481

Přirážka = příplatek. P. mimořádná pro
sond vyvazovací. Us. — P., das Suffix,
v mluvn. Šf. III. 491., 530.

Přířečí = přírok, vyrčení, die Aussage.
Nz.

Přířečný = přírukový, výrokový, Aus-
sage-. Nz.

Přiredykovati se = přihnuti se. Vz
Řvava (dod ).

Přiřeknouti co: věrnosť. Bart. 163. —
komu. Oni jemu přiříkali (přisvědčovali).
Bart. 59. — co komu. Šf. Strž. II. 38. —
se k čemu. Us. — jak. Přiříkaje na své
důstojenství královské Výb. II. 1391. —
s inft. Tyto věci sem já vám přiřekl se-
psati. Výb. II. 1357.

Přiříditi co kam: nápravu (vozu) do
kolejí. Us. Pdl.

Přířitek, tku, m., Seitenafter, m.

Přiříznouti, vz Přiřezati.

Přiříznutý; -ut, a, o, — (kde) jak.
Trám na konci šikmo p tý. Us. Pdl. Kůže
na řemeny p-tá. Wh.

Přiřknutí. Soudní p., adjudikace. Vz
Ott. I. 207.

Příroč, e, f., příročka = příročí, mora-
torium. Šd.

Příročí = termin, 15. stol. Mnč. R. 95.,
moratorium. Sněm. 1640. a j. Prosili ho
o p. NB. Tč. 29. Aby dal p. k žalobě.
Výb. II. 513. Bych se tobě mohl beze všech
p-čí slíbiti. Pravn. 276.

Příroda. O historii tohoto slova vz Bačk.
Písm. I. 191. Pozn. — P. v čes. básnictví.
V Osv. 1872. 441.—466. Od Ferd. Schulze.

— P. = druh, genus. Zvířata též přírody,
ejusdem generis. Ruk. olom. Ze 14. stol.
Jir. Tato maličká děvečka, ženskej p-dy
oblečka. Kat. v. 3097. Kořen jadrný, no-
sící semeno podle přírody svej. Ev. olom.
133. Aby učinil příkořé přírodě na porodě
dievky. Sequ. 336.

Přírodek, soboles. 15. stol.
Příroděna, y, f. = přírodina. Am.
Přiroděnosť, i, f. = přirozenosť. Slov.
Přirodilý = který se přivodil. Arn. 806.

— P. = přirozený. P. dobrodušnosť. Šml.
Přiroditi. Pomáhala na svět přirozují-

címu se (byla babou). Kos.

Přírodní krása, div, hranice, papír, as-
falt. Us. P. náboženství, Dk. Aesth. 569.,
nauky, vz Mus. 1886. 653., obrazy (ze pří-
rody vzaté). Tf.

Přírodninstvo, a, n., alle Naturalien
zusammen genommen Šm.

Přírodnosť řeči. Dk. Poet. 529.

Prírodný = přirozený. P. spojenec. Slov.
Cf. Czm. 98.

Přírodobásnictví, n., die Naturpoesie. Dk.

Přírodobohoslovný, vz Fysikotheolo-
fický. MH. 4.

Přírodocit, u, m., das Naturgefühl. Dk.
Aesth. 410.

Přírodohled, u, m., die Naturanschauung.
Dk. Aesth. 446.

Přírodoléčba, y, f., Physiatrie.

Přírodomalebný, naturmalend. P. kořen
sy v sypěti, sykati. Šf. III. 522.

Přírodomil, a, m., der Naturfreund. Dk.
Aesth. 409., 449.

Přírodomilovný. P. srdce. Koll. 111.
175.

Přírodomilství, n, Liebe zur Natur.
Dk.

Přírodomravný. Slovensky upřímný a
p. lid. Koll. IV. 175.

Přírodoobrazotvornosť, i, f. Dk. Aesth.
552.

Přírodopisný. P. kniha, atlas. Us. Pdl.

Přírodopoesie, e, f. = přírodobásnictví.
Dk. Aesth. 434.

Přírodoskumný. P. nauky. Pal. Rdh.
I. 278.

Přírodoúčelný (fysikoteleologický) dů-
kaz jsoucnosti boží. MH. 4.

Přírodovláda, y, f, Naturherrschaft, f.
Dk.

Přírodovládný = fysiokratický. Dk.
Roz. f. 200.

Přírodozákonní, naturgesetzlich. Nz. lk.

Přírodozkumec, mce, m.,Naturforscher,
m. Osv.

Přírodozkumný = přírodoskumný. Osv.,
Mus. 1880. 423.

Přírodozporný, naturwidrig. Šm.

Přírodozvuk, u, m., Naturlaut, m. Dk.
Poet. 106.

Přírok = hana. Ksch. 26. Bez p-ka
zlých věcí; Protož i jeden p. na té nesahá
v tvých mladých létech; Chceť Buoh otjieti
ten p. Výb. I. 981., 910., 389. Ďábel, když
nemóž koho odvésti panenstvie, pokúsiť se,
zdali-by jemu mohl který p. dáti Št. Kn.
š. 78. 39. — P. = vyrčení, přířečí, Aus-
sage Nz.

Přírokový, Aussage-. Nz. Vz Přírok.

Příroký, maculosus. Kat. v. 712.

Přírost. P. na rychlosti. ZČ. I. 101. —
P. = co přirostlo. P-stky, epiphyses, v ana-
tomii = přívěsky na koncích dlouhých kostí.
S. N. XI. 401. — P. = příbytek. P. kořene,
suffix. Šf. 111. 447. P-stky neb inkrementy
obloukové. Stč. Z. 452. Právo na p. Pr. tr.
Vz Ott. I. 119 P. sbírek musejních. Mus.
P. obyvatelstva. Kzl. 45.

Přirostění, vz Přírost. P. duhovky, syn-
echia (kruhovité, zadní, jednoduché, ring-
förmig, posterior, simplex); úplné p. před-
ního pouzdra čočky, s. lentis anterior tota-
lis. Ktt. exc.

Přírostkový. P. deklinace. Vz List. fil.
1890. 466.

Přirostlý. Byl mi k duši p. Osv. I. 266.

Přirovnání či připodobení, comparatio.
Vz Lpř. Baj. aisop. 2.

Přirovnati, comparare. Ž. wit. 48. 13.
— co k čemu. P. někoho k synku pocti-
vému. Sš. P. 377. K mnohé věci p-vajíc ji.
Sv. ruk. 86. P. je k horníkóm. Hr. rk. 403.
K komu ste mne p-li? BO. Kristus malý
hřiech k mrvě p-vává, ale veliký k břevnu.
Hus II. 276. Vieru k koření p.; lidi du-
chovnie k kóru andělskému. Št. Kn. š. 33.,
88., 124. — k čemu jak. K nimž (andě-
lům) sem jakýmž takýmž podobenstvím
p-vnal lidi podlé šestera prospěšenstvie.
Št. Kn. š. 179. — co čemu. P. se vyšším
sebe; Šeřednaj' ta částka, kteráž se své
větší straně nepřirovná. Št. Kn. š. 169.,
164.