494

fil. 1891. 54., 55. — P. = příznak, význam.
Slovo sedlák záhy dostalo p. potupy. Osv.
I. 170. V horní Italii reformace Lotherova
tak příznivý p. a ohlas našla. Koll. III. 207.

Přízvukoměrství, n., die Prosodik, Ton-
masslehre. Nz.

Přízvukomíra, y, f., přízvukoměří,
n., die Prosodie, Silbenmessung. Nz.

Přizvukovati, betonen. — co: slabiku.
Dk. Poet. 332., Křn.

Přízyv, u, m. = přizvání, pozvání. Do-
stavili ste sa na náš p. Slov. Phľd. IV.
482.

Přižbrňati = přibryndati, přiliti. Mor.
Obz., Šd.

Přižéci. Vz Žžíci, Žéci. — si co: křídla,
Osv., vlasy. — co kam. Přižehl dívku
k srdci. Šml.

Přižehnání. Jejich řeč sladká od p. svodí
srdce nevinná. 15. stol. Mnč. R. 94.

Přižehnati. Dívce milence p. Val. Brt.
— co jak. Aby nepřižehnávali vdovích
svateb s tú slavností, jakož by měli panny
přižehnávati otdávajíc. Št. Ku. š. 84.

Priženenec, nce, m. = pristač. Ssk.

Přiženiti. Syn sa přižénil na podsedek,
céra sa přivdala na chołúpku. Brt. D. — se
jak. P-nil sa na pôl kola (o žijícím v kon-
kubinátě). Us. Rr. Sb.

Prižiazený = opečený. Slov. Na pekáči
prasiatko s p-nou kožtičkou. Phľd. VII. 98.

Přižíci, vz Přižéci, Žéci.

Příživně. Rostlina ta žije p. na rostlině
jiné, parasitisch. Ves.

Příživník = cizopasník, Mitesser, m.Brm.
IV. 2. 59., Mour., Hg.

Prižmúriť, zublinken. Slov. Loos.
Přižžíci, chybně m.: přižéci, vz Žéci,
Žžíci.

Prk. Vz Mkl. Etym. 242., List. fil. XIV.
164.

Prkati. List. fil. XIV. 164.

Prkavý = prchký.

Prkenice, e, f. = rakev. U Strunkov.
Rjšk.

Prkenka, sam. u Smíchova.

Prkenosť, i, f., die Unbeholfenheit. Dk.
Poet. 160.

Prkésy, pl., m. = podlouhlé koláče tva-
rohem nebo zemáky na povrchu políčené.
Val. Vck.

Prkno. Mkl. Etym. 242. P. okenní, po-
stranní u korby (zástava), příhradkové. Us.
Pdl. Smrti naší prkénko (= konec všemu,
žertem). Us. Kšť. Dejte mu zbít šest prken
(umře); Handluje v prknách (umírá); Chy-
stejte prkno (truhly, máry, hromničku =
umře). Us. Tkč. — P. u hrnčířů = počet
hrnků nebo jiného nádobí dvěma řadami
na prkně postaveného. Vchř. — P. stínací.
Tu před hradem byla jemu hlava dolóv
prknem stržena. Výb. I. 449. Tomášek na
staroměstském rathúse umřel, snad od prkna.
St. let. 209. Vz Guillotina v S. N.

Prkocina, y, f. = telecí maso v rosole.
Val. Vck.

Prkota, y, m. = plkota, mluvka, Schwät-
zer, m. Val. Vck.

Prkotati = ustavičně mluviti, plkotati,
schwätzen, plaudern. Val. Vck.

Prkotina, y, f. = prk, prčina. Mor. Brt.
D. 257. P. = zápach, jejž vydává od sebe
zhýralec a p. Smrdíš p-mi jako cáp. Val.
Vck. Cf. List. fil. XIV. 164.

Prkov, a, m. = rybník v Písecku.

Prkový, bocksartig. Vz Prk. Voní p-vou
mastí (smrdí kozlem). Us. Bdl. Cf. Rst. 477.

Prlák, a, m., os. jm. Arch. IV. 257.

Prlen, vz Brleň. Šm.

Prlenec dle Jana Protivy = kejklíř, dle
Husa pěsnotvorce. Jir. Ruk. II. 154.

Prlica = kopřiva. Slov. Ssk.

Prliti. Mkl. Etym. 242., List. fil. XIV.
84.

Prlivosť. List. fil. XIV. 84.

Prment = saprment. Slez. Šd.

Prmpelík, prmpel, a, m. = trpaslík,
skrček. Slov. Er. Sl. čít. 69., 71.

Prnda, y, m. a f., nadávka na již. Mor.
Šd.

Prně, vz Prvně.

Prnúti. Cf. Oprnúti.

Pro, pre (uh.) v nářečí valašském bývá
tam, kde se jinde užívá předložek na, po :
Majú pro štyry měřice země. Díl pro dvě
měřice. Kovárna pro křiváky. Má pro 12
měřic řepy (slov. po dvanásti měřicách).
Oral úhor pro pohanku. Koš pro zemáky.
Brt. D. 185. — P. složené se slovesy. Cf.
Jurs. 23., 26. — 28., 30., 32. — Cf. List.
fil. 84.—90.

Proalchimistovati co komu. P-val mu
dvě tůny zlata. Dač. I. 192.

Probádati co čím jak. Praktickou
stránku náboženství Štítný vlastním přemy-
šlováním hlouběji, zřetelněji a prospěšněji
p-dal. Mus. 1880. 469.

Probatický. P. kázání (na zkoušku),
Probepredigt. Pdl.

Probava, y, f. = prodlení. Vz Probaviti.
Šd.

Probaviti, dirigere, říditi. (Hospodin)
všecky jeho činy p-vil. Gen. 1. b. (Mus. 1890.
453.).

Proběda. Ženička křičí: Běda, p.! Sš.
P. 648.

Probednouti = probuditi se. Mor. Knrz.

Proběhlý v čem. Mus. 1880. 440., Výb.
II. 783.

Proběhnouti co. P-hly oudy bázeň
i stud. Osv. — čeho (neurčitou měrou). Ten
toho už p-hl (zkusil)! Us. — kudy. Těleso
p-hlo drahou AB. Trnutí po těle mu pro-
bíhá. Vlč. Celá první řada probíhá vyzdvi-
ženýma oněch dvou rukama. Sš. P. 732. —
co čím: moře zrakem. Osv. — co jak. Skot
v svých zvučných zvonců smíchu veselém
probíhá stráně. Vrch.

Proběhnutý. Prostor stejnoměrnou rych-
lostí p-tý. Stč.

Probělávati se, weiss durchschimmern.
— kde: v lese. Čch.

Probělavý, weisslich. Šm.

Probělený. Neseme Mařenu p-nú. Sš.
P. 770.

Proběliti, hie und da weiss machen.

Probíhaná, é, f., hra v míč. Nrd.

Probíhaný čím. Dráha koňmi p-ná. Lpř.

Probíják, slov. preboj, slez. dorník, hřeb,
jímž díry se probíjejí. Us. Šd.