500

Jakž mi chceme p. tajnosť Boha (durch-
schauen, einsehen)? Št. Kn. š. — komu.
Devatenáct jí tak prošlo let. Osv. V. 763.

— kudy (se, jak). P. ulicí, Dch, školou
života, Šmb.; se po světnici, Šml., se po
zahradě, Hrts., se sadem. Pdl. Elektrický
proud prochází vodičem. Pdl. Sny, jež této
noci duší jeho p-zely. Šml. Tyč zacpávkou
těsně p-zí; By miska otvorem volně p-zela.
Mj. 141., 154. Kdo se to p-zí po hrázi? Sš.
P. 251. Jimi stejnou měrou p-zí světlo;
Písty vodotěsně p-zejí válci; Světlo tělesem
prošlo. ZČ. I. 251., 282., III. 35. Jsú jako
sluneční paprslek, skrze kteréž projde sklo,
toho barvu na se vezme. Št. Kn. š. 78. —
odkud kam. Ať se ona p-zí z jizby do
světnice. Sš. P. 759. — (co) jak. P. za-
hradu kříž na kříž. Hrts. — Noc prošla
beze vší nehody; S těží prošel (o studen-
tech). Us. Pdl. Když by kletva prošla svým
řádem. Št. Kn. š. 28. Píst z tuha p-zí. ZČ.

— kdy. Ve štvrtek se vyspal, v pátek sa
prochodil. Sš. P. 655. — zač. Nemůže za
dobrého p. Wtr. exc. To od chudého za
dar projde. Výb. II. 1157. — za kým. Že
můj syneček za jinou procházel. Sš. P.
328.

Projížďka na koni. Mour.

Projma, y, f. P. na fasonové proužky,
das Seckeneisen. Hř.

Projmouti co. Bolestný pocit projal
mysl jeho; Skepsis projala veškeru bytosť
jeho. Šml. — co komu. Osud dcery pro-
jímal mu srdce. Šml. — koho čím. Mne
hrůzou p-mala slova jeho. Us. Rgl. Pro-
jímati se rozkoší. Kom.

Projň = proň. NB. Tč. 40.

Prokap, u, m., der Urinabieiter, Katheter.
Šd.

Prokapní, Filtrir-. P. přístroj. Dch.

Prokartovati = v kartách prohráti. P.
dům. Šd.

Prokázaný. Láska někomu, k někomu
p-ná. Žer. L. III. 37. 4.

Prokázati. — abs. Kdo neprokázal, sám
se odsoudil. Pr. — co. Kdo nic nepro-
káže, nic nebéře. Pr. — čeho. Která strana
k čemu práva svého prokáže, toho požive.
Pr. Obyč.: P. co. — na koho (co čím).
Oni toho na nás spravedlivě neprokáží na
věky. Bart 105. Jestliže svědomím dobrým
na mne p-žete, chci vinen býti. NB. Tč. —
co kde. To má před soudem prokazovati,
oč strany mezi sebou jsou na rozdílu. Pr.

Prokel. Cf. Rosc. 47., 50., 78.

Prokla, y, f. = prorva, propast. Mor.
u Hran. Rgl.

Proklabati = proklovati. Šm.

Proklackovati den = klícením se s místa
na místo prozaháleti. Us. Kšť.

Proklad = vřadění, die Einschaltung,
Interpolation. Nz.

Prokladek, vz Proklad.

Proklaný. P. ruce, Alb. 40. b., Výb. II.
23., bok. Ib. 34.

Proklati co čím. Proklal srdce, jeho
bok kopím, mečem. Krist. 103. b., Hr. rk.
149., Pase. mus. 283. Rohama zeď nepro-
kůleš. Němc.

Proklatý. P. obyčej, Sš. P. 399., město.
Alx. — proč. Luciper pro pýchu proklatý.
Smil v. 1228.

Proklepati koho = pomluviti, durch-
hecheln. Šml. — se jak dlouho s čím.
Do žní se s moukou už nějak proklepáme
(vystačíme). Us. Rgl.

Proklestitel, e, m., der Pfadfinder, -su-
cher. Dch.

Proklestka, y, m., os. jm. Pk. MP. 108.

Prokletba, y, f. = prokletí. Msn. Or. 19.

Prokletec, tce, m. = proklatec. Dvor.

Prokletství, n. = proklínání. To tam
bylo p. Us. Brnt., Vk., Vlč.

Prokletý. Ž. kl. (329.). P. chvíle. Hdk.
P. budeš v městě, na poli; P. buď všem.
Hus I. 55., 91.

Proklínací, zum Fluch gehörend, den
Fluch betreffend. Lpř.

Proklínač, e, m, der Verflucher. Smo-
lík. 179.

Proklínání. Cf. Čert, Káňa, Rožeň,
Svíjeti, Scípnouti, Upálení, Veš, Zcepeněti,
Živý, Žráti. Jg. Slnosť. 70.

Proklíti co. Kristus proklel fík. Št. R.
133. b.

Proklobati, vz Proklovati.

Proklofati, vz Proklovati.

Proklouzílek, lka, m. = kdo proklouzne,
se protáhne. Bdl.

Proklouznouti jak. Sotva p-zl (prošel,
o studentech). Us. Pdl.

Proklovati. — co komu: skráň. Hdk.
— se kdy. Za několik neděl vajíčko se
p-lo (skryté jeho plány poznány). Šml. —
se več. Poupě se p-vá v růži. Čch. Bs.
43.

Prokmitati. — čím. Šat bílý krví p-tá.
Osv. — kudy. Červánek stromy p-tá; Nach
západu jí vlasem p tá; Záře slunce p-la
mlhou. Vrch. — kde. Blankyt p-tá mezi
větvemi. Us. Pdl. Oko její pod heboučkou
řasou p-tá. Čch. Bs. 44. Za stromy p-tá-
vala věž kostelní. Vlč.

Prokní. Mkl. Etym. 264., Hom. opat.
152. a. 20., List. fil. XIV. 90., Ev. olom.
83., Ev. víd. 70. (Jir. Mor. 51.), Sv. ruk.
K. I. 19., Ž. kl. (329.). Za St. skl. III. 31.
polož: , Hr. ruk. 217. P. jemu řieká: Pane!
Hr. ruk. 419. Poněvadž jest prokní člověk
smrtedlný. Sv. ruk. 213. Kakož koli i prok-
niemu málo dáno jest věrnému. 13. stol.
Mus. 1882. 120. P-ho, ktož jemu česť činí,
toho ďábel nic neviní. Umuč. sv. Jiří v.
480. Mluvili prokní k bliežniemu; Navrátíš
p-mu vedlé činóv jeho; I bál se jest p.
člověk. Ž. kl. 11. 3., 61. 13., 63. 10.

Prokolice. Cf. Rstp. 85.

Prokomponovati, durchcomponiren. —
co: píseň. Zv., Dk.

2. Prokop z Plzně, rektor univ. pražské
v 1. 1420., 1426. a 1443. Vz Tf. H. 1. 54 ,
Výb. II. 430., 1448. — P. z Jindř. Hradce,
br. Vz Jg. H. 1. 615., Pyp. K. II. 348., Jir.
Ruk. II. 150. — P. Jos 1783. Jg. H. 1. 615.,
Jir. Ruk. II. 153. — P. Mat, br. † 1636.
Jir. Ruk. II. 153. — P. písař. Pyp. K. II.
336. — P. Holý. Výb. II. 1195., 1522. —
P. Menší. Výb. II. 1203. — P. sv. Vz Jir.
Ruk. II. 153. Na den sv, P-pa sedm lidí se