508

mus. 322. Když na modlitvách prosíme jeho
zač. Št. Kn. š. 48. Prose za to. Alx. M. v.
30. (HP. 50), Hus I 311 , 379., Pasa. mus.
281, 357. — koho skrze koho. Hus II.
189. Skrze tu nevymluvenú radosť prosím
tebe. 14. stol. — jak (pro koho, koho
kde čeho od koho). P. koho pro Buoh.
1468. Mus. 1884. 471., NB. Tč. 206., Hr.
ruk. 43., pro (boží) nebeské síly. Výb. II.
13. P. pro boží rány, pro umučenou hodinu,
pro milé spasení. Us. Tkč. Prosí, jak aegypt-
ská cikánka. Us Vhl. Snažně někoho p.,
Výb. II. 13., spravedlivě u Boha. Hus I.
308., s vierú, Sv. Mař. v. 373., Boha plnú
žádostí, Št. Kn. š. 43., sprostně, z přiemého
úmysla. Ib. 9. P-la nás sama od sebe i také
ode všeho konventu svého, im Namen. Arch.
VIII. 529. Co bude p. otcě mého ve jméno
mé. Hus I. 310. A všech proseb sedmi
z úst i z srdce p-li od milého otce; A u pa-
teři krátkú řečí p-me všeho toho, což . . .
Št. Kn. s. 46., 13.— nač: na veselé (zváti)
Slez. Šd. P. na koho (žebrati). Us. Rjšk.
Prosil ji na svůj chlebík (za ženu). Hdk. —
kde. U Boha proste. Výb. II. 445. — co,
čeho na kom. Na kom rady p.? Hr. rk.
113. Tohoť jáz na tobě proši. Ib. 373. Což
na Boze prosí. Lg. kr. dod. v. 13. Prosil
na něm, aby- . .; Pros na mně, což chceš;
Na Bozie nic sem neprosil. Pass. mus. 371.,
410., 414 — komu čeho od koho. Svým
dětem od Boha prosie dóstojenstvie a zbo-
žie. Hus II. 191. — se komu = dvořiti se
Nic taký trhani, čo sa dievkam prosia. Slov.
Orl. II. 51. Prosiť sa nebudem nikdy leda-
komu. Obr. Ps. — koho jak kam. Milo-
stivě ji k sobě prosí. Sv. ruk. 83. — kdy.
Kdo mnoho dělí, bude brzo p. Sb. učit. —
s inft. A vstúpiv v jednu lodí, jenž bieše
Šimonova, prosie ho od země odvézti ma-
ličko. Hus II. 277. — s kým koho. Bart.
96.

Prosívací stroj pekařský. KP. V. 699.

Prosívač, e, m. = prosévač. Rk.

Prosívaný, durchsiebt. P. vápno. Šp.,
Dlj.

Prosivělý = drobet sivý. P. vlasy. Hdk.
Př. 7.

Proskočiti. — abs. P-vala pověst. Šml.
Opět jakés noviny p-ly. Arch. VIII. 245.—
c o. P-li soutěsky polední Dacie. Šf. Strž.
I 284. Oheň věčný kóži i kosti p čí. Hus

I. 285. — kde. Věsti p-kují v kruzích
dobře zpravených. Šml. Na obloze p-ly
hvězdy. Sá. Na líci mu červeň p-la. Jrsk.
Ten neduh i v jiných zemích p-val. Výb.

II. 1269. a j. Který's již v tom těle, kteréž
si pro mě na se vzal, vysokosť nebeskú
p-čil. Hus III. 34. — kam. Podařilo se p.
k příchozím. Pal. — jak. Oštěp veskrz
p-čil. Lpř. — proč. P-čil plamen k vůli
pravdě. Č. Kn. š. 250. — komu. Proska-
kujú mu vlasy (šedivějí). Val. Brt. D. 258.

Proskočný. Záštita ranám neproskočná,
undurchdringlich. Šf. Strž. I. 402

Proskovec, vce, m., os. jm.

Proskum, u, m. = proskoumání. Mus.
1880. 293. Jsme teprv v počátcích p-mu.
S. N. X. 175. P. epických obratův. Pyp. K.
I. 226.

Proskurník. Cf. Rstp. 133., Ott. II. 17.,
Rosc. 150, Mllr. 11.

Proslabikovati, durchbuchstabiren. —
se kudy: žalmem (slabikuje jej přečísti).
Zl.

Proslav, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124.,
Hol. 264.

Proslaviti se v umění. Tf.

Proslavný = proslavený. P. doba. Sš.
Rž. 8.

Proslenka, y, f. = něco pro sliny, obyč.
ovoce. Doneste něco na p-ko. Neor.

Proslepiti co, vor Blindheit nicht sehen
Hleděv na hezkosť rámů p-pil jsem často
nejpodstatnější krásy. Koll. III. 285.

Proslojek, jku, prosloj, e, m., Schmitz,
Flötzschmitze, Zwischenmittel, v horn. Hř.

Proslov Vz Jg. Slnosť. 58., 147.

Prosloviti co: řeč. Dch. — se o čem.
Dch.

Proslýchati. Poče od jiných p., by Maria
těžka byla. Výb. I. 396.

Prosmeknouti se kudy: úžlabím. Kká.,
Čch.

Prosmrdati v čem. Převelmi zle mě
treskce, ktož v též vině viece (než já) pro-
smrdává (je horší mne). Krnd. 17.

Prosmrkati, prosmrknouti, schneuzend
zerreissen. Ten šátek jest tak tenký, že by
ho člověk p-kl. Us.

Prosmyky. Cf. Pal. Rdh. II. 208.

Prosňačka, y, f. = jm. hrušky Mor.
Brt.

Prosňák, a, m., os. jm. Šd.

Prosnídalka, y, f., les u Chlumu na
Kruml. O ten když byl spor mezi pány a
sedláky, sedláci pozdě se dostavili a tím
o les přišli; i smáli se jim, že les prosní-
dali. BPr.

Prosnídati = snídaním ztratiti. Vz Pro-
snídalka (dod.).

Prosníti. Sen blaženě p. Č. Kn. š. 234
— se z čeho: ze sna (probuditi se). Sš.
Sm. bs. 78.

Proso, scrutum. Sv. ruk. 322. Cf. Rstp
1720., Rosc. 108., Mllr. 62., 76. P. ital-
ské, setaria italica, Osv. VI. 589., divé,
equisetum arvense. Göm. Bartol. Cizí p.
oháníš a tvé ptáci zobou. Č. M. Když je
na veliký pátek rosa, zasej ty, sedláčku,
prosa. Slez. Šd. — Jíti do prosa (prositi).
U Ronova. Rgl. Dal se do prosa (do pro-
šení). Us. Olv. Leze už do prosa (už prosí).
Olv., Brnt., Kos. Zahnati někoho do prosa
(přinutiti, aby prosil). Us. Vk., Msk., Rr
MBš. Něidě-li mus, zasej prosa (pros); Třeba
zaseť prosa (prositi). Slez. Šd. Žltá kaša
(z prosa). Slov. Němc.

Prosočiti, vz Poříci (dod.).

Prosodie. O české p-dii vz Ukaz. 35.
O zvláštnostech strčes. p-die vz Mus. 1861.
328. nn. (Jir.). O boji v příčině p-die vz
Bačk. Písm. l. 91. nn., Km. 1884. 417.-419.,
438.-440. (Fr. Bílý), Časomíra, Bačk. Písm.
931.

Prosodika přízvučná, časoměrná, vz Vor.
P. 9., 13., 15., 16., staročes. 24.

Prosopisec, sce, m., Prosaist. Č. Kn. š.
272.