541

Pupenatěti, ěl, ění, Knospen bekommen .

Us. Šm.

Pupencovatěti = pupenatěti. Šm.

Pupencovatý. P. lišej, exzema papulosum,
osutina čočkovitá, exanthema papulosum
lenticulare. Exc.

Pupencovitý = pupencovatý. P. příjičná
osutina, papulöses Syphilid.

Pupencový kořen. Mllr. 20.

Pupenčík, u, m., gemma, Keimknospchen.
Nz. Rst. 480.

Pupenčina. Cf. List. fil. XV. 179.

Pupenec, Cf. List. fil. XV. 179.

Pupenečnatý, papillös. Rst. 480.

Pupenění, n, Knospung, f. Rst. 480.

Pupení, n., Bläschen; Blasen (coll.). Šm.

Pupeník, u, m., Nabelpflanze, f., Nabel-
kraut, n. Rk., Loos., List. fil. XV. 179

Pupenka, die Omphalode. Cf. Rst. 1108.

-pupenný, -knospig. Jedno-, mnoho-
pupenný. Vz Rst. 481.

Pupenonosný, knospentragend. Rst. 481.

Pupenovitý, knospenförmig. Rst. 4M

Pupenový, Knospen-. P. šupina. SP. II
128.

Pupenství, n = doba zapupení-se hmyzu.
Am. — P. = veškerosť pupenův a jejich
ústrojnosť, Knospung. Rst. 481.

Pupíček, vz Pupek. — P-čky = drůbky.
Polívka s p-čky, z p-čků (drůbeže). U Kdyně.
Rgl.

Pupienko, a, n. = pupínek, pupenec,
malý pluskierik na tele Slov. Rr. Sb.

Pupík. Cf List. fil. XV. 179.

Pupillarní jistota hypotheky. Bor. 452.,
Us.

Pupka, y, f., das Bruthäufchen, v bot.
Sl. les.

Pupkavica, e, f. P. srpatá, bupleurum
falcatum, z druhu umbelliferae. Let. Mt. sl.
VIII. 1 33..

Pupkolebec, bce, m., omphalocephalus.

Pupkookružný, omphalomeseraicus. Nz.
lk.

Pupkostřevní průchod, ductus ompha-
lointestinalis.

Pupkovec. Cf. Rstp. 1356.

Pupkovina, y, f. = pupečník. Hrvát. Šd.

Pupkovka, y, f., umbilicaria, druh lišej-
níků lupenitých terčoplodých. Nk.J.

Pupkový bod, lépe: kruhový. Čs. math
X. 94 P. bylina Mllr. 14 , 20., 26.

-pupký, -nabelig. Jedno-, dvoj-, troj-
pupký. Vz Rst. 481.

Pupný. Cf. List. fil. XV. 179.

Pupolatek, tku, m., omphalobium, rostl.
Vz Rstp. 280.

Puporodka Vz Brm. IV. 508. P., pupi-
para, moucha. Ott. IV. 596.

Puporodný. P-dní, pupipara (hmyzí).
Nz. Vz Puporodka.

Puporodý = puporodný. NA. V. od. II.
34.

Púpov, a, m., vrch v Bezkydách v Orově
na Slov Phľd. VI. 283.

Pupovice, e, f., cotyledon, rostl. Vz
Rstp. 659.

Pupovník, vz Rstp. 723., Mllr. 26.

Půra. Výb. I. 1175., 1177., List. fil. XIV.

410., Št. Kn. š. 143. 2. Púru z něčeho vzíti;
Padnouti, vzejíti, vstoupiti v púru. Št. Kn.
š. 126., 143.

Půra v horn. z něm. Bahre. Vz List. fil.
XIV. 411.

Purclík holub. Cf. Brm. II. 2. 683.

Purda, y, f., faules, nichtsnutziges Weib.
Slov. Ssk.

Purdiť, sich schlecht aufführen. Slov.
Ssk.

Purée (pyré), fr. = kaše z bramborů,
z luštěnin, ze sekaného masa. Hnsg.

Půřežina, y, f. = pole n Habartic na
Klat. Cf. Pořežín. BPr.

Purga, Burga, y, f. = Waldburga, os.
jm. U Kdyně. Rgl.

Purchrechtní, vz Purkrechtní.

Purifikatoř, e, m. purificatorium = vy-
těrací šáteček, vytěráček (kalichu). Šd., Hnoj.,
Špch. 11.

Purim, u, m., hebr. = slavnosť židovská
(v 5. stol. před Kr.), zřízená z vděčného
upamatování na osvobození, které Esther
zmařením vražedného úmyslu Hamonova
(k jehož provedení losem ustanoven byl
den, odtud i sám název p. = losy, slavnosť
losů) vykonala, das Purimfest. Slaví se
v únoru. FH. 47.

Purismus. Jg. Zl. 45.—49.

Purisovati, purisiren. — co: řeč. Pal.
Rdh. I. 71.

Purista, y, f., Purist, m. Vz Purist.

Puristický = přesno-, čistomluvný. Nz.

Purkmistr, cf. Zř. zem. Jir. 471.. 698.

Purkmistři, n. = purkmistrství. Za svého
p. Kn. beroun. 1508. Wtr.

Purkmistrovati, das Bürgermeisteramt
verwalten. Wtr.

Purkmistrský, Bürgermeister-. P. úřad.
1528. Mus. 1880. 496.

Purkráb, u, m. = rybník u Chiumu na
Třeboň. BPr.

Purkrabí. Cf. Gb. Ml. 1.98., Mkl. Etym.
259., Zříz. zem. 119., 120., 471.. 698., Arch.
VII. 730., VIII. 614.—615. Nejvyšší p. Vz
Výb. I. 967, Pal. Rdh. II. 155., Zř. zem.
Jir. 462. Poručil purkrabovi. Arch. VIII.
456.

Purkmistr. Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 425.,
IV. 3. 2. 437.—438.

Purkmistrovati, als Bürgermeister fun-
giren. Rk.

Purkmistrovský, Bürgermeister-. Rk.

Purkmistrovství, n., Bürgermeisterstelle,
-würde, f. Rk.

Purkrabin, a, m. Výb. I. 445., Půh. I.
310.

Purkrabka, Pulkrabka, y, f. = pastviště
u Habartic na Klat. BPr.

Purkrabův, ova, -ovo. Pro smrť p-bovu.
Let. 139.

Purkrecht. Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 424.

Purkrechtní dědina = ves nebo statek
podlé emfyteutického (německého) práva
vysazený. Kn. rož. 133., Arch. VIII. 383.

Purkrechtnice, e, f. = purkrechtní pole
u Počenic D. ol. III. 67., 446.

Purkrechtník. Vz Cor. jur. IV. 3. 1.
424., IV. 3. 2. 438.

481