535

Pučava, y, f. Slap P-vy, Pantschefall,
m. Řvn. 477.

Púček = slížek na půl lokte medem po-
mazaný a mákem posypaný. Na jihových.
Mor. Brt. L. N. II. 116. — P. = prasečí ža-
ludek, Schweinsmagen, m. V Podluží. Cf.
Jambor. Brt. L. N. II. 65. — P., čka, m.
= hoch, který se mnoho mezi děvčaty po-
hybuje. Na mor. Slov. Hrb.

Pučeti. Cf. List. fil. XV. 171.

Pučírna, y, f., v pivovar., Quellkammer,
f. Rk.

Púčok, čku, m. = puk. Jako ta ľalija,
čo tam p. svôj rozvíja. Slov. Č. Čt. I. 207.

— Sldk. 82., 85.

Pučení. P. = způsob nepohlavního roz-
plemeňování. NA. V. od. II. 31. Množení
hub mořských děje se buď pučením a dě-
lením aneb vajíčky. Frč. 1.
Pučeti. Cf. Mkl. Etym.258. — P. = téci.
Žbán pučí. U Mešna. Otm.

Pučí, n. = puky, pupence, poupata,
Knospen. U Ostravy. Wrch.

Pučičí = psí, Hunds-. P. sádlo. Val. Vck.
Vz Pučík.

Pučiti. Cf. List. fil. XV. 171. — co.
Pučim, pučim pišťalenku (otloukám z mízy).
Slez Šd. — se odkud. Kořen, od něhož
všechny ratolesti pučie se. Hus II. 60. —
se kdy. Trn se z mladu ostře pučí. Alx.

Půčívka, y, f. = půjčka, Na Hané. Bkř.

Pučivý puchýrek. Ves. I. 81.

Pučka = poupě, Knospe, f. Polou růže,
polou ještě pučky. Hdk. — P. byl potok
v Praze tekoucí od kostela sv. Štěpána
skrze Podskalí do Vltavy. Pdl. exc, Kv.
1885. 571. Dle Svt. 14. = pramen sv. Vá-
clava v Praze.

Púčky, pl., f. = slejšky, jakými se husy
krmí, ale z bílé mouky (na štědrý den
s medem a mákem), jídlo chudých horalů
trenčanských. Pokr. Pot. 109. Vz Štědrý,
Němc. III. 331.

Pučuice jelení atd. Vz Brm. I. 3. 102.

— P., stroma. P. nehtové (pajed), Onychia;
p. nehtová, Nagelwurzel, f. Nz. lk. P. va-
zivová (základní tkanivo vaziva, Binde-
gewebsstroma), vaječníková, s. ovarii. Ktt.
exc.

Pučný život. Nrd. Kosm. p. 17.

Pud. Cf. List. fil. XV. 176. P. smyslný,
duševní, potravy, pohybu, společenský, při-
rozený, látkový, formodatný či tvarodatný,
vytvářivý, Dk., sebezachování, NA.; nedo-
statek pudu pohlavního. Přirozený pud jest
mocnější než umělý návyk. Exc.

1. Půd = koryto, kterým voda běží. Vz Pud
(konec). Puod zvýšiti. 1492. Soud. kn. opav.

2. Půd, u, m. = půda, hůra. Všecko mi
na dvore, len šochtár na puodě. Pošlem si
já, pošlem len mojho milého, nech mi ho
on snese z puodu vysokého. Koll. Zp. I.
21

Puď puď! Volání na slepice. Vz Slepice.
U Mor. Bromova. Brt.

Půda. Cf. Mkl. 254. Str. 1241. 18. ř. sh.
upekařů oprav v: u pekařů. P. bujná, čerstvá,
neplodná, palčivá, lehká, mastná, polní,
prosákavá, rašelinná, studená, travnatá,
tuhá, tvrdá, vlhká, zdravá, zmrzlá, žírná,

živná, Šp., kyselá. KP. III. 215. — P. = liti-
nová deska na dně ohniště hamerného. NA.
IV. 163. P. roštová, Rostboden, m. Šp. —
P. = základ. Domněnka ta nabývá více
půdy. Mj. 2. Naše mateřština nabývala pev-
nější půdy. Osv. 1886. Svým snahám půdu
zjednati. Dch. Tratí se mu pod nohama
p. Pal. Rdh. III. 165.

Puďavec, vce, m. = člověk tvrdý, ne-
přístupný, násilný. Nov.

Pudding anglický, bramborový, čokolá-
dový, houskový, chlebíčkový, krupičný,
květový (Blüthen-), s makaronkami, mal-
tézsky, mandlový, s maraskýnem, mramo-
rový, nudlový, ořechový, piškotový, rybí,
rýžový, špenátový, třešňový, tvarohový,
žemličkový. Hnsg.

Půdecký, Bodenmeister, m. Dch., Šp.
Vz Půdní (dod.), Půdomistr (dod.).

Půdička, vz Půda.

Pudilářík, u, m. = tobolka, pugilár.
Koll. IV. 142.

Puditi. Cf. Mkl. Etym. 257., List. fil. XV.
176. — abs. Pudil duch tvój, flavit spiritus
tuus. Zlomek strč. exodu 15. 10., List. fil.
1880. 130. — koho. Poňavadž mě sú p-li.
Hus I. 235. — k čemu. Stroj ku pohybu
p. Kk. Král kněží k tomu má p., aby . . .
Hus I. 469. Města, jenž pudie slovo božie
od sebe. Hus I. 204. — kam. Bohatství
pořád jiné a jiné národy tam p-lo. J. Lpř.

Pudivítr, a, m., os. jm. Wtr. Obr. 85.

Pudivosť, i, f., Triebkraft. Dch.

Pudizimnice. Cf. List. fil. XV. 176.

Pudlař, e, m., Puddler, m. Hř. P. pro-
měňuje litinu v kuté železo. Vchř. Vz Pu-
dlování (dod.).

Pudlařský, Puddler-. Hř.

Pudlík. Dělá němčourům a židům p-ka.
Kmk.

Pudlíkovati, pudeln. Šm.

Pudlo = zadek nohavic. Vyrezal mu po
pudle. U Uh. Hrad. Brt. D. 258.

Pudlov. Tam dali kapra do klece, aby
jim tam zpíval. Vz Sbtk. Krat. h. 231., 198.

Pudlovač, e, m. = pudlař. NA. IV. 176.

Pudlování, n., Puddeln, n. P. = zkujňo-
vání železa v pecech plamenných, Flammen-
frischen, Puddeln, n., Puddlingsarbeit, f. Hř.
— NA. IV. 167., 174., Šfk. Poč. 350.

Pudlovaný; -án, a, o, gepuddelt. P. ocel,
Tl. M. 87., litina. Vz Pudlař, Pudlování.

Pudlovice, e, f. = pudličí kůže, Pudel-
haut, f. Šp.

Pudlovna, Puddelhütte atd. Hř. Vz Pla-
menice.

Pudlový, Puddel-. P. pec. Vz Pudlovna.

Pudmistr. Také slov. Bern.

Pudmistřena, y, f. = půlmistrová. Mor.
Brt. D. 345., 147.

Půdní, ího, m = půdecký. Dch.

Pudný, Treib-, P. kolo, roura, NA. IV.
206., 222., tyč u parního stroje (těhlice,
ojnice). Hrm. 97.

Půdochudý, bodenarm. Sl. les.

Půdomistr, a, m. = půdecký, půdní.
Dch.

Půdorovný tvar. Zpr. arch. VI. 5.

Půdorys, u, m., Grundriss, m. Šm.