482

Přirovnávací, vergleichend. P. anatomie.

Us.

Přirovnávatelný, vergleichbar. Us.

Přirozeně jednati. Šml. Slabika přiro-
zeně dlouhá (obsahuje-li samohlásku dlouhou
nebo dvojhlásku). KB. 2. vd. 2., Krň.

Přirození = narození. P-ním přívuzný.
Št. Aby nebyli sobě v p. do kolena čtvr-
tého přívuzní. Hus II. 39. — P. = povaha
atd. Sv. ruk. Al. 787., 844., K. 11. 9., IV.
2. 41. Máj a červen studení byli proti p.
Let. 279. P. lidské, božské. Pož. 20. Duše
jest p. nebeského; Podlé běhu a p. člově-
čího; Tělesné p. Št. Kn. š. 48, 92., 11.
Slabika z p. dlouhá. Krh. Což komu p. dá,
kto tomu než nemúdrý odpierá? Krnd. 212.
Pokojné a povolné p. Bart. 20. — P., die
Natur. Sv. ruk. AI. 4., K 1. 21. Aniž medu
kto pij při krve pouštění, neb by sobě velmi
uškodil na svém p. Rkp. lk. Hrš. — P. =
rod. Sv. ruk. S. 10.

Přirozenosť, das Naturell. Dk. P. 26,
Aesth. 509., Hlv. 75. Přiroděnosť táhne člo-
věka ku zlému. Slov. Tč. O p. lidské. Na-
psel J. Kapras. Vz Km. 1888. 278. nn.

Přirozenství. Dch, Dk. Aesth. 532.,
V.V. 23.

Přirozenstvo, a, n. = přirozenství. V.V.
103., Osv. I. 135.

Přirozený = ku předešlému narozený.
Hus II. 360. — P. roj. Us. Pdl. — P. =
narozený. Otec jest přirozením svého syna
n-ho. Št. Kn. š. 17. — P. = vrozený atd.
P. rozum. Jirs. Předmět v p. velikosti na-
kresliti. Us. Pdl. — komu. Komuž je co
p-no, těžceť bude odvedeno. Krnd. 215. —
k čemu. Člověk p-zen jest k dielu a pták
k létání. Št. Kn. š. 31. — P., natürlich.
P. kvítí = zrostlé. V Podluží. Brt. P. hra-
nice. J. Lpř. — P. = k příbuzenství se
vztahující. P. pohádka (o přirození, příbu-
zenství). Koř. Tit. 39.

Příruba = skruž, okruh. Trubní hlava
s p-bou, Flanschenmuffe. Šp. P. ochranná,
Schutzborde. Čerm. P. nosníku. Pcl. 68.

Přírubový náhubek (u čerpadla), Pdl.,
trouba. Čerm.

Příručí obchodní, Dch., zahradnický. Us.
— P., n., das Besteck.

Příruční vak, Vlč., stříkačka. NA. IV.
13, slovník, Pdl., pokladna. Mus.

Příručnosť, die Handlichkeit. P. knihy.
Dch., Si. les.

Přirudlý, röthlich. P. barva. Stč. Zem.
204.

Přirůsti kam (jak). Zrnko k zrnku
přirůstá. KP. V. 259. Srdce mé k Janovi
přirostlo celou silou svou. Šml. I. 44. —
čím. Každou následující cifrou tři místa
přirostou. Šim. 127.

Přírůstkový, Zuwachs-. Průměrný pro-
cent p. pro celé lidstvo. Osv. I. 524.

Přiryzlý = trochu zrzavý. Má p. vous.
U Hrad. Kr. Kšť.

Přis = přes. Přis hora půjdeme. Sš. P.
36

Přísa, y, f. Půjdu já pod přísou s vámi.
Zbrt. 169.

2. Přísada ryb. Us. Rgl. — P. = zelná
sazenice; zelenina. Na sv. Valentina (^l4/₂.)

sej přísadu, nežerou jí mušky. Zlinsky. Brt.
Mosí sa dať pozor, na kerý deň na podzim
sněh letí a tož na ten den na jaře příštím
sa nesmí seť p., mušky by ju sežraly. Val.
Vck. Byla kdysi mutr — matka, měla gártn
— zahradu, vběhla jí tam koza — cige,
sežrala jí p-du. Mor. Km. 886. 638.

Přísadek, dku, m., Zusatz, m. Loos.

Přisaditi co komu kam. Pistolu mu
k hlavě p-dil. Wtr. exc.

Prísadník, a, m., Beisitzer, Assessor,
m. Slov. Loos.

Přísadnisko, a, n. P-ka = dílky v obci,
kde mívají zasetou přísadu, obyč. zelnou.
Mor. Šd.

Přísadný, Beisatz-. Loos.

Přísadový hlub = zelný košťál. Mtc. XV.
192

Přísaha. Cf. Mkl. Etym. 291., Cor. jur.
IV. 3. 1. 448. P. formulovaná, nabídnutá,
přijatá, připuštěná, uložená, uznaná, vrácená,
vratitelná, Pr. tr., korunovační, Us. Pdl.,
půhonná či žalovací, Klägereid, Lpř., asser-
torická a promissorní, vz Ott. II. 905., věr-
nosti. Když ďáblu zaleží, aby duši ulovil,
je mu i křivá p. sliny lehčí. Světz. 1873.
505. Má svú nevinu svými dviema prsty
p-hú na kříži, ač smie, od sebe odvésti.
NB. Tč. 28, 214. Dobrý člověk tak věrné
pravdu povie bez p-hy, jako s p-hú a zlý
člověk tak brzo lež s p hú jako bez p-hy;
P. nikdy dobrého konce nemá. Hus 1. 101.
P. hříchu a nepravosti netvrdí. Sb. uč Zru-
šení smluv, slibův a p-hy jest největší ne-
šlechetnosť a hřích. Hkš. Kdež se p. ne po
sloviech rozdielně, než všecka a celá p.
společně a najednú po písaři přisahá. Vš.
70. O přísaze, před p-hú, při p-ze, po pří-
saze, vz Vš. 91., 98., 464 ; O p. úředníkóv
vyšších, 87., při p-ze v kaple 84., 92.; o roz-
dielu p-sah a o primě. 97. Cf. Kn. drn. L1X.,
Výb. I. 988.-990. P bez smatku a se zmat-
kem. Zř. zem. Jir. 469., 697., Cor. jur. IV.
3. 1. 420.-423., IV. 3. 2. 435.

Přisahač pomocný, Eideshelfer. Dch.

Přisáhání. Křivé p. do pekla zahání.
Us. Šd.

Přisahaný. Neprisahaný = právně neod-
daný. Slov. Němc. IV. 330.

Přisáhati, jurare. Ž. wit. 88. 4. a j.,
Mkl. Etym. 291. Přisám z: přisau a to
z přisahu. Vz List. fil. 1883. 127. Z pů-
vodního významu tangere, k něčemu sahati
vyvinul se přenesený význam: Bohem se
dokládati. Ač nyní při přísaze nedotýkáme
se ani kříže, ani bible ani relikvií, podrželi
jsme význam, podobně jako Řekové yrjqií-
^eó&ctí říkali, i když už hlasovali vztáhnu-
tím ruky a nikoli oblázky. Vodička —jak
(proč). Pomstvu dostává, kdo sa ze zlej
obyčaje často přisahává. Glč. II. 210. Když
s rozmyslem přiseže křivé; Ustavil, že krat-
šími slovy již přisahají nežli dřéve. Št. Kn.
š. 108., 148. Mnozí z lehkosti p-jí křivě.
Hus I. 106. Kdo nepravě p-ha, na celém
těle zčerná, ne-li hned, tedy po smrti. Us.
— k čemu. Ktožby p. jměli k soudu. Tov.
47. P-hám to k Bohu. Čch. L. k. 69. —
zač (komu se). P-la si sa za věrnú ženku.
Koll. Zp. I. 375. Pohnaný má p. za svou