542

Purkyně, ě, m. P. Jan Ev., dr. lék. a
prof. fysiologie na univers. praž., nar. v Li-
bochovicích ¹⁷/₁₂. 1787., † ²⁸/₇. 1869. Vz Tf.
H. 1. 84, 187., 191., 192., 195., 196., 199,
Pyp. K II. 545 , Tf. Mtc. 295., Bačk. Př.
158., Zl. Jg. 125., 205., 293., 357., Rk. Sl.,
Slavín I. 65., Bačk. Písm. 931., Jg. H. 1.
616., Šb. Dj. ř. 2. vd. 280. — Purkyně Ema-
nuel, dr. a prof. na lesn. škole v Bělé.
1831.—1882. Vz Tf. H. 1. 193 , Šb. Dj. ř.
2. vd. 281., Rk. Sl.

Purník. List. fil. XIV. 411.

Púrný. List. fil. XIV. 411., Št. Kn. š.
114. 36., 202. 27.

Purpura. U p-ře a u byssu, tociš v dra-
hém rúše chodil. Št. Kn. š. 164. Cf. Šfk.
Poč. 360. — P. = příznak chorob. Vz Slov.
zdrav.

Purpuran, u, m. P. ammonatý. Schd

I. 388.

Purperein, u, m., v lučbě. Vz Rm. II.
269., Šfk. Poč. 566.

Purpurin. Cf. KP. VI. 214., 224.

Purpurina, y, f. C₁₄H₈O₅. Vz Ott. II.
437.

Purpurogalin, u, m., v lučbě. Vz Rm.

II. 98

Purpuropsaný gradual. Koll. III. 231.

Purpurově červený, purpurroth. Pdl.

Purpurový. P kyselina. Vz Rm. I. 594.

Purpuroxanthin, u, m., v lučbě. Rm.
II. 267.

Purys, u, m. = utrejch, Arsenik. U Místka.
Škd

Púska, y, f. = poustka? Arch. IX. 262.

Působ. Cf. Mkl. Etym. 331. b.

Působa, y, f. = působ. Kanc. svatojan.
Džl.

Působce. Št. Kn. š. 49.

Působek, bku, m. Spasení vaše nešlo
vaší snahou, nýbrž božím darem a zhola
nejde ze skutkův a p-sobkův a zásluh va-
šich. Sš. II. 96.

Působení politické, veřejné. Mus. Jejich
p. ve vzdělanosť řeckou. J. Lpř.

Působící, wirkend. Síla protivným smě-
rem p. ZČ.

Působiště síly, ZČ. I. 51., NA. V. 130.,
literarní. Osv.

Působiti. — co (kdy). To nepůsobí
žádných obtíží. Us. Pdl. Dunaj p-bí hranice
(éiuí). Pal. P. čáRy, šlechetnosti, zemi (vzdě-
lávati), klevety na besedě, úřady, řemeslo:
Pósobě (konaje) své kupectvie ne v ten
čas, jako slušie. Št. Kn. š. 8., 33., 97., 108.,
149., 170., 173., Hus III 60. P. lidi = spra-
vovati, říditi. Št. Kn. š. 54. 35. — kde
(jak). Rameno, na kterém břemeno p-bí.
ZČ. I. 272. Bůh p-bí v nás i chtění i ko-
nání po blahovůli. Sš. II. 167. Duch sv.
p-bí v srdci našem víru, lásku. Dik. II. 6
— čím: krásou, soucitem, strachem, nej-
menšími prostředky, Dk., zvláštním kouzlem.
Osv. — nač (jak): na něčí cit, vůli. Us
Pdl. Požehnané na mne p-bil. Koll. IV. 283.
Důrazné na něčí mysl. Hš. Sl. 129., Osv.
Které plyny na sebe vespolek chemicky
nepůsobí. Mj. 115., 102. P-bí-li dvě síly
v úhlu na bod. Mj. 57. — več (jak).
Mocně v něco p. Tf., J. Lpř, Šmb. Přímo

v literaturu p., Tf., v něčí vzdělání. Tf. —
co komu. To našemu oku nelibosť p-bí.
Vlč. — jak: vzájemně. Us. Měch jedno-
duše, dvojitě p-bí. Pdl, Síla p-bí rovno-
běžně se základnou. Mj. 85. P. látkově.
Dk. Přítažnosť p-bí v opačném poměru čtve-
rečném do vzdálenosti. Stč. Zem. 758. Po-
dlé rady vůle své p. MH. 12. Každá bytosť
jen formou svou a dle formy své p. může.
Hlv. Múdře vše p-bí. Št. Kn š. 17., 36. —
k čemu. Každý pósob k užitku druhým;
Všicku svátosť podlé pořadu kostelního
v plně a k úplnému užitku dobrým pósobie.
Št. Kn. š. 89., 27. — aby. Pósobie to,
aby . . . Št. Kn. š. 11.

Působivosť magnetická, Rm. 191., oka-
mžitá, látky, formy, Dk., tragoedie. Vch.
Na planou p. vypočtený. Dch. Každé čidlo
má svou výhradní p. Dk. Aesth. 144., Dk.
P. 15.

Působlivosť, působlivý, vz Pôsobivosť,
Působivý.

Působnosť sil. Rm. 1. P. v něco. Dch.
Chemická p. paprsků světla. ZČ. III. 23.]

Působný. P. příčina. Dch. P. příjmy a
výdaje (které působí k zvětšení n. k zmen-
šení jmění). Pdl. exc.

Půst. Cf. Mkl. Etym. 260 Hledí toho
jako pes postu. Us. Šd. Co uzda koni, to
p. tělu. Sb. učit.

Pusta = každý o samotě stojící dvorec.
Němc. IV. 310. P. uherská. Cf. Krč. G. 96.

Pustačina, y, f. = pustačka. Mor. Šd.

Pustačiti = dováděti. Mor. u Bzence.
šd., Brt. D. 258.

Pustatina. Dbš. Sl. pov. I. 254., 336.,
Trok. 92. U Nové Kdyně. Rgl.

Pustatinový, Pusten-. P. Maďar. Phľd.
I. 2. 22.

Pustatosť, i, f., Verödung, f. Domy v p.
obrátiti. Sl. let. V. 239.

Pustatovati = pustošiti. Slov. Sl. let. II.
284

Pusté, ého, n. = pole u Dluhonic.

Pústenník. Pass. mus. 433., Št. Kn. š.
123.

Pustenský = pustinný. Ztučnějú krásy
p-ské, deserti. Ž. wit. 64. 13.

Pustimír, a. m., os. jm. Pal. Rdh. I.
124.

Pustina = vrch u Semil. Mzr.

Pustinec, nce, m. = pustina, poustka.
Na P-nci = luka u Římova. BPr.

Pustiti. Cf. Mkl. Etym. 267. — abs.
Dejme tomu, ale nepouštíme, angenommen,
aber nicht zugegeben. Dch. Zapalovali ně-
kolikrát dělo, ale nechtělo pustiti. Let. 319.
- (co). P. duši, Hus III. 252., Pass. 774.,
řeč o někom, Bart. 91., odnože, Us., meč a
oheň, Rkk., dar. Dch. Věz, žeť ještě svého
nepouštím. 1491. Mus. Moře pěny pouští.
Št. Kn. š. 41. P. lučisče. Ž. wit. 77. 9. —
komu (co). P. uzdu bujnosti, Šmb., přís-
nosti, J. Lpř., obrazotvornosti. Pdl. P. uzdu
bláznu, někomu úřad. Bart. 29., 126. Ač-
koli každému rádi pouštíme (připouštíme).
Sf. Strž. I. 43. — co kde jak (kdy zač).
Pouští na růženci kuličku za kuličkou. Us.
Fč. Roku 1594. p. Petr Vok pustil trhem
Soběslavi dvůr v Klenovicích za 10.000 kop