Předchozí (536)  Strana:537  Další (538) |
|
|||
537
|
|||
|
|||
P. = buben. Ve vojen. řeči. Rgl. — P. =
dítě tlusté, které má tváře jako oteklé. U N. Bydž Kšť — P. = nadutý člověk, ein aufgeblasener Mensch. Ve vých. Čech. V. Vondrák. Puchýřice, e, f, Blasenkoralle, f. Rk.
Puchýřík, u, m., vz Puchýř, die Sporen-
blase. Vz Rst. 480. Puchýříkatý, weichwarzig. Rst. 480.
Puchyřina, puchýřovina, y, f., pomphi-
gus s pompholix. P. čivová, p. neuriticus, bytná či trvalá, p. essentialis, klikatá či zavitkovitá, p. gyratus, kurdějová, p. scor- buticus, listnatá či lupenitá, p. foliaceus, malomocných oblitinová, p. leprosus, máz- dřivčitá, p. diphtheriticus, náhlá či prudká, p. acutus, novorozených, p. neonatorum, obecná, p. vulgaris (mírná, benignus, po- časná, chronicus, zhoubná, malignus), pla- zivá, p. serpens s. serpiginosus, příjičná, p. syphiliticus, rohovky, p. corneae, slitá, p. confertus, snětivá, gangraenosus, spo- jivky, p. conjunctivae, svrbivková, p. pru- riginosus. Ktt. exc. Puchýřkovitý = puchýřovitý. P. lišej,
exzema vesiculosum. Puchýřnatka Vz Brm. IV. 604.
Puchýřnatý. P. osutina příjičná, bul-
löses Syphilid. Puchýřník, Pflasterkäfer, m., spanische
Fliege. Cf. Brm. IV. 138., Šír II. 62., Kk. Br. 270. = P. semenitý, Samenbläschen. Sl. les. Puchýřovec, vce, m. = puchýřový brouk,
pryskyrka. Vz toto. Puchýřovina, y, f., pemphigus. Nz. lk.
Vz Puchýřina (dod. 2.). Puchyřovinovitý, pemphigoideus. Nz.
lk. P. spalničky, morbilli p-dei. Půjčený. Vedle moci jim od krále p-né.
Vš 179. Půjčiti. Cf. Mkl. Etym. 411. b. P. místo
pójčiti, to z póžčiti m. požičiti a toto z po žitčiti Gb. List. fil. 1884. 77 , Šf. III. 465. Vz Pojičeti, Požičati, Požičiti, Požiščati — abs. Ta žena půjčuje (s jinými souloží). U Žamb. Dbv. Půjčí-li p. Bůh (dopustí-li, dá-li). Pal. Kdo nechce učiniti tak, nemůže jinak než p. (přisvědčiti). Obz. A tak móž býti pójčen ten dóvod (zugegeben). Hus. I. 216. Kdo půjčí, není lepšího přítele (nad něho) a když upomíná, tu ocet i se džbá- nem rozleje a převrhne. Črn. Zuz. 145. — co. Priamus nerad k tomu svoli, což sú Eneas a Antenor pójčili (připustili). Troj. 202. Kdo chce o něco brzo přijíti, ať to půjčuje. Us. Kšť. — čeho. Půjč, formánku, biče svého. Sš. P. 7. Když žid puojčí peněz. Výb. II. 333. Toho nižádné právo nepůjčí (nedovolí). Bart. 105. — komu čeho. Téhož divu pójčil Prokopu sv. Hr ruk. 21. — čeho k čemu. Kto lichvú pójčí dobytčete jinému k póžitku. Hus I. 218. — nač: na zboží. Arch. VIII. 172. — čeho proč. Lichva jest, když kto pójčí peněz na zisk. Hus I. 218. — co, čeho jak. Bože, pójč milostivě (dej, učiň, dovol), aby . . . Výb. I. 577. P. něco na slepou víru. Dvor. Svých peněz skrze jiného p. Hus I. 218. |
Půjčka. Vz Požčaj, Požčka, Požičavka,
Požičiavanisko, Požičiavanka, Požička, Cor. jur. IV. 3. 1. 424., 425., IV. 3. 2. 437., Mkl. Etym. 411. b. P. lotterní. P. domů klecá. Bž. exc. Půjčování peněz na úroky. Mus. 1880.
238. Půjčovatelství, n., Geldleihgeschäft, n.
Rk. Půjčovní ústav, kapitál, úvěr. Kzl.
Půjezdný = pojezdný. Šm.
Pujška ne! pujška ne! = muška na!
Volání na prasata. Slov. LObz. XVIII. 174. Puk. Ct. Mkl. Etym. 258., List. fil. XV.
171. P. = pupen Rosc. 2., 8., 46., 76., 91. Každý puk tam v růži plnou vzpučí. Čch. Bs. 65. Révový p. Rr. Sb. Krásná jako ruža v puku. Dbš. Sl. pov. VI. 58. — S prvním knírovým pukem nad pyskem. Hrts. — P. = baf, bafnutí. Zapálila mu tabák. Každý p. byl mu sladkým. Kmk. — P. = puknutí, štěrbina, Ritze, f. Kůra stromová má puky. Us. Rgl. — P. = hra v karty, při níž ža- ludsky svršek též má jméno puka a nejvíce platí. Na Plasku. BPr. — P. = ťuk? Puk, puk, pukenečkem, pusť mne, milá, oke- nečkem. Koll. Zp. I. 170. — P. = začátek atd. P. nové osvěty. Čch. Sl. 79. Všecky pravdy této nauky jako v puku zde vynáší. Pal. Rdh. I. 298. Púk, a, m. = pavouk. Mor. a slov. Brk,
Hrb. Púka, y, f., vz Púcha (dod ).
Pukač. Cf. List. fil. XV. 171.
Pukačka. Cf. List. fil. XV. 171.
Pukala, y, f. = květník. Laš Brt. D.
258 Pukálek, lku, m. = bouchačka. Vz Pu-
kal. ZObz. XXIII. 191. Pukaňa, ě, f. = veš (v dětské řeči). Val.
Vck. Pukanec. P-ce = moučné jídlo sváteční.
Po lžíci těsta bílého poklade se na plech, rozkrojí se uprostřed a naděje lekvarem (povidly a p.). V Podluží. Brt. L.N. II. 21. P. s mákem a medem. Hrb. Obr. 199. — P. = kukuřičné zrno; pučálka z kukuřice. Slov. Němc. Mus. 1889. 356. Pukání, vz Otvírání (dod.). = P. u my-
slivců = dvojitě mlaskavý zvuk, das Knap- pen. Škd. exc. Pukanka, y, f. = hruška, který zrajíc
na povrchu puká, zelenka. — P. Na P-ce = pozemky u Kluk na Pís. BPr. Pukata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124,
Dal 193. Pukati. Cf. List. fil. XV. 171. — P. bi-
čem = práskati. U Opav. Brt. D. 258. Pukatý javor. Koll. Zp. I. 359. — P. =
vysedlý, vydutý, convex. Čelo je lebo vy- sok lebo nízkô, pukatô lebo ploskô. Slov. Hdž Čít. 214. — Ssk. P. rukáv (nadutý). Laš. Brt. D. 258. Pukavec rostl. Cf. Rosc. 143., Mllr. 76.,
List. fil. XV. 171. Pukavice, e, f. = pukavec, vlčí mák. Sl.
les. Pukavka. Cf. List. fil. XV. 171. P. =
puklice, vypuklina u chomoutu, ozdobný plíšek. Ehr., Knrz. |
||
|
|||
Předchozí (536)  Strana:537  Další (538) |