa. Sš. Sk. 95. Připomínek, nku, m., ein Geschenk zum Andenken. Rk.