492

Přívlastek = příznak. P. boží. MH. 6.
P, vůle jest nutný následek p-stku rozumu.
Hlv. 124. — P. v mluv. Cf. Vm. 14, Jir.
Nkr. 62., Gb. Ml. II. 24. Ta čásť věty,
kterou kterékoliv podstatné jméno ve větě
zevrubněji určujeme (otázkami jaký? který?),
slove p-stkem. Brt. S. 3. vd. 5. Ad str. 1116.
a 8. Příměrem uvedeným spojkou jako:
Hrušky jako z vosku. Chlap jako hora. —
9. Celou větou. Mládenec, jak by jej ulil
(jaký?). Úrodná jest země, kterou hospodář
tluče (která?) V z Brt. S. 3. vd. 15., 16. P.
vyjadřuje se genitivem, dativem, instrumen-
talem. Ct. Gb Ml. II. 113., 121., 128. Cf.
P. souřadný a podřadný, ib. 16. 9, p-stkem
pády předložkové, 70. c, přecodník, 110.
2., příčestí činné, 115 2., příčestí trpné,
116. 2. Cf. Dcera Saule (Saulova) Výb. II.
746.

Přivlastivý, attributivný. P. partie. Křn
3. vd. 327., Ssk

Přívlastkový. P. věta Vz Věta.

Přivlastněny, zugeeignet. Lpř.

Přivlastniti co komu čím: majestátem
Výb. 11. 1272.

Přivlastnivý, zueignend. Šm.

Přívlastnosť, i, f. Dk. P. 73.

Přivlastňovací zájmena Cf. Gb. Ml. II.
83.

Přívlečný, herbeischleppend. Lpř.

Přivnaditi koho, Kruml. 110 a., něčí
zvedavosť. Pal. Rdh. 1 235

Převod = převedení. Cf. Vš. 179, 464

Přiodič, adductor. Vz Ott. I. 188.

Přívodní stavba Zpr. arch. XI. 3. 11.
Přívodný. P. roura, ZČ., KP V. 72,
Šp., logika (induktivní). Jd. 5.

Přivoliti k čemu: k skutku, Hus 1.95.,
k podmínce, S. N. 1. 9., k zlému mluvení.
Hus II. 247. — abs. Lehčejšie jest p , než
promluviti. Hus. I. 107. — se čeho: P-li
se toho, aby . . . Výb I. 1019.

Přívor, u, m. = přirážka, parelcon. Nz.

Přívora. Mkl. Etym. 3S2. a. P. u děla,
Vorschlag, m

Přívoz. Přes p-zy co vléci, bei den
Haaren herbeiziehen. Mor. Tč. — V P- ze
Kamenném jsou chalupníci nad hroma. Vz
Sbtk. Krat h. 93

Přívozce, e, m., der Importeur, kupec
přivážející zboží z cizozemska. Skř., Dch.

Přívozčík, a, m. = přívozník. Dbš Sl.
pov 11. 55.

Přívozna, y, f. = domek přívozníkův.
Us. Pdl.

Přívozníček, čka, m , zdrobn. přívozník.
Sš. P. 164.

Přivrácený; -cen, a, o, zugekehrt. P.
hmat, poloha v tělocv. Rgl. — k čemu.
Us. — čemu. Vypuklá strana jest p na lá-
mavé hraně. ZČ. III. 94. Ona část duhovky,
která jest p-na vnitřku oka. Thomayer.

Přivracovač, e, m , pronator. Nz. lk.
P. oblý, p. teres, čtyřhranný ruky, Muscu-
lus pr. quadratus.

Přívrat, u, m, přivracování, pronatio.

Přivrátiti co čemu, k čemu. Vz Při-
vracený.

Přívratník, u, m. = zlatodějka, alcea,
Trauenmantel, m., rostl. Mllr. 10.

Přivřený; — en, a, o, ein wenig zuge-
macht, angelehnt. P. dvéře, Uš., oči. Kká.,
Hrts.

Přivrhuouti. Kráva má přivrhnuto (otek-
linu na vemeně). U N. Kdýně. Rgl.

1. Přivříti. — (co) komu: hlavu. Sš.
P. 123. — čím: očima dobré jest přivírati.
Hus I. 375. — co čím kam. On (kámen)
tíží svou jej (kořen) k zemi přivítal. Kká.
Š. 100.

2. Přivříti. Bohatému přivře, chudému
vykypí. Us. Brt. — co kam kdy. Co
jednou k srdci přivřelo, zvl. ve mladosti.
Koll. III. 57. (Cest.)

Prívršina, y, f.. = přívrší. Rk.

Přivrtaný; -án, a, o; zu-, angebohrt.
Sedí jako p. Uš. Rjšk.

Přivrtati koho kde. Ti ho tam p-li =
zdrželi; obehráli. Us. Tč., Kšť. — koho
k čemu: k práci, anhalten. Dch.

Privrůbiť, anschrauben Slov. lir. Sb.

Přivrzglý, vz Přibrzglý (dod ) Val. Vck.

Přivrznouti = špatně pověděti, poraditi.
Slez Weber.

Přivržditi = přivříti. P. někomu prsty.
Val. Vck.

Přívuzenství. Šť. Kn. š. 65.

Privuzený = povinný. Slov. Ssk.

Přívuzný komu v čem. Maria Magda-
léna nebyla jemu v rodu tak p-zna. Hus II.
134. — čím: přirozením n. rodem. Šť. Kn.
š. 42. (283. 20.).

Přivyčený; -en, a, o — přivyklý. P.
utrpení, solitus rigor. Otc. 55 b.

Přivyknouti čemu: jiezdě, kázni atd.
Št. Kn. š. 98., 166 — k čemu kdy. K ja-
kým mravóm každý člověk z malička p-ká.
Slov. Tč.

Přívzatek, tku, m., lemma, pravda od-
jinud půjčená, z níž se odvádí důkazy vý-
roku Nějakého. V.V. 6.

Přivzíti co. Ty aby rozkoš převozmouc
po něm šly. Kom. Lab. 103. — co k čemu
(proč). Aby k sobě přivzali. Abr 126.
Přikázal, abychom jmene jeho k křivdě na
potvrzenie nepřivzeli. Št. Kn š. 108.

Prix fixes (prý fix, tranc) = pevné ceny.
Kh.

Prizabiť koho = omráčiti ranou. Mor.
Brt. D. 257.

Přízbisko, a, n. = přezvisko. Mor. Brt.
D. 256.

Přizdisko, a, n. = převzdívka. Prss.

Přizdíti čím čeho. Jížť (novinkú) svého
prostranstvie přizdí. Výb. 1. 914.

Přizdívka, y, f. = přízděnek, zděný pří-
stavek. Us. Rjšk.

Přízdoba. P. tropů. Čch. P. škeblí (na
poutnckém klobouku). Vrch.

Přizdobiti, verzieren. — co čím Neč.

2. Příze. Cf. Mkl. Etym. 241., 262. Předla
přízi pomsty. Zr. Am. — P. panny Marie =
babí léto. Prk.

Přízední P. lůžko, rameno, Šp., sedadlo
u peci.

Přizelenalý, přízelenavý, přízelený, grün-
lich, salt-, lauchgrün. Šm.

Přízemí vyšší, das Hochparterre. Dch.—
P., pergaeum). Vz Ott. II. 550, Stč. Zem.
l09.