483

nevinu. Výb. I. 618. A ten za to p-hal.
Půh. II. 250. A nebude-li se zdáti pohna-
nému za náklady p , to může opustiti. VI
zř. 80. — kdy: na křtu. Us. — komu
(kam). Ostane na tom, p-háme Košutovi
do bavlny a vyplujeme mu ju do očí. Ntr.
V. 283. Jakžto přitáhl jest (poilicitus est)
otcóm našim. Ev. olom. III — se. Velice
se přisáhal. Pož. 99. Komár sa přisahá, že
sa ženiť bude. Sš P. 696. Never šuhajkovi,
bar sa ti prisahá. Sl. ps 81.

Přísahorušný, meineidig. Šm.

Prisalápiť sa = přichytiti se. Slov. Ssk.

Přisám. Vz Přisáhati (dod., počátek).

Přisau = přisám.

Přisazený čemu. Súsed, kterýž p-zen
jest domovi jeho. Ev. olom. Exod. 12. 4.

Příseč, e, f., sam. u Semil.

Příseče, pl, Pfaffendorf, ves u Kaplice.

Příseda, y, f., vz Přísedka, Podstavec.

Přísedce, e, m. = přísedící, der Assessor,
Beisitzer. Sš. Sk. 273 , 281.

Přiseděti k čemu. V těch městech,
k nimž přísezú. Rozm. 19.

Přísedící národy, benachbart. Šf. Strž.

I. 106. — čemu. P. řece Narvě (lidé). Ib.

II. 59.

Příseditel, e, m. = přísedící. P. desk.
1420. Wtr. exc.

Přísednictvo, a, n., das Assessorium.
Čsk.

Přisek, u, m., vrch. Řvn. 168.

Přisekaný; -án, a, o, zugehauen. —jak.
Trám čtverečně přisekaný. Kk. Fys. 42.

Přisekati. Ze špalku přisekávají se
trámce tak, aby . . . Mj. 18.

Příseň, sně, f., Strenge. Šm.

Přísevek = kousek zasetého pole, které
sedlák své služebné přidává ku platu. Slez.
Šd.

Přísežně vypovídati. Pr.

Přísežnictvo, a, n., die Eidgenossen-
schaft. Lpř.

Přísežník křivý. Hus II. 39., Hr. ruk.
435., Ol. Mal. 3. 5.

Přísežný. P. právo. Ž. wit. Zachar. 73.
Cf. Cor. jur IV. 3. 1. 421., IV. 3. 2. 436.
P. formule, Mus., znělka, Eidesformel, Pr. tr.,
povinnosť. Šp. — P., subst. P-žní na své
přisahy něco osobně vysvědčují. Bart. 68.
— P., juratus, konšel. Wtr. Obr. 633.

Příschodek, dku, m , Nebentreppenstufe.
Rgl.

Přischranovati, dazu sparen. Č.

Přisíci, vz Přisáhati. Št. Kn. š. 148.

Přisiliti k čemu. Dítky své k nějakému
stavu a povolání přinutiti a p. chtějí. Koll.
IV. 148.

Přísíní, n. = přísiněk. Lpř.

Přiskeřice = pryskyřice.

Prisknúti, vz Prýskati (dod.).

Přiskobiti, anklammern. Nz.

Přískoček, čku, m., Aufschlag, m. Rk.

Přiskočiti kam jak. Z čerstva k němu
p-la. Sá. — na čem. A tak na jiných vě-
cech vše vzhůru p-lo. Let 390.

Přískok, der Aufschlag bei Preisen. Nz.

Priskoriti = urychliti. Slov. Orl. II.
185. Žatvu p. LObz. XIX. 203.

Přískříně, ě, přiskřínka, y, f., die Schub-
lade. Laš. Tč.

Přiskřinúť = přiskřipnouti. Slez Šd.

Přiskřinutý; -ut, a, o = přiskřipnutý.
Slez. Šd

Příslabý. Koll. Zp. II. 144.

Přislaný. Má p jazyk (scharf, spitzig).
Orl. XI. 147.

Přislati co komu Slunce rostlinám
světlo přisílá. Kod. Papež korunu mu při-
slal (poslal). Šf. Strž. II. 309. — odkud
kdy nač. A druhů noc po tom tažení při-
slali na nás z bašt i sebrali městečko.
Arch. VII 372

Přislav, a, m., vz Přeslav.

Přisleplý, etwas, halb Blind Rk.

Příslevek, vku, m. = přílevek.

Přislíbiti co komu jak: rukou a slo-
vem. Sá.

Přislibování, n., das Versprechen. Pěkné
p. nedrží jen blázna. Exc.

Přislípek, pku, m. = příslepek. Jv.

Přislipkovati, vz Přislípati. U Hořic.
Hk. — Sá.

Příslop = horské sedlo v Oravě. Phľd.
VI. 282. Dle Ssk. vůbec příkrá stráň hory.

Přislouchati k čemu: k řeči. Dch.
Památky k našemu předsevzetí neposlou-
chající ; Ostrovy k těmto městům nepřislou-
chající (jim nepoddané). Šf. Strž. I. 565.,
II 320.

Přisloužiti. V každé smlouvě slova při-
sluhují úmyslu. CJB. 365.

Příslovce. Cf. Kvř. Ml. 130.—132., Brt.
S. 3. vd. 120., Brt. D. 155., Gb. Ml. I. 182.,
II. 177. P. v o. Smělo. Šd. Záporná p-vce
(ne a ni). Vz Gb. Ml. II. 180. P. původu
zajmenného. Ib. 90. Poctivo se živte. Hol.
302. Vz sbírku jich ze Sl. zpv. a ze Sš. P.
v Národních Listech ze dne ³⁰/₆87. č. 177.
proti Athaeneu III. 157., 400. P. v -o ukon-
čená jsou ve Slez. a na Slov. doma. Šd.

Příslovečný, P. určení. Vz Vm. 24,
Ht. Sl. ml. 194, 200., Gb. Ml. II. 19. P.
určení vyjadřuje se a) genitivem, vz Gb.
Ml. II 112., B) dativem, 120., c) akkus.,
104 , d) instrumentalem. 125. — P. = po-
věstný. Některé osady jsou p-čny tím, že..
Hrb. Obr. 73.

Příslovesný. P. určení, lépe: příslo-
večné. Bž.

Přísloví a pořekadla pronášejí výsledky
lidské moudrosti a zkušenosti, zásady a
obecná pravidla i smyšlení a jednání lid-
ského a to nejen stručně, ale i vtipně a
vešla, byť i měla původ ve člověku jednom,
přece tak do hlasu obecného, že už se ani
neví o původu, nebo naň nemyslí, P. v sou-
vislé větě pronáší myšlénku obsahu svrchu
dotčeného na poučenou; pořekadlo jsouc
více charakteristické může sice také vy-
jádřeno býti větou, ale obyč. přestává na
jednom nebo na několika málo slovích
nehledíc tak ku poučení jako ku vtipu
ráznému. Vz Lpř. Baj. aisop. 35. P. nebo
přípovídka jest krátké a mrštné nějaké
propovědění, v němž se jiné praví a jiné
rozumí t. j. slova znějí o nějaké zevnitřní,
tělesné, známé věci a namítá se jimi něco
vnitřního, duchovního, méně známěho; P.