545

Původitý. Pal. Rdh. II. 216.

Původník, u, m., das Original. Ruko-
pisové, jenž z bulharských p-ků přepsáni
jsou. Šf. Strž. II. 506. Z p-ku spodní čára
(písmene T) téměř zmizela. Koll. St. 750.

Původopis, u, m., das Original. Šf. III. 298.

Původový, Ursprungs-. Rk.

Púz, u, m. = pauz. V Jalubí. Brt.

Púza, y, f. = mačka. Slov. Ssk.

Půzalka, y, f. = kočička, kocánka, ba-
ruška, květ vrbový atd. Slov. ZObr. XXI
53., Rr. Sb., Sbtk. Rostl. 136.

Puzan, a, m. = psí jm. Škd.

Puzení = nátisk, tíseň. Sv. ruk. Aug.
325. ř. 23.

Púzěti, fugere. Ž. wit. Deut. 30. Cf. Ž.
wit. 248., Ž. kl. (330.).

Púzik, u, m. Na zelený štvrtok máte už
vždy p-ky a prútiky šibačné. Slov. Orl. II.
380.

Půža, dle Bača, os. jm.

Pyaemie, vz Slov. zdrav. 451., 324.

Pyči, vz Pykati.

Pych. Cf. Mkl. Etym. 268., List. fil. XIV.
416., Cor. jur. IV. 3. 2. 438. — P. = pýcha
P. umělčí, Künstlerstolz, m. Dk. Coj' to
než p. a závisť? Aby pychem padli a hr-
dostí od pravé pravdy. Št. Kn. š. 163., 167.
(202. 32., 236. 28.). — P. = násilí atd. P
honební, Jagdfrevel. Škd. Novoměští staro-
městským pychem a bezprávně odjali dvě
bráně. Let. 89. Přihnali (se) na mú dědinu
a mně p. učinili a mé lidi bili a stříleli.
Půh. II. 419. Cf. Zříz. zem. Jir. 698.

Pýcha. Cf. Mkl. Etym. 268., List. fil. XIV.
415. Lačná p. (pyšná žebrota). Brt. P. ze
ctnosti, Tugendstolz. Dk. Z pýchy nepo-
tupuj i najmenšého. Slov. Tč. P. již mn
nedá. Kká. Td. 213. Má pýchu i v kapsách
Tbz. Za pýchou vždy se loudí Nemesis.
Výb. II. 1623. Pýchy nemaj v srdci, neb
si na nišť súcí. Slov. Tč. Kde se p. zako-
ření, tamo požehnám není. Tč. P. s nemou-
drostí — v jedné společnosti, Dummheit
und Stolz wachsen auf einem Holz. Dch.
P. hlupstvo = jedno družstvo. P. kořen
všeho zlého. Plác. Proti Bohu pýchu plodíš.
Hr. rk. 417. P. jest kořen i počátek a krá-
lovna všech hřiechuov. Hus III. 178. (I.
379.). P. do očí píchá. P. s pádem vždy se
stíhá, hanba všude na ni číhá. P. s nad-
bytkem snídá, s chudobou obědvá a s han-
bou večeří Sb. učit.

Pýchání = pýcha. Sv. ruk. Al. 935.

Pýchati. Cf. Mkl. Etym. 268., List. fil.
XIV. 415., Sv. ruk. Al. 281. P., superbire.
Ž. wit. 9. 2.; delectari. Ib. 76. 4. — proč.
Nechtěj p. z takové cti tobě učiněné Výb.
II. 659. — čím. P. silou, Brt., pěkným
úřadem. Msn. Or. 127. — v čem. Nepýchati
v dobrých dařích božích. Výb. II. 1635. —
nad čím. P. nad jinými. Výb. I 822., Hus
II. 44. — jak: bláznivě. Pass. 823.

Pýchavka. Cf. Brm. 1962., Rosc. 71.

Pýchavkovník, a, m., lycoperdina,
brouk. Vz Kk. Br. 400.

Pychlati sě v radosti. Ž. wit. 67. 4.
V Ž. kl.: kochati se, ochutiti, delectari.

Pýchoborný = pýchu bořící, hubící.
Ntr. VI. 70.

Pýchora, y, f., aphyteia, Pilzmalve, rostl.
Vz Rstp. 1468.

Pýchosť. Sv. ruk. 94. P. činiti. Ž. kl.
21. a. Proč na p. tolik vzkládáš. Hr. rk.
417.

Pýchovňa, ě, f., vz Pajchovňa.

Pychtiti, vaporare. Já jakžto Libanus
nenarezaný p-la jsem příbytek svój (quasi
Libanus non incisus vaporavi). Ev. olom.
197.

Pyj. Cf. List. fil. XII. 321., XV. 160.
Zdvihač pyje, erector penis, houbovitá tě-
lesa pyje, corpora cavernosa penis, květák
(rakovina) pyje, Karfiol, m., nemoci pyje,
Peniskrankheiten, vymknutí pyje, Penislu-
xation, zlomenina pyje, Fractur des Penis,
odnětí pyje, Penisamputation, rozštěpení,
rozeklání pyje, Penisspaltung, zbytnění pyje,
Penishypertrophie, zhmoždění pyje, Penis-
quetschung. Ktt. exc.

Pyjostydký, penopubes.

Pyjošourkový, penoscrotalis.

Pyjový, Penis-. P. kosti.

Pyk. Mať p. na niekoho (mrzeti se naň).
Hdž. Čít. XIII.

Pykati. Cf. Mkl. Etym. 269. — čeho.
Já nic toho nelituji ani pyči. Bart. 435.
Nemají, čeho by p-li. Hus III. 72. (181.).
Nepyč toho. Výb. II. 643. Toho pyču. LAI.
Taký zlého pyče. Št. Ř. 192. b. Pyče
hřiechóv. Ib. Uč. 150. Pyčíc jeho krásy.
Sv. ruk. 72., Št. Kn. š. 232. 1. a 2. — čeho
jak. P. něčeho trpce, Šmb., věrně. Výb. II.
25. Proto nám p. smutnými hlasy jeho
smrti. Bož umuč. 108. — na koho proč.
Pyčúc na krále z toho. Alx. V. v. 2333.
(HP. 56.). — čeho s kým. Pyčte všichni
se mnú jeho. Hr. ruk. 153. — kdy. Tuť
pozdě pyčí. V.— jak zač. Krutým trestem
p. musil za zlobu svou. Vrch.

Pyknický verš. Dk. Poet. 271.

Pyknostyl-os, u, m. = sloupová řada,
kde sloupy tak blízko vedle sebe stojí, že
vzdálenosť jednoho od druhého neobnáší
více než 2 průměru sloupu. S. N. XI. 84.

Pykov, a, m. = pole u Radostic na Tře-
boň. BPr.

Pyl Cf. Čl Kv. XXIV., Slb. XLV., Rosc.
85. Líček růžový pel. Kká.

Pyla, pyla! Volání na husy. Vz Husa.

Pylades = věrný přítel. Bdl.

Pylena, pylenka, y, f. = husa. VSlz. I.
74. Vz Pyla.

Pylínok, nku, m. = prašník, Staub-
beutel, m. Slov. Hdž. Čít. 198.

Pylorodný, pollenbildend, blüthenstaub-
erzeugend. P. ústroj, p. Organ. Sl. les.

Pylový, Pollen-, Blüthenstaub-. P. zrnko,
tělisko, brylka, žlázka, -drüsse, pytlíček či
vak. Sl. les., Osv., Hg., Rosc. 47., 88.

Pyň, gt. pňa, m. = peň. Laš. Tč.

Pyňažky, pl., m. = peníze. Slez. VSlz.
I. 235.

Pyntla, y, f. = pentle. Laš. Tč.

Pyokinanin, u, m. Čs. lk. IV. 157.

Pypin, a, m., os. jm. P. Alex, liter, hi-
storik a publicista rus. v Petrohr., nar. 1833.
Vz Tf. H. 1. 175.

Pýr. Cf. Mkl. Etym. 269., Pýřina, Rstp.
1758., Mllr. 107.



	545

	Původitý. Pal. Rdh. II. 216. Původník, u, m., das Original. Ruko- pisové, jenž z bulharských p-ků přepsáni jsou. Šf. Strž. II. 506. Z p-ku spodní čára (písmene T) téměř zmizela. Koll. St. 750. Původopis, u, m., das Original. Šf. III. 298. Původový, Ursprungs-. Rk. Púz, u, m. = pauz. V Jalubí. Brt. Púza, y, f. = mačka. Slov. Ssk. Půzalka, y, f. = kočička, kocánka, ba- ruška, květ vrbový atd. Slov. ZObr. XXI 53., Rr. Sb., Sbtk. Rostl. 136. Puzan, a, m. = psí jm. Škd. Puzení = nátisk, tíseň. Sv. ruk. Aug. 325. ř. 23. Púzěti, fugere. Ž. wit. Deut. 30. Cf. Ž. wit. 248., Ž. kl. (330.). Púzik, u, m. Na zelený štvrtok máte už vždy p-ky a prútiky šibačné. Slov. Orl. II. 380. Půža, dle Bača, os. jm. Pyaemie, vz Slov. zdrav. 451., 324. Pyči, vz Pykati. Pych. Cf. Mkl. Etym. 268., List. fil. XIV. 416., Cor. jur. IV. 3. 2. 438. — P. = pýcha P. umělčí, Künstlerstolz, m. Dk. Coj' to než p. a závisť? Aby pychem padli a hr- dostí od pravé pravdy. Št. Kn. š. 163., 167. (202. 32., 236. 28.). — P. = násilí atd. P honební, Jagdfrevel. Škd. Novoměští staro- městským pychem a bezprávně odjali dvě bráně. Let. 89. Přihnali (se) na mú dědinu a mně p. učinili a mé lidi bili a stříleli. Půh. II. 419. Cf. Zříz. zem. Jir. 698. Pýcha. Cf. Mkl. Etym. 268., List. fil. XIV. 415. Lačná p. (pyšná žebrota). Brt. P. ze ctnosti, Tugendstolz. Dk. Z pýchy nepo- tupuj i najmenšého. Slov. Tč. P. již mn nedá. Kká. Td. 213. Má pýchu i v kapsách Tbz. Za pýchou vždy se loudí Nemesis. Výb. II. 1623. Pýchy nemaj v srdci, neb si na nišť súcí. Slov. Tč. Kde se p. zako- ření, tamo požehnám není. Tč. P. s nemou- drostí — v jedné společnosti, Dummheit und Stolz wachsen auf einem Holz. Dch. P. hlupstvo = jedno družstvo. P. kořen všeho zlého. Plác. Proti Bohu pýchu plodíš. Hr. rk. 417. P. jest kořen i počátek a krá- lovna všech hřiechuov. Hus III. 178. (I. 379.). P. do očí píchá. P. s pádem vždy se stíhá, hanba všude na ni číhá. P. s nad- bytkem snídá, s chudobou obědvá a s han- bou večeří Sb. učit. Pýchání = pýcha. Sv. ruk. Al. 935. Pýchati. Cf. Mkl. Etym. 268., List. fil. XIV. 415., Sv. ruk. Al. 281. P., superbire. Ž. wit. 9. 2.; delectari. Ib. 76. 4. — proč. Nechtěj p. z takové cti tobě učiněné Výb. II. 659. — čím. P. silou, Brt., pěkným úřadem. Msn. Or. 127. — v čem. Nepýchati v dobrých dařích božích. Výb. II. 1635. — nad čím. P. nad jinými. Výb. I 822., Hus II. 44. — jak: bláznivě. Pass. 823. Pýchavka. Cf. Brm. 1962., Rosc. 71. Pýchavkovník, a, m., lycoperdina, brouk. Vz Kk. Br. 400. Pychlati sě v radosti. Ž. wit. 67. 4. V Ž. kl.: kochati se, ochutiti, delectari. Pýchoborný = pýchu bořící, hubící. Ntr. VI. 70.	Pýchora, y, f., aphyteia, Pilzmalve, rostl. Vz Rstp. 1468. Pýchosť. Sv. ruk. 94. P. činiti. Ž. kl. 21. a. Proč na p. tolik vzkládáš. Hr. rk. 417. Pýchovňa, ě, f., vz Pajchovňa. Pychtiti, vaporare. Já jakžto Libanus nenarezaný p-la jsem příbytek svój (quasi Libanus non incisus vaporavi). Ev. olom. 197. Pyj. Cf. List. fil. XII. 321., XV. 160. Zdvihač pyje, erector penis, houbovitá tě- lesa pyje, corpora cavernosa penis, květák (rakovina) pyje, Karfiol, m., nemoci pyje, Peniskrankheiten, vymknutí pyje, Penislu- xation, zlomenina pyje, Fractur des Penis, odnětí pyje, Penisamputation, rozštěpení, rozeklání pyje, Penisspaltung, zbytnění pyje, Penishypertrophie, zhmoždění pyje, Penis- quetschung. Ktt. exc. Pyjostydký, penopubes. Pyjošourkový, penoscrotalis. Pyjový, Penis-. P. kosti. Pyk. Mať p. na niekoho (mrzeti se naň). Hdž. Čít. XIII. Pykati. Cf. Mkl. Etym. 269. — čeho. Já nic toho nelituji ani pyči. Bart. 435. Nemají, čeho by p-li. Hus III. 72. (181.). Nepyč toho. Výb. II. 643. Toho pyču. LAI. Taký zlého pyče. Št. Ř. 192. b. Pyče hřiechóv. Ib. Uč. 150. Pyčíc jeho krásy. Sv. ruk. 72., Št. Kn. š. 232. 1. a 2. — čeho jak. P. něčeho trpce, Šmb., věrně. Výb. II. 25. Proto nám p. smutnými hlasy jeho smrti. Bož umuč. 108. — na koho proč. Pyčúc na krále z toho. Alx. V. v. 2333. (HP. 56.). — čeho s kým. Pyčte všichni se mnú jeho. Hr. ruk. 153. — kdy. Tuť pozdě pyčí. V.— jak zač. Krutým trestem p. musil za zlobu svou. Vrch. Pyknický verš. Dk. Poet. 271. Pyknostyl-os, u, m. = sloupová řada, kde sloupy tak blízko vedle sebe stojí, že vzdálenosť jednoho od druhého neobnáší více než 2 průměru sloupu. S. N. XI. 84. Pykov, a, m. = pole u Radostic na Tře- boň. BPr. Pyl Cf. Čl Kv. XXIV., Slb. XLV., Rosc. 85. Líček růžový pel. Kká. Pyla, pyla! Volání na husy. Vz Husa. Pylades = věrný přítel. Bdl. Pylena, pylenka, y, f. = husa. VSlz. I. 74. Vz Pyla. Pylínok, nku, m. = prašník, Staub- beutel, m. Slov. Hdž. Čít. 198. Pylorodný, pollenbildend, blüthenstaub- erzeugend. P. ústroj, p. Organ. Sl. les. Pylový, Pollen-, Blüthenstaub-. P. zrnko, tělisko, brylka, žlázka, -drüsse, pytlíček či vak. Sl. les., Osv., Hg., Rosc. 47., 88. Pyň, gt. pňa, m. = peň. Laš. Tč. Pyňažky, pl., m. = peníze. Slez. VSlz. I. 235. Pyntla, y, f. = pentle. Laš. Tč. Pyokinanin, u, m. Čs. lk. IV. 157. Pypin, a, m., os. jm. P. Alex, liter, hi- storik a publicista rus. v Petrohr., nar. 1833. Vz Tf. H. 1. 175. Pýr. Cf. Mkl. Etym. 269., Pýřina, Rstp. 1758., Mllr. 107.