509

Prosopografie, e, f. Mus. 1880. 487.

Prosouditi koho kam. Prosudíł ho do
horuciho pekla (proklel). Brt. D. 270.

Prosouti se na koho jak. I prosu sě
naň těmito slovy. Sv. ruk. 168. — se kam.
Plukové jejich prosuli se až po Augšpurk.
Šmb.

Prosouzení, n., Verurtheilung; Verrech-
tung, f. Šm.

Prospati co: čas (příhodnou dobu). Šf.
Strž. II. 482. — kdy. Po obědě budu pro-
spávati. Osv.

Prospědlný = prospěšný. Zdali to nenie
p-no. Kruml. 356. a.

Prospěch. Jenž má p., qui prosperatur.
Ž. wit. 36. 7. Prospieváše jiným t. j. p.
v jiných lidech múdrostí svú a milostí či-
niti. Hus II. 33. Osobní p. Mus. K p-chu
svému času užívej, štěstí se chop, kde se
vyskytuje. Pl. I. 228. Slavnosť na p. di-
vadla, lépe: ve p., ku p-chu. Km. Známka
p-chu na vysvědčení středních škol: vý-
tečný, výborný, chvalitebný, dobrý, dosta-
tečný, nedostatečný, zcela nedostatečný. Pdl.
Každý, kdož chceš práva znáti a v nich
s p-chem sobě čísti. Kol. 3.

Prospěcha. Pravn. 202., 521., 535., 1392.,
2123., 2830.

Prospěchářství, n., die Utilitätspolitik.
Us. Pdl.

Prospěle. Vykúpiľs vešken svět cělě od
věčné smrti p. Pravn. 809.

Prospěšení, n. = prospešnosť. Ten ubohý
naleze v dobrých skutcích p. Výb. I. 1173.

Prospěšenství. Mž. 61., Arch. VII. 316.,
Výb. I. 584., Št. Kn. š. 58. P. duchovní,
Št. Kn. š. 179., časné. Zrcd. 7. b. Nebyl
tbav svého p. Št. Kn. š. 182. Bylo ve všem
p. Hr. ruk. 67. (35., 51.).

Prospěšný. P. chod, prosperum iter.
ŽTom. 67. 20. — čemu. Tvórce, mé všie
čsti p-ný. Pravn. 2798. (695.). — k čemu.
Aby p-na mohla býti k jeho chvále. Výb.
II. 623. (Chč.).

Prospěti, prosperari. Z. wit. 1. 3. —
abs. Léci p-vají. Št. Kn. š. 11. — komu:
jiným. Hus II. 49. — v čem. P-vaje i sám
z vyučování jeho v naukách křesťanských.
Šf. III. 173. P. v dobrotě, Št. Kn. š. 134.,
Chč., v dobrých žádostech, Hus. III. 79.,
v učení nad jiné, Pass. mus. 328., 384.,
v štěstí i zboží. Sv. ruk. 7. — čím. Máme
myslí, slovem, skutkem p.; Nepřátelóm
svým naučením i pokorným obcováním p.
Hus II. 16., 360. — kde. Na zlém nepro-
spěješ (nezískáš). Ezp. 523. Za Výb. polož:
, Št. Kn. š. 98. — k čemu (komu). Co
by prospívalo k životu věčnému. Mž. 18.
(10., 77.). Tak prospěje sobě k věčné ve-
čeři. Hus II. 258. (III. 161.). — jak. Ně-
komu znamenitou měrou p. Vlč. Bóh v svých
vždy v lepšie p-vá a ďábel vždy v svých
v horšie pocházie. Hus. II. 179. — s kým.
Aj toť, ješto s lékaři p. nemohl, božie po-
moci potřeboval. Pass. 4.

Prospi, vz Prosouti.

Prosřěd = prostřed. Stoje p. jeho stanu.
Alx.V. v. 2109. (HP. 51.), 1554., 1570., 2438.

Prosřědek, dku, m = prostředek. U pro-
středku. Alx.V. 1240. Druhý prosriedok je

skládánie sloves s predložkami. Ht. Sl. ml.
178.

Prosredečný, mittelbar. Slov. Loos.

Prosredie, n., Mittelgrund, m. Slov.
Loos.

Prosredina, y, f., Mittelding. Slov. Loos.

Prosredkovať = prostředkovati. Slov.
Loos.

Prosřědní = prostřední. P-ho moře stoka.
Alx.V. 605, Loos.

Prosredničiť = prostředničiti, prostřed-
níkem býti. Slov. Ht. Sl. ml. 165.

Prosredník, a, m. = prostředník. Slov.
Loos.

Prosrednosť, i, f. = prostřednosť. Slov.
Loos.

Prosriedok, dku, m. = prostředek. Slov.
Ssk.

Prosták. BR. II. 39. b. Vz Prošlý.

Prosťan, a, m. = prosták. U J. Hrad.
Vlk.

Prostání. Vz Vš. 211.

Prostáti se. Aby ty klenoty tak malú
summú (zastavené) se neprostály. Arch.
VIII. 76. — se kde proč. A ta pokuta
všeliké lichvy židovské jest horší, neb se
spieše a pro menšie summu nežli u žida
prostojí. Vš. 209.

Prostěj, e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124.

Prostějov. Tam nepřijdeš na posvícení
nikdy v pravý čas; Prostějované jedí rádi
rebe a rake. Vz Sbtk. Krat. h. 197. — P. =
pole u Sučice na Klat., na Písecku. BPr.

Prostějovský Jiřík. Jg. H. 1. 616., Jir.
Ruk. II. 153. - P. Kašpar. Jg. H. 1. 616.,
Jir. Ruk. II. 153. - P. Mat., kněz v 15. stol.
Jir. Ruk. II. 153.

Prostélka, y, f., Unterlager, n. Vz Rst.
478.

Prostélkatý, hypothallinisch. P. lišej-
ník. Vz Rst. 478.

Prostěnice, ves. D. ol. IV. 782.

Prostěrací, zum Aufbetten. Lpř. Vz
Prostěradlo.

Prostěradlní, prostěradlový, Betttuch-.
Šm.

Prostěradlo lodní (k ochraně před stře-
lami). Lpř. Sl. II. 69.

Prostěrek, rku, m. = prostírka. Rk.

Prostiboř, od Prostibora. Pal. Rdh. I.
131. — Let. 446. — Z P-ře Voldř. Jg. H.
1. 616., Jir. Ruk. II. 153.

Prostibořský, ého, m., os. jm. Dač. 77.,
Arch. VII. 549. — P. z Prostiboře Joach.
1564. Jir. Ruk. II. 154.

Prostice, e, f. = bečka, putna, die Butte,
Kufe, das Salzfass. Sůl do velikých hlubo-
kých prostic se sype. Har. Vzali 10 prostic
soli i s vozem. Arch. prach. Soudek na tři
p. soli. 1553. Nežli s kým v přátelství vstou-
píš, potřeba s nim p-ci soli ztráviti. č. M.
230. Jinam na piti nechoďte pod propade-
ním velké p-ce soli. Smila Orovského Zříz.
zem. Vzali mu čtyři p-ce soli a dva koně.
Arch. VII. 317. Pakliby který viec krmi
dal, tehdy pán jeho má s něho sobě k ruce
p-ci soli vzieti. Pal. Děj. V. 1. 408. Pozn.

Prostičný, Fass-. P. sůl. Rk.

Prostihnouti, durchdringen. Oheň p-hne
je (spálí). Sš. I. 42.

479