Předchozí (492)  Strana:493  Další (494) |
|
|||
493
|
|||
|
|||
Přizemitý = nízko při zemi rostoucí.
Mz. Mkl. Přízemkový = přízemní. P. byt. Us. Pdl.
Přízemní, ebenerdig. P. síň. Koll. III.
113. Přízemník, a, m. P-ci, humicolae, Erd-
sänger, v zool. Nz. Přízemský = přízemní. P. mlha. Stč.
Zem. 622. — P., continental. Nz. Přízeň. Mkl. Etym. 263. P. k někomu
osvědčiti; O něčí p. se ucházeti. Mus. S p-zní se potkati; Něčemu dostalo se přízně. KB. Přízni světské nehledej. Krnd. 513. Lidská p. s štěstím se mění. Plác. P. jde před spravedlností. Exc. P. vždy milosť plodí; Dotad tě p. miluje, donievadž zisk u tebe čije Ezp. 1170., 2981. P. jest vždy hotova, což by sprostného viděla, by to svým pláš- čem zastřela. Alx. Něčí p. si zachovati; Ku přívuzným přiezni viece máme; By nepře- hlédal zlého pro p Št. Kn. š. 24., 42., 168. — P. = příbuzní. Celá p. plakala. Brt. P. 116. Máme tam p. Dbv. Sešla se celá p.; Rodičové a p. zasedli do první lavice. Kmk. Býti s někým do přízně. Má bohatou p. Knrz. Daléká p. Cf.: Po teleti kec; Po plotě kolek. Brt. Přizimniti. Mráz a vítr p-mnil = způ-
sobil větší zimu; Dnes se p-lo (přibylo zimy). Laš. Tč. Prízinok, nku, m. = jakýkoľvek plusgier
na ľudskom tele. Slov. Rr. Sb., Phľd. XI. 211. Prizinúť = uřknouti. Slov. Rr. Sb.
Příznačný, symptomatisch. Dch.
Příznak barbarství, Kká Td. 66., mí-
stový. Dk. P. 18., 55. P. choroby. P-ky celkové, allgemeine Erscheinungen, moče krevnosti, urämische E., zánětové, Entzün- dungs-. Ktt. exc. Příznakosloví, n., symptomatologia. Nz.
Příznakový. P. slovesa, časování (spo-
nové), Bž. 177., Kvř. Ml. 109., samohláska. Gb. Ml. I. 144. 127. Přiznání. Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 419. P.
majetku. Cf. Wtr. Obr. 301., 302. Přiznaný. Prodávám svú dobrú svo-
bodnú a p-nú plnú volí. Arch. VIII. 545. Přiznati se. Kdo se nepřiznal, na polo
vyhrál. Us. — se k čemu: k nějaké víře. Mus. Umí k písni dobře přiznávati. U Ro- kyc. Tč. — se k čemu jak kde. Když by toliko před svědky kšaftovnímí sám ústně k vůli své poslední so přiznal. — se o čem. O ručnici přiznal se, že jest mu jí půjčila Svěd. Příznatné, ého, n., Anerkennungsgeld,
n. Rk. Přiznávací list (jmění, aby se daň vy-
měřila). Arch. VIII. 239. a. j. tam. — Výb.II. 808., Vš. 181. Přiznávka, die Fassion. Šp., Loos, Neč.
Přízník, a, m. = příznivec. 1529. Vodň.
Příznitel. Arch. VII. 348.
Přízniti se k zlým. Kar. 143.
Příznivectví, n., Gönnerschaft, f. Šm.
Příznivý. P. podmínky, Us., obrat věcí,
J. Lpř, kurs, Kzl., okamžik. Us. Pdl. — ke komu. Pánům k sobě laskavě p-vým. Pož. 1. Páni k nám p-ví. NB. Tč. 189. — |
komu (čím). Páni mně p-ví. Pož. 1. Ně-
komu něčím přízniv býti. Šml. I. 38. Přízor, u, m. = přizírání. Šd.
Přízový, Garn-. Us.
Přizpěvovati U nás někteří v řeči při-
zpěvují (zpívavě mluví). Brt. D. Přizpůsobitel, e, m., Zurüster, Anpasser,
m. Us. Přizpůsobivosť, i, f. SP. II. 296., Vch.
Důk. 112., NA. V. od. II. 24. Cf. Přispůso- bilosť, násl. Přizpůsobivý, tauglich machend. Vch.
Ar. 33 Přizpůsobovací = přizpůsobivý. P. mo-
hutnosť. NA. V. od. II 18. (4.). Prízračný. P. zjev, Hdk., zář. Štulc.
Přízrak, cf. Mkl. Etym. 402. a. P., hallu-
cinace. P. mořský, Seegesicht. Nz. Jediné ač znamenie a přízraky (prodigia) uzříte, neuvěříte. Ev. olom. 299. Přízrakový, vz Odchlípení (dod.).
Přizříti, intendere. Ž. wit. 34. 23, 68.
19. — k čemu. Aby záhe přizřel k sobě. Hr. ruk. 417. — (se) čemu, co. Událiť se tobě p. častých škodek mnoho nevaž sobě těžce toho; Přizři jemu prvé šedesátkrát z tvé dobroty. Výb. l. 916., 917. Močí dievča konope, šuhaj sa mu prizérá. Sl. ps. Šf. I. 53. — o sobě = pozor na se míti, auf der Hut sein. Št. Kn. á. 281. 13. Přizrzavělý, etwas roth. P. vlasy. Us.
Přizrzlý = přizrzavělý. Us. Pdl.
Přizvati koho kam. Zvon do kostela
lidi přizývá a sám v kostele nikdy nebývá. Č. M. 334. — koho. Šf. Strž. II. 491. P-la dva poručníky. NB. Tč. 198. Přizov svědky. Pror. Jer. 32. 15. — kam proč. Zvon při- zýval k Bohu na poklon. Č. Kn. š. 338. Nepřizývej vlka ku pomoci. Pk. — koho jak. Naše mládež přizývá sluníčko těmito říkadly. Brt. Dt. 31. — se. Prizývať sa = hlásiti se. Slov. Přizvěděti, dazu erfahren. — co. Vz
Zapomenouti abs. Přizvisko. Cf. Mkl. Etym. 405. a.
Přízvučník, a, m. = přívrženec básnění
dle přízvuku. Přízvučnosť, i, f., die Accentuirung. Nz.,
Dk. Přízvuk. Vz Vor. P. 13, Šf. III. 204,
Vm. 21., Kvř. Ml 12 , Mus. 1872. 402., Časo- míra. List. fil. VII. 334 , Mus 1872. (Truhlář), Archiv für slav. Philol. III. 525. (Fischer). O př. slovanském zvl. českém. Naps. Ferd. Jokl. Vz List. fil. 1885. 422. nn. P. je to- nický, ana přízvučná slabika vyniká nad ostatní hlasem vyšším. Krok III. 413. P. dloužívá slabiky krátké: P. souvisí s vý- znamem. Kvř. 25. P. slabik, slov, vztahu (dů- raz logický), citový (emfase), čistý, správný, Dk. Aesth. 228 , expiratorní, melodický (chro- matický), List. fil, veršový, Křn. 3. vd. 367., časoměrný, Dk., větný, Brt. S. 23. (ve strč.) List. fil. X. 266., slovný, Mkl. aL. 199, citu, pocitu. Dk. Aesth. 119., 143., Dk. P. 13. Pevný a rázný p. těchto slov. Šml. Pocity silným p-kem provázené. Dk. Aesth. 8. Hlas jeho měl drsný p. Vlč. První doba taktu má p. Zv. Př. kn. I. 9. P. a jeho změny. Vz Gb. Ml. I 47. nn. P. v Chodsku. Vz List. 478
|
||
|
|||
Předchozí (492)  Strana:493  Další (494) |