491

Hr. rk., k žrdi, Pass. Je k tomu přivázán
(tím povinen, ist dazu verpflichtet). Št. Kn.
š. 183. 39. — kde. Přivěž je (přikázánie
otce svého) v srdci svém ustavičně a obklič
jimi hrdlo své. Hus I. 53. — kam proč.
Ač k ní kto z dluhu i p zán nenie. Št. Kn.
š. 183. A piiviežeš je (slova tato) na zna-
menie na rucě své. Hus I. 53

Přivazovačka, y, f. = vazačka, der Stall-
halfter. Čsk.

Přívažčivý. P. nešlechetnosť. Pal. Rdh

II. 440. P. i divný účinek. Vš. Jir. 4.
Přívažek = pomoc. Bude hledati p-žku

odjinud. Pal. Rdh. III. 207.

Přiváživosť, i, f. = přivažčivosť. Vz
Predčení.

Přivažování, n., die Zuwage. P-ním ši-
di'i kupce. J. tr.

Přívčas = předčasně. Slov. Dbš. Sl. pov.

III. 36.

Přívčasný = předčasný. Slov. Ntr. VI.
181.

Přivdati se na chalupu. Brt D.

Přivedení = působení radou neb pří-
mluvou, aby kdo jinému škodu učinil. Vz
Kn. rož. 132.

Přivedený. Loďka z rovnováhy p-ná. Hrts.
— P. = jmenovaný, citovaný. Místo ze spisu
p-né. Mus. 1880. 332., 538.

Priveľa = převelmi. Slov. Ktoby na
svojom majetku priveľa zakládal si. Dbš.
Úv. 101. — Phľd. VIII. 271., Rzm. Štf. 14.,
Mt. S. I. 58.

Přivelocipediť někam = velocipedem při-
jeti. Šípy.

Přiverbovati, zuwerben. — P. = přibiti.
Kolik kovář hřebů potřebuje, než on zámek
přiverbuje? Říkadlo. U N. Kdyně. Rgl.

Přiveršení, n. = průplet, das Enjam-
bement, Uiberschreiten aus einem Verse in
den andern, die Ve.schlingung. Nz.

Přívěseček, čku, m., kleines Anhängsel.

Přívěsek k hodinkám. Čch. P. červíkový
(na začátku tlustého střeva), der Wurm-
fortsatz. Šv. 100. — P. = močová trubice,
cíbel, Harnröhre. Musím si vyprázdniti svůj
p. Us. — P., Suffix, n. Kmp

Přívěskatý, anhängselig. Rst. 477.

Přívěskování. Toto podruhování, pa-
cholkování, p. a sluhování S'avjanův a ji-
ných národů. Koll. 111. 183.

Přívěskový = červový, vermicularis. Nz ,
Ck. Vz Přívěsek (dod.).

Příveslí, n., der Steuerbalken. Lpř.

Přívěsmo. Dle klade se p. Anth. I. 3.
vd. XXXIV.

Přivésti co. Huba človeka všade privede.
Slov. Br.MBš. Ten to daleko p-dl! Us. Dch.
To dítě tě p-dlo (rozcuchalo a p.)! Us. Ntk.
P. písmo (citovati). Hus II. 93. — v čem
k čemu. Nepřivedla jsem to ve frančtině
k ničemu kloudnému Vlč. — co kam. Po-
věz, co té k nám p-dlo. Us. Něco na bílý
den p. Šml. Stavbu do zimy pod krov p.
Us. Pdl. — odkud. Stroj si sám z řeky
pumpou vodu přivádí. M'. 141. Z písma
něco p., citiren. Hus I. 106. — co k čemu
(skrze co). P. něco k nápravě, Bart. 73 ,
k užitku. Bart. 14 , Št. Kn š. 143. Abychom
skrze umučení jeho a kříž k slávě vzkří-

šení p-deni byli. Mž. 7. — co kam čím.
Vodu teplem, žárem do varu. Us., Stč. Zem.
514. — nač. Nepravdivé tvrzení na pravou
míru p. Mus. 1880. 86. Přived si mne na
zlou matku (macechu). Sš P. 258. Protož
p. Ježíš p-dl na židy, že nedržie přikázánie
božieho . . . Hus I. 148. — co čím. By kto
mohl čárem p. to. Št. Kn. š. 8 Pilností
svou p-dl to tak daleko (lépe: dovedl, do-
kázal toho, že . . . Brt.). Us. — se s kým
kam na koho P-dl se na nás s úředl-
níkem do hospody (přišel). Výb. II. 1034.

— kam kudy. Voda se na mlýnské kolo
žlabem p-vádí. Us. Pdl.

Přívět, = pří-, domluva. Phl'd. VI. 255.
Přívěť, i, f., die Bejahung, Beistimmung,

xaráyaóig. Vch. Ar. IL 72.

Príveta, y, f, Nebensatz, m. Slov. Ssk.
Přivětiti, zustimmen. Vch. Ar. II. 91.

Vz Přívěť.

Přívětivý. Cf. Mkl. Etym. 388. a.

Přívětrný, Wetter-. P. strana. Nz.

Přivětšiti čeho. Museli p. počtu exem-
plářů. Pal. Rdh. I. 19. Nového města praž.
p. Let. 246. — čeho jak: platu jedním
grošem. Wtr. Obr. 118. — komu čeho:
sirotkóm zbožie. Vš. 242.

Přivézti věci z daleka. Št. Kn. š. 172.

Přívěžník, a, m. = kdo při kostelní věži
zvoníkovi pomáhá, der Ausbhlfspulsant. Dch.

Přividěti koho čím = obmysliti a p.
Phľd. VIII. 161., N. Hlsk. XXI. 275.

Privilegium. Má proti smrti p. (když
se nemoc zlomí). Us. Tkč. — Cf. Wtr. Obz.
791.

Privilegovanosť, i, f., Privilegirtheit.
Kzl. 329.

Privilegovaný; -án, a, o, privilegirt.

Přivilý, angeschmiegt. Lpř.

Privina, y, m , kníže nitranský, známý
z časů sv. Cyrilla a Metoděje. Šd.

Přivinutý = přivinulý. Lpř.

Přivislanský, Weichsel . P. kraj. Dch.

Přivislosť = přilnavosť, adhaesio. S. N.
VI. 950, V.V. 7.

Přivisnosť. Nz.

Přivítací, Bewillkommnungs-. Šm.

Přivitan, a, m., os.jm. Pal. Rdh. I. 124.,
Děj. I. 368.

Přivítati koho jak. P-tal mě s prova-
zami, bych nechodil za pannami. Šš. P. 370.

Přiviti koho, se kam (k čemu, uač,
do čeho, več). P. někoho k srdci, Kká.,
Šml., Šmb., Čch., k sobě. Šml., Výb. II. 26.
Cizozemec p ne se k tobě. Pror. lsa. 54. 15.
K tomu se p-nu Hr. ruk. 155. Přiviňte se
k tomu kvítku. Výb. II. 1358. P. koho na
srdce, Hrts v náruč, Hdk., v lokty, Kká.,
do svého domu. Kar. 56. Ty dary k sobě
p-nul. Pass. mus. 426. V klubko p-jeti. Lpř.

V dóm p. hosti neznámého. Št. Uč. 138. a.
jak. Hned se k němu ochotně p-nú. Let.
124. P-la se k ní s celou duší. Šml. I. 13.

— se komu kam. Přivila se otci k boku.
Čch. Bur.

Přívkladek, dku, m. Vklad do spoři-
telny a p., Inlage, weitere Einlage. Nové.

Přívlačka, y, f., Bankeisen, n. Šp.

Přívlaky, Priwlak, vsi u Semil a u Uhlíř.
Janovic, sam. u Lisé; Pröhlig, ves u Žatče.