540

Punclový. P. či bunclavské nádobí, od-
tud puclák. Ott. IV; 924.

Puncovadlo, a, n., Punzmaschine, f. Šp.

Puncovka, y, f. = říčka vtékající do
Olzy na Těšínsku. Šd.

Puncovna, y, f. = puncovní úřad, Pun
zirungsamt, n. Hř.

Puncovní, Punzirungs . P. úřad, vz Pun-
covna.

Puncovnictví, n., Punzirungswesen, n.
Šp.

Punc, vz Punčovina. P. anglický, bur-
gundský, jahodový, královský, ledový, ma-
linový, ryvízový, studený, třešňový, viš-
ňový, zmrzlý, se žloutky. Hnsg. — Cf.
Rstp. 520.

Punčala, y, f. = nehezká punčocha. Mor.
Brt.

Punčocha. Vz Natahovačky, Wtr. Obr.
558. P. z Buntschuh = vysoký střevíc šváb-
ských sedláků. S. N. I. 986. Už je zas na
jedněch p-chách (má jen jedny p-chy). Us.
Vk. Hodí se k tomu jako p. na klobouk,
Lpř. Které děvče p. přes noc na stole ležeť
nechá, tomu se nohy rozbolí. Mus. 1853.
474. Přerazil jí p-chu = zmrhal ji. Us. —
P. Kůň hnědý n. černý má-li pěkně bílé
nohy u chodidla, má punčošky. Us. Tč. --
P. jetelová. Vz Kožuch. — P. = rybník
u Třtic. — P. = holub.

Punčovice, e, f., Bowle, Punschbowle,
f. Rk.

Punčovina = slazená lihovina s ovocnou
šťavou. Vz KP. V. 597. P. ruská bílá, nord-
hauská žitná, švédská, žlutá. Včk.

Punda, y, f. = ženský stydký úd. Us.
Vhl.

Půnebí, n. = podnebí, Gaumen, m. Nrd.
Blld. 19.; půda, hůra. Ú N. Kdyně. Jrsk.,
Rgl.

Püner Kliment, dr. lékař. Jg. H. 1. 616.,
Šb. Dj. ř. 2. vd. 280.

Puničtina, y, f., die pumsche Sprache.
Koll. St. XIII.

Puňkava, y, f., řeka, vz Ponikev.

Punktace, e, f. = ujednání. Vídeňské
p-ce ze dne 26. ledna 1890. týkají se smíru
mezi Čechy a Němci v Čechách.

Punktator, a, m., z lat. P-ři vídeňských
úmluv. Vz předcház.

Punt = punkt. Ve všech puntích a arti
kulech. Arch. VII. 573.

Puntéř, e, m. Arch. IX. 210.

Puntíčkovati, punktiren. Us. Pdl., Tč.

Puntíkovati, punktiren. Posp., Pal. Rdh.
I. 205.

Puntování, vz Puntovati. V p. s někým
se dáti. Výb. II. 1470.

Puntovati = smlouvati, kupovati, feil-
schen. Val. Vck. Cf. Zříz. zem. Jir. 472. —
se s kým, kdy, proti komu. P-li se
mezi sebou proti svým spolusousedům.
Bart. 86. P-tují se spolu. Výb. II. 1178.
Nesměli v tom čase se p. Žer. 325. Co to
puntujete (vyvádíte, pácháte)? V Podl. Brt.
D. 258.

Puntovice. Proč chtěli Puntovští svou
dědinu obrátiti? P-ským přezdívají příč-
níkův. Vz Sbtk. Krat. h. 198.

Puný = plný. Sš. P. 592.

Punzovní, vz Puncovní.

Puoboj, vz Půboj. 1508.

Puole = pole. Zlomek strč. exodu 23. 16.

Pup, u, m. = kruhový bod, Kreispunkt,
m. Stč. Dif. 249. Cf. List. fil. XV. 179.

Pupa, y, f. = čapka, čepice (v dětské
řeči). V záp. Čech. BPr.

Pupák. P-ky = pečené dlouhé slíže,
které se na mísu polámou, horkým mlékem
poleji a mákem posypou. Jedí se toliko na
štědrý den. Mor. Brt. L N. II. 116. — P.
= pupenec, malé dítě. Slov. DŠk. I. 202. —
P. = jablko s pupenci při stopce. Mor. Brt.

Pupalice, e, f., epimedium, Lockenblume,
f. Šm.

Pupalka. Cf. Rstp. 545., Dlj. 48., Rosc.
162., Mllr. 72.

Pupalkovitý. Cf. Rstp. 341., 542., 544.,
Rosc. 162.

Pupanec, nce, m. Hra míčem na p-nca.
Vz Brt. L. N. I. 66.

Pupati = spáti (v dětské řeči). U Kr.
Hrad. Kšť.

Pupava, cardopacia. Byl. P., leontodon
taraxacum. Göm. Bartol. P. = odkvetlá
plóška. Na jihových. Mor. Brt. — Cf. Rstp.
924.—926., Rosc. 129., Mllr. 29., List. fil.
XV. 179.

Pupeček, vz Pupek. — P., čka, m., os.
jm. Wtr. Obr. 82.

Pupečnatý, genabelt. Vz Rst. 480.

Pupeční kýla, hernia umbilicalis, tepna,
Nabelarterie, jamka, -grube, žíla, -vene,
výhřez, -vorfall, Nz. lk., obvaz, Nabel-
verband.

Pupečník. Cf. Rstp. 705., Odb. path. III.
651. — P. = pupeční šňůra, pupeční pro-
vázek, Nabelschnurstrang, m., funiculus um-
bilicalis. Nz. lk., Křž. Por. 12. P. ovinutý
kol hrdla plodu, příliš krátký; neobyčejná
délka, nepravidelnosti, ovinutí, přetržení,
stočení, usazování (v mázdrách plodových,
v kraji lůžka), uzly, výhřez p-ku. Vz Křž.
Por. 346.—357. P. naléhá. Plod sedí na
p-čku. Ib. 352. Narozený bez p-ku. Vředo-
vitý zánět p-ku, Omphalitis ulcerosa.

Pupečníkovitý. P. rostliny, hydrocosty-
leae: pupečník. Vz Rstp. 701., 703.

Pupečníkový, Nabelschnur-. P. céva,
-gefäss, šelesť, -geräusch, výhřez, -vorfall,
Nz. lk., nůžky.

Pupek. Cf. Mkl. Etym.257., List. fil. XV.
179. P. plodový, hilum carpicum, Frucht-
nabel, Šp.; pupenec, Laš. Brt. D. 258; p.
štítu, Hý. Ss.; na dně láhve, Dch.; na
chlebě, Anlauf, m., Šp.; střední vyvýšená
část bábovky; knoflík pukličky, Vchř.; na
obrtlíku, Zapfen an der Hammerhülse in
den Hammerwerken, Nz.; tašky střechové;
Us.; p. na houslích, krátký, ale tlustý ko-
líček ve spodku houslí, jenž drží struník.
Vlk. — P. = vrch, Pam. arch. I. 347.; louka
u Přerova. Pk. — P. Můj pupečku (můj
bobku; dítěti říkají)! Us. Bdl.

Pupen. Cf. Mkl. Etym. 257., Rosc. 2.,
8. Pupen po česku, Moravci říkají pupenec.
Bl. 209. Chytil sa pupenec plota, nuž sa
pripletá (daleké příbuzenství). Slov. Rr.
MBš. — P. Biče, ježto olověné pupence na
koncích měly. Pass. mus. 430.



	540

	Punclový. P. či bunclavské nádobí, od- tud puclák. Ott. IV; 924. Puncovadlo, a, n., Punzmaschine, f. Šp. Puncovka, y, f. = říčka vtékající do Olzy na Těšínsku. Šd. Puncovna, y, f. = puncovní úřad, Pun zirungsamt, n. Hř. Puncovní, Punzirungs . P. úřad, vz Pun- covna. Puncovnictví, n., Punzirungswesen, n. Šp. Punc, vz Punčovina. P. anglický, bur- gundský, jahodový, královský, ledový, ma- linový, ryvízový, studený, třešňový, viš- ňový, zmrzlý, se žloutky. Hnsg. — Cf. Rstp. 520. Punčala, y, f. = nehezká punčocha. Mor. Brt. Punčocha. Vz Natahovačky, Wtr. Obr. 558. P. z Buntschuh = vysoký střevíc šváb- ských sedláků. S. N. I. 986. Už je zas na jedněch p-chách (má jen jedny p-chy). Us. Vk. Hodí se k tomu jako p. na klobouk, Lpř. Které děvče p. přes noc na stole ležeť nechá, tomu se nohy rozbolí. Mus. 1853. 474. Přerazil jí p-chu = zmrhal ji. Us. — P. Kůň hnědý n. černý má-li pěkně bílé nohy u chodidla, má punčošky. Us. Tč. -- P. jetelová. Vz Kožuch. — P. = rybník u Třtic. — P. = holub. Punčovice, e, f., Bowle, Punschbowle, f. Rk. Punčovina = slazená lihovina s ovocnou šťavou. Vz KP. V. 597. P. ruská bílá, nord- hauská žitná, švédská, žlutá. Včk. Punda, y, f. = ženský stydký úd. Us. Vhl. Půnebí, n. = podnebí, Gaumen, m. Nrd. Blld. 19.; půda, hůra. Ú N. Kdyně. Jrsk., Rgl. Püner Kliment, dr. lékař. Jg. H. 1. 616., Šb. Dj. ř. 2. vd. 280. Puničtina, y, f., die pumsche Sprache. Koll. St. XIII. Puňkava, y, f., řeka, vz Ponikev. Punktace, e, f. = ujednání. Vídeňské p-ce ze dne 26. ledna 1890. týkají se smíru mezi Čechy a Němci v Čechách. Punktator, a, m., z lat. P-ři vídeňských úmluv. Vz předcház. Punt = punkt. Ve všech puntích a arti kulech. Arch. VII. 573. Puntéř, e, m. Arch. IX. 210. Puntíčkovati, punktiren. Us. Pdl., Tč. Puntíkovati, punktiren. Posp., Pal. Rdh. I. 205. Puntování, vz Puntovati. V p. s někým se dáti. Výb. II. 1470. Puntovati = smlouvati, kupovati, feil- schen. Val. Vck. Cf. Zříz. zem. Jir. 472. — se s kým, kdy, proti komu. P-li se mezi sebou proti svým spolusousedům. Bart. 86. P-tují se spolu. Výb. II. 1178. Nesměli v tom čase se p. Žer. 325. Co to puntujete (vyvádíte, pácháte)? V Podl. Brt. D. 258. Puntovice. Proč chtěli Puntovští svou dědinu obrátiti? P-ským přezdívají příč- níkův. Vz Sbtk. Krat. h. 198. Puný = plný. Sš. P. 592.	Punzovní, vz Puncovní. Puoboj, vz Půboj. 1508. Puole = pole. Zlomek strč. exodu 23. 16. Pup, u, m. = kruhový bod, Kreispunkt, m. Stč. Dif. 249. Cf. List. fil. XV. 179. Pupa, y, f. = čapka, čepice (v dětské řeči). V záp. Čech. BPr. Pupák. P-ky = pečené dlouhé slíže, které se na mísu polámou, horkým mlékem poleji a mákem posypou. Jedí se toliko na štědrý den. Mor. Brt. L N. II. 116. — P. = pupenec, malé dítě. Slov. DŠk. I. 202. — P. = jablko s pupenci při stopce. Mor. Brt. Pupalice, e, f., epimedium, Lockenblume, f. Šm. Pupalka. Cf. Rstp. 545., Dlj. 48., Rosc. 162., Mllr. 72. Pupalkovitý. Cf. Rstp. 341., 542., 544., Rosc. 162. Pupanec, nce, m. Hra míčem na p-nca. Vz Brt. L. N. I. 66. Pupati = spáti (v dětské řeči). U Kr. Hrad. Kšť. Pupava, cardopacia. Byl. P., leontodon taraxacum. Göm. Bartol. P. = odkvetlá plóška. Na jihových. Mor. Brt. — Cf. Rstp. 924.—926., Rosc. 129., Mllr. 29., List. fil. XV. 179. Pupeček, vz Pupek. — P., čka, m., os. jm. Wtr. Obr. 82. Pupečnatý, genabelt. Vz Rst. 480. Pupeční kýla, hernia umbilicalis, tepna, Nabelarterie, jamka, -grube, žíla, -vene, výhřez, -vorfall, Nz. lk., obvaz, Nabel- verband. Pupečník. Cf. Rstp. 705., Odb. path. III. 651. — P. = pupeční šňůra, pupeční pro- vázek, Nabelschnurstrang, m., funiculus um- bilicalis. Nz. lk., Křž. Por. 12. P. ovinutý kol hrdla plodu, příliš krátký; neobyčejná délka, nepravidelnosti, ovinutí, přetržení, stočení, usazování (v mázdrách plodových, v kraji lůžka), uzly, výhřez p-ku. Vz Křž. Por. 346.—357. P. naléhá. Plod sedí na p-čku. Ib. 352. Narozený bez p-ku. Vředo- vitý zánět p-ku, Omphalitis ulcerosa. Pupečníkovitý. P. rostliny, hydrocosty- leae: pupečník. Vz Rstp. 701., 703. Pupečníkový, Nabelschnur-. P. céva, -gefäss, šelesť, -geräusch, výhřez, -vorfall, Nz. lk., nůžky. Pupek. Cf. Mkl. Etym.257., List. fil. XV. 179. P. plodový, hilum carpicum, Frucht- nabel, Šp.; pupenec, Laš. Brt. D. 258; p. štítu, Hý. Ss.; na dně láhve, Dch.; na chlebě, Anlauf, m., Šp.; střední vyvýšená část bábovky; knoflík pukličky, Vchř.; na obrtlíku, Zapfen an der Hammerhülse in den Hammerwerken, Nz.; tašky střechové; Us.; p. na houslích, krátký, ale tlustý ko- líček ve spodku houslí, jenž drží struník. Vlk. — P. = vrch, Pam. arch. I. 347.; louka u Přerova. Pk. — P. Můj pupečku (můj bobku; dítěti říkají)! Us. Bdl. Pupen. Cf. Mkl. Etym. 257., Rosc. 2., 8. Pupen po česku, Moravci říkají pupenec. Bl. 209. Chytil sa pupenec plota, nuž sa pripletá (daleké příbuzenství). Slov. Rr. MBš. — P. Biče, ježto olověné pupence na koncích měly. Pass. mus. 430.