484

směřují k formování v nás rozumnosti a
opatrnosti při věcech života a obcování se
dotýkajících. Km. II. 324., 326. P. jest ná-
doba, v níž pravda leží. Tč. exc. O p. vz
Vor. St. 42., Jg. H. 1. 735., Ukaz. 62., Jg.
Slnosť. 22. — P. = pomluva. V p. upad-
nouti. Alx. B.M. v. 128. (HP. 84.). S kakú
vdovú mohl by se obierati bez p. Št. Kn.
š. 86. Bylo by to panně n. paní s p-vím
s ním často se obierati 1b. 238. 10.

Příslovice, dle Budějovice, Přislowitz,
Pschislowitz, ves u Vyšňobrodu.

Příslovka, y, f., vz Příslovce.

Příslovko, a, n. = příslovíčko, přísloví.
Orl III. 233.

Příslovný. Proto jest má byť p vna.
Pravn. 1179.

Přísluha, y, m. = sluha. P., conservus.
Ev. olom. 300. — P., y, f., Assistenz. Brt.

Přisluhovací živnosti (cídičů bot, pra-
dlen, posluhů a p.) Stat 1871. 176.

Přislúchati = svědčiti. Mně to nep-chá.
Mor. Brt. D. 257.

Příslunní. Vz Ott. II. 550., Stč. Zem. 162.

Příslunný, Perihel-. P. odlehlosť, -di-
stanz. Nz

Příslušeti. P-šejí. Arch. VII. 131., Výb.

II. 1368. — komu. Samota člověku nepří-
sluší. Němc. (To) velmi tobie příslušie.
Pass. mus. 319. Příslušieť dobře práce vdo-
viemu stavu. Št. Kn. š. 86. — Hus 1 74.
— kam. Pod šos příslušejí. Vác. IV. —
k čemu. Kteráž (role) k mému purkrechtu
dědičně p-ší. NB. Tč. 165. Kteréž (vsi) pří-
slušejí k klášteru velehradskému. List. hrad.
1577. Jenž k nám příslušejí. Sv. ruk. 327.
Knihy, ješto p-šejí k sv. písmu; K pořádné
milosti to p-šie, abychom . . . .; Tehdy to
p-šie k milování Boha. Št. Kn. š. 3., 42.,
49. — na koho. To p-ší na rychtáře. Pr.
pr. 248.

Příslušnice, e, f., die Gemeindeangehö-
rige. Rk.

Příslušnosť. Ves Nedakunice s lidmi
kmetčími, dědinami, lukami, lesy i všemi
p-stmi. List. hrad. 1470.

Příslušný = náležitý. Dosaditi příslušné
hodnoty. ZČ. P. soud. Pr. Aby všecka
práva k tomu p-šná měl na hotově. Arch.

III. 315 — kam: do obce. Us. Pdl.
Příslužník, a, m., Aufwärter, Beistand,

Ministrant. Rk., Loos.

Přismahlina, y, f., das Brenzöl; die
Brenzlichkeit, Angebranntheit. Us.

Přismáhnouti. Ty ses p-hl = připálil.
Bes. uč.

Prismatický, prismatisch. P. barvy, ZČ.
III. 97., Ves. 1. 14 , brejle. Ott. IV. 629.

Přismědlý = přísnědý. J. Lpř., Jrsk.

Přismoudlina, y, f., das Angebrannte,
der Fusel. Rk.

Přismoudlý = přičmoudlý, připálený.
Us. BPr.

Přismrděti = přičuchnouti. Ani k Brnu
nepřismrděl a říká, že je Brňák. Mor. Rgl.

Přismrkovati, vz Přismrknouti. P. =
přikyvovati, zustimmen. U Nezamyslic. Bkř.

Prismudniť, anbrennen. Slov. Loos.

Přismýčiti něco = přinésti. Mor. Brt.
D. 257.

Přisňák, a, m., os. jm. Arch. I. 448.,
III. 467., Půh. II. 237.

Přisnědlý = přísnědý. Us. Jrsk., Kšť.,
Čch. Bs. 42.

Přísně = právě atd. P. vědecký základ,
p. vědecké zkoumáni. Osv.

Přísněna, y, f., Nemesis, f. Šm.

Přisněžiti, přisněžovati. Přisněžuje, es
schneit darauf. Lpř.

Přisníti. Nechť se vám něco příjemného
přisní. Padnul na mňa tvrdý sen, přisnil
sa mi milý. Koll. 1. 327. Když přisní se
mi o tobě. Hdk.

Přisníti se na koho = býti naň pří-
sným. Nrd. Blld. 55.

Přísnobor, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
124.

Přísnomysl, i, f., Ernst, m. Šm.

Přísnosť. Zakusil toho, že přílišná p.
nezastrašuje myslí statečných, ale (je) za-
puzuje. Pal. Dj. III. 3. 257.

Přísný. Mkl. Etym. 263. P. zima, správně:
tuhá. Brt. S. 3. vd. 176. VI. P. pohled, kri-
tika. Us. Pdl. Člověk prísných mravů. Posp.
P. život vésti Us. Přísným ho změřil zra-
kem. Vrch. — P. = pravý, vlastní, sku-
tečný. V p. smyslu slova. Vlč., Jir. Anth.
l. 3. v. 32. P. les jehličnatý (samý, čistý).
Kurz v Osv. 1886.

Přisol oprav v: Přísol.

Přísoscový, paramastrideus. Ktt. exc.

Prisošiti sa = usilovati, úsilně praco-
vati. Slov. Čas je, aby každý p-šil, pri-
chytil sa a robil dla možnosti. Sokl. II. 43.
— Rl. Pr. II. 210.

Přísota, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124.

Přisouditi co k čemu Za Št. polož:
Kn. š. 23.

Přisouvání hlásek a) na začátku: před-
suvka, prothesis; b) v prostředku, vsuvka,
epenthesis: c) na konci: zásuvka, epithesis.
Šf. III. 464. P. na Lašsku. Cf. Brt. D. 104.,
110.

Přispa, y, f., Přisbach, ves u Jaroměřic
na Mor.

Přispárať = přispářeti. Slov. Dbš. Sl.
pov. VII. 87.

Príspej, e, m. = přispění. Slov. Hol. 31.

Přispění ku pomoci. Lpř.

Přispěníčko, a, n., kleiner Beitrag. Když
p. chtěl jsem dáti. Kom.

Příspěš, e, f. (šp. m.: pomoc, pomoc-
níci). Vký.

Přispěšovati, vz Přispíšiti.

Přispěti. — k čemu: k sbírce. Šf. III.
312. — komu čím. P. někomu radou i skut-
kem, Us., svou částkou. Dch.

Příspěvek členský či spolkový. Us. Pdl.

Přispíšiti. — abs. Hodiny přispěšují
(nadbíhají). Mš. — co. On tu dobu přispě-
šoval, beschleunigen. Pal. Rdh. III. 175. —
čeho. To jejich pádu p-šilo. Šf. Strž. 1.
312.

Přispívatel, vz Přispěvatel.

Přispojiti co komu proč. Pro kteréžto
příčiny ta zbožie jemu připojena mají býti.
Arch. VII. 571. — komu čím. A já jemu
tociž přispojena budu a sjednána společnú
láskú. Hus. III. 33.