Předchozí (514)  Strana:515  Další (516) |
|
|||
515
|
|||
|
|||
1. Protiv. P. zápovědi boží; To nenie
protiv Bohu. Št. Kn. š. 3., 9. (37., 39.). P. v Kat., v Ev. víd. a olom. bezmála obecně. Jir. Protiva, contrarietas. Jd. 3. vd. 11. P.
kvalitativní, stupňová, Dk. Aesth. 99., ple- menná, Šmb., chemická, elektrická, Osv., krásna. Dk. To je pravá jeho p. Us. Rgl. Něco jest s něčím v přímé p-vě. ZČ. III. 2. — P. = protivenství. Za St. skl. polož: , Hr. ruk. 145. — P. = Styx. Lšk. — P., y, m., os. jm. Arch. VII 718., VIII. 408., D. ol. II. 90., Mus. 1880. 538. — P. Jan z Nové Vsi, kněz, protivník Husův. Vz Jir. Ruk. II. 154., 392. — P. = proti. Mkl. Etym. 266. Protiváhadlo, a, n. Zpr. arch. IX. 11
Protivák, a, m. = protivník. Mor. a slez.
Šd., Brt. D. Protivalí, n. = ohrada proti pevnosti,
Gegenversehanzung, Contravallation, f. Čsk. Protivánek, nka, m., os. jm. Šd.
Protivec, os. jm. D. ol. II. 59., Arch.
VII. 658., 534. — P., tvrz u Vodňan, Arch.
VIII. 78.
Protivěcný, gegensächlich. Dch.
Protivědec, dce, m. Dk.
Protiven, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I 124.
Protiven = protiva. Šf. III. 107. — P. =
protivenství. Glč. I. 272.. Phľd. II 363. Protivenerický, vz Protipříjičný.
Protivenství = odpor. Chč. P., contra-
dictio. Ž wit. 17 44. a j. — P. = nelibé věci atd. A nemilují (Boha) tak v p., jako v prospěšenství; Buoh přepustí p. Št. Kn. š. 35 , 20. P. zkušuje lidí jako oheň zlata Krnd 205. Protivenstvo, a, n. = protivenství.
Protivěť, i, f. Protiklad vyslovený slove
p Jd. 3. vd. 9. Protivětí, n. = protivěta, antinomie.
Mus. 1880. 424., Dk. Dj. fil. 41., Dk. Roz. fil. 169. Protivína, y, f., Gegenstück, n. Slov.
Loos. Protivínská, é, f., čes. tanec. Škd.
Protiviti se. Spor se p-ví. Dk. — se
čemu: moci, řádu, Hus II. 257., I. 466., Št. Kn. š. 107., duchu, Pass., dobrému, vóli (něčí), své žádosti, lákání ďáblovu. Št. Kn. š. 40., 73., 182. — čemu čím. Ostnec svědomie, jímž by se p-vil hřiechu. Št. Kn. š. 186. Protivizeň, vz Protiveň.
Protivka = proti. Oni se p. mně podle
půhonu nezachovali. 1537. Soud. kn. opav. Protivklad, u, m.. Point, m. (ve hře
v karty). Protivkusný = nevkusný, geschmack-
widrig, abgeschmackt. Nz. Protivně, widerwärtig atd., vz Protivný.
P. smýšleti (feindselig). Lpř. Hřiechy lidé hřešie p. jemu. Št. Kn. š. 17. Protivnictvo, a, n. = protivnictví. —
P., die Gegner. Dch. Protivník. Horší jazyk falešníka nežli
kopie p-ka. Výb. II. 728. Protivnosť = nepříjemnosť atd. Cf. Jg.
Slnosť. 34. V p-sti chop se zmužilosti. Bž. exc. |
Protivný = naproti postavený. P. kněží
(protivné strany). Let. 232. P. směr. Jd. Pořádek v číslování u tohoto nonia jest p-ný s pořádkem u měřítka Mj. 7. P. pro- měna (v protivu, naopak obrácená). Hr. rk. 91. — čemu. Tot jest pravá viera křesťan- ská, což by tomu p-né bylo, tomu žádný věřiti nemá; A když spzříš to vše popsánie viery, hlédaj, aby i jedné věci ze všech těch protiven nebyl. Št. Kn. š. 13., 15. — v čem. Řeč Kristova zdála se jim něco v sobě p-ná. Hus III. 179. — P. = nepří- jemný. Mnoho p-ho trpěl. Výb II 4. Do- nidž jemu nic p ho neučiní. Št. Kn. š. — komu. Smilstvoť jesť p-ná věc Bohu. Št. Kn. š. 112. — k čemu. Ktož mu co po- dává k zdraví p-ho. Hus I. 153. — P. ne- přátelský — čeho. Jest tam mnoho p-ných krve Kristovy Let. 505. Antikrist vykládá se jako protikrist aneb odporný a p-ný Krista. 1512. Mus. 1883. 365. Protivo. Mkl. Etym. 206. Jakou víru
zasluhuje tato legenda a to nejen z p-va jiným ale i sama o sobě. Pal. Rdh. II. 134. V Ž. kl. čtyřikrát. Ve vých. Mor. napro- tivo. Cf. Archiv Jag. XII. 192. Protivod, u, m. = protiproud. Zpr. arch.
VII. 26. Protivodič, e, m., Gegenlenker, m. Nz.
Protivodojem, u, m. = vodojem naproti
jinému ležící. Zpr. arch. XII. 14. Protivoj, e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124.
Protivopoložnosť, i, f. Vz Jg. Slnosť.
66. Protivopůsobiti = protipůsobiti. Pal.
Rdh. I. 405. Protivořeč, i, f. = protiřeč. Váňa.
Protivořečení, n., Widerspruch, m. To
není nic než pouhý odpor a p. sobě sa- mému. Pal. Rdh. 1. 217., 430. Protivorečnosť, i, f. = protimluva. Slov.
Protivu, strb. protivą contra, adversus.
A toti p. mně mluviechu; P. duši méj; Položichu nenávisť p. milosti mej. Ž. wit. 118. 23., 108. 20., 108. 5. Protivý, entgegengesetzt. Vz Protivný.
A zdorní p-ma kolú sa beranci parohma. Slov. Hol. 313. Protizákonnictví, n., Antinomismus =
popírání závaznosti mravního zákona. Vz Ott. II. 465., Protizákonnosť. Protizákonnosť, antinomia. Vz Ott. II.
464. Protizákop, ,u, m., Contre-Approche,
Gegentranchée. Čsk. Protizánětlivý, protizánětivý = proti-
zánětní. Protizápalný, antiphlogistisch. Rk. Vz
Protizánětný. Protizávaží, n., Gegengewicht, n. ZČ.
I. 29., Zpr. arch. Protizávěrka, y, f. = protizpěr, Gegen-
sperre, f. Šp. Protizimničný. P. rostlina, chinininga.
Presl. P. léky. Protizlomenina, y, f., Contrecoupfractur.
Protiznačnosť, i, f., enantiosis, enantio-
semia, antiphrasis: bellum non est bellum (hezké není válka). Nz. |
||
|
|||
Předchozí (514)  Strana:515  Další (516) |