507

Prosaický. P. spis, spisovatel, KB. 1.,
písemnictví, literatura. Tf.

Prosaictví, n., Jg. Slnosť. 35.

Prosaičný, prosaisch. P. všednosť. Tš.

Prosák, u, m. = prosba. Přilezl s p-kem
ku kříži. Mor. Rgl.

Prosákati, vz Prosáknouti.

Prosáklivý, durchlassend. P. půda. Sl.
les., Kod.

Prosáknouti kudy kam odkud. Voda
z řeky pískem do studně p-kuje. Us. Pdl.
— Mj. 10.

Prosakování, n., das Durchsickern. P.
vody cihlami. Us.

Prosař, e, m , Hirsehändler. Us. Šd.

Prosárna, y, f., ve mlýně.

Prosáti, vz Proseti. Šp.

Prosázeti, vz Prosaditi.

Prosba, deprecatio, Ž. wit. 16. 1., po-
stulatio, 118. 170.; prosby, preces, 33. 16.;
petitiones. 19. 17. Prostná p. Št. Kn. š. 11.
Svou prosbu skládám za své dobrodince.
Sš. P. 60. Vzal z truhličky k prosbě své
svekruše dva cinky. NB. Tč. 143. Tu jsem
jeho snažnú prosbú prosil. 1370. Mus. Když
matka boží za nás prosbu složí. Sš. P. 63.
P. = modlitba. Uslyšána vaše prosba. Výb.
II. 17., Ž. wit.

Prosbopis, u, m., Bittschrift. Vlč., Loos.

Prosceniový. P. lože, zeď. Us. Pdl.

Prosčeradlo, a, n. = bílá plachetka,
oděv ženský u Hrozenkova. Brt.

Prose = proso. Mill. 26.

Prosebnictvo, a, n., die Bittenden. Lpř.

Prosebný =prositelný,deprecabilis. Pro-
seben buď. Ž. wit. 38. 13.

Prosec, sce, m. = ženich. Němc. I. 293.

Prosečený, durchbrochen. Pohoří řeči-
štěm p-né. Cf. Šf. Strž. I 517.

Prosečnice, e, f., Brandschneisse. P. ko-
nečná, Endquerfläche. Sl. les.

Prosěd, u, prosědek, dku, m. = prostřed,
prostředek, zastr. Anth. I. 3. vd. XLI. Vz
Ž. kl. (329.). U prosiedcie nepřátel tvých.
Ž. klem. 109. 2. Plavaje jako prosěd moře.
Hr. ruk. 389. Prosěd jejie srdcě. Pravn
378. Prosěd věčné chvály; P. mé duše, těž-
kého hoře, tvé dobroty, tvého božstvie.
Pravn. 506., 716., 979., 1745., 1990. - Pro-
sěd z posrěd, cf. provaz z povraz; nejoby-
čejnější tvar jest prostřed. List. fil. 1885.
288.

Proseděti kudy kam. Prosednouti šach-
tou až na pevnou skálu. NA. IV. 139 —
co kudy: šachtou vrstvy vodovodné. NA.
IV. 140. — jak. P. šachtu o sáh hlouběji.
Us. Pdl.

Prosednutí, n., v horn. Vz Proseděti.

Prosednutý; -ut, a, o. Vz Vroseděti.
Ložisko šachtou p-té; Žíla žilou n. hřbe-
tem p-tá. NA. IV. 128.

Prosekati co: železo. Us. — se kudy
kam: nepřátely k pevnosti. Kká.

Prosekávač, e, m. P. obratiu, Rachiotom.

Proseknutí, n. P. tepen, Arteriotomie, f.

Prosen, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124.

Proserpina = Ninva (!). Utvořil Rosa.

Prosetín. Proč v P-ně o polednách ne-
zvoní? Vz Sbtk. Krat. h. 197.

Prosící list = prosebný. Mus. 1880. 462.

Prosík. Jest z P-ka (žebrá). Bdl. — P. =
rybník u Malešova (u K. Hory). BPr.

Prosil, a, prosílek, lka, m. = kdo prosí.
Us. Rgl.

Prosimír, a, m., os jm. Pal. Rdh. I.
124., Cod. Mor. II. 155.

Prosincový. P. ústava (r. 1867.) Srbený 4.

Prosinec znamenal až do r. 1360. listo-
pad. List. fil. I. 61., Mnč. R. 18 Její zrak
svítil, jako hvězdy v p-ci. Zr. Gris. Jako
v červnu měsíci bývá také v prasinci Kda.
Prosinec bochy solí, vaří pivo a pole hnojí.
15. stol. — Cf. Zbrt. 219.

Prosinieti, prosinievati. Vz Prosinec.
A ihneď začalo prosinievať před nimi. Syt.
Táb. 22., 28.

Prosinky, pl., jm. vsi, nyní Prusinky
u Napajedel. Pk. Npj. 22.

Prosiny, pl. = prosná sláma. Na jižní
Mor. Šd.

Prosisko, a, n., Hirsenfeld, n. Loos.

Prositi. Cf. Mkl. Etym. 265. Praes. prošu,
prost a novotvar prosím od sklonku 14. stol.
Vz List. fil. 1886. 280. — abs. A všakžť
proši, ktož . . . Št. Kn. š. 6 Kdo prosí, ne-
hreší. Slov. Rr. MBš. Kdo prosí, ten nosí.
Č. M. 8. Učí se p. (žebrati). Us. Vck. —
co, koho (jak, na kom). Kaj mě něprosí
(pl. něprošú), něch mě něnosí (pl. něnošú)
= kdo mne nepožádal, tam nepůjdu. Slez.
Šd. Což jste prosili; Co prosíte. Výb. II.
17., 711. a j., Leg. Kr. v. 380. Což prosí
na tvé milosti, na Boze. Mnč. R. 40., 47.
Čo pán prosí, to byt mosí. Slov. Šd. Ne-
víte, co prosíte. Arch. VIII. 352., 353. Jenž
tebe co prosí. Sv. ruk. 260. Když co ná-
božně prosíte. Hr. ruk. 51. Což prosil, ob-
držel. Jrd. 4. b. Počal mysliti, co by prosil.
Pass. mus. 410. Kterúžkoli řečí v modlit-
vách co prosí. Št. Kn. š. 45. — čeho (kde,
od koho, po kom, komu). Prosmež tedy
hvězdy této. Brt. N. p. 589. Chleba bych
mu p-la. Pk. Pohnaný má řečníka sobě p.;
P-sil těla Ježíšova Výb. I. 613., II. 410.
P. JMKské, odpovědi po poslu. Arch. VII.
157., 309., VIII. 4. a j. P. boží pomoci, Lg.
Kr. dod. v. 88., BO., Sv. ruk. 191., Št. Kn.
š. 160., 182., něčí milosti, 13. stol. Mus.
1882. 121., daru u někoho, Hr. ruk. 291.,
milosti u někoho, Hus III. 107., své ženy,
Hr. ruk. 377., boží matky, Marg. v. 494.,
knížat, pánův, Žžk. 14., oblehčenie od bře-
mene hřiechóv, chleba slova božieho, mě-
šťanóv, aby své obchody právě vedli, Hus

I. 333., III. 282., proseb užitečných, Št. Kn.
š. 48., znamení od někoho, Št., krmě. Ž.
wit. 77. 18. Kdo prosí všelikého. Sv. ruk.
221. Proč prosíte ote mne odpočinutie?
14. stol. Mus. 1889. 451. Žádám vas, že
budete ode mne (mým jménem) p. Arch.
IX. 34. — zač (koho, kde, kdy, jak,
čím). P. někoho za něco. Ž. wit. 39 7.,
Št. Kn. š. 45., Arn. 1278. Pros za nás nyní
i v hodinu smrti naší. Mž. 4. P. za něco
uctivě, Dvor., denně za něčí duši Boha,
Kká., za něčí ruku, Šml., za děťátka, Výb.

II. 26. (17., 21., 24.), někoho za svědomie,
NB. Tč., za někoho před Bohem, Sv. Mař.
v. 353., modlitbou Boha za koho, Sv. ruk.
296. (372.), Boha za své protivníky. Pass