515

1. Protiv. P. zápovědi boží; To nenie
protiv Bohu. Št. Kn. š. 3., 9. (37., 39.). P.
v Kat., v Ev. víd. a olom. bezmála obecně.
Jir.

Protiva, contrarietas. Jd. 3. vd. 11. P.
kvalitativní, stupňová, Dk. Aesth. 99., ple-
menná, Šmb., chemická, elektrická, Osv.,
krásna. Dk. To je pravá jeho p. Us. Rgl.
Něco jest s něčím v přímé p-vě. ZČ. III. 2.
— P. = protivenství. Za St. skl. polož: ,
Hr. ruk. 145. — P. = Styx. Lšk. — P., y,
m., os. jm. Arch. VII 718., VIII. 408., D. ol.
II. 90., Mus. 1880. 538. — P. Jan z Nové
Vsi, kněz, protivník Husův. Vz Jir. Ruk.
II. 154., 392. — P. = proti. Mkl. Etym.
266.

Protiváhadlo, a, n. Zpr. arch. IX. 11

Protivák, a, m. = protivník. Mor. a slez.
Šd., Brt. D.

Protivalí, n. = ohrada proti pevnosti,
Gegenversehanzung, Contravallation, f. Čsk.

Protivánek, nka, m., os. jm. Šd.

Protivec, os. jm. D. ol. II. 59., Arch.

VII. 658., 534. — P., tvrz u Vodňan, Arch.

VIII. 78.

Protivěcný, gegensächlich. Dch.

Protivědec, dce, m. Dk.

Protiven, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I 124.

Protiven = protiva. Šf. III. 107. — P. =
protivenství. Glč. I. 272.. Phľd. II 363.

Protivenerický, vz Protipříjičný.

Protivenství = odpor. Chč. P., contra-
dictio. Ž wit. 17 44. a j. — P. = nelibé
věci atd. A nemilují (Boha) tak v p., jako
v prospěšenství; Buoh přepustí p. Št. Kn.
š. 35 , 20. P. zkušuje lidí jako oheň zlata
Krnd 205.

Protivenstvo, a, n. = protivenství.

Protivěť, i, f. Protiklad vyslovený slove
p Jd. 3. vd. 9.

Protivětí, n. = protivěta, antinomie.
Mus. 1880. 424., Dk. Dj. fil. 41., Dk. Roz.
fil. 169.

Protivína, y, f., Gegenstück, n. Slov.
Loos.

Protivínská, é, f., čes. tanec. Škd.

Protiviti se. Spor se p-ví. Dk. — se
čemu: moci, řádu, Hus II. 257., I. 466., Št.
Kn. š. 107., duchu, Pass., dobrému, vóli
(něčí), své žádosti, lákání ďáblovu. Št.
Kn. š. 40., 73., 182. — čemu čím. Ostnec
svědomie, jímž by se p-vil hřiechu. Št. Kn.
š. 186.

Protivizeň, vz Protiveň.

Protivka = proti. Oni se p. mně podle
půhonu nezachovali. 1537. Soud. kn. opav.

Protivklad, u, m.. Point, m. (ve hře
v karty).

Protivkusný = nevkusný, geschmack-
widrig, abgeschmackt. Nz.

Protivně, widerwärtig atd., vz Protivný.
P. smýšleti (feindselig). Lpř. Hřiechy lidé
hřešie p. jemu. Št. Kn. š. 17.

Protivnictvo, a, n. = protivnictví. —
P., die Gegner. Dch.

Protivník. Horší jazyk falešníka nežli
kopie p-ka. Výb. II. 728.

Protivnosť = nepříjemnosť atd. Cf. Jg.
Slnosť. 34. V p-sti chop se zmužilosti. Bž.
exc.

Protivný = naproti postavený. P. kněží
(protivné strany). Let. 232. P. směr. Jd.
Pořádek v číslování u tohoto nonia jest
p-ný s pořádkem u měřítka Mj. 7. P. pro-
měna (v protivu, naopak obrácená). Hr. rk.
91. — čemu. Tot jest pravá viera křesťan-
ská, což by tomu p-né bylo, tomu žádný
věřiti nemá; A když spzříš to vše popsánie
viery, hlédaj, aby i jedné věci ze všech
těch protiven nebyl. Št. Kn. š. 13., 15. —
v čem. Řeč Kristova zdála se jim něco
v sobě p-ná. Hus III. 179. — P. = nepří-
jemný. Mnoho p-ho trpěl. Výb II 4. Do-
nidž jemu nic p ho neučiní. Št. Kn. š. —
komu. Smilstvoť jesť p-ná věc Bohu. Št.
Kn. š. 112. — k čemu. Ktož mu co po-
dává k zdraví p-ho. Hus I. 153. — P. ne-
přátelský — čeho. Jest tam mnoho p-ných
krve Kristovy Let. 505. Antikrist vykládá
se jako protikrist aneb odporný a p-ný
Krista. 1512. Mus. 1883. 365.

Protivo. Mkl. Etym. 206. Jakou víru
zasluhuje tato legenda a to nejen z p-va
jiným ale i sama o sobě. Pal. Rdh. II. 134.
V Ž. kl. čtyřikrát. Ve vých. Mor. napro-
tivo. Cf. Archiv Jag. XII. 192.

Protivod, u, m. = protiproud. Zpr. arch.
VII. 26.

Protivodič, e, m., Gegenlenker, m. Nz.

Protivodojem, u, m. = vodojem naproti
jinému ležící. Zpr. arch. XII. 14.

Protivoj, e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124.

Protivopoložnosť, i, f. Vz Jg. Slnosť.
66.

Protivopůsobiti = protipůsobiti. Pal.
Rdh. I. 405.

Protivořeč, i, f. = protiřeč. Váňa.

Protivořečení, n., Widerspruch, m. To
není nic než pouhý odpor a p. sobě sa-
mému. Pal. Rdh. 1. 217., 430.

Protivorečnosť, i, f. = protimluva. Slov.

Protivu, strb. protivą contra, adversus.
A toti p. mně mluviechu; P. duši méj;
Položichu nenávisť p. milosti mej. Ž. wit.
118. 23., 108. 20., 108. 5.

Protivý, entgegengesetzt. Vz Protivný.
A zdorní p-ma kolú sa beranci parohma.
Slov. Hol. 313.

Protizákonnictví, n., Antinomismus =
popírání závaznosti mravního zákona. Vz
Ott. II. 465., Protizákonnosť.

Protizákonnosť, antinomia. Vz Ott. II.
464.

Protizákop, ,u, m., Contre-Approche,
Gegentranchée. Čsk.

Protizánětlivý, protizánětivý = proti-
zánětní.

Protizápalný, antiphlogistisch. Rk. Vz
Protizánětný.

Protizávaží, n., Gegengewicht, n. ZČ.
I. 29., Zpr. arch.

Protizávěrka, y, f. = protizpěr, Gegen-
sperre, f. Šp.

Protizimničný. P. rostlina, chinininga.
Presl. P. léky.

Protizlomenina, y, f., Contrecoupfractur.

Protiznačnosť, i, f., enantiosis, enantio-
semia, antiphrasis: bellum non est bellum
(hezké není válka). Nz.