485

Příspor. Cf. Mkl. Etym. 318. a.

Přísporek. Dáť tvej hlavě p. milosti.
Výb. II. 177.

Přispořený kmen, vz Přioděný (dod.).
P. = zbožný. Vz Zbožný.

Přispořitel. Pass. mus. 394. P. říše, Výb.
I. 452. a j., světa. Kar. 82.

Přispořiti. Přispárať. Slov. Dbš. Sl.
pov. VII. 86. V přispářeti o stupňováno v á
Vz Gb. Hl. 141. Cf. Přiuskoupiti. — čeho
(k čemu). Achilles je stíhá zabitých k za-
bitým přispářeje. Troj. 108. a. Nebudeš-li
se báti jména jeho slavného i hrozného,
p-ří pán ran tvých a ran plemene tvého.
Hus I. 57. Když zlých lidí zlosť roste, ne-
toliko nemá kázánie slova božieho ubyti,
ale má sě ho p. Ib. II. 121. — čeho kde.
Dy v hospodě sedim, doma chleba p-řim
(pijáci málo jedí). Brt. N. p. 285. Přispoř
darů v nás. Výb. II. 1152. — co kdy. Po-
čítal, kolik ještě za rok p-ří. Šml. I. 41. —
čemu v čem. Nepřispořil v plodu lidu
božiemu (nerozmnožil ho, nezplodil dětí).
14. stol. Mnč. — čeho čím. A tiem i od-
platy nám viera přispáří. Št. Kn. š. 45. —
komu odkud. Zavázán jsi k duchovnie
lichvě, tak aby vždy z daróv božích sobě
přispářel. Hus. I. 216. — se kde jak čeho.
Ktož hodně přijímá svátosť oltářní, přispo-
řuje se v něm božské milosti z moci svá-
tosti. Krnd. 126.

Přisporování, n. Cíl můj jest jediné p.
(rozmnožováni) vědy. Šf. III. 198.

Přispůsobivosť či addaptace organů
k určitým výkonům. Stč. Zem. 807. — Vch.
Důk. 112.

Přissavadlo, die Saugwarze. P. břišní,
der Bauchsaugnapt.

Příssavka, y, f. = příssavní deska. P-ky
bělivek (ústní a řiťní). Ves. IV. 218., 219.,
Athen. III. 139.

Příssavní, -ný, Saug-. P. deska (někte-
rých živočichů), Frč., kořínky, Ves. 1880.
14., červi, discophora. Ves. IV. 218.

Prísť = přijíti. Slov. Bern.

Přistací most, Die Landungsbrücke. Dch.

Pristač, e, m. = ženich do statku nevě-
stina přiženěný. K dcére najmä jedinej berú
rodičia p-ča, prístavka za muža, ktorý ne-
ústupne na tom stojí, aby nemovitý majetok
jemu zapísaný bol, by prijal ako za staro-
dávna plné právo syna i dědiča. Slov. Duš.
Úv. 163. (94.). — Ssk.

Přistačka, y, f. = přiženění se. Slov.
Ssk., Dbš. Ob) č. 35. Oženiti se na p-čky,
prístavky. Vz předcház. přistač.

Přistarší = přistárlý. Mor. Knrz.

Přistati — kam. Synové zůstanon při
otci, leč by si který vzal dceru jediňačku
a na její statek přistal (se přiženil. Vz
Pristač. Němc. — komu. Tak mu to pri-
stane jak židovi flinta. Slov. Rr. MBš. —
koho = zastati, postihnouti. P. něhoho
někde. Val. Vck. — nač = svoliti k něčemu.
Také mor. Brt. D. 257.

Přistavadlo. Zjev. sv. Brig.

Přístavec, vce, m. = nákel, Hafen in
Flüssen, Schiff.äde. Nz , Ssk. P. ke kamnům,
Ofenschirm, m. Rgl.

Přístavečný. To ukazuje apoštol p-nými
slovy. Sš. II. 116.

Přístavek = apposice Nz. — P., vka,
m. = přístupník, kto išiel na prístavky, na
prístupky, kto sa priženil. Slov. Phľd. III.
3. 253. Vz Pristač (dod.).

Přistaviti koho komu. Sirotků pan-
ských žádný sám sobě ani jiným aby ne-
přistavoval. Arch. pam. 1887. 68. — koho
več: v službu (přijmouti). Soud. kn. opav.

Přístavka = přiženění. Na p-vky ísť.
Phľd. III. 3. 253. Vz Přistač (dod.) — P. =
apposice. P. = přívlastek jakoby titul vedlé
podmětu nebo vůbec podle podstatného
jména. Alexander, král macedonský, zemřel
v mladém věku. Vz Věta v S. N. (Gb.).
Druh přívlastku souřadného jest p. Jest to
jméno podstatné, opatřené opět svým pří-
vlastkem a položené za jménem podstatným
nebo zájmenem, k němuž patří: Doubravka,
dcera Boleslavova, provdala se za Mečislava,
kníže polské. Svatopluk, král moravský,
od sv. Cyrilla víře křesťanské byl naučen.
Hannibal, vítěz nad Římany. Ty pane nás!
Gb. Ml. II. 25. P. = zevrubnější vysvětlení
substantiva substantivem přistaveným. Žnbo-
vřesky, vesnice u Brna. Přišli do vesnice,
do Žabovřesk u Brna. Tato volná p. jest
vždy na druhém místě a blíží se výroku
věty: Ž-ky jsou vesnice u Brna. Příklady
těsnější p-ky jsou: Jan evangelista, Jan
křtitel. V příkladech: učitel Vlk, námořník
Samojed, Jan Novák není žádné z obou
slov p-kou. Nynější jména rodinná na př.
Novák, byla původně p. ke jménům křest-
ním; nyní jsou p-kami nanejvýše jména
křestní. Ott. 11. 545. Druhem přívlastku jsou
také p-ky. Ott. II. 1003. (Attribut. Vz toto
tam). P. jest přívlastek substantivní opa-
třený svým přívlastkem, kterýž násle-
duje za jménem určeným. V písmě odděluje
se od slova určeného i od slova následují-
cích čárkou. Svatopluk, král moravský, od
sv. Cyrilla víře křesťanské byl naučen.
Doubravka, dcera Boleslavova, vdala se za
Mečislava, kníže polské. Do Selebrie, mě-
stečka u moře, jsme přijeli. Brt. S. 3. vd.

16. — Udává-li substantivum přívlastkové
vlastnosť nahodilou, pomíjející, pričiňuje se
ku svému jménu přechodníkem jsa, jsouc,
jsouce. P-vek takový slove příslovečným a
lze jej rozvésti větou příslovečnou (časovou,
příčinnou, podmínečnou). Sv. Jeroným, ma-
lým pacholetem jsa, do Říma běžel. Kristus,
jsa Bohem věčným, chtěl býti člověkem
časným. Jsouce synové jedné matky milujte
se vespolek (ponědadž jste). Jsa tvým pří-
telem něco jiného bych ti poradil (kdybych
byl). Ne: co malé pachole, co synové jedné
matky, co tvůj přítel. Vz Co Brt. S. 3. vd.

17. 7.

Přístavný kůl, der Haftstock (k uvazo-
vání lodí). Zpr. arch. — P. = najatý. Výb.
II. 1415., 1420. P. zedník = který na čas
někde pracovav potom jinam odcházel Wtr.
Obr. 363. — P., appositionell. P. způsob spo-
jování slov, a. Verbindungsalt der Wörter.
Nz. P. participium. Křn. — P., ého, m.,
subst. = správce přístavu, Hafenverwalter,
Mour.



	485

	Příspor. Cf. Mkl. Etym. 318. a. Přísporek. Dáť tvej hlavě p. milosti. Výb. II. 177. Přispořený kmen, vz Přioděný (dod.). P. = zbožný. Vz Zbožný. Přispořitel. Pass. mus. 394. P. říše, Výb. I. 452. a j., světa. Kar. 82. Přispořiti. Přispárať. Slov. Dbš. Sl. pov. VII. 86. V přispářeti o stupňováno v á Vz Gb. Hl. 141. Cf. Přiuskoupiti. — čeho (k čemu). Achilles je stíhá zabitých k za- bitým přispářeje. Troj. 108. a. Nebudeš-li se báti jména jeho slavného i hrozného, p-ří pán ran tvých a ran plemene tvého. Hus I. 57. Když zlých lidí zlosť roste, ne- toliko nemá kázánie slova božieho ubyti, ale má sě ho p. Ib. II. 121. — čeho kde. Dy v hospodě sedim, doma chleba p-řim (pijáci málo jedí). Brt. N. p. 285. Přispoř darů v nás. Výb. II. 1152. — co kdy. Po- čítal, kolik ještě za rok p-ří. Šml. I. 41. — čemu v čem. Nepřispořil v plodu lidu božiemu (nerozmnožil ho, nezplodil dětí). 14. stol. Mnč. — čeho čím. A tiem i od- platy nám viera přispáří. Št. Kn. š. 45. — komu odkud. Zavázán jsi k duchovnie lichvě, tak aby vždy z daróv božích sobě přispářel. Hus. I. 216. — se kde jak čeho. Ktož hodně přijímá svátosť oltářní, přispo- řuje se v něm božské milosti z moci svá- tosti. Krnd. 126. Přisporování, n. Cíl můj jest jediné p. (rozmnožováni) vědy. Šf. III. 198. Přispůsobivosť či addaptace organů k určitým výkonům. Stč. Zem. 807. — Vch. Důk. 112. Přissavadlo, die Saugwarze. P. břišní, der Bauchsaugnapt. Příssavka, y, f. = příssavní deska. P-ky bělivek (ústní a řiťní). Ves. IV. 218., 219., Athen. III. 139. Příssavní, -ný, Saug-. P. deska (někte- rých živočichů), Frč., kořínky, Ves. 1880. 14., červi, discophora. Ves. IV. 218. Prísť = přijíti. Slov. Bern. Přistací most, Die Landungsbrücke. Dch. Pristač, e, m. = ženich do statku nevě- stina přiženěný. K dcére najmä jedinej berú rodičia p-ča, prístavka za muža, ktorý ne- ústupne na tom stojí, aby nemovitý majetok jemu zapísaný bol, by prijal ako za staro- dávna plné právo syna i dědiča. Slov. Duš. Úv. 163. (94.). — Ssk. Přistačka, y, f. = přiženění se. Slov. Ssk., Dbš. Ob) č. 35. Oženiti se na p-čky, prístavky. Vz předcház. přistač. Přistarší = přistárlý. Mor. Knrz. Přistati — kam. Synové zůstanon při otci, leč by si který vzal dceru jediňačku a na její statek přistal (se přiženil. Vz Pristač. Němc. — komu. Tak mu to pri- stane jak židovi flinta. Slov. Rr. MBš. — koho = zastati, postihnouti. P. něhoho někde. Val. Vck. — nač = svoliti k něčemu. Také mor. Brt. D. 257. Přistavadlo. Zjev. sv. Brig. Přístavec, vce, m. = nákel, Hafen in Flüssen, Schiff.äde. Nz , Ssk. P. ke kamnům, Ofenschirm, m. Rgl.	Přístavečný. To ukazuje apoštol p-nými slovy. Sš. II. 116. Přístavek = apposice Nz. — P., vka, m. = přístupník, kto išiel na prístavky, na prístupky, kto sa priženil. Slov. Phľd. III. 3. 253. Vz Pristač (dod.). Přistaviti koho komu. Sirotků pan- ských žádný sám sobě ani jiným aby ne- přistavoval. Arch. pam. 1887. 68. — koho več: v službu (přijmouti). Soud. kn. opav. Přístavka = přiženění. Na p-vky ísť. Phľd. III. 3. 253. Vz Přistač (dod.) — P. = apposice. P. = přívlastek jakoby titul vedlé podmětu nebo vůbec podle podstatného jména. Alexander, král macedonský, zemřel v mladém věku. Vz Věta v S. N. (Gb.). Druh přívlastku souřadného jest p. Jest to jméno podstatné, opatřené opět svým pří- vlastkem a položené za jménem podstatným nebo zájmenem, k němuž patří: Doubravka, dcera Boleslavova, provdala se za Mečislava, kníže polské. Svatopluk, král moravský, od sv. Cyrilla víře křesťanské byl naučen. Hannibal, vítěz nad Římany. Ty pane nás! Gb. Ml. II. 25. P. = zevrubnější vysvětlení substantiva substantivem přistaveným. Žnbo- vřesky, vesnice u Brna. Přišli do vesnice, do Žabovřesk u Brna. Tato volná p. jest vždy na druhém místě a blíží se výroku věty: Ž-ky jsou vesnice u Brna. Příklady těsnější p-ky jsou: Jan evangelista, Jan křtitel. V příkladech: učitel Vlk, námořník Samojed, Jan Novák není žádné z obou slov p-kou. Nynější jména rodinná na př. Novák, byla původně p. ke jménům křest- ním; nyní jsou p-kami nanejvýše jména křestní. Ott. 11. 545. Druhem přívlastku jsou také p-ky. Ott. II. 1003. (Attribut. Vz toto tam). P. jest přívlastek substantivní opa- třený svým přívlastkem, kterýž násle- duje za jménem určeným. V písmě odděluje se od slova určeného i od slova následují- cích čárkou. Svatopluk, král moravský, od sv. Cyrilla víře křesťanské byl naučen. Doubravka, dcera Boleslavova, vdala se za Mečislava, kníže polské. Do Selebrie, mě- stečka u moře, jsme přijeli. Brt. S. 3. vd. 16. — Udává-li substantivum přívlastkové vlastnosť nahodilou, pomíjející, pričiňuje se ku svému jménu přechodníkem jsa, jsouc, jsouce. P-vek takový slove příslovečným a lze jej rozvésti větou příslovečnou (časovou, příčinnou, podmínečnou). Sv. Jeroným, ma- lým pacholetem jsa, do Říma běžel. Kristus, jsa Bohem věčným, chtěl býti člověkem časným. Jsouce synové jedné matky milujte se vespolek (ponědadž jste). Jsa tvým pří- telem něco jiného bych ti poradil (kdybych byl). Ne: co malé pachole, co synové jedné matky, co tvůj přítel. Vz Co Brt. S. 3. vd. 17. 7. Přístavný kůl, der Haftstock (k uvazo- vání lodí). Zpr. arch. — P. = najatý. Výb. II. 1415., 1420. P. zedník = který na čas někde pracovav potom jinam odcházel Wtr. Obr. 363. — P., appositionell. P. způsob spo- jování slov, a. Verbindungsalt der Wörter. Nz. P. participium. Křn. — P., ého, m., subst. = správce přístavu, Hafenverwalter, Mour.