534

topaza. Vz Brm. II. 450. Už sem ja je opuš-
čeny jak ten polní ptak, kery lice ve dně
v noci po horach, dolach. Sš. P. 207. Kdo
chce ptáky lapati, nesmí mezi ně kyjem
házeti než lahodným pískáním lúditi a vna-
diti k sobě. 1430. Wtr. Trúba p., co do
svojeho hnízda robí. Slez. Šd. Člověk při-
rozen jest k dielu a p. k létání. Št. Kn. š.
31. Lepí jeden p. v ruce než dva letiec.
Št. N. 261., Minst. 1497. Jaké hnízdo, taký
pták. Šd. P. nenese všech vajec najednou;
Když p. z klece vynikne, nečekej, by se
vrátil. Bž. exc. Když je p., není klec a
když je klec, není p. (vždy v nečas). Us.
Kšť. Jde-li se kdo dívat na ptáky (v hnízdě
jsoucí), musí míti ústa zavřená, jinak by je
mravenci sežrali. Val. Vck. P. — mrhák,
rybka — chybka (sedláci ptáčníci a rybáři
zanedbávají hospodářství). Us. Brt.

Ptakohadač, e, m., Augur. Vz Ptako-
pravce. Koll. St. 373 , 394.

Ptakohadačský, Augurs-. P. heslo. Koll.
St. 369. (374.) Vz Ptakopravecký.

Ptakohadačství, n. = ptakopravectví.
Koll. St. 268.

Ptakohadadlo, a, n., auguroraculum.
Koll. St. 479., 396., 381.

Ptakohádání, n. = ptakopravectví. Sv.
ruk. 323., Koll. St. 389.

Ptakokřídlec, delce, m., amphrisus,
hmyz. Brm. IV. 377.

Ptakoprava, y, f. = ptakopravectví.

Ptakopravčí, Vogeldeuter-. Lpř.

Ptakopravení. Sv. ruk. Aug. 331. ř. 8.

Ptakopraviště, ě, n., augurium. Vlšk. 21.

Ptakopysk. Cf. Brm. I. 2. 626.

Ptakořitný. P. ssavci. Cf. Ott. I. 112.,
II. 513., Brm. I. 2. 621., Stč. Zem. 812.

Ptakosnubný. P. rostliny, ornithophilae.
Hg. 43. (83.?)

Ptakotrudka, die Vogellaus. Brm. IV.
509.

Ptakovice, hora v Písecku.

Ptákovna, y, f. = pole u Slavošovic na
Klat. BPr.

Ptakoznalec, lce, m., Vogelkenner, Orni-
tholog, m. Mour.

Ptakozorec, rce, m. = ptakopravec. Msn.

Ptakozpytec, tce, m, Ornitholog, m.
Čch. Pt. 16.

Ptaný, erbettelt. Žebrák živí se ptaným
chlebem. Mor. Brt. D., Kld. I. 39.

Ptášok, ška, m. = ptáček. Koll. Zp. I.
206.

Ptáti. Cf. Mkl. Etym. 270. — koho =
prositi, žádati. Ptala ho. Brt. D. 340. Ona
ptala tatíčka: Kupte vy mně koníčka. Brt.
P. 68 — co. Kdo se ptává příliš mnoho,
pobloudívá snadno z toho. Dch. — čeho
(sobě kde). Již v každém kraji jiné viery
sobě ptají (žádají). Homl. v. 165. Ptál si
nocleha. Brt. D. 344. Tajně sobě bydla
ptaje. LPr., Hr. rk. 13. Proti tomu ptali
jsme zlínských konšel. NB. Tč. 151. A ty
dobrých mastí ptajú. Mast. v. 223. — nač
(koho). Jedno na to vždy ptaj. Mst. 17.
Na tě židovstvo ptáše i tebe silně hledáše.
Pravn. 938., 942. Naptál (najal) na ječmen
štyry žnice. Mor. Brt. D. 258. — co zač.
Co za to ptáte (žádáte, táže se kupující

prodavače)? Mor. Brt. D. 258. — koho oč.
Když mne žádný o nic neptá, tož mne to
nepchá. Val. Vck. Jáncek ptal jest konšel
o potaz. NB. Tč. 96. — co po kom. Co
po tobě ptajú (= kolik na tobě žádají?).

— co, čeho od koho. Ptá si od ní stu-
denej vody. Brt. N. p. II. 385. Pověz mi,
synečku, co od tebja ptajú (žádají)? Sto
rýnských stříbrných. Sš. P. 328. — se.
Snáze jest se ptáti než odpovídati. Us. Kdo
ví, ten se neptá. Us. Rgl. — se čeho
(koho na kom). Ptal jsem se pacholka
své ztráty. 1517. V měln. arch. Wtr. Aby
se ptali svého zdravie na bohu pohanském.
Št. Kn. š. 10. — se nač (jak). Ptej se na
pravdu od něho. Brt. N. p. 621. Na Hero-
desa se ptejme. Brt. P. 188. P. se na otce.
Pož. 57. Tehdy duše s Kristem mluví, keď
vší pilností se ptá na jeho pravdu. Hus III.
16. — se po čem. P. se po kúzlech, po
lidech pokorných. Št. Kn. š. 38., 63. Zdá-li
se mu po své škodě ptáti, že se mu ta cesta
nezavírá. Arch. VIII. 442. — se o čem.
Jděte a snažně se ptajte o tom dítěti. Bibl.
1425. — se kdy. Ptal se po krátké pře-
stávce. Osv. I. 268. — se jak. Ptáti se
suše, Hrts., rozvláčně.

Pteč, hora v Písecku.

Ptenec. Cf. Mkl. Etym. 269. — Čch. Dg.
485.

Ptín, a, m. = vrch u Předslavě na Klat.
BPr.

Ptomatin, ptomain, u, m. = jed mrtvo-
lový. Cf. KP. VI. 393.

Ptýleti, disperdere. Vz Rozptýleti.

Púbavka, y, f., Zuspeise, slov. Rr. Sb.

Pubička, y, f. P. Frant. 1722.—1807.
Vz Bačk. Písm. 931., Rk. Sl., Pyp. K. II.
395.

Publicistický, publicistisch. P. působení,
šrůtky. Pal. Rdh. III. 210., 230.

Publicistika. Cf. Ukaz. 63., Noviny
(i dod.).

Publicita, y, f., z lat. = veřejná pří-
stupnosť. P. gruntovních knih. Kzl. 215.

Publika, y, f. = publikum, obecenstvo.
Slov. Cf. Czm. 98.

Puc. Slovem tím se pes na někoho štve.
Puc ho!

Půc! Zvuk rány střelné. BPr.

Pucák, u, m. = hrnec, v Domažl. vrhlík.

— P. tlustý a krátký kus (chleba). Val.
Vck., Brt. D. 258.

Pucanka, y, f. = vrch u Vořechova. BPr.

Pucati, vz Pucnouti.

Půcati, půcnouti = dělati půc, stříleti.
Us. BPr.

Pucifousek, ska, m., vz Pucivous.

Puclíkatý, vz Puclíkový.

Pucnouti, pucati = políbiti. Jdi a pucni
mu ruku. U Roušína v Kruml. Plsk.

Půcnouti, vz Půcati.

Puča, dle Bača, os. jm. Pk. MP. 74.

Pučalka, y, f. = malá, mladá, tlustá
ženská (děvče). U Místka. Škd.

Pučálka. Cf List. fil. XV. 172. P. = srostlé
vlhké obilí s polí svezené. Navezl si p-ky
(hniličky). U Mešna. Otm. U Kdyně. Rgl.

— P., y, m., os. jm. P. Pavel, farář 1677.
Jg. H. 1. 616., Jir. Ruk. II. 157.