537

P. = buben. Ve vojen. řeči. Rgl. — P. =
dítě tlusté, které má tváře jako oteklé.
U N. Bydž Kšť — P. = nadutý člověk,
ein aufgeblasener Mensch. Ve vých. Čech.
V. Vondrák.

Puchýřice, e, f, Blasenkoralle, f. Rk.

Puchýřík, u, m., vz Puchýř, die Sporen-
blase. Vz Rst. 480.

Puchýříkatý, weichwarzig. Rst. 480.

Puchyřina, puchýřovina, y, f., pomphi-
gus s pompholix. P. čivová, p. neuriticus,
bytná či trvalá, p. essentialis, klikatá či
zavitkovitá, p. gyratus, kurdějová, p. scor-
buticus, listnatá či lupenitá, p. foliaceus,
malomocných oblitinová, p. leprosus, máz-
dřivčitá, p. diphtheriticus, náhlá či prudká,
p. acutus, novorozených, p. neonatorum,
obecná, p. vulgaris (mírná, benignus, po-
časná, chronicus, zhoubná, malignus), pla-
zivá, p. serpens s. serpiginosus, příjičná,
p. syphiliticus, rohovky, p. corneae, slitá,
p. confertus, snětivá, gangraenosus, spo-
jivky, p. conjunctivae, svrbivková, p. pru-
riginosus. Ktt. exc.

Puchýřkovitý = puchýřovitý. P. lišej,
exzema vesiculosum.

Puchýřnatka Vz Brm. IV. 604.

Puchýřnatý. P. osutina příjičná, bul-
löses Syphilid.

Puchýřník, Pflasterkäfer, m., spanische
Fliege. Cf. Brm. IV. 138., Šír II. 62., Kk.
Br. 270. = P. semenitý, Samenbläschen.
Sl. les.

Puchýřovec, vce, m. = puchýřový brouk,
pryskyrka. Vz toto.

Puchýřovina, y, f., pemphigus. Nz. lk.
Vz Puchýřina (dod. 2.).

Puchyřovinovitý, pemphigoideus. Nz.
lk. P. spalničky, morbilli p-dei.

Půjčený. Vedle moci jim od krále p-né.
Vš 179.

Půjčiti. Cf. Mkl. Etym. 411. b. P. místo
pójčiti, to z póžčiti m. požičiti a toto z po
žitčiti Gb. List. fil. 1884. 77 , Šf. III. 465.
Vz Pojičeti, Požičati, Požičiti, Požiščati —
abs. Ta žena půjčuje (s jinými souloží).
U Žamb. Dbv. Půjčí-li p. Bůh (dopustí-li,
dá-li). Pal. Kdo nechce učiniti tak, nemůže
jinak než p. (přisvědčiti). Obz. A tak móž
býti pójčen ten dóvod (zugegeben). Hus. I.
216. Kdo půjčí, není lepšího přítele (nad
něho) a když upomíná, tu ocet i se džbá-
nem rozleje a převrhne. Črn. Zuz. 145. —
co. Priamus nerad k tomu svoli, což sú
Eneas a Antenor pójčili (připustili). Troj.
202. Kdo chce o něco brzo přijíti, ať to
půjčuje. Us. Kšť. — čeho. Půjč, formánku,
biče svého. Sš. P. 7. Když žid puojčí
peněz. Výb. II. 333. Toho nižádné právo
nepůjčí (nedovolí). Bart. 105. — komu
čeho. Téhož divu pójčil Prokopu sv. Hr
ruk. 21. — čeho k čemu. Kto lichvú pójčí
dobytčete jinému k póžitku. Hus I. 218. —
nač: na zboží. Arch. VIII. 172. — čeho
proč. Lichva jest, když kto pójčí peněz
na zisk. Hus I. 218. — co, čeho jak. Bože,
pójč milostivě (dej, učiň, dovol), aby . . .
Výb. I. 577. P. něco na slepou víru. Dvor.
Svých peněz skrze jiného p. Hus I. 218.

Půjčka. Vz Požčaj, Požčka, Požičavka,
Požičiavanisko, Požičiavanka, Požička, Cor.
jur. IV. 3. 1. 424., 425., IV. 3. 2. 437., Mkl.
Etym. 411. b. P. lotterní. P. domů klecá.
Bž. exc.

Půjčování peněz na úroky. Mus. 1880.
238.

Půjčovatelství, n., Geldleihgeschäft, n.
Rk.

Půjčovní ústav, kapitál, úvěr. Kzl.

Půjezdný = pojezdný. Šm.

Pujška ne! pujška ne! = muška na!
Volání na prasata. Slov. LObz. XVIII. 174.

Puk. Ct. Mkl. Etym. 258., List. fil. XV.
171. P. = pupen Rosc. 2., 8., 46., 76., 91.
Každý puk tam v růži plnou vzpučí. Čch.
Bs. 65. Révový p. Rr. Sb. Krásná jako ruža
v puku. Dbš. Sl. pov. VI. 58. — S prvním
knírovým pukem nad pyskem. Hrts. — P.
= baf, bafnutí. Zapálila mu tabák. Každý
p. byl mu sladkým. Kmk. — P. = puknutí,
štěrbina, Ritze, f. Kůra stromová má puky.
Us. Rgl. — P. = hra v karty, při níž ža-
ludsky svršek též má jméno puka a nejvíce
platí. Na Plasku. BPr. — P. = ťuk? Puk,
puk, pukenečkem, pusť mne, milá, oke-
nečkem. Koll. Zp. I. 170. — P. = začátek
atd. P. nové osvěty. Čch. Sl. 79. Všecky
pravdy této nauky jako v puku zde vynáší.
Pal. Rdh. I. 298.

Púk, a, m. = pavouk. Mor. a slov. Brk,
Hrb.

Púka, y, f., vz Púcha (dod ).

Pukač. Cf. List. fil. XV. 171.

Pukačka. Cf. List. fil. XV. 171.

Pukala, y, f. = květník. Laš Brt. D.
258

Pukálek, lku, m. = bouchačka. Vz Pu-
kal. ZObz. XXIII. 191.

Pukaňa, ě, f. = veš (v dětské řeči). Val.
Vck.

Pukanec. P-ce = moučné jídlo sváteční.
Po lžíci těsta bílého poklade se na plech,
rozkrojí se uprostřed a naděje lekvarem
(povidly a p.). V Podluží. Brt. L.N. II. 21.
P. s mákem a medem. Hrb. Obr. 199. —
P. = kukuřičné zrno; pučálka z kukuřice.
Slov. Němc. Mus. 1889. 356.

Pukání, vz Otvírání (dod.). = P. u my-
slivců = dvojitě mlaskavý zvuk, das Knap-
pen. Škd. exc.

Pukanka, y, f. = hruška, který zrajíc
na povrchu puká, zelenka. — P. Na P-ce
= pozemky u Kluk na Pís. BPr.

Pukata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124,
Dal 193.

Pukati. Cf. List. fil. XV. 171. — P. bi-
čem = práskati. U Opav. Brt. D. 258.

Pukatý javor. Koll. Zp. I. 359. — P. =
vysedlý, vydutý, convex. Čelo je lebo vy-
sok lebo nízkô, pukatô lebo ploskô. Slov.
Hdž Čít. 214. — Ssk. P. rukáv (nadutý).
Laš. Brt. D. 258.

Pukavec rostl. Cf. Rosc. 143., Mllr. 76.,
List. fil. XV. 171.

Pukavice, e, f. = pukavec, vlčí mák. Sl.
les.

Pukavka. Cf. List. fil. XV. 171. P. =
puklice, vypuklina u chomoutu, ozdobný
plíšek. Ehr., Knrz.