493

Přizemitý = nízko při zemi rostoucí.
Mz. Mkl.

Přízemkový = přízemní. P. byt. Us. Pdl.

Přízemní, ebenerdig. P. síň. Koll. III.
113.

Přízemník, a, m. P-ci, humicolae, Erd-
sänger, v zool. Nz.

Přízemský = přízemní. P. mlha. Stč.
Zem. 622. — P., continental. Nz.

Přízeň. Mkl. Etym. 263. P. k někomu
osvědčiti; O něčí p. se ucházeti. Mus. S p-zní
se potkati; Něčemu dostalo se přízně. KB.
Přízni světské nehledej. Krnd. 513. Lidská
p. s štěstím se mění. Plác. P. jde před
spravedlností. Exc. P. vždy milosť plodí;
Dotad tě p. miluje, donievadž zisk u tebe
čije Ezp. 1170., 2981. P. jest vždy hotova,
což by sprostného viděla, by to svým pláš-
čem zastřela. Alx. Něčí p. si zachovati; Ku
přívuzným přiezni viece máme; By nepře-
hlédal zlého pro p Št. Kn. š. 24., 42., 168.
— P. = příbuzní. Celá p. plakala. Brt. P.
116. Máme tam p. Dbv. Sešla se celá p.;
Rodičové a p. zasedli do první lavice. Kmk.
Býti s někým do přízně. Má bohatou p.
Knrz. Daléká p. Cf.: Po teleti kec; Po plotě
kolek. Brt.

Přizimniti. Mráz a vítr p-mnil = způ-
sobil větší zimu; Dnes se p-lo (přibylo
zimy). Laš. Tč.

Prízinok, nku, m. = jakýkoľvek plusgier
na ľudskom tele. Slov. Rr. Sb., Phľd. XI.
211.

Prizinúť = uřknouti. Slov. Rr. Sb.

Příznačný, symptomatisch. Dch.

Příznak barbarství, Kká Td. 66., mí-
stový. Dk. P. 18., 55. P. choroby. P-ky
celkové, allgemeine Erscheinungen, moče
krevnosti, urämische E., zánětové, Entzün-
dungs-. Ktt. exc.

Příznakosloví, n., symptomatologia. Nz.

Příznakový. P. slovesa, časování (spo-
nové), Bž. 177., Kvř. Ml. 109., samohláska.
Gb. Ml. I. 144. 127.

Přiznání. Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 419. P.
majetku. Cf. Wtr. Obr. 301., 302.

Přiznaný. Prodávám svú dobrú svo-
bodnú a p-nú plnú volí. Arch. VIII. 545.

Přiznati se. Kdo se nepřiznal, na polo
vyhrál. Us. — se k čemu: k nějaké víře.
Mus. Umí k písni dobře přiznávati. U Ro-
kyc. Tč. — se k čemu jak kde. Když
by toliko před svědky kšaftovnímí sám
ústně k vůli své poslední so přiznal. — se
o čem. O ručnici přiznal se, že jest mu jí
půjčila Svěd.

Příznatné, ého, n., Anerkennungsgeld,
n. Rk.

Přiznávací list (jmění, aby se daň vy-
měřila). Arch. VIII. 239. a. j. tam. — Výb.II.
808., Vš. 181.

Přiznávka, die Fassion. Šp., Loos, Neč.

Přízník, a, m. = příznivec. 1529. Vodň.

Příznitel. Arch. VII. 348.

Přízniti se k zlým. Kar. 143.

Příznivectví, n., Gönnerschaft, f. Šm.

Příznivý. P. podmínky, Us., obrat věcí,
J. Lpř, kurs, Kzl., okamžik. Us. Pdl. —
ke komu. Pánům k sobě laskavě p-vým.
Pož. 1. Páni k nám p-ví. NB. Tč. 189. —

komu (čím). Páni mně p-ví. Pož. 1. Ně-
komu něčím přízniv býti. Šml. I. 38.

Přízor, u, m. = přizírání. Šd.

Přízový, Garn-. Us.

Přizpěvovati U nás někteří v řeči při-
zpěvují (zpívavě mluví). Brt. D.

Přizpůsobitel, e, m., Zurüster, Anpasser,
m. Us.

Přizpůsobivosť, i, f. SP. II. 296., Vch.
Důk. 112., NA. V. od. II. 24. Cf. Přispůso-
bilosť, násl.

Přizpůsobivý, tauglich machend. Vch.
Ar. 33

Přizpůsobovací = přizpůsobivý. P. mo-
hutnosť. NA. V. od. II 18. (4.).

Prízračný. P. zjev, Hdk., zář. Štulc.

Přízrak, cf. Mkl. Etym. 402. a. P., hallu-
cinace. P. mořský, Seegesicht. Nz. Jediné
ač znamenie a přízraky (prodigia) uzříte,
neuvěříte. Ev. olom. 299.

Přízrakový, vz Odchlípení (dod.).

Přizříti, intendere. Ž. wit. 34. 23, 68.
19. — k čemu. Aby záhe přizřel k sobě.
Hr. ruk. 417. — (se) čemu, co. Událiť se
tobě p. častých škodek mnoho nevaž sobě
těžce toho; Přizři jemu prvé šedesátkrát
z tvé dobroty. Výb. l. 916., 917. Močí dievča
konope, šuhaj sa mu prizérá. Sl. ps. Šf. I.
53. — o sobě = pozor na se míti, auf der
Hut sein. Št. Kn. á. 281. 13.

Přizrzavělý, etwas roth. P. vlasy. Us.

Přizrzlý = přizrzavělý. Us. Pdl.

Přizvati koho kam. Zvon do kostela
lidi přizývá a sám v kostele nikdy nebývá.
Č. M. 334. — koho. Šf. Strž. II. 491. P-la
dva poručníky. NB. Tč. 198. Přizov svědky.
Pror. Jer. 32. 15. — kam proč. Zvon při-
zýval k Bohu na poklon. Č. Kn. š. 338.
Nepřizývej vlka ku pomoci. Pk. — koho
jak. Naše mládež přizývá sluníčko těmito
říkadly. Brt. Dt. 31. — se. Prizývať sa =
hlásiti se. Slov.

Přizvěděti, dazu erfahren. — co. Vz
Zapomenouti abs.

Přizvisko. Cf. Mkl. Etym. 405. a.

Přízvučník, a, m. = přívrženec básnění
dle přízvuku.

Přízvučnosť, i, f., die Accentuirung. Nz.,
Dk.

Přízvuk. Vz Vor. P. 13, Šf. III. 204,
Vm. 21., Kvř. Ml 12 , Mus. 1872. 402., Časo-
míra. List. fil. VII. 334 , Mus 1872. (Truhlář),
Archiv für slav. Philol. III. 525. (Fischer).
O př. slovanském zvl. českém. Naps. Ferd.
Jokl. Vz List. fil. 1885. 422. nn. P. je to-
nický, ana přízvučná slabika vyniká nad
ostatní hlasem vyšším. Krok III. 413. P.
dloužívá slabiky krátké: P. souvisí s vý-
znamem. Kvř. 25. P. slabik, slov, vztahu (dů-
raz logický), citový (emfase), čistý, správný,
Dk. Aesth. 228 , expiratorní, melodický (chro-
matický), List. fil, veršový, Křn. 3. vd. 367.,
časoměrný, Dk., větný, Brt. S. 23. (ve strč.)
List. fil. X. 266., slovný, Mkl. aL. 199, citu,
pocitu. Dk. Aesth. 119., 143., Dk. P. 13.
Pevný a rázný p. těchto slov. Šml. Pocity
silným p-kem provázené. Dk. Aesth. 8. Hlas
jeho měl drsný p. Vlč. První doba taktu
má p. Zv. Př. kn. I. 9. P. a jeho změny.
Vz Gb. Ml. I 47. nn. P. v Chodsku. Vz List.

478